Hans (II.) Harsdorfer (asi 1450 - 1511)

Hans Harsdorfer pocházel z Norimberského patricijského rodu Harsdorferů, jehož počátek spadá do roku 1377, kdy se dva bratři Harsdorferové, Jindřich a Fridrich, přestěhovali ze svých panství do Norimberka, kde získali občanství a začali podnikat v hornictví a hutnictví. Stali se tak tzv. erbovními měšťany, o to významnějšími, že s erbem již do města přišli. Tento erb, který zobrazuje na červeném poli stříbrnou věž na kopci se třemi vrcholy, jim údajně udělil již v roce 1203 římský král Filip Švábský, když se rodoví předci vyznamenali při Filipově tažení do Itálie, kde dobyli jakousi věž na návrší.

Hansův otec Antonín Harsdorfer se oženil s plzeňskou měšťankou Barborou Fritzovou, se kterou měl dvě děti, Hanse a Kateřinu. Antonín se zakoupil na Malesickém zboží, které bylo zcizeno kladrubskému klášteru během husitských válek. Antonín Harsdorfer zemřel 12. března 1462 a byl pohřben v chrámu sv. Bartoloměje v Plzni. Malesice zdědily jeho dvě děti, přičemž Kateřina odprodala svůj díl Malesic bratru Hansovi 30. března 1474 za 1000 zlatých.

Hans Harsdorfer se narodil někdy mezi lety 1450 až 1460 buď v Malesicích nebo v Plzni. Jak již bylo řečeno, v roce 1474 se stal jediným majitelem Malesic, po kterých se i psal. 11. září 1481 se oženil s Margaretou z norimberské erbovní patricijské rodiny Nützelů. Byl horním a hutním podnikatelem rodinné společnosti, činné od roku 1460. Nejdříve jen obchodoval s rudami, dováženými z českých dolů. Diplomatické styky s českým králem Vladislavem II. Jagellonským mu po vzpourách kutnohorských horníků a odhalení finančních podvodů v mincovně v roce 1496 vynesly post nejvyššího mincmistra i účast na pražském zemském sněmu v roce 1497.

Nechal nákladně vybavit, mj. třemi bohatě zdobenými oltáři, které zřejmě objednal v malířské dílně přímo v Norimberku, kapli sv. Václava a Ladislava ve Vlašském dvoře, která byla (znovu)vysvěcena 20. července 1497 u příležitosti návštěvy krále Vladislava II. Během svého působení v Kutné Hoře nechal také nákladně přestavět mincmistrův dům a pořídil si i luxusní zlatnické váhy uložené v ozdobně malovaném pouzdře, na jehož svrchní straně víka je zobrazen souboj divých mužů a na vnitřní straně dva ozbrojenci drží erby jeho a jeho ženy Margarety. Rovněž kapli daroval spolu s manželkou kazuli (ornát) zdobenou výšivkou scén z Mariina života a Kristova dětství. V období baroka byla výšivka vystřižena, našita na nový podklad a zlatě orámována. Roku 1499 požádal krále o uvolnění z úřadu, aby se mohl cele věnovat podnikání, protože po smrti strýce Endrese Harsdörffera zdědil jeho léna a statky, hrad Eschenbach, měďnářskou huť a hamr v Enzendorfu (nyní místní části Hartensteinu v dolních Frankách). Vladislav tomuto přání vyhověl a dokumentem z listopadu 1499 mu zaručil ochranu veškerého majetku na území Českého království.

Tak Hans Harsdorfer 5. dubna 1499 odešel z Kutné Hory, přesídlil do Norimberka a roku 1501 vstoupil do městské rady (v níž dědičně zasedali členové rodin jeho tchána Nützela a jeho švagra Stromera) a roku 1505 byl zvolen starším purkmistrem.Svoje zájmy v Čechách však nespustil nikdy ze zřetele. V roce 1502 obstarával pro Petra z Rožmberka čtyři houfnice a při soudním sporu v Norimberku z března 1512 je zmíněno, že pro Jana z Valdštejna nechal vyrobit zbroj pro padesát peších bojovníků a dvacet rytířů na koních, což byla značná vojenská zakázka. Pro Plzeň pracoval jako finanční expert a mj. radil, jak dál s financemi po požáru města v roce 1507. Městská rada jej vysílala na diplomatické mise ke králi Vladislavovi, pro kterého za 45 zlatých zakoupil obraz Madony od Albrechta Durera a dovezl ho roku 1504 králi jako oficiální dar města Norimberka. Zdá se, že k Durerovi jej pojilo osobní přátelství, když jej Durrer ve svém dopise ze 7. února 1506 nechal jako svého přítele co nejsrdečněji pozdravovat. Ve válce o dědictví landshutské se stal jedním ze tří polních velitelů Norimberka. Zemřel bez potomků 14. ledna 1511 v Norimberku a podle svého přání byl pochován v Plzni, v chrámu sv. Bartoloměje.

Kromě výše zmíněných děl stál Hans Harsdorfer za vznikem dalších uměleckých předmětů, jako tzv. Rabská archa, u které některé zdroje uvádějí, že byla přímo zamýšlena jako dar pro Půtu Švihovského z Rýzmberka a jiné, že byla původně zhotovena pro kostel sv. Jiří v Malesicích spolu s monstrancí.Zakoupil také liturgické předměty a textilie pro kapli v Cáchách, kde měl český král patronátní právo a jeho prostřednictvím obdržel královský dvorní umělec, řezbář Hanuš (pravděpodobně člen Spiessovy huti Hans Scholler z Norimberka), značnou finanční částku, která zřejmě sloužila k úhradě nádherného oltáře pro kapli na hradě Křivoklátě, což byla nejreprezentativnější zakázka, jakou v Čechách nechal pořídit Vladislav II. Jagellonský v prvních letech své vlády.

Použitá literatura: