Jan Týřovský z Einsiedlu (zemřel 1609)

Jan byl synem Jošta, který při dělení roku 1558 dostal Skryje a Tytry. Po otcově smrti roku 1574 seděl na Skryjích a smlouvami se strýcem Jiříkem k nim postupně připojil Hudlice, Broumy, Chmelištnou a další drobné držby.

Roku 1584 koupil od Jana Chlumčanského ves Slatinu a o rok později se mu naskytla mnohem větší příležitost: Šebestián Lažanský, přetížený dluhy, mu roku 1585 prodal tvrz a ves Chříč, mlýn proti pivovaru, ovčín, ves Lhotu s mlynářem Kubou, podíl v Holovousech, poplužní dvůr Dubjany, pustý mlýn na řece, rybárnu s výsadní krčmou a ves Studenou za 17 000 kop míšeňských. Psal se tehdy ještě na Hřebečníkách a Skryjích. Skryje si Jan roku 1582 vložil i s jiným zbožím do obnovených desk zemských. Hřebečníky, které po strýci Jiříkovi držel od roku 1585, spravoval podle Sedláčka jen jako poručník Jiříkova syna Jindřicha Jakuba, který mu roku 1600 po dosažení plných let poděkoval, „jenž statek nejináče nežli jako vlastní otec spravoval“.

Roku 1594 vypravil Jan k tažení proti Turkům tři jezdce, které vedl „strejc jeho“, a osm pěších pod devátým praporcem pluku Bohuchvala Ruta; při přehlídce u Znojma v září 1594 je zapsán mezi panským stavem Rakovnického kraje. Roku 1597 ho generální sněm zvolil na místo zemřelého Kryštofa Jindřicha Krakovského z Kolovrat do komise pro srovnání městských práv se zřízením zemským, v níž zasedal i Daniel Adam z Veleslavína. Roku 1600 byl spolu s Kryštofem Šlovským ze Šlovic hejtmanem Rakovnického kraje – v relaci císaři z 3. června 1600 o vybírání sněmovní sbírky z krámů, řemesel a obchodů se podepsal jako „Jan Tejřovský z Ensidle na Křičí a Dubjanech“ – a v letech 1602 až 1605 seděl za panský stav svého kraje ve výboru, který měl v nenadálém nebezpečí rozhodnout o vyzdvižení veřejné hotovosti; psal se tehdy „na Hřebečnicích“. Podle seznamu krajských hejtmanů úřad zastával i v letech 1602, 1604 a 1609. Roku 1605 půjčil České komoře 1334 kop 58 grošů míšeňských.

Zikmund Winter ho řadí mezi tvrdé vrchnosti: vesničané prý „běhali světem, majíce železné obojky na krku z trestu, jak jim je věšíval a rukama svýma na petličný zámek zavíral urozený Jan Tejřovský z Ejnsidle a na Skrejích“. Roku 1602 vedl před zemským soudem při se Šebestiánem Lažanským o pokutu dvaceti kop „pro vystavení a zaražení nový krčmy“; Vilém Slavata si do svých zápisků poznamenal, jak se Lažanského přítel, prokurátor Jan Peldřimovský, marně vymlouval ze svědectví.

Chříč se stala novým sídlem rodu a Jan k ní po dvě desetiletí soustavně přikupoval. Roku 1601 postoupil na přání krále Rudolfa královské komoře vsi Skryje, Hradiště a Čilou v 18 000 kopách a směnou za ně získal dědičně městečko Kožlany s kostelním podacím, mlýn Cukrův, dva poplatné mlýny s potokem pod městečkem, rybník nad Kožlany, ves Zavidov s krčmou a Chmelištnou s kostelním podacím a mlýnem, to vše v odhadní ceně 26 250 kop; rozdíl 8250 kop měl doplatit do dvou let. Kožlany se tak po třinácti letech vrátily jeho rodu a byly natrvalo připojeny k Chříči. Zavidov prodal roku 1606 Jaroslavovi ze Vchynic na Krakovci za 4000 kop a Chmelištnou roku 1609 postoupil Vilémovi Svitákovi na Sosni.

Roku 1603 koupil od Šebestiána Lažanského ještě dvůr a ves Březsko, Milíčov s kostelním podacím, Hedčany, pusté Bělbožice a díl Hlinců za 20 250 kop. Závdavek složil hned do deposice u desk zemských, ale Lažanský jej nepřijal, a tak byl trh vložen až roku 1604 na půhon. Ještě roku 1609 dlužil Jan Lažanskému 2000 kop a ten dostal komorníka na uvázání se ve ves a dvůr Březsko; Týřovský ale hned zaplatil a Březsko bylo připojeno k Chříči.

Kožlanský kostel byl v podací rodu – už roku 1571 byl na presentaci Janova otce Jošta a strýce Jiříka dosazen katolický farář Vít Kandidus. S vlastními faráři ale Jan vycházel špatně. Po Vítově smrti vešel jeho úředník do fary, pobral ze sýpky všechno obilí, ze stáje koně, krávy a ovce a odvezl všechny šaty i celý var piva, zatímco osadníci rozebrali pole a louky. Vítův nástupce Maťheol, na kterého si Kožlanští stěžovali, že se opíjí a že zaspal nedělní mši, ačkoli k přijímání chtělo přistoupit na tři sta lidí, si u arcibiskupa postěžoval, že ho patron dal vsadit do šatlavy, kde jedenáct dní o hladu pobyl a trpěl zimu a smrad. Jan naopak arcibiskupovi psal, že Maťheola v Kožlanech trpět nebude, protože přetahuje poddané.

Spory ho provázely dál: roku 1603 prosil arcibiskupa, aby do Kožlan dosadil Václava Rakovnického, neboť obec i on jsou jako ovce bez pastýře, a nově dosazený Petr Hostinius si roku 1609 naopak stěžoval, že ho patron Týřovský z fary vyhání a neodvádí mu desátky.

Jan zůstal katolíkem, přesto žil ve shodě s kožlanskými luterány. Na prosbu Kožlanských se roku 1604 domáhal u krále, aby jim povolil čtyři výroční trhy a vybírání cla na Břežanské hoře u Vožehova mlýna. Protože se Čistečtí a Kralovičtí proti clu ohradili, jednání se protáhlo a Jan se výsledku nedožil.

Neměl děti, a tak roku 1607 učinil pořízení, v němž všechno své zboží odkázal strýci Jindřichu Jakubovi Týřovskému na Hřebečníkách, jemuž dlužil 500 kop. Kdyby i ten sešel bez potomků, mělo všechno připadnout bratřím Maxmiliánovi, Karlovi a Bohuslavovi Jiřímu Krakovským z Kolovrat na Šípech, Janovým ujcům. Když Jan roku 1609 na Chříči zemřel, jel Jáchym Vysecký z Kožlan stižně na kleprlíku do Prahy a Jindřichu Jakubovi smrt oznámil. Na statku zůstalo 8900 kop dluhů.

Použitá literatura: