Jindřich Týřovský z Einsiedlu (asi 1466 - 1556)

Jošt zemřel roku 1474, ale jeho poslední vůle nemohla být vložena do desek zemských, protože byla pečetěna teprve po jeho smrti. Pozůstalý syn Jindřich, který vždy psal jen jako Henrich, nebyl ještě plnoletý, proto zůstal pod poručnictvím Litvína z Klinštejna, rady komorního soudu, která se ještě v roce 1491 psal na Týřově. Od roku 1494 dával již Jindřich sám povolení k prodeji manských dědin v Mlečicích. Pozn.: Robotní manové v Mlečicích a Zavidově byli vždy povinni službou ke Křivoklátu, avšak jako poddaní na Týřovském panství mohli své statky prodávat jen se svolením svého pána - držitele Týřova.

V roce 1500 projednával komorní soud spor Jindřicha s Janem z Gutštejna o dobývání rudy, na níž má údajně nárok Gutštejnův hutník Ota. Jindřich odpíral, že „mu odpoviedati povinovat nenie, poněvadž se majestátuov královských dotýče“, a soud 2. května 1500 půhon zdvihl s tím, že se mají hledět právem zemským, „poněvadž krále JMti v zemi nenie“.

Jindřich byl znamenitým hospodářem. V krátké době přikoupil dvory v Nezabudicích a Panoším Újezdě, vesnice Hřebečníky, Skryje, Tytry, Novosedly a stavěl dvůr Myslice. V Kožlanech koupil dva pusté kmetcí dvory s platem, které již mnoho let náležely ke Krakovci, od Jindřicha Albrechta z Kolovrat, a nad městečkem založil rybník s potrubím.

Roku 1503 koupil pustinu Sadlno a statek Slabce, se kterými byla spojena i manská povinnost vůči Křivoklátu a Jindřich tak musel v případě potřeby „sám druhý na hrad přijeti ve všem holým železe.“

Za války roku 1505 vedené proti pánům Šlikům postavil 4 muže a 1 vůz. Toho roku se také s Jindřichem soudil Ambrož Chodaur z Lokte, jenž Jindřichovi zaplatil za obilí, které mu posléze nebylo dodáno – šlo o čtyři kopy strychů ovsa po 13 groších míšeňských a dvě kopy ječmene po 11 groších; komorní soud 14. listopadu 1505 dal za pravdu Jindřichovi, protože Chodaur neprokázal, že mu Jindřich měl dát vědět, zda trh drží. V roce 1509 byl jedním z českých šlechticů, kteří čekali v Brně na příjezd krále Vladislava z Trnavy, ale záhy odsud zase odjeli, neboť král stále nepřijížděl. Albrecht Rendl z Oušavy to 5. února 1509 popsal Petrovi z Rožmberka bez obalu: „Nayprv jeli pryč Pražané, potom Burjan Trčka, potom pan Novohradský, pan Maštovský, pan Tayrovský a někteří jiní s nimi; tu pan kancléř mluvil, že jich král žádá, aby s králem do Čech jeli, a oni jebíc jedou předse.“

Jindřich pak v roce 1513 řešil před komorním soudem spor svého služebníka Rovného ze Zavidova s Jindřichem Tuchorským z Tuchořic, služebníkem pána na Krakovci. Svědci vypověděli, že když jeli z Jesenice, přijel Rovný na klisně mezi ně, Tuchorskému se splašil kůň a když ho prosil, aby jel napřed nebo vzadu, Rovný odsekl: „Co ty mi chceš rozkazovati, ano mi jest tak svobodno jeti královskou silnicí jako tobě?“ Tuchorský tasil meč a uhodil ho přes hlavu. Jindřich, psaný v registrech „Heyndrych Eynsygl z Eynsydle a na Tayřově“, pohnal Tuchorského z pychu, ale soud nález obrátil proti němu: kdo zbil čeledína, který sám tasil tesák a „jinú svévolnost provozoval“, pychu se nedopustil.

Roku 1514 zastával Jindřich úřad hejtmana krajů Rakovnického a Podbrdského – 22. srpna 1514 se na něj a na Jana Vamberského z Rohatec obrátil Zdeněk Lev z Rožmitálu, aby rozsoudili spor Wolfa z Gutštejna o vězněného poddaného. Oslovuje ho přitom „urozený pane“, tedy jako příslušníka panského stavu, a stejně ho tituluje i ve svých oběžnících z let 1526 a 1527.

Nejvyšší kancléř království Českého, Adam z Hradce, dosáhl roku 1524 na králi Ludvíkovi povolení k výplatě Týřova se vším příslušenstvím; listina je dána na Budíně na den svatého Václava, 28. září 1524. Kdykoliv by Adam složil výplatní sumu, měl mu Jindřich panství hned vydat. Jindřich, který se vykázal majestátem krále Jiřího, že do své smrti nesmí být nikým vyplacen, hrad nevydal a poněvadž Adam zemřel roku 1531 a Jindřich ho tak přežil, zápis odumřel. Roku 1525 byl Jindřich Týřovský předvoláván ke komornímu soudu Janem Pečkovským z Pečkovic z příčiny nesvědčení u jiného soudu.

Zatím stihla Jindřicha těžká pohroma. S manželkou Kateřinou Řesanskou z Kadova měl 4 syny, totiž Jana, Albrechta, Jošta a Jiříka. Ten poslední se účastnil tažení proti Turkům a roku 1526 u Moháče upadl do zajetí. Otec, který ho chtěl vyplatit, musel v roce 1528 zastavit Týřov Jáchymovi z Malcanů, kam mu (Jáchymovi) Plzeňští roku 1530 posílali list.

Jindřichovy tísně využil Lorenc Šlik a vymohl si na králi Ferdinandovi povolení k výplatě týřovského panství . To se však mohlo uskutečnit jen po dohodě s Jindřichem, který se však opět odvolal na majestát krále Jiřího, k dohodě nepřistoupil, vypůjčil si od Petra Cíla ze Svojšic 375 kop grošů, od Zikmunda Beřkovského ze Šebířova 350 kop grošů a od Slavibora ze Všechlap 230 kop grošů a roku 1532 Týřov vyplatil.

Z uvedených sum vyplývá, že Týřov byl zastaven za 1000 kop grošů. Když pak Jindřich nemohl věřitele uspokojit, prodal ves Novosedly, dvůr Nezabudice a dvory v Panoším Újezdě, a k tomu zastavil dvůr Kouřimec, vsi Mlečice, Hřebečníky, Skryje a Tytry.

Zikmund Beřkovský pohnal Jindřicha k soudu o dluh již v roce 1531, ale Jindřich o trojí půhon nestál, proto na něj byl vydán zatykač a Beřkovský se uvázal v Jindřichovy dědiny - 2 dvory kmetcí v Kožlanech a rybník nad městečkem, který chtěl vylovit. Jindřich ho však předešel a vylovil ho sám.

Po návratu Jiříkově do Čech přimlouvali se čeští stavové u krále, aby Jiříkovi byla služba zaplacena.

Nemalé těžkosti působili Jindřichovi nezvátí synové, kteří co chvíli byli před soudem pro rvačky. Albrecht a Jiřík přišli roku 1536 do hospody Jiříka Čapka v Rakovníce, kdež zastihli Jiříka z Bobrovic, pána na Děkově. Když Bobrovec mluvil na pavlači s krčmářem, Albrecht shodil ze sebe suknici, popadl kord a bodl Bobrovce do boku. Krčmář okřikl Albrechta a on přestal. V tom Petr Krašovský a Jiřík Týřovský pobodali Bobrovce tesáky po straně a chtěli ho zamordovat. Bobrovec byl tak zřízen, že ani nemohl sejít dolů ze schodů.

Albrecht, Jiřík a Jošt zabili bez příčiny roku 1542 v Plzni Petra Chlumčanského. Jošt byl za tuto vraždu téhož roku apelačním soudem odsouzen – Zikmund Winter ho uvádí jako jeden z mála případů, kdy nad šlechticem takový ortel skutečně padl, zatímco ostatní pře byly smluveny nebo „pro všelikteraké chyby z práva zdviženy“. Jiřík roku 1544 na silnici zranil Václava z Martinic; týž roku 1548 mluvil u bradýře o Bořivoji Pešíkovi z Komárova, že je arcilhář a při hostině na Liblíně roku 1555 spílal Bohuslavovi Zvíkovskému, že je arcilhář. Během hádky hnal se Jiřík na Bohuslava s kordem a chtěl se s ním utkat. Albrecht se roku 1554 utkal v Hřebečníkách s Janem z Lobkovic, který v obraně prostřelil Albrechtovi obě nohy.

Také otec Jindřich měl co do činění se soudy. Roku 1536 ho obeslal Erhart Kfelíř kvůli škodě 100 kop grošů, protože prý jeho (Jindřichovi) lidé chodili po lesích s ručnicemi a zvěř okolo Týřova stříleli. Roku 1544 pohnal Mikuláš Pešík z Komárova Jindřicha o 3 zvířecí tenata a tisovatého koně, které si vypůjčil od Mikulášova zesnulého bratra Jana a nevrátil je. Zajímavé je, že Mikuláš a Jindřich byli nějakým způsobem příbuzensky spřízněni.

Když Lorenc Šlik viděl, že Jindřicha nepřežije a týřovského panství se nedočká, roku 1545 se svolením krále Ferdinanda převedl své právo na Týřov Václavovi Mašťovskému na Strojeticích, který se hned vzdal všeho práva na honitbu a král mu za to připsal 100 kop grošů na Týřov a dovolil mýtit lesy jen pro potřebu hradu a dopřál mu každého roku od křivoklátského hejtmana požadovat 2 jeleny, 4 srny a dva divoké vepře, ale drobnou zvěř mohl svobodně loviti. Zástava Týřova byla sjednána do života Mašťovského a jeho synů.

Roku 1554 dosáhl Mašťovský na králi a českých stavech toho, že mu k první sumě bylo připsáno ještě 100 kop grošů, a Jan starší z Lobkovic na Zbiroze dosáhl povolení, aby ves Mlečice, kterou držel v zástavě, mohl koupiti dědičně.

Roku 1550 si vydlužil od Jana Pešíka z Komárova 81 kop a dluh mu zajistil na rybníce se dnem u Kožlan s okrajky a potrubím. Ke sklonku života měl zastaveny vsi Mlečice, Tytry a Zavidov.

Na zemských sněmech vystupoval Jindřich mezi pány: 4. května 1542 je uveden jako „Jindřich Tajřovský z Einsidlu“ mezi relátory sněmovního usnesení ze stavu panského a 4. ledna 1552 znovu jako „Hendrych z Einzidle na Tajřově“. Roku 1543 stavové přednesli králi mimo jiné „o Viléma Švihovského, Tejřovského a jiných mnohých osob dluhy“ – tedy pohledávky za korunou – a Ferdinand I. odpověděl, že se „chce na jejich spravedlnosti vyptati rozkázati, to v radě uvážiti a v tom se spravedlivě zachovati ráčí“. Roku 1554 si pak Václav Mašťovský z Kolovrat vyžádal na sněmu souhlas, aby mu král k jeho sumám na Týřov připsal dalších sto kop, „kdyžby toho čas přišel a žeby tajž zámek Tajřov vyplatil“.

Jindřich byl roku 1546 krajským hejtmanem, roku 1545 prodal Slabce se Sadlnem a roku 1555 dvůr Myslice. Po rozdělení svého zboží mezi své syny se v roce 1556 odstěhoval do Jinců, které náležely Mikuláši Pešíkovi z Komárova, kde 19. února 1556 zemřel a je ve zdejším kostele sv. Mikuláše i pochován.

Použitá literatura: