Obuv
Obuv v Čechách ve 2. polovině 15. století můžeme rozdělit na nízkou, polovysokou a vysokou. Obuv byla nejčastěji zhotovena z kůže tak, že se sešila podešev se svrškem a bota se převrátila naruby (tzv. převracená obuv). Mezi podešev a svršek se vkládal pásek kůže, tzv. okolek. Cílem konstrukce středověkké boty bylo schovat všechny důležité švy uvnitř. Zatímco v Německu již začíná móda bot s kulatou špičkou, která vyvrcholila v 1. polovině 16. století botami zvanými "kravská tlama", v Čechách se ještě na počátku 16. století drží na obuvi konzervativní mírná špička.
Způsob přišití svršku a podešve v 15. století (Goubitz)
Kromě svršku, podešve a okolku obsahovala bota zpravidla ještě několik částí - opatek, obrubu a nějakou variantu zapínání či šněrování.
Zapínání s přesahem
Zapínání s přesahem znamená, že část kůže na svršku překrývá otevřenou část boty a je sepnuta po straně na knoflík nebo přezkou. Funkce je velmi podobná jako u zapínání pomocí chlopně, hlavním rozdílem však je, že chlopeň je k botě přišitá zlvášť. Přesto není jednoduché tyto dva typy v nálezech a na vyobrazeních rozlišit a často splývají dohromady. Tento typ zpínání byl nejpopulárnější mezi 8. a 13. stoletím, v 15. století se již vyskytuje velmi sporadicky (např. nález z Fribourgu ve Švýcarsku, kde je přesah opatřen dvěma pásky, které se v oblasti kotníků spínají pomocí dvou přezek).
Criblet, Fribourg, Švýcarsko. Bota se zapínáním pomocí přesahu a s přezkami. 14. až 15. století (Volken & Bourgarel 2001)
Zapínání pomocí záhybu
Princip zapínání je velmi podobný, jako u zapínání s přesahem, ale botě úplně chybí otevřená část na nártu. Místo ní je zde velký záhyb, který se pomocí knoflíků, přezek nebo háčků sepne po straně. Tento typ zapínání byl velice populární ve 14., 15. a 16. století, zejména u vysokých bot.
Dordrecht, Nizozemí. Kotníková bota se záhybem na zapínání, zobrazená rozepnutá a zapnutá. 15. století. (Goubitz)
Vevey, Švýcarsko. Bota se zapínáním pomocí záhybu. 14. - 15. století. (Goubitz)
Coventry, Anglie, 15. století. (Goubitz)
Vysoká jezdecká bota se zapínáním na záhyb, výřez z Jenského kodexu (1490-1510)
Vysoká jezdecká bota se zapínáním na záhyb, výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480)
Kotníková bota se zapínáním na záhyb, výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480)
Vysoká jezdecká bota se zapínáním na záhyb, výřez z Paumgartnerova oltáře (1500)
Zapínání na nártový pásek u otevřených bot
Toto zapínání se vyskytuje u nízkých otevřených bot (střevíců) od 14. do 16. století. Je charakteristické páskem, který vede přes nárt a spíná se na knoflík, přezku nebo se váže do uzlíku.
Tři příklady střevíců s páskem přes nárt spínaným přezkou z 15. století.
Nahoře: Dordrecht, Nizozemí. (Goubitz, 2001)
Uprostřed: Šlesvik, Německo. (Schnack, 1992)
Dole: Londýn, Anglie. (Grew & De Neergaard, 1988)
Tato kotníková bota, sice přesně neodpovídá popsanému typu, neboť se nejedná o otevřený střevíc, ale princip zapínání na nártový řemínek s přezkou je zde dobře patrný. Výřez pochází z obrazu Albrechta Dürera Lot a jeho dcery (1496-1499).
Zapínání s bočním šněrováním
Tento typ má rozparek na boku boty, který se šněruje pomocí tkanice či koženého pásku. Vyskytuje se u nízkých a kotníkových bot v průběhu 13. až 15. století. Může být kombinováno se zapínáním na nártový pásek.
Nahoře: Dordrecht, Nizozemí. Velmi zvláštní model s bočním šněrováním a páskem s přezkou přes nárt. Pozdní středověk. (Goubitz)
Dole: Oslo, Norsko. Bota s potky na šněrování. Pozdní středověk. (Schia, 1977)
Oud-Turnhout, Belgie. Bota s diagonálním bočním zavazováním. 15. století. (Goubitz)
Střevíc s bočním zavazováním na výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480)
Zavazování na tkaničky
Tento typ obuvi je na přední straně opatřen jednou, dvěma nebo třemi dvojcemi dírek, kterými se provlékala tkanice podobně jako u doubletu. Některé kusy však mohou být zavazovány jednou dlouhou tkanicí, což je obdobné jako u současné obuvi. Nalezené kusy jsou vesměs datovány mezi roky 1350 až 1530.
Nahoře: Dordrecht, Nizozemí. Bota s jazykem, jímž na obou stranách prochází tkaničky. 14. století. (Goubitz)
Dole: Delft, Nizozemí. Bota se dvěma bočními a jedním zadním švem. Jazyk chybí. 15. století. (Goubitz)
Nahoře: Dordrecht, Nizozemí. Střevíc s páry tkaniček. Pozdní středověk. (Goubitz)
Dole: Dordrecht, Nizozemí. Střevíc se třemi páry dírek na jednu průchozí tkaničku, tak jak známe dnes. Pozdní středověk. (Goubitz)
Nahoře: Tiel, Nizozemí. Kotníková bota se zakřivenými bočními švy. Pozdní středověk. (Goubitz)
Dole: Delft, Nizozemí. Střevíc s módní špičkou a šikmým švem na patě. Pozdní středověk. (Goubitz)
Bolsward, Nizozemí. Střevíc módního střihu s jedním párem dírek na tkaničky. Pozdní středověk. (Goubitz)
Leiden, Nizozemí. Bota s tkaničkami vázanými po párech, podobně jako u doubletů. 15. století. (Goubitz)
Dokkum, Nizozemí. Střevíc velmi módního střihu se třemi páry dírek na tkaničky. Pozdní středověk. (Goubitz)
Kotníková bota se zavazováním na tkaničky nebo na knoflíky s ocáskem, výřez z Jenského kodexu (1490-1510)
Kotníková bota se zavazováním na tkaničky nebo na knoflíky s ocáskem, výřez z Jenského kodexu (1490-1510)
Kotníková bota se zavazováním na tkaničky nebo na knoflíky s ocáskem, výřez z Jenského kodexu (1490-1510)
Rekonstrukce
Pro rekonstrukci byly vybrány kotníkové boty se zavazováním na jednu tkanici, podobně, jako je tomu u moderních bot, protože požadavkem byla robustní bota, kterou její majitel může nosit k plátovým nohám (tzn. část od kotníku nahoru bude překryta plátovým lýtkem) a zároveň v ní absolvovat dlouhé pochody. Tento typ bot se široce uplatňje na českých dobových vyobrazeních, viz níže.
Pregéř. Zde není možné určit ty zapínání, ale je patrné, že obuv je kotníková. Výřez z fresky v Mincířské kapli katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře(1460-1470).
Písař má tmavé kotníkové boty. Typ zapínání nelze určit. Výřez z Brněnské právní knihy Václava z Jihlavy (1446).
Kotníková bota se zavazováním na tkaničky nebo na knoflíky s ocáskem, výřez z Jenského kodexu (1490-1510)
Při konstrukci repliky byly uplatněny všechny prvky, které se uplatňovaly při konstrukci bot v 15. století, tj. obruba, okolek i opatek. Bota je ručně šitá a následně převracená, tal aby všechny stehy byly schovány uvnitř. Rekonstrukci provedl Josef „Halflung“Novák.
Našitý opatek
Našitá obruba
Svršek a podešev jsou připraveny na sešití
Sešití svrchních dílů boty
Našití podešve na svršek
Kompletní sešitá bota
Zapínání na knoflíky s ocáskem
U tohoto typu je rozparek zapínání vepředu na nártu. Z jedné strany jsou tzv. knoflíky s ocáskem. Ty jsou vytvořeny tak, že se na kožené tkanici udělá uzlík. Ten potoom slouží jako knoflík a provléká se protijdoucími otvory. Tento typ zapínání se používal ve 14. a 15. století a vrcholu dosáhl mezi lety 1350 až 1450.
Konstrukce knoflíku s ocáskem. (Goubitz)
Dordrecht, Nizozemí. Kotníková bota u které bylo nahrazeno šněrování na tkaničky třemi knoflíky s ocáskem. 14. - 15. století. (Goubitz)
Dordrecht, Nizozemí. Kotníková bota. 14. - 15. století. (Goubitz)
Nahoře: Gent, Belgie. Bota se dvěma knoflíky s ocáskem a jazykem. 14. - 15. století. (Goubitz)
Dole: Dordrecht, Nizozemí. Dětská bota se čtyřmi knoflíky s ocáskem. 14. - 15. století. (Goubitz)
Nahoře: Dordrecht, Nizozemí. Bota se dvěma knoflíky s ocáskem a dvěma knoflíky, vytvořenými rolováním. 14. - 15. století. (Goubitz)
Dole: Bota s kombinovným zapínáním - první dvě dírky na nártu se zavazují na tkaničku, zbytek se zapíná na knoflík s ocáskem. 14. - 15. století. (Goubitz)
Nahoře: Dordrecht, Nizozemí. Bota s pásky, jejichž jeden konec je uvázán do knoflíku s ocáskem a ve druhém konci je díra na sepnutí tohoto knoflíku. 14. - 15. století. (Goubitz)
Dole: Nijkerk, Nizozemí. Bota s chlopní zapínanou na knoflíky s ocáskem. 14. - 15. století. (Goubitz)
Dordrecht, Nizozemí. Dětské boty ze 14. - 15. století. (Goubitz)
Nahoře: Dětská bota.
Dole: Bota pro batole.
Zapínání na chlopeň
Je principiálně stejně jako výše popsané zapínání s přesahem, ale chlopeň není integrální součástí boty, nýbrž je našitá dodatečně. Toto zapínání se nejčastěji nalézá na obuvi ze 14. a 15. století.
Nijkerk, Nizozemí. Bota s chlopní zapínanou na knoflíky s ocáskem. 14. - 15. století. (Goubitz)
Střevíce s límcem
Tyto střevíce mají místo obruby kožený límec. Ten se po nazutí ohrne dolů, čímž se bota kolem kotníku mírně uzavře. Tento typ střevíců byl populární na přelomu 15. a 16. století.
Edam, Nizozemí. Střevíc s límcem. Asi 1480. (Van Heeringen & Meffert 1996)
Střevíce s límcem, výřez z Jenského kodexu (1490-1510)
Střevíce s límcem, freska v Hašplířské kapli v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. (konec 15. století)
Střevíce s límcem na výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480)
Zapínání na řemínky
Velice archaické zapínání, kdy noha byla nad kotníkem kolem dokola obvázaná jedním nebo více řemínky. Tento typ můžeme rozdělit na dva podtypy:
- Řemínek, který obepíná nohu, je veden vodorvně a protažen několika dvojcemi svislých průřezů vytvořenými přímo ve svršku boty. Užíváno zejména mezi lety 600 - 1000.
- Řemínek, který obepíná nohu, je veden vodorvně a protažen očky, která jsou vytvořena protažením jiného řemínku svisle dvojcemi vodorovných průřezů ve svršku boty. Užíváno zejména mezi lety 1000 - 1300.
Několik typů obuvi. Z popředí do pozadí:
- Boty se zapínáním na řemínky obtočené nad kotníky.
- Střevíce s ohrnovacím límcem.
- Nohavice s koženou podrážkou.
- Vysoké jezdecké boty se zapínáním pomocí záhybu.
Použitá literatura:
Pokud se vám tento článek líbil, zvažte prosím drobný finanční příspěvek. Psaní článků je časově značně náročné a děláme je ve svém volném čase.
Číslo účtu: 2302111610/2010