Poslední Týřovští (1701–1771)

Kočkův rodokmen končí prodejem Chříče a smrtí Michala Antonína roku 1705. Osudy poslední generace rodu sledoval August Sedláček v hesle Ottova slovníku naučného, z něhož vychází tato kapitola.

Vdova po Vojtěchu Ignácovi, Kateřina Magdalena, držela v letech 1696 až 1697 Trnovou, roku 1703 koupila Malou Chyšku a zemřela 31. července 1708. Z dcer se Polyxena Lidmila roku 1710 provdala za Václava Popovského ze Šarfenbachu na Oblajovicích.

Nejstarší ze tří bratří, Jan Vilém, držel Dolní Nerestce a Krsice a zanechal jedinou dceru Josefu Annu; jeho vdova, rozená Příchovská, se roku 1713 znovu vdala. František Pavel měl nejprve Myskovice a od roku 1704 Vlčkovice a Bořetice. Od roku 1703 byl ženat s Annou Markétou Hrobčickou, ovdovělou Malovcovou z Chýnova, a zemřel kolem roku 1717 bez dětí.

Michal Antonín, jemuž při dělení připadly Chříč a Kožlany, se 1. listopadu 1700 oženil s Marií Konstancií hraběnkou ze Sporcku, paní na Radeníně. Zemřel už 14. února 1705 ve věku osmadvaceti let; vdova se znovu provdala za Karla Josefa Voračického z Paběnic a zemřela roku 1735. Z manželství vzešly dcery Marie Konstancie (1701–1722) a Marie Anna (narozena 1704, roku 1755 provdaná za Jana Františka svobodného pána z Fünfkirchen) a pohrobek Jan Michal.

Jan Michal, poslední mužský potomek rodu, zdědil po strýci Františkovi Vlčkovice a roku 1729 koupil Neustupov. Téhož roku se stal radou nad apelacemi a brzy nato zemským soudcem; roku 1737 je uváděn jako „Herr auf Boretic, Neu-Stupov und Vlckovic, kais. Rath, Hoflehnrechts-Beisitzer und königl. Hauptmann des Bechiner Kreises“ a v kalendáři svatého Vojtěcha figuruje ještě roku 1768. Kolem roku 1759 „upadl v hypochondrickou nemoc, pro kterou byl pod poručenstvím“; jeho statky byly téhož roku prodány. Manželka Antonie Josefa hraběnka z Millesima zemřela 29. listopadu 1771. „Kdy Jan, poslední po meči, zemřel, není známo.“

Krev rodu však žila dál po přeslici. Kateřina, podle Sedláčka snad sestra Jana na Chříči, byla provdána za Kryštofa Jindřicha Krakovského z Kolovrat, a Lidmila Týřovská za jeho vnuka Bernarta Alexandra Krakovského; obě byly, jak Sedláček napsal roku 1906, „prabáby nynějších hrabat z Kolovrat“.

Použitá literatura: