Vojtěch Ignác Týřovský z Einsiedlu (zemřel 1695) a konec rodu na Chříči

Vojtěch Ignác zdědil značnými dluhy zatížené panství chříčské s městečkem Kožlany jako nezletilý; poručnicí mu zůstala matka Eva Eurosina, rozená z Klenového. Už v prosinci 1652 prosila arcibiskupa, aby kralovický farář Alanus Folkner spravoval i kožlanskou faru, kde tehdy kněz nebyl, a připomněla přitom manželův odkaz 500 kop na měsíční zpívanou mši. Jak zpustlé panství přebírala, ukazuje úřední soupis z let 1653–1655: v Kožlanech bylo čtyřicet osedlých a šestnáct pustých gruntů, 441 strychů pustých polí, stavení velice zpustlá a fara pustá, v Hedčanech neseděl jediný hospodář a jedenáct gruntů leželo pustých, v Holovousech byli dva osedlí proti šesti pustým gruntům. Roku 1655 zaslala arcibiskupovi osvědčení, že celá její rodina i všichni poddaní v Kožlanech jsou náboženství katolického a že o velikonočním pondělí byli přítomni službě boží i kázání, které vykonal čistecký farář Jan Procerius, spravující i faru kožlanskou.

Plných let nabyl roku 1662 a sám se uvázal v otcovské dědictví. Oto Jiří z Helversenu, pán na Krakovci, si na jeho panství hned pojistil 3000 zlatých, které mu mladý Týřovský zůstal dlužen za zlaté věci, diamanty a rubíny. Roku 1676 přikoupil ves Třímaný – od Norberta Miseroniho, který ji odprodal od panství Krašov – a téhož roku propustil ze služeb purkrabího Daniela Vlašimského, dříve pražského měšťana, jemuž zůstal dlužen 500 zlatých.

Stejně jako otec zastával úřad hejtmana Rakovnického kraje. Plaská klášterní kronika ho v této hodnosti zaznamenává 13. listopadu 1681, kdy byl spolu s hrabětem Štampachem, hejtmanem kraje Plzeňského, královským komisařem při volbě opata Ondřeje Trojera. Táž kronika uvádí, že plaský řeholník Leopold Miškovský byl v březnu 1688 dán „mladým pánům baronům Týřovským“ za praefekta v Praze, kde sám studoval práva; jiný plaský kněz, Kandid Ungar, strávil sedmnáct let u Vojtěcha Ignáce na Chříči jako domácí kaplan.

Kožlanské se pokusil přivést k úplnému podmanění: vyžádal si od nich všechna privilegia k nahlédnutí, a když je po několika letech nevracel, postihli měšťané pánovu lest a stěžovali si u české komory. Na rozkaz krajského hejtmana jim roku 1680 výsady vrátil. Za jeho panování opustilo sedm kožlanských poddaných své statky a sběhlo. Když se roku 1680 Čistečtí domáhali výročních trhů a cla, odporovali Kožlanští trhům i clu a jejich dědičný pán tvrdil, že Břežanská hora náleží jemu, neboť ji jeho předkové koupili od Albrechta Jindřicha z Kolovrat.

Ke kostelu v Milíčově, kde ležel jeho děd, dal roku 1665 přistavět věž a opatřil oltář.

Zemřel roku 1695 a byl pohřben v kostele v Milíčově. Zůstala po něm vdova Kateřina Magdalena, rozená hraběnka z Brandenburka, synové Jan Vilém, Michal Antonín a František Pavel a dcery Anna Barbora a Polyxena Lidmila. Chříč dědil Michal Antonín, který neměl plných let, a zůstal proto pod poručnictvím staršího bratra Jana Viléma. Vdova hned vypověděla Jana Kautského, který tu byl třináct let purkrabím; když si Kautský opatřil místo u pana Diviše z Helversenu na Krakovci, Jan Vilém nechtěl propustit jeho nemocnou ženu Barboru se dvěma dětmi a opatřil je vězením.

Pro veliké dluhy prodali bratří Týřovští roku 1701 statek chříčský Václavu Josefovi hraběti Lažanskému z Bukové na Manětíně za 211 000 zlatých a 300 zlatých klíčného. Trhová smlouva jmenuje ves Chříč s panským sídlem a dvěma dvory, pivovar, sýpku, městečko Kožlany, vsi Studenou, Hlince, Třímaný, Holovousy, Hedčany, Milíčov, Slatinu a Lhotu, dvory s ovčíny Ptíč, Březsko a Dubjany a mlýn s práchárnou a vinicí u města Loun. Každý z bratří si vymínil pět osob a všichni se uvolili platit matce Kateřině Magdaleně ročně po 300 zlatých. Sedláček k tomu dodává, že na panství tou dobou vázlo 69 450 zlatých rýnských dluhů, a vypočítává, co tehdy obsahovalo: zámek a ves Chříč se dvorem, vsi Slatinu, Lhotu, Holovousy, Hlince a Studenou, dvůr a ves Březsko, dvůr ve Ptíči, dvůr Dubjany, Milíčov s podacím, Hedčany, Třímany, Bělbožice, městečko Kožlany s podacím a pustou ves Dolany. „Tak Týřovští po stu letech Chříč opustili.“ Že nová vrchnost seděla na Chříči už koncem roku 1701, dokládá plaská kronika: od 19. listopadu 1701 tam působil kaplan „u hraběnky Lažanské na Chříči“.

Použitá literatura: