Jindřich Jakub Týřovský z Einsiedlu (zemřel 1618)

Jindřich Jakub, syn Jiříka sedícího na Hřebečníkách, vyrůstal po otcově smrti u strýce Jana, který za něj Hřebečníky spravoval, a roku 1600, když došel let, se mu za správu poděkoval. Roku 1602 se na hřebečnické tvrzi stala „zlá příhoda“: Zdislav Hrobčický z Hrobčice tu dvěma ranami tulichem probodl a zavraždil Jindřicha Sekerku ze Sedčic a po činu ujel.

Roku 1609 se hned po strýcově smrti uvázal ve statek chříčský. Aby se dostal z dluhů, prodal tvrz Hřebečníky a ves Novosedly – podle Sedláčka spolu s manskou vsí Šlovicemi Jiříku Děpoltovi Černínovi z Chudenic –, zastavil Milíčov a prodal les s loukou zvané Chrustina. Statek ale nedal popsat a strýcovo pořízení nevložil do desk zemských.

Toho využil Maxmilián Krakovský na Šípech, někdejší Janův ujec: pohnal Jindřicha Jakuba před soud a roku 1616 se ve statek chříčský sám uvázal, aby jej uchoval a věřitelé všechno nepobrali. Týřovský kladl odpor, ale do roka s ním sjednal smír a Chříč i Milíčov zase sám ujal.

Také s Maxmiliánem se předtím dostal do křížku osobně. Roku 1611 jel z Chříče skrze Šípy a k žádosti Karla Krakovského se před tvrzí zastavil na číši vína. Maxmilián vyšel z tvrze s rapírem a spustil na něj nadávkami; nastala tuhá rvačka, v níž Týřovský Maxmiliánovi rapír vydobyl a spěšně ujel. Podobně dopadla sázka s Karlem Vtelenským z Hluboše, který roku 1616 přijel do Chříče: Jindřich Jakub ho pobídl o sto dukátů, že makovici se střechy zámku do deseti ran nesrazí. Vtelenský makovici sestřelil, ale Týřovský mu základ odepřel, pak jel do Hluboše a v jeho bytě vzal stojící hodinky bicí za 50 kop.

Kožlanským splnil to, oč jeho strýc marně usiloval. Roku 1612 jim vymohl u krále Matyáše majestát na dva výroční trhy se clem z dobytka – první na den svatého Vavřince, druhý na svatého Matouše, s frajunkem osmi dnů – a sám jej doplnil řadou výsad. Dovolil jim koupit k užitku obce dvůr s jedním nebo dvěma lány polí a postavit si radní dům, v němž budou činit rozsudky nad lidmi domácími i přespolními s odvoláním na hrad Pražský; škola měla nadále zůstat pod mocí purkmistra a konšelů, kteří si sami dosadí správce školního i písaře radního. Osadníci mohli svobodně kšaftovat a prodávat grunty, střídou vařit pivo v obecním pivovaře a šenkovat je i vozit jinam, obchodovat solí, smolou a železem, volit si k obecnímu lesu vlastního polesného a byly jim ponechány hony na zajíce i lapání ryb a raků v potocích. Za to museli z každého šosovního domu odpracovat dva dny v roce na chříčském popluží a být vrchnosti nápomocni při lovu velkého týřovského rybníka.

Roku 1612 si vyžádal od pražské univerzity preceptora „pro syna svého a některé poddané, k liternímu umění oddané“; univerzita mu poslala Jaroše Rychtera Jaroměřického. Vedle malého Adama Jindřicha se tak na Chříči učily i děti poddaných. Winter z toho soudí, že příchodem soukromého učitele na panské sídlo někdy vznikla celá „improvisovaná školka“.

Hospodářsky byl podnikavý – roku 1614 otevřel u Chříče huť kamencovou a sirnou. Byl hejtmanem kraje Rakovnického a při odboji českých stavů proti králi Ferdinandovi roku 1618 postavil čtyři jezdce a dvacet šest ozbrojenců pěších. V létě téhož roku zemřel. Pohřben byl v kostele v Milíčově, který dal předtím rozšířit, a dosud je tam jeho náhrobní kámen s nápisem „Leta 1618 dne 20. juli umřel pan Jindřich Jakub Tejřovský z Einsidle pán na Chříči, Dubjanech a Březsku, hejtman kraje Rakovnického.“

Konfiskační komise ho po smrti uznala vinným z účasti na odboji, statky Chříč, Kožlany a Hřebečníky však ponechala jeho nezletilému synovi Adamu Jindřichovi. Bílek z konfiskačních spisů dodává, že „zemřel v čas zpoury dne 20. července 1618, jíž se zúčastnil“, a že byl zařazen mezi osoby „v trvalé zpouře zemřelé“, proti nimž se vedl posmrtný proces; jejich dědice obeslal kníže Lichtenštejn ediktem ze 14. července 1622.

S manželkou Dorotou Újezdeckou měl syna Adama Jindřicha a dceru Dorotu Polyxenu. Oba byli při otcově smrti nezletilí a poručnicí jim byla ustanovena panna Dorota Týřovská, nevybytá sestra zemřelého, která se roku 1621 poručnictví vzdala ve prospěch Bohuslava Jiřího Krakovského na Šípech a Opálce, rady komorního soudu. Tatáž „Dorota šlechtična Tejřovská“ je v Bílkově seznamu vdov a paní, které na rozkaz direktorů vypravily svůj lid k stavovskému vojsku a odváděly berně odbojným stavům. Dcera Dorota Polyxena se provdala za Petra Jiřího Kokořovce z Kokořova na Šťáhlavech; roku 1628 byla mezi osobami rytířského stavu Plzeňského kraje, které reformační komisi slíbily do roka přijmout katolickou víru, roku 1637 koupila statek Nečtiny a roku 1638 s manželem vyzdvihla při šťáhlavské tvrzi kapli svatého Vojtěcha. Zemřela roku 1640.

Použitá literatura: