Estok (polsky estok, anglicky i francouzsky estoc) je meč s velmi úzkou a tuhou čepelí, která měla projít některou mezerou v plátové zbroji a následně kroužkovou zbrojí. Od podobného končíře (polsky koncerz) se liší zejména obouručním úchopem i když oba druhy mečů bývají v literatuře často zaměňovány. U němců spadá končíř i estok do kategorie mečů Panzerbrecher (propichovač brnění), ale pro variantu estoku používanou při Harnischfechten (šermu ve zbroji) mají němci termín Harnischkampfschwert. Aby celá věc byla ještě více matoucí, termín Harnischkampfschwert se používá pro všechny meče určené pro Harnischfechten, tj. i cvičné meče s vybráním čepele pro úchop zvaný Halbschwert , které však nemají tak úzkou čepel jako estoky. Tento článek se však bude zabývat speciální kategorií estoků (harnischkampfschwertů), které jsou nějakým způsobem upravené k zasazování úderů, zejména pak známého Mortschag. Takové estoky, na pomezí meče a válečného kladiva, se dochovaly (nejspíš) tři.
Tento estok je součástí depozitu Muzea knížat Czartoryských, který je nyní uchováván ve zbrojnici Královského hradu Wawel v Krakově, pod inventárním číslem MNK XIV-49. Je datován přibližně do 14. nebo 15. století. Má zcela zachovanou tlustou ocelovou čepel obdélníkového, téměř čtvercového průřezu, která se zužuje do mírně zaoblené špičky. Ani jedna z hran ani špička nevykazuje známky broušení. Záštita má tvar jednoduchého kříže z tlustých ocelových prutů, které se zužují do zaoblených hrotů a jsou také téměř čtvercového průřezu (obr. 3 a 4). Trn je tlustý a čtvercového průřezu (obr. 3), zploštělý v rovině záštity. Na rukojeti je dostatek místa pro přibližně jednu a půl průměrné mužské ruky. Na trn bylo provizorně nasazeno dřevěné obložení. Je trochu širší uprostřed (obr. 1). Nicméně pokrývá pouze jednu stranu a je pravděpodobně mnohem mladší než samotný artefakt, na kterím jej drží pouze stříbrná plaketa s nápisem „Teutonské z královské pokladnice“připevněná v polovině 19. století. Hlavice je velká a masivní, tvarovaná jako nepravidelný tetrakaidekahedron se čtyřmi konkávními stranami (obr. 5). Celá zbraň je dlouhá 1586 mm a váží 4050 g. Její težiště se nachází na čepeli, 230 mm daleko od spodní hrany záštity.
Čepel je vyrobena z oceli a je dobře zachovaná (obr. 1). Hrany čepele a špička jsou mírně zaoblené. Čepel je mírně ohnutá v rovině kolmé na rovinu záštity. Ohnutí je viditelné asi na třech čtvrtinách délky čepele, blíže ke špičce a nepřesahuje 1 mm od dlouhé osy čepele. Zatím nejsme schopni určit, kdy ani za jakých okolností k tomuto zdeformování došlo. Na všech čtyřech plochách čepele jsou mečířské značky ve formě pěticípé hvězdy a půlměsíce, každá o průměru 5 až 6 mm (obr. 8). Dva znaky na opačných stranách čepele jsou umístěny 45 mm od spodního okraje záštity, zatímco další dva jsou od ní vzdáleny 53 mm. Čepel je dlouhá 1346 mm. U záštity je její šířka 29,5 mm a síla 25,5 mm.
Hlavice je velká a masivní (obr. 5, 6 a 7). Na jejích dvanácti stěnách jsou kruhové důlky o průměru 2 až 4 mm a hloubce až 2 mm (obr. 5 a 6). Kromě toho na ní byly vyryty tři mečířské značky, analogicky těm na čepeli, z nichž jedna je kompletně zachovaná. Kompletní značka má kruhový tvar a její průměr je 4 mm. Průměry zbývajících značek jsou menší, přibližně 3 mm. Trn je tlustý a robustní, odpovídající velikosti hlavice a čepele (obr. 3). Ale jeden neobvyklý detail upoutá pozornost. Špička trnu nepřesahuje nad horní část hlavice a ani v nejmenším a nevykazuje žádné známky kování (obr. 3 a 7). Navíc ji obklopuje tmavá výrazná skvrna, což možná svědčí o chybějícím nýtu (obr. 7). Záštita je robustní (obr. 3 a 4). Její ramena zaoblenými hroty a podobně jako čepel mají téměř čtvercový průřez o úhlopříčce 13 mm. Záštita je dlouhá 208 mm. Na obou stranách jsou nějaké drobné škrábance a oděrky nebo prohlubně, ale obecně nejsou viditelné žádné stopy užívání nebo opotřebení pouhým okem. Jílec je dobře zachovaný. Všechny prvky jsou vyrobeny z oceli, avšak jelikož nebyla provedena žádná chemická analýza, její kvalita zůstává neznámá. Rozměry hlavice jsou: výška 63 mm, šířka 84 mm, síla 85 mm.
Tento estok je uchováván v Litevském národním muzeu ve Vilniusu (registrovaný jako 'dvouruční meč', inventární číslo IM-839). Bohužel jediné dostupné fotografie pocházejí z katalogu sbírky muzea publikovaného v roce 1979. Ukazují zbraň připomínající estok s čepelí obdélníkového průřezu, dvouruční rukojetí, ostrými špičkami záštity a kulatou, hrotitou hlavicí. Její písemný popis je v souladu s těmito pozorováními . Známé rozměry artefaktu jsou: celková délka zbraně 135 cm a délka čepele 99 cm. Je datován mezi 14. a 16. století a poskytuje nejbližší analogii výše zmíněnému krakovskému estoku, která je známá. Bohužel, personál muzea ve Vilniusu jej považuje za padělek z 19. století, což nebylo zaznamenáno ve zmíněném katalogu. Nicméně se zdá, že v současné době neexistují rozhodující důkazy pro tuto představu. Navíc je zbraň velmi podobná mečům zobrazeným v kompendiu Paula Hectora Maira.
Zbraň se nachází ve sbírkách Královských zbrojnic (Royal Armouries) ve Velké Británii pod inventárním číslem XIV.10. Kombinuje estok s ručnicí. Je datována okolo roku 1520 a předpokládá se, že kdysi patřila notoricky známému králi Jindřichovi VIII. Má čepel estoku a robustní, špičatou záštitu, zatímco místo jílce a hlvice má hlaveň ručnice, která je připojena k trnu zakončenému šroubem. Zbraň je dlouhá 195 cm. Bohužel nic bližšího k ní zatím nebylo publikováno.
Pokud se vám tento článek líbil, zvažte prosím drobný finanční příspěvek. Psaní článků je časově značně náročné a děláme je ve svém volném čase.
Číslo účtu: 2302111610/2010