Böhmische Militärordnungen und Schriften

Ktoz jsu bozi boyownici
(wie es im Jistebnicer Gesangbuch steht)

Ktoz jsu bozi boyownici
a zakona jeho
prosstez od boha pomoci
a uffayte w nyeho
ze konecnye wzdicki s nim swytiezite

Kristus wam za skodi stoji
stokrate wiecz slibuye
pakli kto proń źywot slozi
wieczny źywot mieti bude
blaze kazdemu ktoz na prawdye sende

Tent pan welit sse nebaty
zahubci tyelesnych
welit y źywot slozity
pro lasku swich blyznych

Protoz strzelci kopynici
rzadu rytyerskeho
sudlycznyci a czepnyci
lydu rozliczneho
pomnyetez wsichny na pana scyedreho

Neprzatel se nelekayte
na mnozstwie nehledie
pana sweho w srdci mieyte
proń a s nim boyuyte
a przed neprzately neutiekayte

Dawno czechowe rzyekali
a pzyslowie mieli
ze podle dobreho pana
dobra jiezda bywa

Wy pakosti a drabanti
na dusse pomnyete
pro lakomstwie a lupeze
źywotow netratьte
a na korzystech se nezastawuyte

Heslo wsichny pamatuyte
kterez wam wydano
swych hauptmanow pozotuyte
retuj druh druheho
hlediz a drź se kazdy ssiku sweho

A s tiem wesele krzyknete
rzkuc na ne hr na ne
brań swu rukama chutnayte
Boh pan nas krzyknete

Ihr, die ihr Gottes Krieger seid

Ihr, die ihr Gottes Krieger seid
und seines Gesetzes,
bittet Gott um Beistand
und vertraut auf Ihn,
denn stets mit Ihm werdet ihr siegreich sein.

Christus ist all eurer Opfer wert,
hundertfach wird Er es euch vergelten,
wenn ihr für Ihn das Leben hingebt,
werdet ihr das ewige Leben empfangen,
selig ist, wer für die Wahrheit kämpfend stirbt.

Der Herr gebietet euch, nicht zu fürchten
jene, die den Leib verderben,
und gebietet euch, selbst das Leben hinzugeben
aus Liebe zu euren Nächsten.

Darum, ihr Armbrustschützen, Speerträger,
ritterlichen Ranges,
Hellebardiere und Streitkolbenträger
aus allen Ständen,
gedenket stets des gütigen Herrn.

Fürchtet nicht eure Feinde,
noch blickt auf ihre Zahl,
bewahret den Herrn in euren Herzen,
für Ihn kämpfet weiter,
und vor den Feinden braucht ihr nicht zu fliehen.

Seit alters haben die Böhmen gesagt
und als Sprichwort gehabt,
dass wenn der Anführer gut ist,
so ist auch der Feldzug gut.

Ihr Bettler und Übeltäter,
gedenket eurer Seele,
um Habgier und Raub willen
verliert nicht euer Leben,
und haltet nicht an zum Plündern.

Merket euch alle die Losung,
die euch ausgegeben ward,
gehorcht euren Hauptleuten
und schützt einander,
seid wachsam und jeder halte seine Aufstellung.

Und damit ruft fröhlich aus,
sprechend: Auf sie! Drauf auf sie!
Greift die Waffe mit den Händen und ruft:
Gott ist unser Herr! ruft.

Z milosti a z daru Otce a Pána Boha všemohoucího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona Božího:

Nejprvé, abychom slovu Božímu svobodu dali v kázaní všudy, žádného místa nevymlouvajíce, a to v svých srdcích míle přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili.

Druhé, abychme tělo a krev Pána našeho Ježíše Krista, Boha všemohoucího, všickni přijímali s bázní, s náboženstvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevyměňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý tejden.

Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna Božího, Pána Jezu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich a zboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí Boží.

Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtelné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na robotěžích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevyměňujíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohoucího.

A kdož by těchto kusuov a artikuluov svrchu psaných držeti a jich skutečně vésti i plniti nechtěl, jich pomáhati hájiti a brániti, toho, žádného nevymíně, aniž chcme trpěti na poli mezi sebou i u vojště s Boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného miesta nevyměňujíce ani vymlouvajíce, ale nevynímajíce, všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomocí Pána Boha našeho.

A protož hnuti jsouce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsou padúcí a minulé, ale pravda Pána Jezu Krista, Boha všemohoucího, zůstává na věky:

My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubě, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Počtajna na Žampachu, Boček z Kunstatu a odjinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart, bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin, bratří z Vysoké; a my, purgmistři a konšelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Ho ryna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Řečice, Jan z Studené; a my, purgmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z Březové, Petřík Královec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my, purgmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my, Chústník z Košová, Ondřej z Studené, Šárka z Slavného, Kříž Setník, Beneš Setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hostačova, Polévka z Hošťky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoši, purgmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných nevyměňujíce ani vymlouvajíce; my všichni svrchu psaní ke všem i všech prosíme, řádně napomínajíce přikazujeme i chceme tomu, aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné vejtržky se veliké škody i jsme brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel Božích a našich trpěli. Již s pomocí Boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji:

Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, neboli kde se hnouti chtěli z miesta, kdež bychom polem leželi, no aby nižádný napřed nejezdil k městu ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázaní města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanuov, kteříž na to a k tomu vydáni a jmenováni budou. A jestliže by se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázaní těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce.

A když by se chtěli hnouti z toho místa, kdež by polem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných aby vytrhli na pole, kdež by místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště.

A žádný aby nezapaloval, buď ani kde jinde pálil, kdybychme táhli nebo leželi, jedno ti, ješto k tomu vydáni a ustaveni budou, a to pod velikou pokutou, aby toho žádní jiní nečinili.

Potom, než by se ihned z města hnuli, prvé než by které věci činili a rozkázali, aby se nejprv Pánu Bohu modlili, kleknouc a padnouc před tělem Božím a před tváří Boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby Pán Buoh všemohoucí ráčil svou pomoc dáti a tu svou při svátou provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci.

Pak potom lidi aby šikovali nebo zřídili, každou rotu pod své korúhve, heslo aby bylo pověděno, a potom aby se hned i hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svejmi korúhvemi; a jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali. Jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve šikovány budou, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhejm se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i na stranách vojska ostříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude.

A jestliže by Buoh neuchoval, že by kterou škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které neb těch hejtmanův u vojště, neboli na vartách nebo na poli neb v strážech, kdež jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí, žádných osob nevyměňujíce, mínieť i chtie nad námi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popraviti, i k statkuom, a pomstiti, buď kníže, pán nebo ktožkolivěk, žádných osob nevyměňujíce, ani vymlouvajíce.

Ale jestliže by kde Pán Buoh dal nepřátely přemoci a porazili, města, tvrze, hradu dobyti, táhnouce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobyti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdež by bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo. A k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, los panských, rytířských, městčích i robotěncuov, aby věrně způsobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jestli pak že by co kto vzal neboli zachoval, a to bylo usvědčeno dobrejm, svědomím, k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i k statku, buď kdož buď, žádných osob nevynímajíce, jakožto k zloději Božímu a obecnému, jakož se jest stalo Achanovi pro čepici dcer královských a pro plášť, neboli jinou smrtí, buďto kníže, pán, rytíř nebo panoše, měštěnín, řemeslník nebo sedlák, i žádného nevymlouvajíce ani k vosobám hledíce a zříce, s pomocí Boží takovým činiti nad nimi pomstu.

Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště ani mezi námi.

Jestliže by kdo koho bil, ranil, ochromil nebo zabil, bud nad ním pomstěno podlé zákona Božího, jako Pán Buoh dopustí, žádného nevyměňujíce ani k vosobám zříce.

Dále vězte, že kdo by se kolivěk kradl nebo šel nebo jel aneb vezl od nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník nebo robotěž nebo kterýžkolivěk člověk, a byl by popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře Boží a věrných bratří z vojsky, kdež vojsko bude nebo leží.

Také nechcem trpěti mezi sebou nevěrných, neposlušných, lhářuov, zlodějův, kostkářův, loupežníkuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic i všech zjevných hříšníkuov a hříšnic; ty všeckny z sebe chcme puditi a honiti, nad nimi popravovati s pomocí Trojice svaté vedlé zákona Božího.

Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotěži svrchu psaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze všech neřáduov trestati i biti, trestáním honiti, mrskati, biti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé zákona Božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví.

A tak budeme-li zachovávali, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitelné. Pán Buoh bude s námi svú svatů milostí a pomocí, neb to přísluší k boji Božímu tak činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni Boží živu bejti, své žádosti, potřeby i naděje v Pánu Bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty.

I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat, pánuov, rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robotěžuov, sedlákuov i lidí všech stavuov a zvláště napřed všech věrných Čechuov, abyste se k tomu dobrému svolili a nám toho radní a pomocní byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti chceme, pro milého Pána Boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravdy zákona Božího, svátých a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i slovanského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným kacířuom a pokrytým i zloškvrníkům, aby to Pán Buoh všemohoucí nám i vám ráčil svou pomoc dáti a zvítěziti nad nepřáteli svými i našimi, a za nás i s vámi bojovali svou mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen.

Budiž Pán Buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí Trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedlé duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobrou volí k tomuto zápisu a listu svolujeme, a svolujeme jej skutečně držeti a zachovati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané Trojice svaté. Amen.

Tak Pán Buoh dej!

Durch die Gnade und Gabe des Vaters und Herrn, des allmächtigen Gottes, im Glauben und in der Annahme der Erleuchtung der gewissen, beständigen, verkündeten und begründeten Wahrheit und des Gesetzes Gottes:

Erstens, lasst uns dem Worte Gottes Freiheit in der Predigt überall gewähren, ohne einen Ort auszuschließen, und es in unseren Herzen freudig annehmend, es wahrhaftig erfüllen und bewahren, sodann andere dazu anleiten und belehren.

Zweitens, lasst uns alle den Leib und das Blut unseres Herrn Jesus Christus, des allmächtigen Gottes, mit Ehrfurcht, Frömmigkeit und Ehre empfangen, Alt und Jung, Kinder sogleich nach der Taufe und dann stets die Kinder, ohne eine Person auszuschließen, sie dazu drängend und antreibend, mindestens jeden Sonntag einer jeden Woche.

Drittens, lasst uns die Geistlichkeit zum Leben des Sohnes Gottes, des Herrn Jesus Christus, und zum apostolischen Leben führen und hinleiten, und mit Gottes Hilfe ihre Pfründen und die Güter der Simonie abschaffen und vernichten.

Viertens, lasst uns zuerst die Tod- und lässlichen Sünden in uns selbst abstellen und vernichten, sodann bei Königen, Fürsten, Herren, Bürgern, Handwerkern, Bauern und allen Menschen männlichen und weiblichen Geschlechts, Jung und Alt, stets mit der Hilfe des allmächtigen Gottes.

Und wer immer diese oben geschriebenen Punkte und Artikel nicht halten, führen und erfüllen will, nicht helfen will, sie zu verteidigen und zu schützen, den wollen wir nicht dulden im Felde unter uns noch im Heerlager mit Gottes Hilfe, noch in Burgen, Festungen, Städten, befestigten und offenen Städtchen, in Dörfern und Höfen, ohne einen Ort auszuschließen oder zu entschuldigen, sondern alle überall ermahnen, beraten, antreiben und zum Guten drängen mit der Hilfe unseres Herrn Gottes.

Und daher, bewegt von einem guten Geist, wissend und verstehend, dass alle Dinge dieser Welt vergänglich und vorübergehend sind, aber die Wahrheit des Herrn Jesus Christus, des allmächtigen Gottes, in Ewigkeit besteht:

Wir, Jan Bruder Žižka von Kalich, Jan Roháč von Dubě, Aleš von Rysmburk und Vřešťov, Jan von Počtajna auf Žampach, Boček von Kunstát und anderwärts von Jevišovice, Bartoš und Bernart, Brüder von Valečov, Bartoš, Jan, Martin, Brüder von Vysoká; und wir, Bürgermeister und Ratsherren und alle Gemeinden der Städte Hradec nad Labem und Čáslav; wir, Beneš von Mokrovousy, Jaroslav von Kalich, Václav Horina von Honbice, Křišťan von Žernoseky, Frencl von Litožnice, Jíra von Řečice, Jan von Studená; und wir, Bürgermeister und Ratsherren und die ganze Gemeinde der Stadt Jaroměř; wir, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák von Paňov, Blažek von Kralupy, Jakub von Březová, Petřík Královec von Příbram, Jan von Domažlice, Jan von Tehov, Martin von Borovnice, Havel Orebský; und wir, Bürgermeister und Ratsherren und die ganze Gemeinde der Stadt Dvůr; und wir, Chústník von Košov, Ondřej von Studená, Šárka von Slavný, Kříž Hauptmann, Beneš Hauptmann, Mikát Brada Odraný, Aleš von Hostačov, Polévka von Hošťka, Mikuláš Orebský, Veta von Chlumčan, Litobor von Trubče, Linhart von Slez, Beneš von Horošovice, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, Hauptleute, Herren, Ritter, Knappen, Bürgermeister, Ratsherren und alle adligen, ritterlichen, knappschaftlichen und städtischen Gemeinden, ohne jemanden auszuschließen oder zu entschuldigen; wir alle, oben Geschriebene, an alle und jeden, bitten und ermahnen ordnungsgemäß, befehlen und wollen, dass gebührender Gehorsam herrsche; denn durch Ungehorsam und ungebührliche Handlungen haben wir oft großen Schaden an unseren Brüdern und an Gütern genommen und oft Schmach von den Feinden Gottes und den unsrigen erlitten. Mit Gottes Hilfe und der Euren und aller Getreuen gedenken wir dies zu meiden durch folgende Gebräuche:

Erstens, wenn wir aus irgendeiner Stadt aufbrechen wollen oder uns von dem Ort bewegen wollen, wo wir gelagert haben, so soll niemand vorausreiten noch zur Stadt gehen noch fahren, um sich einen Platz oder eine Herberge zu sichern, noch soll sich jemand ohne Erlaubnis und Befehl der genannten älteren Hauptleute, die dafür bestellt und benannt werden, irgendwo lagern. Und wenn sich jemand anderswo lagert oder aufbricht oder aufstellt ohne den Befehl dieser Ältesten, so wollen wir ihn bestrafen und richten, an seinem Gut und an seinem Leben, als Ungehorsamen, wer es auch sei, welchen Standes auch immer, ohne jemanden auszunehmen.

Und wenn sie von jenem Ort, wo sie gelagert haben, aufbrechen wollen, sollen sie mit Erlaubnis und auf Befehl der genannten Ältesten ins Feld ziehen, zu einem geeigneten und würdigen Ort, und dort aufeinander warten, bis das ganze Heer von der Stellung aufgebrochen ist.

Und niemand soll Feuer legen oder anderswo brennen, solange wir marschieren oder lagern, außer denen, die dafür bestellt und eingesetzt sind, und dies unter schwerer Strafe, damit niemand anderes dies tue.

Sodann, bevor sie sogleich aus der Stadt aufbrechen, bevor sie irgendwelche Dinge tun oder befehlen, sollen sie zuerst zum Herrn Gott beten, kniend und sich verneigend vor dem Leibe Gottes und vor dem Angesicht Gottes, wenn der Aufbruch aus dem Heerlager oder aus der Stadt erfolgt, auf dass der allmächtige Herr Gott seine Hilfe gewähren und seine heilige Sache zu seinem heiligen Ruhme und zur Mehrung des Guten und zum Heil und zur Hilfe der Getreuen durchführen möge.

Sodann sollen sie die Leute ordnen und aufstellen, jede Rotte unter ihre Fahnen, die Losung soll ausgegeben werden, und dann sollen sie sogleich aufbrechen und marschieren, die Rotte, die an jenem Tage unter ihren Fahnen aufgestellt ist, voran; und andere sollen sich nicht unter sie mischen, noch sie behindern, noch sich irgendwohin absondern. Wie es auch sei, und wie die Rotten oder Fahnen aufgestellt sind, so sollen sie in ihrer Formation und beisammen marschieren, ohne sich untereinander zu vermischen, und dies vorsichtig, vorne und hinten und an den Seiten des Heeres wachend und auf sich selbst achtend, wie es einem jeden von den Ältesten befohlen wird.

Und wenn Gott nicht schützt und sie Schaden erleiden durch ihre Nachlässigkeit oder die Nachlässigkeit der Hauptleute im Lager oder auf Wachposten oder im Felde oder bei den Wachen, wo es ihnen von den Ältesten und den Gemeinden befohlen und anvertraut wurde, ohne jemanden auszunehmen, so gedenken die Hauptleute und alle Gemeinden dies zu untersuchen und sie an Leib und Gut zu richten und zu bestrafen, sei es ein Fürst, Herr oder wer auch immer, ohne jemanden auszunehmen oder zu entschuldigen.

Doch wenn Gott uns erlaubt, die Feinde zu überwinden und zu schlagen, Städte, Festungen, Burgen zu erobern und durchs Feld zu marschieren oder zu lagern, welche Beute auch genommen wird, so soll sie zusammengetragen, gesammelt, herangefahren und aufgehäuft werden, wo ein Platz von den Ältesten angezeigt und benannt wird, sei es viel oder wenig. Dafür sollen Älteste aus allen Gemeinden erwählt und bestellt werden, aus den adligen, ritterlichen und bürgerlichen Ständen, um diese Dinge den Armen und Reichen redlich zuzuteilen, und gerecht, wie es einem jeden gebührt, so dass niemand für sich selbst nehme noch etwas behalte. Wenn jemand etwas nimmt oder behält und dies mit gutem Gewissen erwiesen wird, so soll ein solcher gerichtet werden, an Leib und Gut, wer es auch sei, ohne jemanden auszunehmen, als ein Dieb gegen Gott und die Gemeinschaft, wie es Achan geschah wegen der Haube der Königstöchter und des Mantels, oder durch jede andere Todesart, sei es ein Fürst, Herr, Ritter, Knappe, Bürger, Handwerker oder Bauer, ohne jemanden auszuschließen oder zu entschuldigen, mit Gottes Hilfe also Vergeltung zu üben.

Ferner soll es keine Streitigkeiten, kein Geschrei und keine Raufereien im Lager noch unter uns geben.

Wenn jemand einen anderen schlägt, verwundet, verstümmelt oder tötet, so soll er gerächt werden nach dem Gesetz Gottes, wie der Herr es zulässt, ohne jemanden auszunehmen oder zu entschuldigen.

Ferner wisset, dass wer immer sich davonstiehlt, geht, reitet oder fährt von uns aus dem Heere, wenn wir marschieren oder lagern, ohne Erlaubnis der oben genannten Ältesten und ohne ein bestimmtes Zeichen, sei es ein Fürst, Herr, Ritter, Knappe, Bürger, Handwerker oder Bauer, und gefangen wird, so soll er gerichtet werden an Leib und Gut, als ein treuloser Dieb, der sich von Gottes Sache und den treuen Brüdern aus dem Heere stiehlt, wo das Heer auch steht oder liegt.

Auch wollen wir unter uns nicht dulden Untreue, Ungehorsame, Lügner, Diebe, Spieler, Räuber, Plünderer, Trunkenbolde, Betrüger, Ehebrecher, Hurer und alle offenkundigen Sünder und Sünderinnen; diese alle wollen wir von uns treiben und jagen, sie richten mit der Hilfe der Heiligen Dreifaltigkeit nach dem Gesetz Gottes.

Bruder Žižka und andere Herren, Hauptleute, Ritter, Knappen, Bürger, Handwerker und Bauern, oben geschrieben und genannt, mitsamt allen Gemeinden mit Gottes Hilfe und gemeiner Hilfe, gedenken alle Unordnung zu bestrafen und zu züchtigen, zu jagen, zu peitschen, zu schlagen und zu töten, zu enthaupten, zu hängen, zu ertränken, zu verbrennen und mit allen gebührenden Strafen zu vergelten, die den Bösen nach dem Gesetz Gottes zustehen, ohne jemanden auszunehmen aus allen Ständen, männlichen und weiblichen Geschlechts.

Und wenn wir also die oben geschriebenen und heilsamen Artikel bewahren, tun und erfüllen, so wird der Herr Gott mit uns sein mit seiner heiligen Gnade und Hilfe, denn es gehört zum Kampf Gottes, so zu handeln, gut, christlich, in Liebe geordnet, in der Furcht Gottes zu leben, unsere Wünsche, Bedürfnisse und Hoffnungen beständig und ohne Zweifel auf den Herrn Gott zu setzen, von ihm die ewige Belohnung erwartend.

Wir bitten euch auch, liebe Gemeinden, aus allen Regionen, Fürsten, Herren, Ritter, Knappen, Bürger, Handwerker, Bauern und Menschen aller Stände, besonders zuerst alle treuen Böhmen, diesem Guten zuzustimmen und uns dabei hilfreich und beratend zur Seite zu stehen. Und wir wollen euch ebenso halten, erfüllen und rächen, um des lieben Herrn Gottes willen, um seines heiligen Leidens willen, zur Befreiung der Wahrheit des Gesetzes Gottes, der Heiligen und ihrer Verherrlichung, zur Hilfe der Getreuen der heiligen Kirche, besonders der böhmischen und slawischen Völker und der ganzen Christenheit, zur Erhebung der Getreuen und zur Demütigung der Hartnäckigen und offenen Ketzer und Heuchler und Übelgesinnten, auf dass der allmächtige Herr Gott uns und euch seine Hilfe gewähre und den Sieg über seine und unsere Feinde, und für uns und mit euch kämpfe mit seiner Macht und uns nicht von seiner heiligen Gnade trenne. Amen.

Möge der Herr Gott mit uns und mit euch sein, wo immer ihr seid, und wo es der Heiligen Dreifaltigkeit gefällt! Und zu besserem Gewissen und Bestätigung und Sicherheit mit größerem Fleiß gemäß der Geistlichkeit über den elenden Verstand dieser Welt, stimmen wir, die oben Geschriebenen, mit gutem Bedacht, wissentlich und guten Willens dieser Urkunde und diesem Brief zu, und stimmen zu, ihn wahrhaftig zu halten und zu bewahren mit der Hilfe der unerschaffenen und in Ewigkeit gesegneten Heiligen Dreifaltigkeit. Amen.

So gebe es der Herr Gott!

Léta Božieho tisícieho čtyrstého třináctého slavné pamětí král Václav Český, když jest pro zprotivenie pana Puoty z Skály proti Jeho Milosti královské kázal obehnati hrad Skálu nadepsaného pána, tyto kusy podepsané a práva vojenská rozkázal s jest slovútnému panoši Hájkovi z Hodětína, podkomořiemu královstvie českého, popsati pro budúcie Čechy bojovné, aby se uměli u vojskách zpravovati; a přikázal jest je u vojště před nadepsaným hradem písařóm vojenským čisti, tak aby je všichni drželi pod pokutami dole psanými. A takto se ve jméno Božie počínají:

Najprvé, aby byly služby Božie všichni, hajtmané i jich poddaní i jim poručení, pilni a neřáduov nižádných aby u vojště nedopúštěli, aby skrze to Pán Buoh nebyl rozhněván.

Item. Všechny hry neslušné a neřádné aby byly stavovány, a zvláště kostky, karty, koule aby nebyly u vojště dopuštěny, neb z toho dopuštěnie mnoho zlého pochodí, jakožto zanetbánie na vartách a na ponuockách i jiné škodné věci vojskám a těm osobám, kteréž hrají. Pakli se kto přesto které hry dopustí, takový bude před vojskem v řetěze čtyři dni veden a úředníku k tomu od nás usazenému deset grošuov musí bez milosti dáti.

Item. Všechna lánie a nestydatá mluvenie aby stála a přestala. Pakli kto bude láti a usvědčen bude, takový čtyři dni před vojskem v řetěze choditi musí.

Item. Kurevstvie aby žádného nebylo dopúštěno u vojště, ani před vojskem, ani okolo vojska, ale aby takové zlé ženy bez milosti pryč hnány a puzeny byly od rychtáře vojenského. A jestliže by toho rychtář zanetbal, tehdy bud k němu hleděno jako k neposlušnému. Pakli by se kto dopustil toho zlého, tomu šilink bude dán bez milosti skrze pračata.

Item. Jestliže by násilé které panně neb panic učinil kdokoli a usvědčen byl, takový bude hrdla zbaven bez milosti.

Item. Kostelové a klášterové aby žádní vybíjeni nebyli ani vypalováni, leč by bylo rozkázáno hajtmany k tomu zřiezenými. A proto vždy aby posvátnými věcmi, jakožto ornáty, kalichy, zvony, kniehami jinými okrasami kostelními a zvláště pak tělem Božím nikakéž nebylo hýbáno ani bráno. Nebo ktož by který kostel vybil, takovému bude ruka uťata. Pakli by kto tělo Božie s pušku aneb kterú jimi svátost vzal a vysypal, takový bude bez milosti upálen.

Item. Jestliže by kto který oltář zbořil nebo obrazy v kosteléch a v klášteřiech zbil nebo na cestách v slúpiech přibité ztrhal a zkazil, ten hodnú pomstú kázán bude vedlé práva vojenského.

Item. Na přátelském bude-li kto bráti jiné věci nežli pokrm sobě skrovný a koňóm obrok, takový bude kázán jako lúpežník.

Item. Koní, krav i jiného dobytka a šatuov na přátelském aby žádný nebral, ani jiných věcí, kteréž k hospodářství příslušejí; neb takový kázán bude jako lúpežník.

Item. Jestliže by kto kterú svádu u vojště počal, takový bude so kázán slušnú pomstú.

Item. Jestliže by kto svú braň na druhého obnažil, takovému bude ruka bez milosti uťata.

Item. Jestliže by kto koho u vojště neb před vojskem skrze svádu zabil, takový bude bez milosti sťat.

Item. Pěší aby všickni v svých houfiech řádem pod korúhvemi a pod praporci šli, jakž a kdež jim přikázáno hajtmany na to vydanými. Pakli by se kteří a čížkoli vytrhli z svých houfuov bez rozkázanie a vuole pánuov hajtmanuov, takoví budú kázáni, jakož na takové slušeli bude.

Item. Jiezdní aby také nikam nejezdili, ale v svých houfiech aby řádně táhli, tak jakž jim hajtmané rozkáží, kterýmž poručeno bude. Pakli by kto přesto, své vuole požívaje, vytrhl se na kterú stranu a v tom jat byl anebo kterú škodu vzal, o takového žádného nechcem státi, ani jim také škod platili. A jiní šlechtici a věrní naši milí též k svým takovým služebníkům se jmieti mají a budú, leč by hajtmané komu kam jeti kázali, takový bez viny bude.

Item. Ktož mají napřed v koněberkách jezdili, aby byli vydáni slušným během, aby z houfuov se nerozjiežděli. Pakli by kteří z houfuov se vytrhli, aby jim koněberky koně brali a nevracovali zase žádnému až u vojště a od každého koně aby deset grošuov vzali, žádnému milosti nečiniece, ani odpúštějíce. Též i pěším aby samostřiely brali, jestliže by z houfuov kam bez odpuštěnie hajtmanuov chodili, aby jim nevracovali až u vojště, když od každého samostřiela dadie po pěti groších.

Item. Kteří houfové mají a dostane se jim který den za vozy jeti neb pěším jiti, aby se žádní nikam nerozjiežděli ani rozcházeli, ale stáli nad vojskem, dokudž se všecko vojsko nepoloží. Pakli by kteří poslušenstvie toho neučinili, ti budú tak trestáni, jakž hajtmanóm vydaným bude rozkázáno a poručeno, nebo skrze takovú neposlušnost mohla by se hanba i škoda státi, ješto bysme se toho neřádi dopustili.

Item. Kterémuž vojsku dostane se napřed taženie, aby se druhé nehýbalo, až by prvnie své vozy zřiedilo. Pakli by se kto s svými vozy vytrhl a vtrhl v jiné šiky vozy z svého šiku, takový bude kázán obyčejem vojenského práva slušnú kázní.

Item. Jestliže by kto, bud jiezdný neb pěší, vytrhna se i chtěl sobě zvláště holdovali přes naše přikázanie nebo tu překáželi, kdež naši hajtmané prvé holdovali, takoví budú kázáni s radů našie rady a šlechticuov, kteréž bychom s sebú měli nebo k tomu vydali.

Item. Pálenic žádného aby žádný nečinil, leč by bylo rozkázáno hajtmany našimi k tomu vydanými. A zvláště byl-li by který zámek dobyt, aby nebyl zapalován bez vuole a rozkázanie týchž hajtmanuov. Pakli by kto přesto zapálil, takový bez milosti upálen bude.

Item. Když bohdá nepřietelé budú na poli v porážce neb na zámku zjímáni, ti všickni aby k našie ruce královské našim hajtmanóm vydáni byli.

Item. Jestliže by kto s vědomím a dopuštěním hajtmanóv, jeda stranú, vězně které zjímaje přivedl, s tiem podlé rady našie učiníme.

Item. Jestliže by kto zbodl nepřietele na harci, tomu má ten kuoň býti dán; a ktož by ten kuoň lapil, tomu jedna kopa grošuov dána býti má od toho, ktož onoho zbodl, ač chce a bude chtieti ten kuoň jmieti.

Item. Bude-li se na koho doptáno, že by jma vězně na koláči pustil nebo holdy vybíral bez povolenie našich hajtmanóv na to vydaných, takoví budú kázáni, jakož na to slušie, právem vojenským.

Item. K osazení ponuocek v noci okolo vozuov a v branách aby od každého vozu kromě komorních a špižierních po jednom bylo vydáváno. Pakli by bylo pilné potřebie, aby bylo viece vydáno vedlé rozkázanie hajtmanuov. A ktož by zanetbal toho učiniti, ten každý aby dva groše dal pokuty tomu hajtmanu, kterýž ponuocky neb varty osazuje.

Item. Také, jakož jest rozkázáno, jakož vína, piva i jiné potřebné věci do vojsky mají voženy a nošeny býti, příkazujem všem, aby těm, ktož by vozili nebo nosili, nebylo na cestách ani u vojskách bráno, ani kterakžkoli překáženo. Pakli by ktokolivěk jim překazil nebo bral, takový bude kázán, jakož na lúpežníka slušie.

Item. Hajtmané, kteříž budú jmenováni nad jiezdnými a pěšími i k zpravování a kladení vozuov, těch aby všickni poslušní byli, nad kýmž budú ustaveni, a nikterakž se jim neprotivili, ani se s nimi potýkali řečí ani skutkem. Pakli by kto, svévolně z poslušenstvie těch hajtmanuav vytrhna se, chtěl své vuole požívati, nad takovým poruštěno bude tak, že se jím jiní kázati budú.

Item. Chcem tomu, aby žádný písařóm vojenským nepřekážel, ani na ně kto kterým právem sahal, leč by v čem nešlechetném shledán byl, to aby před se hajtmané vzeli a v to nahlédli.

Item. Kterýž by koli písař vojenský byl usazen od kteréhokoli pána neb hajtmana nebo od měst času vojenského neb bojovnieho, když by žoldnéřem žold vydáván byl, ten aby měl od kopy jeden groš, buďto že by placeno bylo na poli neb na hradě nebo na městě nebo na kterékoli posádce neb při obležení zámku některého. V tom aby mu nižádný odporen nebyl, dokudž by ta válka stála, kromě když by placeny byly škody, od těch aby nic ho nebral, neb k tomu práva žádného nemá, což by se škod dotýkalo.

Item. Při bitunciech kterýchkoli má písař vojenský seděti a s hajtmany to děliti a vedlé nich v tom má diel jmieti, točíšto od kopy každé po 1 gr. a též i od holduov má jmieti po 1 gr.

Item. Když by který žoldnéř, vezma řádné odpuštěnie z příčin hodných, postavil miesto sebe jiného pacholka hodného, ten, kterýž odjíti má, aby dal písaři zápisného 1 gr. a nový žoldnéř přistupuje aby dal puol groše.

Item. Každý setník neb padesátník nebo rotymajstr, kteréž by kolivěk pod sebú měl, ten aby před písaře všechny přivedl, když by jim měl žold dáván býti; a tu všeliký neb každý desátník aby své dráby osobně před písařem okázal, i když by ponuocky neb varty osazovány měly býti. Pakli by kto písaři toho odporen byl, má býti kázán od hajtmanuov jako neposlušný.

Item. Písař vojenský má zbroj a samostřiely ohledovali vždy jednu v měsieci, aby byli tak nalezeni, jakž sú vyšli. Pakli by kto tomu odpieral, k tomu má hleděno býti jako k neposlušnému.

Item. Na tažení, na picování nebo kdežkolivěk na potkání, kdežto silnější houf neb rota mdlejší rotu postihne nebo potká, aby silnější mdlejším nebrali a nikterakž nepřekáželi, ale u pokoji nechali. Pakli by přes toto rozkázanie kteříkoli silnější mdlejším co pobrali neb překazili, takoví budú kázáni jako lúpežníci.

Item. Kdež se již vojska položie, aby žádný doluov, jimž hebauf řiekají, nekopal ani dělal, neb takový proto kázán bude.

Item. Včelám aby žádný nepřekážel ani vydieral, nebo takovým nebude odpuštěno.

Item. Když vojska lehnú, a že by v noci vzhuoru bylo trúbeno neb voláno, aby každý s svú braní na plac běžel a nikam jinam. Pakli by nepřietelé kde k vozóm přilnuli, tehdy se tam mají obrátiti.

Item. Mezi vozy aby opatrně a s pilností ohně nietili a pálili, tak aby se žádnému škoda nestala a nedála.

Item. Kdežkolivěk, buď to na přátelském neb ne na přátelském, kdež se ženy s uzly a šaty vynesú a na nich i pří nich sedmi, aby jimi žádný nehýbal, ani těm ženám co bral, ani jich přebledoval. Pakli jim přesto kto bráti bude, takový bude kázán jako jiný lúpežník.

Item. Jestliže jsú mezi kterými pány, rytieři, zemany, šlechtici nebo městy neb kýmžkoli která záštie, kyselosti nebo nelibosti, kterakžkolivěk buďto prvé před tiemto polem anebo nynie na poli vzniklé a povstalé, ty všecky aby přestaly a nebyly od

žádného na tom poli zdvíhány a spomínány, aniž které pomsty o to činěny, až domuov z pole vrácenie. Ale bylo-li by kde potřebie, buďto na hard neb u šturmu, aby sobě takoví a všickni jiní vespolek pomáhali, takových kyselostí a záští zlým nikterakž nespomínajíce. Pakli by kto přes toto naše přikázanie usvědčen byl, takový bude kázán právem vojenským.

Item. O mlýniech přikážu jem, aby žádného nepálili, nebořili ani kazili, ani kterých mlýnských želez brali, tak aby tu ku potřebě všech našich vojsk mohlo mleno býti. Pakli by kto proti tomu učinil, budeť jemu bez milosti ruka uťata. Též také jinde ve dvořiech neb v chalupách, zvláště v přátelských, aby žádných zámkuov, řetězuov neb jiných želez kterýchžkolivěk, jakožto šínuov s kol neb hřebíkuov s bran nesbíjeli neb nevybíjeli a nebrali; a také na poli s pluhuov želez neboli s jiných příprav aby nebrali.

Item. Kdež se táhne po přátelském, aby takové nekřesťanské záhuby se chudým lidem nedály, ani překáženo bylo. Chalup aby nevybíjeli, dobytka ani koní aby jim nezajímali, ani ven z vojska nevodili. A žen ovšem aby na pokoji vždy nechali, jim nepřekážejíc. Také kdež se vojsko klade, aby chalup a dvoruov lidem netrhali, ani bořili, a takových nekřesťanských záhub aby nad lidmi nečinili.

Item. Komuž by který kuoň utekl jiezdný, buďto na poli neb kdežkoli, ten kuoň ktož bude moci lapiti, aby lapil, a ktož jej polapí, tomu buď jeden groš dán a od vozníka puol groše.

Item. Rybníkuov malých, ani velikých, ani také haltéřuov žádný aby nekopal, ani také v nich lovil, ani jich spúštěl, leč by komu hajtmané rozkázali.

Item. Pitie před vojskem ať jsú šenkována a osobami od hajtmanuov na to zřiezenými ať jsú sazena A .netoliko pitie, ale i chléb bud sazen, i jiné potřeby, jakožto obrok koňský, tak aby se všem spravedlivé dálo.

Item. Jestliže by se kto toho dopustil, aneb přes to učinil, což se tuto nahoře vypisuje, a na těch chudým lidem překážel, aneb ty věci bral a sobě schoval aneb krčmářům zastavoval, dával, prodával, aneb komu jinému, takový i ti, ktož by od nich co kupovali neb přijímali, pro to budú trestáni jakožto lúpežníci.

Item. U každého vozu aby byli dva vozataje a aby měli lebku a pavézu; a pod vozem aby bylo prkno a řetěz, A při každém vozu aby byla jedna hákovnice se vší přípravú a dvě sekyře, dvě lopatě, dvě kratci, dvě motyce, dva rýče a taras s berlú a jedno kopie s hákem a s praporečkem.

Item. Aby před každým řádem vozuov, když se táhne, šli s motykami, kratcemi, rajči, lopatami a s sekyrami, bylo-li by kde cest potřebie opravováti; a odtud aby neodcházeli pod vsazením do řetězuov za tři dni.

Im Jahre des Herrn 1413 ließ der ruhmreichen Gedenkens König Wenzel von Böhmen, als er wegen des Widerstandes des Herrn Puota von Skála gegen Seine Königliche Majestät die Belagerung der Burg des vorgenannten Herrn befahl, diese unterschriebenen Punkte und Kriegsgesetze durch den angesehenen Knappen Hájek von Hodětín, den Unterkämmerer des Königreichs Böhmen, für die künftigen kriegerischen Böhmen niederschreiben, damit sie sich im Heere zu verhalten wüssten; und er ließ sie von den Heeresschreibern im Lager vor der vorgenannten Burg verlesen, damit sie von allen unter den unten aufgeführten Strafen eingehalten würden. Und so beginnen sie im Namen Gottes:

Erstens, alle Hauptleute, ihre Untergebenen und die ihnen Anvertrauten sollen im Gottesdienst eifrig sein, und keinerlei Unordnung im Lager dulden, damit der Herr Gott nicht erzürnt werde.

Item. Alle unanständigen und ungebührlichen Spiele, insbesondere Würfel, Karten und Kegeln, sollen im Lager verboten sein, da ihre Duldung zu vielem Übel führt, wie Nachlässigkeit auf den Wachen und Posten und anderen schädlichen Dingen für das Heer und die Personen, die spielen. Wer trotz des Verbots solche Spiele betreibt, soll vier Tage lang in Ketten vor dem Heer hergeführt werden und muss dem von uns eingesetzten Beamten ohne Gnade zehn Groschen zahlen.

Item. Alles Fluchen und unzüchtige Reden soll aufhören und unterlassen werden. Wer flucht und überführt wird, muss vier Tage in Ketten vor dem Heer hergehen.

Item. Keinerlei Hurerei soll im Lager, vor dem Heer oder um das Heer herum geduldet werden, sondern solche lasterhaften Weiber sollen ohne Gnade vom Heeresrichter vertrieben werden. Wenn der Richter diese Pflicht vernachlässigt, soll er als ungehorsam betrachtet werden. Wer sich dieses Lasters schuldig macht, soll ohne Gnade durch Leibesstrafe gezüchtigt werden.

Item. Wer einer Jungfrau oder einem Jüngling Gewalt antut und überführt wird, soll ohne Gnade mit dem Tode bestraft werden.

Item. Keine Kirchen oder Klöster sollen geplündert oder verbrannt werden, es sei denn auf Befehl der dafür eingesetzten Hauptleute. Daher sollen heilige Gegenstände wie Messgewänder, Kelche, Glocken, Bücher und andere Kirchenzierden, und insbesondere der Leib Christi, nicht berührt oder genommen werden. Wer eine Kirche plündert, dem soll die Hand abgehauen werden. Wer den Leib Christi mit einer Waffe nimmt oder irgendein Sakrament entweiht, soll ohne Gnade verbrannt werden.

Item. Wer einen Altar zerstört oder Bilder in Kirchen und Klöstern beschädigt oder Bilder an Wegsäulen abreißt und zerstört, soll mit angemessener Strafe nach dem Kriegsrecht gezüchtigt werden.

Item. Wer auf befreundetem Gebiet etwas anderes als bescheidene Nahrung für sich und Futter für die Pferde nimmt, soll als Räuber bestraft werden.

Item. Niemand soll auf befreundetem Gebiet Pferde, Kühe oder anderes Vieh und Kleidung oder andere zur Hauswirtschaft gehörige Dinge nehmen; ein solcher soll als Räuber bestraft werden.

Item. Wer einen Streit im Lager beginnt, soll angemessen bestraft werden.

Item. Wer seine Waffe gegen einen anderen zieht, dem soll die Hand ohne Gnade abgehauen werden.

Item. Wer jemanden im Lager oder vor dem Heer in einem Streit tötet, soll ohne Gnade enthauptet werden.

Item. Alles Fußvolk soll in seinen Reihen unter Fahnen und Bannern marschieren, wie es die dafür eingesetzten Hauptleute befehlen. Wer ohne Befehl und Willen der Herren Hauptleute aus seiner Reihe ausbricht, soll angemessen bestraft werden.

Item. Ebenso soll kein Reiter irgendwohin reiten, sondern ordnungsgemäß in seiner Reihe marschieren, wie es die eingesetzten Hauptleute befehlen. Wer eigenmächtig auf irgendeine Seite ausbricht und dabei gefangen wird oder Schaden erleidet, für den wollen wir nicht einstehen, noch den Schaden ersetzen. Andere Edelleute und unsere treuen Freunde sollen mit solchen Dienern ebenso verfahren, es sei denn, die Hauptleute befehlen jemandem, irgendwohin zu reiten, dann soll er ohne Schuld sein.

Item. Diejenigen, die mit den Versorgungswagen vorausreiten, sollen ordnungsgemäß aufgestellt werden und nicht aus ihren Reihen ausbrechen. Wer aus seiner Reihe ausbricht, dem sollen die Versorgungswagenlenker das Pferd abnehmen und es niemandem vor der Rückkehr ins Lager zurückgeben, und von jedem Pferd sollen zehn Groschen einbehalten werden, ohne Gnade oder Verzeihung. Ebenso soll dem Fußvolk die Armbrust abgenommen werden, wenn es ohne Erlaubnis der Hauptleute die Reihe verlässt, und sie soll erst im Lager zurückgegeben werden, gegen Zahlung von fünf Groschen pro Armbrust.

Item. An den Tagen, an denen die Reihen hinter den Wagen reiten oder marschieren sollen, soll niemand umherstreifen oder sich zerstreuen, sondern beim Heer bleiben, bis alle Truppen gelagert sind. Wer diesem Befehl nicht gehorcht, soll bestraft werden, wie es die eingesetzten Hauptleute befehlen und anordnen, denn solcher Ungehorsam könnte Schande und Schaden verursachen, was wir nicht dulden wollen.

Item. Wenn eine Truppe den Vormarsch beginnt, soll die nächste sich nicht bewegen, bis die erste ihre Wagen aufgestellt hat. Wer mit seinen Wagen ausbricht und in eine andere Reihe eindringt, soll nach dem üblichen Kriegsrecht bestraft werden.

Item. Wer, ob zu Pferd oder zu Fuß, eigenmächtig ausbricht und entgegen unserem Befehl eigene Beute machen will oder dort stört, wo unsere Hauptleute bereits Beute gemacht haben, soll auf Rat unseres Rates und der Edelleute bestraft werden, die bei uns sind oder dafür eingesetzt wurden.

Item. Niemand soll Feuer legen, es sei denn auf Befehl unserer eingesetzten Hauptleute. Insbesondere wenn eine Burg erobert wird, soll sie nicht ohne den Willen und Befehl derselben Hauptleute angezündet werden. Wer trotzdem Feuer legt, soll ohne Gnade verbrannt werden.

Item. Wenn, so Gott will, Feinde auf dem Feld in der Schlacht oder in einer Burg gefangen werden, sollen sie alle unseren königlichen Hauptleuten übergeben werden.

Item. Wer mit Wissen und Erlaubnis der Hauptleute auf einem Streifzug Gefangene macht und herbeiführt, mit dem werden wir gemäß unserem Rat verfahren.

Item. Wer einen Feind im Gefecht niedersticht, dem soll das Pferd des Feindes gegeben werden; und wer das Pferd einfängt, dem soll ein Schock Groschen von demjenigen gegeben werden, der den Feind niedergestochen hat, sofern er das Pferd behalten will.

Item. Wer überführt wird, einen Gefangenen aus dem Stock freigelassen oder ohne Erlaubnis unserer eingesetzten Hauptleute Tribute eingetrieben zu haben, soll nach dem Kriegsrecht angemessen bestraft werden.

Item. Zur Besetzung der Nachtwachen um die Wagen und an den Toren soll von jedem Wagen, außer den Kammer- und Vorratswagen, eine Person abgestellt werden. Wenn größere Not herrscht, sollen auf Befehl der Hauptleute mehr abgestellt werden. Wer diese Pflicht versäumt, soll eine Strafe von zwei Groschen an den Hauptmann zahlen, der die Wachen und Posten einsetzt.

Item. Da befohlen wurde, dass Wein, Bier und andere notwendige Vorräte dem Heer zugeführt werden sollen, befehlen wir allen, denjenigen, die diese Vorräte auf den Straßen oder im Lager befördern, nichts wegzunehmen oder sie in irgendeiner Weise zu behindern. Wer sie behindert oder ihnen etwas wegnimmt, soll als Räuber bestraft werden.

Item. Hauptleute, die über die Reiterei und das Fußvolk eingesetzt und mit der Anordnung der Wagen betraut sind, sollen von allen Untergebenen befolgt werden, und niemand soll sich ihnen widersetzen oder mit ihnen in Wort oder Tat streiten. Wer eigenmächtig den Gehorsam gegenüber diesen Hauptleuten verweigert und auf eigenen Willen besteht, soll als abschreckendes Beispiel für andere bestraft werden.

Item. Wir verfügen, dass niemand die Heeresschreiber behindern soll, noch soll jemand rechtliche Schritte gegen sie unternehmen, es sei denn, sie werden einer Missetat überführt, in welchem Falle die Hauptleute die Sache untersuchen sollen.

Item. Jeder Heeresschreiber, der von irgendeinem Herrn, Hauptmann oder einer Stadt in Kriegs- oder Kampfzeiten eingesetzt wird, soll, wenn den Söldnern der Sold ausgezahlt wird, einen Groschen pro Schock (sechzig Groschen) erhalten, ob die Zahlung im Feld, auf einer Burg, in einer Stadt oder in irgendeiner Garnison oder bei einer Belagerung erfolgt. Niemand soll ihm dies verwehren, solange der Krieg dauert, außer bei der Auszahlung von Schadensersatz; davon soll der Schreiber nichts nehmen, da er kein Recht auf das hat, was den Schadenersatz betrifft.

Item. Bei jeder Musterung soll der Heeresschreiber anwesend sein und die Pflichten mit den Hauptleuten teilen, und er soll einen Anteil daran haben, nämlich einen Groschen pro Schock, und ebenso einen Groschen von jedem eingetriebenen Tribut.

Item. Wenn ein Söldner nach ordnungsgemäßer Beurlaubung aus triftigen Gründen einen anderen tüchtigen Mann an seine Stelle setzt, soll der Abreisende dem Schreiber einen Groschen für die Eintragung zahlen, und der neu eintretende Söldner soll einen halben Groschen zahlen.

Item. Jeder Hundertschaftsführer, Fünfziger oder Rottmeister, wer auch immer unter ihm steht, soll alle seine Leute vor den Schreiber bringen, wenn der Sold ausgezahlt werden soll; und jeder Zehner soll seine Knechte persönlich vor dem Schreiber vorführen, auch wenn Wachen oder Posten besetzt werden sollen. Wer sich dem Schreiber hierin widersetzt, soll von den Hauptleuten als ungehorsam bestraft werden.

Item. Der Heeresschreiber soll die Rüstung und Armbrüste einmal im Monat überprüfen, um sicherzustellen, dass sie sich im selben Zustand befinden wie bei der Ausgabe. Wer diese Überprüfung verweigert, soll als ungehorsam betrachtet werden.

Item. Auf Märschen, bei der Fouragierung oder bei jeder Begegnung, wenn ein stärkerer Haufen auf einen schwächeren trifft oder ihn einholt, soll der stärkere dem schwächeren nichts wegnehmen oder ihn in irgendeiner Weise behindern, sondern ihn in Frieden lassen. Wenn eine stärkere Truppe trotz dieses Befehls einer schwächeren etwas wegnimmt oder sie behindert, soll sie als Räuber bestraft werden.

Item. Wenn die Heere gelagert sind, soll niemand Gräben ausheben oder anlegen, die als „Hebauf“ bekannt sind, denn solche Handlungen werden bestraft.

Item. Niemand soll Bienenstöcke stören oder ausrauben, denn solche Handlungen werden nicht verziehen.

Item. Wenn die Heere sich niederlegen und in der Nacht die Trompete ertönt oder gerufen wird, soll jeder mit seinen Waffen zum bestimmten Platz laufen und nirgendwohin sonst. Wenn Feinde die Wagen angreifen, sollen sie sich dorthin wenden.

Item. Zwischen den Wagen sollen Feuer vorsichtig und sorgfältig angezündet und unterhalten werden, damit kein Schaden entsteht.

Item. Wo auch immer, ob auf befreundetem oder nicht befreundetem Gebiet, wenn Frauen mit Bündeln und Kleidung erscheinen und bei ihnen sitzen, soll niemand sie stören, ihnen etwas wegnehmen oder sie misshandeln. Wer trotz dieses Befehls von ihnen nimmt, soll als Räuber bestraft werden.

Item. Wenn es unter irgendwelchen Herren, Rittern, Edelleuten, Städten oder sonstigen Personen irgendwelche Feindschaften, Bitterkeiten oder Missfallen gibt, gleich ob sie vor diesem Feldzug oder während desselben entstanden sind, so sollen sie alle aufhören und auf diesem Felde nicht erwähnt oder geahndet werden bis zur Heimkehr vom Felde. Jedoch wenn es nötig ist, sei es im Gefecht oder beim Sturm, sollen solche Personen und alle anderen einander helfen, ohne solche Feindschaften und Bitterkeiten in Erinnerung zu rufen. Wer überführt wird, diesen Befehl zu missachten, soll nach dem Kriegsrecht bestraft werden.

Item. Betreffend die Mühlen befehle ich, dass niemand sie verbrennen, zerstören oder beschädigen soll, noch Mühleneisen nehmen, damit sie für die Bedürfnisse aller unserer Heere mahlen können. Wer gegen diesen Befehl handelt, dem soll ohne Gnade die Hand abgehauen werden. Ebenso sollen an anderen Orten wie Höfen oder Hütten, besonders befreundeten, keine Schlösser, Ketten oder andere Eisen, wie Radreifen oder Nägel von Toren, abgenommen oder entfernt werden; und keine Pflugschare oder andere Geräte sollen vom Felde genommen werden.

Item. Beim Marsch durch befreundetes Gebiet soll den armen Leuten keine solche unchristliche Verwüstung zugefügt werden, noch sollen sie behindert werden. Hütten sollen nicht geplündert, Vieh und Pferde nicht weggetrieben werden. Frauen sollen stets in Frieden gelassen und nicht belästigt werden. Auch wo das Heer lagert, sollen Hütten und Bauernhöfe nicht abgerissen oder zerstört werden, und solche unchristliche Verwüstung soll den Menschen nicht zugefügt werden.

Item. Wenn einem Reiter ein Pferd entläuft, ob im Felde oder anderswo, soll es einfangen, wer es kann, und wer es einfängt, soll einen Groschen erhalten und vom Wagenknecht einen halben Groschen.

Item. Niemand soll in irgendwelchen Teichen, kleinen oder großen, graben oder fischen, noch sie ablassen, es sei denn auf Befehl der Hauptleute.

Item. Getränke sollen vor dem Heer durch von den Hauptleuten eingesetzte Personen ausgeschenkt werden, und nicht nur Getränke, sondern auch Brot und andere Bedarfsgüter, wie Pferdefutter, sollen gerecht an alle verteilt werden.

Item. Wer gegen diese Befehle handelt und die armen Leute behindert, oder diese Dinge nimmt und für sich behält oder sie Wirten verpfändet, verkauft oder anderen gibt, solche Personen und diejenigen, die von ihnen kaufen oder empfangen, sollen als Räuber bestraft werden.

Item. Jeder Wagen soll zwei Fahrer haben, und sie sollen einen Helm und eine Pavese haben; und unter dem Wagen soll ein Brett und eine Kette sein. Jeder Wagen soll auch eine Hakenbüchse mit aller nötigen Ausrüstung, zwei Äxte, zwei Schaufeln, zwei Hacken, zwei Spitzhacken, zwei Rechen, eine Schranke mit einer Stange und einen Spieß mit Haken und einem kleinen Fähnlein haben.

Item. Wenn die Wagen marschieren, sollen vor jeder Wagenreihe Leute mit Hacken, Schaufeln, Rechen und Äxten vorausgehen, um Wege auszubessern, wenn nötig; und sie sollen diese Pflicht nicht verlassen, bei Strafe von drei Tagen in Ketten.

Potom jednoho času táhl jest Žižka do Moravy a podmaňoval sobě lidi; i přitáhl také k Kramicu, a tu jest některý čas ležal. A bratří naň domlúvali, aby někam taženie učinil; a on zpraviv čtyři řady vozuov, a děl což mohl najviece, i táhl jest přes hory do Uher. A tu sú jemu Uhři taženie nebránili, a nikdiež jemu nepřekáželi, chtiec zdaby se ubezpečil i z řádu některak povystúpil, zdaby jej tak kde poraziti mohli. Neb sú se naň velmi silně jezdecky sebrali, a sebravše se naň sú táhli, i množstvie děl měli. A on porozuměv tomu, že dobře nenie, obrátiv sobě k Moravské zemi zase vozy, i takto je zpravil: najprvé sobě lidi u voziech zpravil, jiezdné i pěší, a táhl jest s zavřenými vozy. A takto sobě krajní vozy zpravil: proti každým vozuom se dvěma pavézama, a za ty pavézy po dvú neb po třech střelcích; a to z té příčiny udělal, jest-li žeby mu na tažení chtěli do vozuov skočiti, aby toho ti bránili. Neb ten den těžké mu taženie před nimi přišlo; neb kdež se najméně pozastavil, velmi mu do vojska bili. I nemohl jim nic odolati, ale táhl jest až do noci; a to z té příčiny, aby ho nemohli tak v noci shlednúti, kde se položí, a do vojska mu bíti; a v svém vojště nedal žádných ohňuov dělati. A oni pojezdiec okolo něho, nemajíc kde koňuov vázati, musili do vsí jeti a to podál, aby před ním také bezpečni byli. Tu on poležav, což mu se zdálo, táhl jest nazajtřie k jednomu jezeru, kdežto jezero mezi jedniem vrchem. A takto se u něho položil: jednú stranú k jezeru a druhú stranú pod vršek; a to z té příčiny, chtěli-li by do vojska střieleti, aby jej přestřelovali. A sám takto udělal: pojav pícní vozy, vytočil je na ten vršek, udělal z nich u přední brány baštu i u zadní druhú; i vkopal je, a vkopav je vpravil do nich děla. I nedal jim nikdiež na těch vrších ostati. A tak ten den bezpečně tu ležal i tu noc. Opět potom třetí den od toho jezera táhl jest k jedné vodě, kteráž teče k Narhedu, i položil se u té vody; i tu jest se velmi bál poraženie, aby přepustíc mu něco lidí přes tu vodu, (do zadních vozuov jemu nevskočili. A protož) celú noc vkopával krajní vozy od jednoho břehu až k druhému; a z druhé strany vody přepravil sobě pícní vozy, i též je vkopával tak, aby na ně úprkem jiezdní nemohli. A všecky břehy skopal, aby mohl všemi čtyřmi řady táhnúti přes tu vodu. Kdež oni vpustivše jej do té vody s vozy, i pokusili mu se k zadním vozuom; kdež jest on je od těch zákopuov odbil, kdež sú i pěšky i jezdecky k němu šturmovali. Tu jich je mnoho zranil i pobil; a odbiv je, na onu stranu přepravil se s vozy i s lidem svým. I děkoval pánu Bohu, že mu pán Buoh ráčil pomoci přes tu vodu se přepraviti. I hned táhl jest odtud mezi jedny lesy, kdež jsú bahna a luhové, i položil se takto mezi zákutí; a to z té příčiny, aby k němu z děl biti nemohli. I tu jest přes noc zuostal. Čtvrtý den táhl jest k jezeruom jedněm, a neboli k stavuom, kdež jsú za Trnavú. A tu sobě zpravoval vozy, vybieraje z placních řaduov, a to z té příčiny, kdež mu v krajních vozích v řadích mnoho koní i vozuov polámali i pobili. A tehdáž ho ponechali. A on položiv se u těch stavuov, zpraviv sobě ty všecky věci, v pátý den táhl jest k jedné stráni. Tu sú naň opět přitáhli jezdecky i s děly. A on jest táhl podlé té stráně, že měl jednú stranú obranu, že jemu snáze bylo jedné strany brániti nežli obú. A oni vidúc, že jemu nemohú nic učiniti, i táhli sú pryč od něho; a on položil se na jednom vrchu. Kdež tak pravie lidé, že jest veliká psota a bieda tu na nich byla, tak že za jeden košťál zelený byli by drahně peněz dali; a to z té příčiny, že jim z vozuov nikam nedali, že sú mu jiezdnými silni byli, a naň se dáti pěšky nesměli. Než když kolivěk je k tomu připravili, že sú jiezdní doluov ssedali a pěšky k němu šturmovali, neb se s ním bili, že je vždycky porazil, aneb od něho velmi biti byli. Neb jináč se strojí jezdecky k bitvě a jináč pěšky, že jim to jest neobyčejná věc; neb kdež se mají čemu učiti, zvyknú, žeby musil k tomu nějaký čas býti neb nějaká chvíle.

Šesté taženie Žižkovo, když se hnul od té stráně, kdež se jemu dostalo táhnúti k horám, i kdež mu ten den na jeden řad vozuov přišlo k tažení, že jináč táhnúti nemohl. Tehdá Uhři vidúce to, táhli naň velmi silně, nadějíce se, že již jeho zpráva ani jeho šikové nic jemu neprospějí, že ven z vozuov musejí. A on takto proti tomu strojil, bráně se toho: položil se u samých lesov pod jedním vrškem, a to pro tu příčinu, budú-li k němu z děl bíti, aby jej přestřelovali; a sám s svými děly utekl se k tomu vršku. A potom kázal koně z vozuov vypřahati, a na ně s sekyrami, s lopatami a s rejči vsedati, aby cesty zohledovali, jest-li žeby jemu kde zarubali; a to z té příčiny, aby po stranách na ně na vozy jiní udeřiti nemohli, cesty velmi dobře kázal opraviti. A když měl z lesuov ven vytáhnúti, as za puoldruhých honuov, kázal s jedné strany cesty staré novú cestu dělati, a s druhé strany druhú; a to z té příčiny, aby předtáhnú-li jej nepřátelé, aby tú starú cestú děla a pěší sobě obrátil; a to proto, jest-li žeby mu chtěli toho pole brániti, kudyž jest z lesu měl vyjeti, aby je tudy vystřílel a vybil; jakož se jest pak stalo tak. I takto s oné strany lesuov vozy sobě zpravili: udělal sobě z těch čtyř řaduov, v kterýchž táhl, dva; a pojav sobě pícovní vozy, i protrhl sobě vozy, i udělal sobě z nich řady čtyřmi jakožto zeď, aneb jakožto baštu od jednoho konce lesu až k druhému. A kázal je húžvemi svírati v hromadu, aby mu jich roztrhnúti aneb převraceli tak snadně nemohli. A to udělal proto, jest-li žeby chtěli jemu do vozuov skočiti, aneb děla z zadu pobrati, aby oni tu se bránili za těmi vozy jako za zdí; jakož se pak tak stalo. I takto jest púštěl do lesu, najprvé děla, což mu se zdálo, i pustil něco pěších, a potom padesát vozuov po pravé ruce. A když těch padesát vozuov vyšlo jest, opět dal mezi ně něco pěších, což mu se zdálo; i pustil opět druhých padesát vozuov z levé strany, a opět mezi ně dal něco pěších. A tak vždycky dával, pokudž mu těch vozuov stačilo, po padesáti; a mezi ně pěší dával, pokudž ta potřeba kázala. A to z té příčiny, jest-li žeby mu chtěli na lesích vozataje zbíti, aneb vozy také vybrati, aby ti pěší, kteří jdú mezi vozy, toho bránili. Tehdy kdy poslední vozy púštěl na zad, tehdy obořili se Uhři, chtiec mu děla pobrati. Tehdy oni s toho vršku utáhli za ty pícovní vozy, kdež jest sobě z nich řady zdělal; tu se v těch vozích zavřeli, a pěší se z nich bránili, tak až oni s děly do lesa ujeli, i pěší potom za nimi táhli. A tak se Uhruov nic nebáli; než sú se oni do těch vozuov dobyli, až oni něco i cesty zarubali, aby za nimi jezdecky táhnúti nemohli. To vidúce Uhři, že jemu žádné škody udělati nemohli, i někteří táhli předeň, chtiec mu z lesuov brániti; a někteří táhli domuov, praviec tak, že nenie člověk, než že je čert, že mu ty rozumy dává, neb že se nám ničímž užiti nedá. I takto se jest z lesa vypravoval ven, kdež sú byla nějaká pole mezi nějakými stráněmi: když přitáhl k těm cestám, kdež sobě nové zdělal, najprvé těm padesáti vozuom kázal hnúti tú novú cestu, kterú sobě novú udělal po pravé ruce; i když sú na pole vytáhli, podlé samé stráně, a to z té příčiny, že od pole měli pěší vozy, a za sebú stráně, a tak tudy se jiezdných nebáli. A z druhého řadu po levé straně též kázal hnúti podlé druhé stráně; a tú starú cestú vypustil děla ven z lesa, i byl opanoval sobě to pole. A tak pomalu vždy vozy těmi ven vytahoval; neb sobě byl též také vozy zpravil všecky v jeden řad, že je zprovíjel jako věnec. A to proto udělal, aby oba řady sobě pojednú dělal, aby je sobě z toho pole vytiskl mocnú rukú. Neb tak jemu těch vozuov vždy přibývalo ven, až jimi všemi vytáhl ven. A tak jemu pán Buoh pomohl z Uher vytáhnúti. Ale jakž jest Žižka počal bojovati, najtěžší jemu přišlo.

Daraufhin zog Žižka nach Mähren und unterwarf die Menschen. Er kam auch nach Kroměříž/Hranice? und lagerte dort eine Weile mit seinem Heer. Die Brüder überredeten ihn weiterzuziehen. Er stellte vier Wagenreihen auf und so viele Geschütze wie möglich und marschierte über die Berge nach Ungarn. Die Ungarn behinderten seinen Vormarsch nicht und leisteten nirgends Widerstand, in der Absicht, dass er seine Wachsamkeit verringere und die Ordnung (im Heer) verliere, damit sie ihn später besiegen könnten, da sie über eine starke Reiterei und viele Geschütze verfügten. Als er die Gefahr erkannte, wandte er sich mit seinen Wagen zurück nach Mähren und ordnete sie folgendermaßen: Zunächst wies er den Wagen Leute zu, sowohl Reiterei als auch Fußvolk, und marschierte mit geschlossenen Wagenreihen. Die äußersten Wagen ordnete er wie folgt: Für jeden Wagen wurden zwei Mann mit Pavesen aufgestellt, und hinter ihnen zwei oder drei Schützen, damit, sollten die Ungarn während des Marsches in die Wagen einzubrechen versuchen, diese es verhindern würden. Jener Tag war eine Herausforderung, denn sobald er auch nur einen Augenblick anhielt, griff der Feind sein Heer an. Da er sich nicht anders verteidigen konnte, marschierte er bis spät in die Nacht, um die Ungarn daran zu hindern, zu sehen, wo er lagern würde, und ihn dort anzugreifen. Er befahl seinem Heer, keine Feuer anzuzünden, und die Ungarn, die noch eine Weile um ihn herumritten, mussten schließlich nahegelegene Dörfer aufsuchen, um ihre Pferde anzubinden und sich vor ihm zu sichern. Er blieb dort, wie es ihm beliebte, und marschierte am nächsten Tag zu einem See mit einem nahen Hügel. Er lagerte dort, mit einer Seite zum See und der anderen unter dem Hügel, damit die Ungarn, wenn sie auf ihn schießen wollten, über ihn hinwegschössen. Er ordnete die Vorratswagen, brachte sie auf den Hügel und errichtete eine Bastion am vorderen Tor und eine weitere am hinteren, grub sie ein und stellte Geschütze in sie, wodurch er die Ungarn daran hinderte, die umliegenden Hügel zu besetzen. Am dritten Tag vom See aus marschierte er zu einem Fluss, der Richtung Nyárhíd fließt, und lagerte dort. Er fürchtete eine Niederlage und sorgte sich, dass sie einen Teil seiner Leute zuerst den Fluss überqueren lassen und dann seine hinteren Wagen angreifen könnten. Daher verbrachte er die ganze Nacht damit, die äußeren Wagen von einem Ufer zum anderen einzugraben, und beförderte die Vorratswagen ans andere Ufer, wo er sie eingrub, um einen Reiterangriff zu verhindern. Er befestigte auch beide Ufer, um allen vier Wagenreihen die Überquerung des Flusses zu ermöglichen. Als die Ungarn ihn mit den Wagen in den Fluss einfahren ließen, griffen sie seine hinteren Wagen an, doch er schlug sie von den Gräben aus zurück, obwohl sie ihn zu Fuß und zu Pferd bestürmten. Dabei tötete und verwundete er viele, und nachdem er sie zurückgeschlagen hatte, überquerte er den Fluss mit seinen Wagen und seinen Leuten. Er dankte Gott für die Hilfe bei der Flussüberquerung. Sogleich marschierte er durch einen Wald mit Sümpfen und sumpfigen Wiesen. Er lagerte zwischen den Schluchten, um den Feind daran zu hindern, mit Geschützen auf ihn zu schießen. Er blieb dort über Nacht. Am vierten Tag marschierte er zu einem See bei Trnava. Er ordnete die Wagen neu und nahm sie aus den Hauptreihen, da viele in den äußeren Reihen zerstört und viele Pferde getötet worden waren. Sie ließen ihn in Ruhe, und nachdem er an den Seen gelagert und die genannten Angelegenheiten geordnet hatte, marschierte er am fünften Tag zu einem Hang. Der Feind rückte erneut mit Reiterei und Geschützen heran. Er marschierte entlang des Hanges, um nur eine Seite statt beider verteidigen zu müssen. Als sie sahen, dass sie ihm nichts anhaben konnten, zogen sie sich zurück, und er lagerte auf einem Hügel. Man sagt, sie litten dort große Not und Entbehrung, sodass ein frischer Kohlkopf ein Vermögen wert gewesen wäre. Dies lag daran, dass die Ungarn sie nicht aus den Wagen herausließen und eine bedeutende Kavallerie-Überlegenheit hatten, und sie zögerten, zu Fuß anzugreifen. Schließlich blieb ihnen nichts anderes übrig, als abzusitzen und zu Fuß anzugreifen, doch er schlug sie stets, da Reiterei und Fußvolk unterschiedlich kämpfen und sie den Fußkampf nicht recht beherrschten. Um den Fußkampf richtig zu erlernen, hätten sie einige Zeit gebraucht.

Der sechste Abschnitt von Žižkas Feldzug begann, als er vom Hang aufbrach und wusste, dass er zu den Bergen marschieren musste, obwohl dies bedeutete, alle Wagen in einer Reihe zu bewegen, da es anders nicht möglich war (wegen des dichten Waldes). Als die Ungarn dies sahen, rückten sie mit großer Macht vor, in der Überzeugung, seine Wagenordnung und Formation würden ihm nicht helfen, da sie die Reihen zwischen den Wagen nicht schließen konnten. Er bereitete sich zur Verteidigung vor: Er lagerte unmittelbar vor dem Wald unter einem Hügel, damit sie, wenn sie mit Geschützen auf ihn schössen, über ihn hinwegschössen. Er stellte seine Geschütze auf den Hügel. Dann befahl er, die Pferde von den Wagen abzuspannen, und die Leute mit Äxten, Schaufeln und Hacken auf die Pferde zu setzen, um Nebenwege zu erkunden und sie mit Verhauen zu versperren, damit die Wagen nicht von den Seiten angegriffen werden konnten. Er ließ auch den Hauptweg gut ausbessern und vorbereiten. Anderthalb Hufen vor dem Waldrand ließ er auf jeder Seite des alten Weges einen neuen Weg anlegen, damit, sollten die Ungarn das Feld am Waldausgang versperren, er sie von dort aus herausschießen und vertreiben konnte, was tatsächlich geschah. Er ordnete die Wagen auf der gegenüberliegenden Waldseite wie folgt: Aus den vier Reihen, in denen er marschiert war, machte er zwei. Dann nahm er die Vorratswagen, fuhr sie dazwischen und stellte vier nebeneinander wie eine Mauer von einem Ende des Waldes zum anderen auf (also vier Wagen der Länge nach nebeneinander, die die Breite des Waldweges abdeckten). Er ließ sie mit starken Seilen zusammenbinden, damit sie nicht leicht auseinandergerissen oder umgeworfen werden konnten. Dies geschah, damit, sollten sie in die Wagen einbrechen oder die Geschütze von hinten erobern wollen, sie (die Böhmen) sich hinter den Wagen wie hinter einer Mauer verteidigen konnten, was tatsächlich geschah. Er sandte die Geschütze zuerst in den Wald, gefolgt von einigen Fußsoldaten, dann fünfzig Wagen von der rechten Seite. Nach diesen fünfzig Wagen stellte er wieder einige Fußsoldaten dazwischen und schickte weitere fünfzig Wagen von der linken Seite, abermals mit Fußsoldaten dazwischen. So fuhr er fort, die Wagen in Fünfzigergruppen zu entsenden, mit Fußvolk dazwischen, wie es die Not erforderte. Dies geschah, um zu verhindern, dass die Fuhrleute im Wald getötet oder die Wagen geplündert würden. Als er die letzten Wagen entsandte, griffen die Ungarn an und wollten seine Geschütze erobern. Da zogen die Böhmen vom Hügel, wo sie Reihen aus den Vorratswagen gebildet hatten, diese Wagen zurück und verschlossen den Waldeingang damit, wobei sie sich verteidigten, bis die Geschütze weiter in den Wald geschafft waren, und dann folgte das Fußvolk. So fürchteten sie die Ungarn nicht, denn bevor diese die Wagen durchbrechen konnten, hatten sie (die Böhmen) bereits den Weg hinter sich verbarrikadiert, um die Kavallerie am Verfolgen zu hindern. Als die Ungarn sahen, dass sie keinen Schaden anrichten konnten, zogen einige voraus, um seinen Austritt aus dem Wald zu versperren, während andere heimkehrten und sagten, er sei kein Mensch, sondern ein Teufel, der ihm solche Weisheit eingebe, da er sich auf keine Weise schlagen lasse. Er bereitete dann den Austritt aus dem Wald vor, wo Felder zwischen Hängen lagen: Als er die beiden neuen Wege erreichte, die er zuvor hatte anlegen lassen, befahl er den ersten fünfzig Wagen, den neuen rechten Weg zu nehmen, sodass sie, als sie das Feld erreichten, entlang des rechten Hanges weiterfahren konnten, mit Fußvolk und Wagen von der Feldseite und dem Hang im Rücken, sicher vor einem Reiterangriff. Der zweiten Reihe befahl er ebenso, den linken Hang zu nehmen, und über den alten Weg schickte er die Geschütze aus dem Wald, womit er das gesamte Feld beherrschte. So zog er langsam mit den Wagen heraus, formte eine einzelne Reihe wie zuvor und machte nun zwei Reihen, um gleichzeitig aus dem Wald herauszukommen. So half Gott ihm, Ungarn zu verlassen.

Takto máš šikovati jízdné, pěší i vozy.

Sto koní takto máš šikovati: 20 koní v honcích a 30 v posilcích a 50 v haufci za nimi. Každý haufec má jmíti jedoho staršieho, aby je vedl; a v těch padesáti koní v haufě s každé strany dva střelce v stracencích, dva kopinníky na špici, tři za nimi, po čtyřech ať jedú za nimi.

Dvě stě koní takto máš šikovati: aby v posilcích bylo tomuto prvnímu haufci sto koní, dvoje stracence, v jedněch 25 koní, v druhých 35, a v baufě 140 koní. První stracence dva na špici, tři za nimi a po čtyřech ať jedú; a v druhých stracencích ať jedú tři na špici, čtyři za nimi a po pěti ať jedú v šiku.

Tři sta koní takto máš šikovati: 32 koní v stracencích, a druhé stracence 42, v haufě 226 koní. V jedněch stracencích tři na špici, člyři za nimi, a po pěti ať jedú v šiku. Každý haufec ať jeden vede, a v haufě pět na špici, šest za nimi, po sedmi (ať jedú v šiku.)

Čtyři sta koní takto máš šikovati: 50 koní v jedněch stracencích, 3 na špici, 4 za nimi, po čtyřech ať jedú v šiku. V druhém haufci sto koní, pět na špici, šest za nimi, po šesti ať jedú v šiku za nimi; a v haufě ať je 250 koní, 5 na špici, 6 za nimi, po 7 ať jedú za nimi a po 8 ať jedú v šiku za nimi; a každý haufec ať jeden vede.

Pět set koní takto máš šikovati : 80 koní v jedněch stracencích, a v druhých tolikéž koní, na špici 4, a po 5 za nimi, a po 6 ať jedú v šiku; v haufě 350 koní, 5 na špici, 6 za nimi, po 8 ať jedú v šiku.

Šest set koní taklo máš šikovati: 100 V jedněch stracencích a v druhých také 100; po 5 na špici, po 6 za nimi, po 7 ať jedú v šiku; 400 v haufě, 7 na špici, 9 za nimi a po 11 ať jedú v šiku za nimi.

Sedm set koní takto máš šikovati: po 125 koní ve dvoje stracence, po 5 na špici, po 6 za nimi, po 7 ať jedú v šiku, 450 koní v haufē, 7 na špici, 9 za nimi, po 11 ať jedú v šiku za nimi.

Osm set koní takto máš šikovati: dvoje stracence po 150 koní, 5 na špici, 6 za nimi, po 7 ať v šicích jedú za nimi; 500 v haufě, 9 na špici, 10 za nimi, po 11 ať v šicích jedú za nimi.

Devět set koní takto máš šikovati: dvoje stracence po 150 koní, po 5 na špicích, 6 za nimi, po 7 v šicích ať jedú za nimi. V haufě 600, 9 na špici, 11 za nimi a 14 v šicích ať jedú za nimi. Haufy ať dva vedú, každé stracence ať jeden vede.

Tisíc koní takto máš šikovati: 150 v jedněch stracencích a 200 v druhých stracencích a v haufě 650. Jedny stracence 5 na špici, 6 za nimi, po 7 ať v šicích jedú za nimi. V druhých stracencích, ve dvú set koní, 7 na špici a po 9 ať jedú za nimi. 650 v haufě, 10 na špici, 11 za nimi, po 14 ať jedú v šicích za nimi. Hauf ať vedú dva, každé stracence ať jeden vede.

Tisíc pět set koní takto máš šikovati: dvoje stracence, každých 250 koní, 7 na špici, po 9 za nimi v šicích. V haufě tisíc koní, 11 na špici, 13 za nimi, po 15 ať jedú v šicích za nimi. hauf ať vedú dva, a každé stracence ať jeden vede.

Dva tisíce koní takto máš šikovati : dvoje stracence po 400 koní s každé strany, 7 na špicích, po 8 za nimi, po 9 ať jedú za nimi. V haufe 12 set koní, na špici 14, za nimi po 16 ať jedú v šiku za nimi. Hauf ať dva vedú a každé stracence ať vede jeden.

Tři tisíce koní takto máš šikovati: dvoje stracence po 500 na každú stranu, po 9 na špici, po 10 za nimi, po 12 ať jedú v šicích. V haufě 2000 koní, 18 na špici, 20 za nimi, po 22 ať jedú v šicích.

Čtyry tisíce koní takto máš šikovati: po 700 ve dvojích stracencích s každé strany haufu, po 9 na špicích, po 10 za nimi, po 12 v šicích ať jedú za nimi; v haufě 2600, 20 na špicích, 23 za nimi, po 25 ať jedú v šicích za nimi.

Pět tisíc koní takto máš šikovati: po tisíci ve dvoje stracence podlé haufuov - s každé strany; po 9 na špicích, po 11 za nimi a po 15 ať jedú v šicích za nimi. V haufě 3000 koní, po 25 na špici, 27 za nimi, 28 ať jedú v šicích za nimi.

Šest tisíc koní takto máš šikovati: po 12 stech v stracencích s každé strany, 12 na špici, 14 za nimi, po 16 at jedú v šicích. V haufě 3600 koní, 28 na špici, 31 za nimi, 33 ať jedú v šicích; tři ať vedú hauf, a ty každé stracence ať dva vedú.

Sedm tisíc koní takto máš šikovati: po 1500 v stracencích s každé strany haufu, po 11 na špicích, po 15 za nimi, po 18 v šicích at jedú, 3000 v haufě, 35 na špici, 37 za nimi, 39 ať jedú v šicích; tři ať vedú hauf, a ty dvoje stracence každý ať dva vedeta.

Osm tisíc koní takto máš šikovati: po 1500 ve dvoje stracence s každé strany, 35 na špici, 37 za nimi, po 40 v šicích. Pět tisíc v haufě, 38 na špici, 41 za nimi, po 44 at jedú v šicích. Ten ať tři vedú, a každý hauf v stracencích ať dva vedeta.

V těch všech haufích učiní summa 40.000 koní.

Ty dva haufy poslední nebo i tři aby opeřil pěšími oděnými a pavézníky i těmi sudličníky a cepníky, a mezi ně s ručnicemi. A ti haufové tři ať stojí pohotově u vozích na placu, a z vozuo jich nevypúštěli, leč by toho potřeba kázala. Jeden z těch aby byl napřed vozuov vuokřídlí, a jeden z zadu vuokřídlí, a ten a najvětší u vozich v prostředku na placu. A ostatek pěších v krajních vozích s obú stran vojska, a na každém krajním voze ať jsú dvě hákovnice; a napřed před okřídlím ať jest najméň 10 haufnic, a 10 harcovnic, a nazad vojska rovně též ; a na bociech vojska vně po několiko haufnicích, aby je zvláště vozili, kdeby potřebí bylo, a zvláště proti Turkóm. A tak má napraveno vojsko býti.

Králi milý! Tato šikování jsú proti Turkóm; proto veliké stracence mají býti, aby trojnásob haufové mohli jíti. Pak ti velicí haufové v stracencích mohú sobě jiné stracence opět zdělati; a tak by mohli haufové zpraveni býti pateronásob, proti těm silným Turkóm. A což byste Rácuov měli a Vlachuov, té zběři, ježto by se k šikování nehodili, ty pusťte všecky na harc, a jednomu je poručte rozumnému, aby jimi potiskal nepřátel a zase aby jimi postupovati uměl; a to aby jim návěští dal po trubačích, kdyby měli honili, a po bubních také abyste jim dali znáti, aby dále nehonili. A to jim rozkázati, aby toho pilně poslúchali, kdyby zatrúbili, aby chutně tiskli, a kdyžby bubnovali, aby chutně stáli a dále nehonili. A s vozy vždy za nimi potiskati i s jinými haufy, a bohdá je polomíte, byť jich bylo najviec. Pakli byste se jměli biti bez vozuov, tak na ně trhněte s milým Buohem, šikujíce tak jakož tuto psáno stojí. A k bitvě mievajle heslo: „Pán Buoh s námi a svatý Michal!“ uzřite buohdá, žeť před vámi nic neostojí.

Do valního haufu dajte korúhev Uherskú, kdež osm tisíc koní; před valným haufem do toho haufu, kdež sedm tisíc koní, dajte Českú korúhev; do toho haufa, kdež šest tisíc, dajte Moravskú korúhev; do toho, kde pět tisíc, Slezskú korúhev; do toho haufu, kde čtyři tisíce, dajte hončí korúhev; do toho, kde tři tisíce, dajte Bozenského krále korúhev; do toho haufu, kde dva tisíce, dajte některého knížetstvie korúhev; do toho haufu, kdež 15 set koní, dajte některého pána korúhev, který má počátek bitvy mieti činiti; do toho haufu, který má tisíc koní v honcích, dajte některého hajtmana korúhev, at jest hned za harcovníky; poručeni komu budú, dajte jemu nějakú korúhev, ať se harcovníci znají.

U valním haufě, v kterém král JMť bude, ráčí-li býti v tom šiku před korúhvemi, dajte jeden šik s nahými mečmi a palcáty, a za nimi v ten šik, kdež korúhev bude. Pakli ráčí svuoj haufec jmíti, padesát koní neb sto, aby ho hlédali při haufu, to také muož býti. A tak v jiných dvúch húfích před královským haufem mají býti dva šiky s nahými mečmi a palcáty při korúhvi, a pěší s obúch stran, jakož psáno stojí. A střelci, kteříž před pacholaty pojedau, kdyžby k potkání bylo, mají býti v stracencích z bokuov s obúch stran vedle špice; a mají vystřeliti na nepřátely, než se hauf potká, a najlépe v koně, aby jim koni jsúc raněni šik jich zrušili; a ti střelci mají (býti) vedle špice; a tak u všech haufuov aby jim rozkázáno bylo. A jest-li žeby naši přední haufové potiskáni aneb rozraženi byli, jehož Buože nedaj! má jim povědieno býti, aby dále neběželi než k valniemu haufu, a tu konečně aby se postavili, a vedlé valního haufu aby tak učinili, jako na dobré lidi sluší; a to má povědieno býti každému haufu. A u každého valního haufu má býti nazad v stracencích dva šiky kopinníkuov a tři šiky střeleuov dobrých. Tak budú buohdá haufové opatřeni dobře.

Králi milý! Teď VMti posielám spis k šikování. Daj Buoh, aby VMti i vší České koruně ke cti bylo. Jest-li že mnoho lidí budete míti, tak máte zpraviti; pakli bude tisíc, dva, tři, nebo koní sto, dvě stě, tu všecko najdete, od sta až do tisíce, od tisíce až do 40 tisíc.

Králi mily! Jest-li že kde budete proti sobě lidí míti a vojska proti sobě lehnú, takto je buohdá sklamáte: hleďte vždy zištného místa, položiti se při vrchu nebo při stráni nevysoké, aby se mohl při tom vrchu položiti, aby krajné vozy nahoře na vrchu byly a vojsko při strani doluov. Jest-li žeby proti vám táhli, poživete jich dobře z děl; vy budete moci k nim bíti, ale oni k vám nic; a v rovné dolině rovně též. Pakli by byli vám silní, a chtěli okolo k vám, tehdy muožte hned odtáhnúti okolo toho vrchu a též se opet položiti jako prvé okolo vrchu a krajné vozy na vrch; a vy k nim budete opět moci bíti, ale oni k vám nic. Tak vždy, kolikkrát by vám potřebí bylo.

Králi milý! To druhý kus: jest-li že byšte viděli, žel jsau silně na picování z vojska vytáhli, trhněte svým vojskem mezi ně v prostřed; jedni druhých nebudú moci retovati, některé vždy ztepete, nebo ty z vojska, ježto budú chtíti picovníky retovati, aneb ježto by picovníci chtěli zase do vojska přibyti.

Králi milý! Opět zištný kus tuto třetí: kdež proti vám vytáhnú na pole v několika haufích, chtie vás shledávati aneb harcovati, nebo proti vám na stráži stáli, šikujte se za vrchem anebo u vojště, což najtajněji budete moci, s svými haufy. Bude-li jich tisíc, pošlete k nim koní sto nebo dvě; oniť nepoběhnú před vašimi, neb se jich nebudú báti. A když již blízko budú, ať vaši stojí a zastaví se s tím haufkem jako by chtěli s nimi rokovati. Poženú-liť vaše, přivedúť je vaši na vás; pakliť vaši blízko stanú a nepoženú jich, hned rychle pusťte hauf po haufu svým na pomoc. Tak když nepřátelé uzří, a vy rychle táhnete s svými haufy tomu svému haufci na pomoc, nepřátelé budú chtíti utíkati před vámi, i obrátí se chtíc domuov táhnúti. A ten haufek váš vskočí jim hned ve hřbet, budú je biti, zbádati, a vy zatím a svými přibudete, a tak je buohdá zčesáte a porazíte.

A také každému haufu menšímu račte dáti jednoho, ať vede hauf, a každému valnímu dajte dva, a to ať jsau srdce dobrého, aby vedli a před haufem se potkali mužsky. A nehodili-li by se rotmistři k tomu, ale jiné dajte, vyberúce z haufuov jiných. Také což se tkne vozuov zpravovati, má míti počet vozuov, a kdož klade, ten je má zpraviti; ale hajtman má rozkazovati, kde je má položiti proti nepřátelóm v zištních místech, aby vždy nějaký fortel měli. Když vojsko proti vojsku leží, aby hleděl vrchu a strání, aby mohli k svým nepřátelóm z děl bíti a oni k tobě nic. A jsú-li po rovni doliny jaké, také dobře, aby všeho vojska nemohli viděti, ani k němu mohli biti. Ten hleď toho vždy, aby měl jeden krajní řad nad tú dolinú, buď rovně neb při vrchu; i nebudúť se moci přiložiti k tobě bez škody; neb vy k nim budete moci bíti a oni k vám nic. Pakli by silni byli vám a chtěli se položiti proti vám z duolu, poživete jich z děl a muožete se hned za vrch položiti, že opět nebudú moci k vám bíti a vy k nim budete moci. Než vždy hleďte toho, aby na vrchu byl jeden řad vozuov, a to kolikkrát by toho potřebí bylo, a jiní za vrchem. A pěší ať jsú v krajných vozích všudy vuokol, a jiní pěší u bran, a jiní haufové na placu jízdní i pěší při králi, a odtud posilovati, kdeby bylo potřebí. A prostě když bude deset kop vozuov a u každého vozu šestnácte lidí, to také bude 9600 lidu; a když bude dvakrát více vozuov, tedy bude 19.200 lidu.

Každému řadu dajte rozumného, ať vedú trefně, aby nevedli úzce ani široce; a dva opět každému řadu, aby dorazili a rozkazovali trefně vozy v hromadu strhovati; a zavierku ať dva vedú, každý jeden řad. A napřed výkřídlí aby jeden vedl s pravé strany, a druhý s levé, aby se ohlédaťi jeden na druhého, aby nesužovali ani šířili, než cožby bylo v tref, aby zároveň vojsko táhlo. A korouhvice at jsú při každém předním voze, aby rovně zajedno šli vozové. A kdyžby rovno nebylo, a musely by vozy jíti přes rokle, přes potoky, přes lesy, z každého řadu ať dadí lidi s motykami a rýče s sekyrami, aby hned udělali cesty, aby se vozy nemeškaly, bud po pěti nebo deseti; kdežby bylo horší táhnúti, tu více. A jeden ať těm každý den hotovu býti káže, a pomněti nebo napsati, kdo ten den dadí, aby vždy druhý den jiným rozkázal; a tak aby se jednomu pravda dála jako druhému. A na taženi vojska aby rozdelili všecky jízdné i pěší na tré, kteří nejsú v krajných vozích, jedni jeden den ať jsau napřed, a druzí druhý den a třetí třetí den. A tak ať je vždycky; lečby nepřátelé tu hned byli, tehdy ať táhnú, jak se k bitvě šikují, jakož napřed psáno stojí. A kdyžby bylo ku potřebě, měj děla vně vedle krajních vozuov s obú stran vojska po několiko haufnicech, a k nim koně zvláštní, aby mohli těmi děly sem i tam potrhovati, kdežby toho potřebí bylo, i pozuostaviti. A na krajních vozích ať jsú na každém dvě hakovnice, aby nemohli blízko přiharcovati.

Haufy jizdné ať táhnú na placu, jakož se šikovalo ; a zbytní někteří haufové vnitř vedlé krajných vozuov, aby je mohl bokem ven vypúštěti ku potřebě a zase do řaduov.

Kdyžby bez vozuov k bitvě táhl, máš-li pěších dosti, opeř ten hauf jimi, kteří před valním haufem, a valní hauf též, a jiných nie, než ať táhnú vedlé zřízení před se.

Když vojsko veliké táhne, pust dvě stě koní napřed; a ti ať koněberky z sebe vyšlí a stráže drží a hlédají. Item pusť za nimi puoltřetiho sta koní v honcích. It. pusť za nimi pět set v posilcích. It. za těmi tisíc. It. za těmi dva tisíce; a tak dále jiné haufy zprav jeden po druhém, jakož prvé psáno stojí.

Bude-li vojsko větší, více daj ve všecky ty haufy; a bude-li menší, tehdy méně. A zavrú-liť se Švajcari nebo Němci kteří kolivěk pěšky v své šiky, nechť tak stojí, takéť žádného neztepú, stojíc v jednom mistě. A vy třete jedno vždy před se na jízdné, když jste již nad nimi silní, a uzříte, že je od pěších odtržete a bohdá ztepete i polámete; a potom s pěšími naložíte, jakž sami chcete, svezúce děla na ně. A jest-li žeť vás dočekají v zákopách, nestřelte na ně; uhlédajíc sobě zištné místo, položte se podle nich nevelmi blízko, ať vám z děl neuškodí. A když na picování potáhnú, aneb když se z toho místa hýbati budú, buďte jich pilni, a budete na nich na hýbání; a shledáte buohdá že bude dobře, a vyhráte a je polomite. Amen, tak buohdá se stane.

A když již k bitvě puojdete, poklekněte a proste milého pána Boha, at vám ráčí pomoci svítěziti. A tak se buohdá stane.

So sollst du Reiterei, Fußvolk und Wagen aufstellen.

Hundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: 20 Reiter in der ersten Vorhut, 30 in der zweiten Vorhut und 50 im Haufen dahinter. Jeder Haufen soll einen Älteren haben, der ihn führt, und in jenem Fünfziger-Haufen sollen auf jeder Seite zwei (berittene) Schützen stehen, zwei (berittene) Speerträger an der Spitze, drei hinter ihnen und dann sollen sie zu viert folgen.

Zweihundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: 100 Reiter als Verstärkung für den ersten Haufen, zwei Flankenabteilungen, 25 Reiter in der einen, 35 in der anderen und 140 Reiter im Haupthaufen. In der ersten Flankenabteilung zwei an der Spitze, drei hinter ihnen, dann zu viert. In der zweiten Flankenabteilung drei an der Spitze, vier hinter ihnen, dann zu fünft in den Reihen.

Dreihundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: eine Flankenabteilung von 32 Reitern, die andere von 42 Reitern und im Haupthaufen 226 Reiter. In einer Flankenabteilung drei an der Spitze, vier hinter ihnen, dann zu fünft in der Reihe. Jeden Haufen soll einer führen, und im Haupthaufen fünf an der Spitze, sechs hinter ihnen, dann zu siebent in den Reihen.

Vierhundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: eine Flankenabteilung von 50 Reitern - 3 an der Spitze, 4 hinter ihnen, dann zu viert in der Formation. In der zweiten Abteilung hundert Reiter - fünf an der Spitze, sechs hinter ihnen, dann zu sechst in der Reihe. Im Haupthaufen sollen 250 Reiter sein - 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu acht in den Reihen.

Fünfhundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: auf beiden Seiten je eine Flankenabteilung von 80 Reitern - 4 an der Spitze, 5 hinter ihnen, dann zu sechst in der Reihe. Im Haupthaufen 350 Reiter, 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu acht in den Reihen.

Sechshundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: je 100 Reiter in den Flankenabteilungen auf jeder Seite - 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu siebent in der Reihe. 400 Reiter im Haupthaufen, 7 an der Spitze, 9 hinter ihnen, dann zu elft in den Reihen.

Siebenhundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: 125 Reiter in den zwei Flankenabteilungen, 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu siebent in der Reihe. 450 Reiter im Haupthaufen, 7 an der Spitze, 9 hinter ihnen, dann zu elft in den Reihen.

Achthundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: zwei Flankenabteilungen zu je 150 Reitern, fünf an der Spitze, sechs hinter ihnen, zu siebent in der Reihe. 500 Reiter im Haupthaufen, 9 an der Spitze, 10 hinter ihnen, dann zu elft in den Reihen.

Neunhundert Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: zwei Flankenabteilungen zu je 150 Reitern, 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu siebent in den Reihen. Im Haupthaufen 600, 9 an der Spitze, 11 hinter ihnen, dann zu vierzehnt in den Reihen. Zwei sollen den Haufen führen und je einer jede Flankenabteilung.

Tausend Reiter sollst du folgendermaßen aufstellen: 150 in einer Flankenabteilung und 200 in der anderen und 650 im Haupthaufen. In der einen Flankenabteilung 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu siebent in den Reihen. In der zweiten Flankenabteilung 7 an der Spitze, dann zu neunt in den Reihen. 650 im Haupthaufen, 10 an der Spitze, 11 hinter ihnen, dann zu vierzehnt in den Reihen. Zwei sollen den Haufen führen, je einer jede Flankenabteilung.

Tausend Reiter sollst du folgendermaßen aufstellen: 150 in einer Flankenabteilung und 200 in der anderen und 650 im Haupthaufen. In der einen Flankenabteilung 5 an der Spitze, 6 hinter ihnen, dann zu siebent in den Reihen. In der zweiten Flankenabteilung 7 an der Spitze, dann zu neunt in den Reihen. 650 im Haupthaufen, 10 an der Spitze, 11 hinter ihnen, dann zu vierzehnt in den Reihen. Zwei sollen den Haufen führen, je einer jede Flankenabteilung.

Zweitausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: zwei Flankenabteilungen zu je 400 Reitern auf den Seiten, 7 an den Spitzen, 8 hinter ihnen, dann zu neunt in den Reihen. Im Haupthaufen 1200 Reiter, 14 an der Spitze und zu sechzehnt in den Reihen dahinter. Zwei sollen den Haufen führen und je einer jede Flankenabteilung.

Dreitausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: zwei Flankenabteilungen zu je 500 Reitern auf den Seiten, 9 an der Spitze, 10 hinter ihnen, dann zu zwölft in den Reihen. Im Haupthaufen 2000 Reiter, 18 an der Spitze, 20 hinter ihnen, dann zu zweiundzwanzigst in den Reihen.

Viertausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: je 700 in den zwei Flankenabteilungen auf jeder Seite des Haufens, 9 an den Spitzen, 10 hinter ihnen, dann zu zwölft in den Reihen. Im Haupthaufen 2600 Reiter, 20 an den Spitzen, 23 hinter ihnen, dann zu fünfundzwanzigst in den Reihen.

Fünftausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: je tausend in den zwei Flankenabteilungen - auf jeder Seite. 9 an der Spitze, 11 hinter ihnen, dann zu fünfzehnt in den Reihen. Im Haupthaufen 3000 Reiter, 25 an der Spitze, 27 hinter ihnen, dann zu achtundzwanzigst in den Reihen.

Sechstausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: je 1200 in den Flankenabteilungen auf jeder Seite, 12 an der Spitze, 14 hinter ihnen, dann zu sechzehnt in den Reihen. Im Haupthaufen 3600 Reiter, 28 an der Spitze, 31 hinter ihnen, dann zu dreiunddreißigst in den Reihen. Drei sollen den Haufen führen und je zwei jede Flankenabteilung.

Siebentausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: je 1500 in den Flankenabteilungen auf den Seiten, 11 an der Spitze, 15 hinter ihnen, dann zu achtzehnt in den Reihen. 3000 im Haupthaufen (Anmerkung des Transkribenten - wahrscheinlich ein Fehler in der Abschrift - die richtige Zahl sollte höchstwahrscheinlich 4000 sein), 35 an der Spitze, 37 hinter ihnen, dann zu neununddreißigst in den Reihen. Drei sollen den Haufen führen und je zwei jede Flankenabteilung.

Achttausend Reiter sollen folgendermaßen aufgestellt werden: je 1500 in den Flankenabteilungen auf den Seiten, 35 an der Spitze, 37 hinter ihnen, dann zu vierzigst in den Reihen. Fünftausend im Haupthaufen, 38 an der Spitze, 41 hinter ihnen, dann zu vierundvierzigst in den Reihen. Drei sollen den Haufen führen und je zwei jede Flankenabteilung.

In all diesen Haufen beträgt die Gesamtzahl der Reiter 40.000.

Die letzten zwei oder sogar drei Haufen - umgebt sie mit gepanzertem Fußvolk, Pavesenträgern und Leuten mit Hellebarden und Dreschflegeln, und dazwischen setzt die Schützen mit Handbüchsen. Und diese drei Haufen sollen bereit auf dem Platz bei den Wagen stehen, und schickt sie nicht von den Wagen fort, es sei denn die Not erfordert es. Einer davon soll vorn an den Flügeln der Wagen stehen, einer hinten an den Flügeln und der größte in der Mitte auf dem Platz bei den Wagen. Der Rest des Fußvolks soll in den Seitenwagen auf beiden Seiten des Heeres sein, und auf jedem Seitenwagen sollen zwei Hakenbüchsen sein. Und vorn am Flügel sollen mindestens 10 Haufnitzen (Haubitze) und 10 kleinere Geschütze stehen, und hinten am Heer ebenso. Und an den Seiten des Heeres außen mehrere Haufnitzen, die besonders dorthin gefahren werden sollen, wo sie gebraucht werden, und insbesondere gegen die Türken. So soll ein Heer aufgestellt sein.

Lieber König! Diese Aufstellungen sind gegen die Türken gedacht; deshalb müssen die Flankenabteilungen groß sein, damit die Haufen in Dreiergruppen marschieren können. Aus den großen Flankenabteilungen können weitere Abteilungen gebildet werden; so könnten fünf Haufen gegen diese mächtigen Türken aufgestellt werden. Und wenn Ihr Serben und Walachen in Eurem Heer habt, das Gesindel, das sich nicht für Formationen eignet, schickt sie alle zum Plänkeln, und setzt einen Vernünftigen über sie, damit er mit ihnen gegen den Feind vordringen und sich auch wieder zurückziehen kann, und zwar durch Hornzeichen zum Angriff und durch Trommelschlag zum Rückzug. Und befehlt ihnen, genau zuzuhören: wenn das Horn ertönt, sollen sie kräftig vorstoßen, und wenn die Trommel ertönt, sollen sie stehen bleiben und nicht weiter verfolgen. Und mit den Wagen rückt stets hinter ihnen nach, auch mit den anderen Haufen, und so Gott will, werdet ihr sie besiegen, selbst wenn sie noch so zahlreich sind. Wenn ihr ohne Wagen kämpfen müsst, greift sie an mit dem lieben Gott, und stellt euch auf, wie hier geschrieben steht. Und zur Schlacht habt die Losung: „Gott mit uns und der heilige Michael!“ Und ihr werdet sehen, so Gott will, dass nichts vor euch bestehen wird.

In den Haupthaufen, wo achttausend Reiter sind, gebt die ungarische Fahne. In den Haufen vor dem Haupthaufen, wo siebentausend Reiter sind, gebt die böhmische Fahne. In den Haufen, wo sechstausend Reiter sind, gebt die mährische Fahne. In den mit fünftausend die schlesische Fahne, und wo viertausend sind, die Plänklerfahne. Wo dreitausend Reiter sind, gebt die Fahne des bosnischen Königs. In den mit zweitausend gebt die Fahne eines Fürstentums. Und in den mit fünfzehnhundert Reitern gebt die Fahne des Herrn, der die Schlacht eröffnen soll. Und in den Haufen mit tausend Reitern gebt die Fahne eines Hauptmanns, und er soll direkt hinter den Plänklern reiten. Wem sie anvertraut werden, dem gebt eine erkennbare Fahne für die Plänkler.

Wenn der König in dem Haupthaufen sein will, vor den Fahnen, so stellt eine Reihe mit blanken Schwertern und Streitkolben vor ihn, und hinter ihnen in die Reihe, wo die Fahne steht. Will er seinen eigenen Haufen haben, fünfzig oder hundert Reiter, die ihn beim Haufen bewachen, so kann auch das sein. Und ebenso in den anderen zwei Haufen vor dem königlichen Haufen sollen zwei Reihen mit blanken Schwertern und Streitkolben bei der Fahne stehen, und Fußvolk auf beiden Seiten, wie geschrieben steht. Und die Schützen, die vor den Knappen reiten, sollen, wenn es zum Zusammenstoß kommt, in den Flankenabteilungen auf beiden Seiten neben der Spitze sein; und sie sollen auf die Feinde schießen, bevor die Haufen zusammenprallen, und am besten auf die Pferde, damit die verwundeten Pferde deren Reihen sprengen. Und wenn unsere vorderen Haufen zurückgedrängt oder zerstreut werden, was Gott verhüte, soll ihnen gesagt werden, nicht weiter zu laufen als bis zum Haupthaufen und sich dort endgültig aufzustellen und neben dem Haupthaufen zu tun, was guten Leuten geziemt; und dies soll jedem Haufen gesagt werden. Und bei jedem Haupthaufen sollen hinten in den Flankenabteilungen zwei Reihen Speerträger und drei Reihen guter Schützen stehen. So werden die Haufen, so Gott will, gut gesichert sein.

Lieber König! Hiermit sende ich Eurer Majestät die Schrift über das Aufstellen von Formationen. Gott gebe, dass es Eurer Majestät und der ganzen böhmischen Krone zur Ehre gereiche. Wenn Ihr viele Leute habt, so sollt Ihr sie so aufstellen; und wenn es tausend sind, zwei, drei, oder hundert Reiter, zweihundert, hier findet Ihr alles, von hundert bis tausend, von tausend bis 40.000.

Lieber König! Wenn die Feinde gegen Euch marschieren und die Heere einander gegenüberliegen, so werdet Ihr sie, so Gott will, folgendermaßen überlisten: Sucht stets einen vorteilhaften Platz, lagert Euch an einem Hügel oder wenigstens an einem Hang, sodass die Seitenwagen oben auf dem Hügel stehen und das Heer hangabwärts liegt. Wenn sie gegen Euch marschieren, empfangt sie tüchtig mit Euren Geschützen. Ihr könnt auf sie schießen, aber sie nicht auf Euch; und ebenso in einem flachen Tal. Wenn sie zahlreicher sind und Euch umgehen wollen, könnt Ihr um den Hügel herum abmarschieren und Euch ebenso wie zuvor auf der anderen Seite des Hügels lagern, mit den Seitenwagen wieder oben. Wieder könnt Ihr auf sie schießen, aber sie nicht auf Euch. Dies tut, so oft es nötig ist.

Lieber König! Dies ist das zweite Stück: Wenn Ihr seht, dass ein großer Teil des Heeres zum Fouragieren ausgezogen ist, stoßt mit Eurem Heer zwischen sie und das feindliche Hauptheer. So können sie einander nicht helfen, und Ihr werdet einige von ihnen schlagen - entweder die, die den Fourageuren zu Hilfe kommen wollen, oder die, die ins Hauptheer zurückkehren wollen.

Lieber König! Noch ein vorteilhaftes Stück, schon das dritte: Wenn sie in mehreren Haufen gegen Euch ausrücken, um Euch aufzuspüren, zu plänkeln oder gegen Euch Wache zu stehen, so stellt Euch so geheim wie möglich hinter einem Hügel oder beim Heerlager mit Euren Haufen auf. Sind es tausend, schickt hundert oder zweihundert Reiter gegen sie. Sie werden vor den Euren nicht fliehen, denn sie werden sich nicht fürchten. Eure Reiter sollen ganz nahe vor ihnen stehen bleiben, als wollten sie mit ihnen verhandeln. Wenn sie die Euren verfolgen, führen die Euren sie zu Eurem Heer. Wenn sie nicht verfolgen, schickt schnell Haufen um Haufen den Euren zu Hilfe. Wenn die Feinde sehen, dass Ihr schnell mit Euren Haufen dem Euren zu Hilfe eilt, werden sie fliehen und sich umwenden wollen. Und jener Eure Haufen wird ihnen sofort in den Rücken fallen, sie schlagen und bedrängen, und Ihr werdet unterdessen mit Euren Verstärkungen eintreffen. Und so werdet Ihr sie, so Gott will, aufreiben und besiegen.

Und so gebt jedem kleineren Haufen einen, der ihn führt, und jedem Haupthaufen zwei, und diese sollen beherzt sein, um zu führen und vor dem Haufen mannhaft zu kämpfen. Wenn die Rottmeister dazu nicht taugen, so wählt andere aus den übrigen Haufen. Was die Ordnung der Wagen betrifft, so soll man viele davon haben, und wer sie baut, soll sie aufstellen; aber der Hauptmann soll befehlen, wo man sie gegen die Feinde an vorteilhaften Stellen aufstellt, damit man stets einen Vorteil hat. Wenn Heer gegen Heer lagert, soll man auf Hügel und Hänge achten, damit man auf die Feinde mit Geschützen schießen kann, sie aber nicht auf Euch. Und wenn es Täler in der Ebene gibt, ist es auch gut, damit sie nicht das ganze Heer sehen oder beschießen können. Achtet stets darauf, dass Ihr eine Seitenreihe über jenem Tal habt, sei es gerade oder am Hügel; so können sie sich Euch nicht ohne Schaden nähern; denn Ihr könnt auf sie schießen, aber sie nicht auf Euch. Wenn sie zahlreicher sind und sich von unten gegen Euch lagern wollen, empfangt sie mit Geschützen und lagert Euch sogleich hinter dem Hügel, sodass sie wieder nicht auf Euch schießen können, aber Ihr auf sie. Achtet aber stets darauf, dass eine Reihe Wagen oben auf dem Hügel steht, und dies so oft wie nötig, und die übrigen hinter dem Hügel. Und das Fußvolk soll ringsum in den Seitenwagen sein, anderes Fußvolk an den Toren, und andere Haufen, Reiterei und Fußvolk, auf dem Platz beim König, und von dort aus verstärken, wo es nötig ist. Und wenn man 600 Wagen hat und bei jedem Wagen 16 Mann, so sind es 9600 Mann. Hat man doppelt so viele Wagen, sind es 19.200 Mann.

Für jede Wagenreihe gebt einen Vernünftigen, der sie genau führt, nicht zu eng und nicht zu weit, und zwei weitere für jede Reihe, die mitreiten und befehlen, die Wagen treffsicher zusammenzuhalten. Und die Nachhut sollen zwei führen, je einer pro Reihe. Und vorn an den Flügeln soll einer von rechts führen und einer von links, damit sie aufeinander achten und die Reihen weder verengen noch verbreitern, sondern genau treffen, damit das Heer gleichmäßig marschiert. Und an jedem vorderen Wagen sollen Fähnlein sein, damit die Wagen gleichmäßig fahren. Und wenn der Weg uneben ist und die Wagen über Schluchten, Bäche, Wälder fahren müssen, sollen aus jeder Reihe fünf bis zehn Leute mit Hacken, Schaufeln und Äxten vorangehen, um sogleich Wege anzulegen, damit die Wagen nicht aufgehalten werden; wo der Weg schlechter ist, mehr Leute. Und einer soll ihnen täglich Bereitschaft befehlen und sich merken oder aufschreiben, wer an jenem Tag dran war, damit er am nächsten Tag anderen befehlen kann; so wird einem Gerechtigkeit widerfahren wie dem anderen. Und auf dem Marsch sollen alle Reiter und Fußsoldaten, die nicht in den Seitenwagen sind, in drei Gruppen geteilt werden: die ersten marschieren einen Tag voraus, die zweiten am zweiten Tag und die dritten am dritten Tag. Und so soll es stets sein; es sei denn, der Feind ist nahe, dann soll man marschieren, wie man sich zur Schlacht aufstellt, wie oben geschrieben steht. Und wenn es nötig ist, haltet die Geschütze außen neben den Seitenwagen auf beiden Seiten des Heeres, mehrere Haufnitzen, und eigene Pferde dazu, damit man die Geschütze hierhin und dorthin bewegen und aufstellen kann, wo sie gebraucht werden. Und auf den Seitenwagen sollen auf jedem zwei Hakenbüchsen sein, damit die Feinde nicht nahekommen können.

Die Reiterhaufen sollen auf dem Platz marschieren, wie sie aufgestellt wurden; und einige übrige Haufen sollen innen neben den Seitenwagen marschieren, damit man sie seitlich hinauslassen und wieder in die Reihen zurückführen kann.

Wenn Ihr ohne Wagen in die Schlacht zieht und genug Fußvolk habt, so umgebt den Haufen vor dem Haupthaufen damit, und den Haupthaufen ebenso, aber die anderen nicht, sondern sie sollen in der angeordneten Aufstellung vorwärts marschieren.

Wenn ein großes Heer marschiert, lasst 200 Reiter vorausreiten, damit sie fouragieren, Wache halten und nach dem Feind Ausschau halten. Hinter ihnen lasst 250 Reiter als Plänkler, dann 500 als Verstärkung, dahinter tausend, und danach zweitausend, und so weiter einen Haufen nach dem anderen, wie oben geschrieben steht.

Ist Euer Heer größer, vergrößert Eure Haufen; ist es kleiner, verkleinert sie. Und wenn die Schweizer oder Deutschen ihre Fußvolk-Reihen schließen, lasst sie stehen - sie werden niemanden besiegen, wenn sie an einem Ort stehen bleiben. Greift stets zuerst die Reiter an, wenn Ihr stärker seid, und Ihr werdet sehen, dass Ihr sie vom Fußvolk trennt und, so Gott will, sie schlagt und brecht. Dann richtet die Geschütze auf das Fußvolk und verfahrt mit ihm, wie Ihr wollt. Und wenn sie Euch in Gräben erwarten, lagert Euer Heer neben ihnen - nicht zu nahe, damit Euch ihre Geschütze nicht schaden. Und wenn sie fouragieren gehen oder ihren Platz verlassen, seid auf der Hut und greift sie beim Aufbruch an, und so Gott will, wird es gut ausgehen, und Ihr werdet siegen und sie zerstreuen. Amen, so Gott will, wird es geschehen.

Und wenn Ihr in die Schlacht zieht, kniet nieder und bittet den lieben Herrn Gott, dass Er Euch zum Siege verhelfen möge. Und so wird es, so Gott will, geschehen.

Co se pak tkne pěších šikování bez vuzuov

Když máš sto pěších zpraviti, dej šest s pavézkami napřed v stracencích s ručnicemi, kdyžby ručnic neměli, ale s kušemi. Dej po nich tři pavezníky napřed a tři sudličníky za nimi; pak sedm pavézníkuov za nimi podál jako přes jizbu. Opět za nimi sudličníky; a za nimi dříví praporečné má býti pochýleno přes pavézníky, aby na ně jízdní nemohli dojíti bez škody. It. týmž obyčejem tři sta nebo čtyři sta. It. pět set týmž během: vezmi 20 pěších v stracence s ručnicemi, nemají-li ručnic, ale s kušemi; deset pavézníkuov před valním haufem, a za nimi deset sudličníkuov ; a za těmi podále přes jizbu 15 pavézníkuov, a za nimi opět tolikéž sudličníkuov, anebo s oštípy, a dřěví praporcčué holé bez praporcuov ať též přes pavézniky pochýleno jest a tuze v temi drží, pro jízdné, kdyby na pěší třeli, aby jim tím dřívím odepřeli. Než ať se nepotýkají jdúce s jízdnými, než ať se zatnú, aby se oni ustrčili a mohli pevně státi. A kdyžby již nemohli rozraziti, teprve předse na ně šikem, ažby pak jízdní prchli. A ostatek pavézníkuov ať se zastrú s boku jakž mohú. A kdyžby jízdní nemohli na ně doraziti a prchli, teprv za nimi aby hnuli. A ti střelci, kteříž budú za pavézníky, aby jim stříleli koně před potkáním i po potkání. A tak více-li bude pěších, více dávaj v stracence, tiem během jakož napřed psáno stojí.

A když máš pěších při jízdných, tehdy je šikuj s každé strany jízdného haufu týmž během; pakli chceš, muožeš je prostřed jízdných jmíti, aby jim s každé strany jízdný houf byl a oni u prostředku. A před nimi dva šiky střelcuov na koních, ty kteříš mají býti v stracencích u jízdných, aby jimi pěší zakryl. A když bude ku potkání, aby ti jízdní před pěšími před se tiskli a na nepřátely vystřelili; a pěší tak budú odkryti; a tak at se zatnů jízdní i pěší, kdyžby bylo ku potkání, ať pěší prvé vystúpí před jízdné, a na nepřátely ať trú a střélejí; a ti jízdní s obú stran at také táhnú předse na nepřátely; neb jim pěší šiky zruší, a jízdní na ně tu chvíli doskočte s obú stran.

A tak když pak nebudete jmíti na ně hajtmanuov rozumných, šikujte sami, aneb rozkažte leckomus rozumnému, když budete jmíti toto sepsání, nahlédnúce toto písmo, každý to bude uměti. A tak jest konec toho šikování, a buohdá vám k dobrému puojde. A když bude tak šikováno, jakož tuto stojí, shledáte to bohdá, žeť proti vám nic neostojí.

Když VMť potáhnete s vojskem velikým, jako na mocného pána sluší, mějte vojsko malé jedno, a v tom vojště mějte děla svá veliká, pušek čtyři anebo pět, srubnic, haufnic, tarasnic, což potřebí k tém věcem, a najméně sto vozuov, a tak bude k těm dělóm, a druhých sto vozov o k jiné potřebě, ať vezú totiž prachy, hakovnice, šípy ohnivé, kule ohnivé, řebříky, sekyry, motyky, rýče, aby mohli koše nasypovati a příkopy dělati a cesty k těm dělóm a tomu vojsku. A přidajte jim čtyři anebo šest řaduov vozuov, a (u) těch vozuov ať jest pět nebo šest tisíc pěších. A tomu malému vojsku dajte hejtmana k těm věcem rozumného, ať zřízeně táhnú; a k dělom druhého, aby kladl, kdežby toho potřebí bylo, a zase bral a klidil, kdyžby čas byl. A to vojsko malé ať napřed táhne, ať hledí toho hajtmané, ať se přiblíží vratami k městu skrze předměstí. A tu hned ať kladau děla a položí v těch miestech, kdežby mohli ke zdem biti, ať hned tepú, ať se práší prvé ještě než vojsko veliké za nimi se položí, ať se strojí k šturmu, ať haufové pohotově stojí, kdyžby se již zeď bořila, aby hned nemohli zase v městě tarasovati, přistúpiti hned s Bohem k šturmu, a tak dobudete buohdá beze vší obrany. Než když byšte z děl bili a nešli hned, oni by v noci hned se zatarasovali zase, a zdělali by snad lépe než jest první zeď byla. A vždy některých haufuov nechte u vojště při vozích, a některých, ať stojí nad šturmem, jest-li žeby nepřátelé jezdecky anebo pěšky s města doluov stekli na ty, kteříž přistúpí k šturmu, anebo na ty, kterých u vozuov necháte, aby ti haufové vaši těm odepřeli, a tito jiní ať před se šturmují. A když tak buohdá šturm zpravíte, uzříte bohdá, že všeho dobudete, a že proti vám nic neostojí. A tak se buohdá stane, Amen.

Was die Aufstellung des Fußvolks ohne Wagen betrifft.

Wenn du hundert Fußsoldaten aufstellen sollst, setze zuerst sechs Pavesenträger mit Handbüchsen oder Armbrüsten an die Flanken. Dann stelle drei Pavesenträger an die Spitze und drei Hellebardiere hinter sie. Dahinter sieben Pavesenträger, im Abstand einer Stube. Hinter diesen wiederum die Hellebardiere, und hinter ihnen sollen die langen Fahnenstangen über die Pavesen geneigt werden, damit die Reiterei nicht unversehrt an sie herankommt. Auf die gleiche Weise stelle dreihundert oder vierhundert Fußsoldaten auf. Fünfhundert auf die gleiche Art: setze 20 Fußsoldaten mit Handbüchsen oder Armbrüsten an die Flanken, 10 Pavesenträger vor den Haupthaufen und 10 Hellebardiere hinter sie, und 15 Pavesenträger dahinter im Abstand einer Stube und ebenso viele Hellebardiere oder Speerträger hinter ihnen, und die blanken Fahnenstangen ohne Fahnen sollen ebenfalls über die Pavesen geneigt und fest im Boden verankert werden, damit sie bei einem Reiterangriff die Pferde abwehren können. Doch soll das Fußvolk nicht im Vormarsch gegen die Reiterei kämpfen, sondern sich festsetzen, damit die Reiterei sich an ihnen bricht und sie fest stehen können. Und wenn die Reiterei sie nicht mehr brechen kann, erst dann in Formation gegen sie vorrücken, bis die Reiter fliehen. Und die übrigen Pavesenträger sollen sich so gut es geht von den Seiten decken. Und wenn die Reiter nicht mehr angreifen können und fliehen, erst dann ihnen nachsetzen. Und jene Schützen hinter den Pavesenträgern sollen auf die Pferde der Reiter schießen, vor und nach dem Zusammenstoß. Und je mehr Fußvolk da ist, desto mehr setzt an die Flanken, auf dieselbe Weise wie oben beschrieben.

Wenn du Fußvolk mit Reiterei hast, dann stelle es auf jeder Seite des Reiterhaufens auf die gleiche Weise auf. Wenn du willst, kannst du es auch in die Mitte der Reiterei setzen, sodass auf jeder Seite ein Reiterhaufen steht und das Fußvolk in der Mitte. Und vor ihnen zwei Reihen berittener Schützen, jene, die an den Flanken der Reiterei stehen sollen, um das Fußvolk zu verdecken. Und wenn es zum Zusammenstoß kommt, sollen die Reiter vor dem Fußvolk vorstoßen und auf den Feind schießen. So wird das Fußvolk aufgedeckt; und so sollen Reiterei und Fußvolk Stellung beziehen, und wenn der Zusammenstoß bevorsteht, soll das Fußvolk vor die Reiterei treten und auf die Feinde schlagen und schießen. Und die Reiter sollen von beiden Seiten ebenfalls gegen den Feind vorrücken; denn das Fußvolk wird deren Reihen sprengen, und in diesem Moment soll die schwere Reiterei von beiden Seiten angreifen.

Und wenn ihr keine vernünftigen Hauptleute dafür habt, stellt selbst auf, oder befehlt es irgendeinem Vernünftigen. Und wenn ihr diese Schrift habt, wird jeder, der sie liest, es können. Und das ist alles zu diesen Formationen, und so Gott will, wird es Euch zum Guten gereichen. Und wenn die Formationen so aufgestellt sind, wie hier geschrieben steht, so werdet Ihr sehen, so Gott will, dass nichts gegen Euch bestehen wird.

Wenn Eure Majestät mit einem großen Heer auszieht, wie es einem mächtigen Herrn geziemt, so habt ein kleines Heer dabei, und in diesem Heer habt Eure großen Belagerungsgeschütze, vier oder fünf Feldgeschütze, Srubnice-Geschütze, Haufnitzen, Tarasnice-Geschütze und alles, was man dafür braucht. Und nicht weniger als hundert Wagen dafür, und weitere hundert Wagen für andere Bedürfnisse, nämlich Pulver, Hakenbüchsen, Brandpfeile und Brandkugeln, Leitern, Äxte, Hacken, Spaten, damit man Körbe füllen, Gräben ausheben und Wege für die Geschütze und das Heer anlegen kann. Und fügt dem vier oder sechs Reihen Wagen hinzu, und bei diesen Wagen fünf- oder sechstausend Fußsoldaten. Und diesem kleinen Heer gebt einen Hauptmann, der diese Dinge versteht, damit sie geordnet marschieren, und für die Geschütze einen anderen, der sie aufstellt, wo es nötig ist, und sie wieder einzieht, wenn die Zeit gekommen ist. Und dieses kleine Heer soll vorausmarschieren, und die Hauptleute sollen darauf achten, dass sie sich durch die Vorstädte dem Stadttore nähern. Und sogleich sollen sie die Geschütze aufstellen und in Position bringen, wo sie gegen die Mauern schießen können, und sogleich das Feuer eröffnen, noch bevor das große Heer hinter ihnen lagert, und die Fußtruppen sollen bereit zum Sturm stehen, sobald die Mauer einstürzt, damit die Verteidiger die Stadt nicht verbarrikadieren können, und mit Gott sogleich zum Sturm antreten. So werdet Ihr, so Gott will, siegen, bevor sie die Verteidigung organisieren. Denn wenn Ihr nur aus den Geschützen schössen und nicht sogleich angriffet, würden sie sich über Nacht verbarrikadieren und die Barrikaden vielleicht stärker machen als die ursprüngliche Mauer. Und lasst stets einige Haufen beim Heerlager bei den Wagen, und andere sollen über den angreifenden Einheiten stehen, falls die Feinde zu Fuß oder zu Pferd aus der Stadt einen Ausfall gegen die Sturmtruppen oder die Wagen machen, damit jene Haufen sie daran hindern. Und wenn Ihr, so Gott will, Euren Sturm so aufstellt, werdet Ihr sehen, dass Ihr alles erobert und nichts gegen Euch bestehen wird. Und so wird es, so Gott will, geschehen. Amen.

Jiné šikování vuzuov

Jest-li žeby VMti bylo potřebí k boji s nepřátely vašimi, takto se rač kázati připraviti a boj postaviti, aby k tisíci vozuov dvadceti tisíc branných lidí bylo.

Což bude vozuov v prostředních řadech počtem, aby puoldruhéhokrát v krajných řadech tolikéž bylo na pravé i na levé ruce, aby se zavříti mohl předek i zadek.

Osm korúhví znamenitých neb zřetedlných k tomu má býti; a najlépe jest bílých a černých. Jedna korúhev aby byla na předním voze na pravé ruce, a druhá korúhev též má býti na předním voze na levé ruce. A to proto, ktož povede který ruku pravú nebo levú, aby jeden na druhého korúhev hleděl, aby vozuov nesužovali, aby lidé pro těsnost vozuov ven nebyli vytištění. It. pro zavření vozuov, aby jeden na druhého hleděl, aby rovně vozy zavřeli.

Druhé dvě korúhve máte býti, kdež plac koňóm bude zuostaven prostřed vozuov, na krajních vozích na každém řadu jedna, a to proto, kdyžby již nepřátelé prchli, aby lidé mohli uhoditi k svým vozóm; a to lidem má býti oznámeno před bojem.

Opět jiné dvě korúhvi mají býti na najkrajnějším řadu, jedna na pravé ruce a druhá na najkrajnějším řadu na levé ruce, a to na najzadnějším vozu, a to proto, aby viděl, které vozy nazad k zavření zastavíš, aby viděl, kterým řadem má přitrhnúti, aby pravě zadek zavřel.

Ostatní dvě korúhvi mají býti na krajních vozích, kteříž nazad ostaveni k zavření budú, aby chutně uměl uhoditi k těm vouom, kterými zavříti má.

Z těch tisíce vozuov má býti vybráno na pravú i na levú ruku najlepší vozové s fasunky, a šperlochové všichni mají býti sebráni s nich k boji; a v každém voze jedné čtyři vozníci mají býti a víc nic. A vozataji na ty koně mají vsazeni býti nestrašliví s lebkami a pavézami; a také má býti k každému vozu jiný šikován proto, jest-li žeby který zabit byl, aby miesto něho jiný na ty kone vsedl. A u desíti vozuov u krajních řaduov má býti jeden desátník, aby dorážeti kázal.

Což bude na pravé i na levé ruce, má býti na krajnich řadech taras s berlú a s děrú ; a pod každým vozem má viseti prkno, aby lidí nemohli raniti a koní též. Což bude u vojště píšťal a šípuov, k každému vozu mají dvě píštadle býti šikovány, dvě libře prachu, kopa kulek a dvě kopě šípuov a dvoje cepy železné a dva háky železné.

Do vozuov má býti, z čehož koně krmí, žlab na dél přivázán býti, a kameni do toho naklásti, jest-li žeby k vozóm prilnuli, aby přes vozy bili.

K těm vozóm napřed haufnic deset; pakli víc, a lépe. It. nazad u vozuov haufnice čtyři, pakli víc, a lép.

Na každém boce v krajních řadech vozích na pravé i na levé ruce po čtyřech haufnicích; a to právě dosti.

Před každým řadem vozuov, což koli jich bude, aby bylo dvadceti pěších s motykami, s lopalami a s sekyrami, aby cesty opravovali.

Pak takto mají lidé do těch vozuov šikováni býti: což bude jízdních, aby s koní ssedali, ostrohy vypínali, škorně zúvali, lehce se v své odění ubrali; a koni jejich mají na plac u prostřed vozuov uvedeni býti, k oněm dvěma korúhvem; a ty mají pacholata a lidé nebranní držeti.

Lidé pak do vozuov takto rozděleni býti mají: což jich napřed šikuješ, aby polovice také tolikéž v zadek šikoval, a to proto, jest-li žeby se haufové jezdecky obořili a chtěli v zadek vskočiti.

Pak na pravé ruce i na levé v krajních řadech mají býti haufci zděláni, jako po stu branných, uvedeni za ty řady, aby bránili vozuov jako zdí.

Pak máta dva haufce zuostavena a rozdělena býti, a hauf má každý jmíti svého hajtmana a jeden praporec anebo jednu korúhev a více nic. A ti haufové mají býti uvedeni na ten plac, kdež koně stojí: jest-li žeby bylo těžko předku, aby jeden hauf posílil; pakli by v zadek vskočili, aby druhý hauf zadku posílil,

Kdyžby k boji táhl, tohoto fortele aby hleděl, by se pak neměl den, dva nebo tři nebiti: vítr aby na ně šel; a to proto, že hluk, jek, prach z pušek, všecko na ne puojde, a tak že strach na ně přijde. A hleděti vždy fortele, aby (po) jedné ruce měl rokle nebo bahna nebo příkopy, kteréžby se ruce zdařily. Pakli by se událo, žeby s nimi boje neměl, ale polož se od nich čtvrt míle anebo puol; tak rozkáže svým lidem tajně a šikuje je, rozkažiž ať každý u svého vozu oheň což najvětší muože udělá; tiehniž k nim šiky, a stráž svú silně napřed jezdecky vyprav, aťby nemohli sezříti, by na ně s vozy táhl. A tak jest-li žeby se přihodilo, byť jměli dvadceti na jeden, nebudúť věděti, co mají činiti.

Eine andere Art der Wagenaufstellung

Wenn es für Euch nötig sein sollte, gegen Eure Feinde zu kämpfen, so lasst die Vorbereitungen treffen und die Schlachtordnung folgendermaßen aufstellen: auf tausend Wagen sollen 20.000 bewaffnete Männer kommen.

Es sollen anderthalbmal so viele Wagen in den Seitenreihen wie in den mittleren Reihen sein, damit sowohl die Vorder- als auch die Rückseite geschlossen werden können.

Acht auffällige und deutliche Fahnen, am besten schwarze und weiße, sind dafür vorgesehen. Eine Fahne soll am vorderen Wagen auf der rechten Seite stehen und die andere ebenso am vorderen Wagen auf der linken Seite. Und dies deshalb, damit derjenige, der die rechte oder linke Reihe führt, auf die Fahne des anderen blickt, sodass der Abstand zwischen den Wagen nicht zu eng wird und die Leute nicht aus den Reihen gedrängt werden, und auch zum Schließen der Wagen, damit sie aufeinander achten und die Wagen gerade schließen.

Die nächsten zwei Fahnen sollen in der Mitte der Wagen stehen, wo der Platz für die Pferde angelegt wird, eine auf jeder Seitenreihe, damit die Leute nach der Flucht der Feinde zu ihren Wagen finden können. Dies - wo jeder hingehört - soll den Leuten vor der Schlacht mitgeteilt werden.

Wiederum zwei andere Fahnen sollen auf der äußersten Reihe stehen, eine auf der rechten Seite und die andere auf der äußersten Reihe auf der linken Seite, und zwar auf dem hintersten Wagen, damit man sieht, welche Wagen zum Schließen hinten stehen bleiben und in welcher Reihe man heranrücken muss, um das Heck gerade zu schließen.

Die verbleibenden zwei Fahnen sollen auf den Seitenwagen stehen, die hinten zum Schließen zurückgelassen werden, damit man schnell zu den Wagen gelangt, die zum Schließen der Wand dienen.

Von diesen tausend Wagen sollen für die rechte und linke Seite die besten Wagen mit festem Aufbau ausgewählt werden, und vor der Schlacht sollen alle Planen von ihnen entfernt werden. In jedem Wagen sollen vier Pferde eingespannt sein und nicht mehr. Auf diese Pferde sollen unerschrockene Fahrer mit Helmen und Pavesen gesetzt werden. Für jeden Wagen soll ein zweiter Fahrer eingeteilt werden, der im Falle des Todes des ersten aufsatteln kann. Und bei je zehn Wagen in den Seitenreihen soll ein Zehner sein, der befiehlt, die Lücken zu füllen.

Was auf der rechten und linken Seite sein wird: an den Seitenreihen soll eine Schutzwand mit Stütze und Schießscharte sein („taras s berlú a děrú“), und unter jedem Wagen soll ein Brett hängen, damit weder Leute noch Pferde verwundet werden können. Für jeden Wagen sollen zwei Handbüchsen, zwei Pfund Pulver, ein Schock (60 Stück) Kugeln und zwei Schock Pfeile, zwei eiserne Dreschflegel und zwei eiserne Hakenspeere eingeteilt werden.

An jeden Wagen soll der Trog, aus dem die Pferde gefüttert werden, der Länge nach angebunden und mit Steinen gefüllt werden, damit man sie über die Wagen werfen kann, wenn sich die Feinde an die Wagen drängen.

An die vorderen Wagen mindestens zehn Haufnitzen; je mehr, desto besser. An die hinteren Wagen mindestens vier Haufnitzen; je mehr, desto besser.

Auf jeder Seite in den Seitenreihen je vier Haufnitzen. Das ist genau richtig.

Vor jeder Wagenreihe, gleich wie viele es sind, sollen zwanzig Fußsoldaten mit Hacken, Schaufeln und Äxten stehen, um die Wege auszubessern und zu ebnen.

Dann sollen die Bewaffneten folgendermaßen in die Wagen eingeteilt werden: alle Reiter sollen absitzen, die Sporen abnehmen, die Reitstiefel ausziehen und sich leicht in ihre Rüstung kleiden. Und ihre Pferde sollen auf den Platz in der Mitte der Wagen geführt werden, zu den oben genannten Fahnen, und dort sollen sie von den Unbewaffneten und den Jungen gehalten werden.

So sollen die Bewaffneten in die Wagen eingeteilt werden: so viele du vorn aufstellst, die gleiche Anzahl stelle auch hinten auf, denn falls der Feind plötzlich mit Reiterei im Rücken angreift.

Dann auf der rechten und linken Seite in den Seitenreihen sollen Haufen von je hundert Bewaffneten gebildet und hinter diese Reihen gestellt werden, um die Wagen wie Mauern zu verteidigen.

Dann sollen zwei Haufen zurückgehalten und gebildet werden, jeder mit seinem eigenen Hauptmann und einer Fahne oder einem Fähnlein. Diese zwei Haufen sollen auf den Platz geführt werden, wo die Pferde stehen. Wenn die Lage vorn schwierig wird, soll ein Haufen verstärken; und wenn der Feind den Rücken angreift, soll der zweite Haufen das Heck verstärken.

Wenn du in die Schlacht ziehst, nutze folgenden Vorteil, auch wenn du ein, zwei oder drei Tage nicht kämpfen solltest: der Wind soll auf sie wehen; denn der Lärm, das Geschrei, der Rauch der Geschütze, alles geht auf sie zu, und so wird Furcht über sie kommen. Und achte stets auf den Vorteil, auf einer Seite Schluchten, Sümpfe oder Gräben zu haben. Wenn es dazu käme, dass du nicht mit ihnen kämpfst, lagere dich eine Viertel- oder eine halbe Meile von ihnen entfernt, befiehl deinen Leuten heimlich und stelle sie auf; befiehl, dass jeder bei seinem Wagen ein so großes Feuer wie möglich mache. Rücke mit den Einheiten auf sie vor und entsende eine starke Kavallerievorhut, damit sie nicht sehen, dass du mit den Wagen auf sie zuziehst. Und sollte es geschehen, dass sie zwanzig gegen einen haben, werden sie nicht wissen, was sie tun sollen.