Ordinanze e scritti militari cechi

Ktoz jsu bozi boyownici
(come scritto nell'Innario di Jistebnice)

Ktoz jsu bozi boyownici
a zakona jeho
prosstez od boha pomoci
a uffayte w nyeho
ze konecnye wzdicki s nim swytiezite

Kristus wam za skodi stoji
stokrate wiecz slibuye
pakli kto proń źywot slozi
wieczny źywot mieti bude
blaze kazdemu ktoz na prawdye sende

Tent pan welit sse nebaty
zahubci tyelesnych
welit y źywot slozity
pro lasku swich blyznych

Protoz strzelci kopynici
rzadu rytyerskeho
sudlycznyci a czepnyci
lydu rozliczneho
pomnyetez wsichny na pana scyedreho

Neprzatel se nelekayte
na mnozstwie nehledie
pana sweho w srdci mieyte
proń a s nim boyuyte
a pred neprzately neutiekayte

Dawno czechowe rzyekali
a pzyslowie mieli
ze podle dobreho pana
dobra jiezda bywa

Wy pakosti a drabanti
na dusse pomnyete
pro lakomstwie a lupeze
źywotow netratьte
a na korzystech se nezastawuyte

Heslo wsichny pamatuyte
kterez wam wydano
swych hauptmanow pozotuyte
retuj druh druheho
hlediz a drź se kazdy ssiku sweho

A s tiem wesele krzyknete
rzkuc na ne hr na ne
brań swu rukama chutnayte
Boh pan nas krzyknete

Voi che siete guerrieri di Dio

Voi che siete guerrieri di Dio
e della Sua legge,
implorate l'aiuto di Dio
e abbiate fede in Lui,
ché sempre con Lui sarete vittoriosi.

Cristo vale tutti i vostri sacrifici,
Egli vi ricompenserà cento volte tanto;
se per Lui offrite la vita,
riceverete la vita eterna;
beato colui che muore combattendo per la verità.

Il Signore vi comanda di non temere
coloro che danneggiano il corpo,
e vi comanda persino di dare la vita
per amore dei vostri prossimi.

Pertanto, balestrieri, lancieri,
di rango cavalleresco,
alabardieri e mazzieri,
gente d'ogni condizione,
ricordate sempre il Signore benevolo.

Non temete i vostri nemici,
né badate al loro numero;
custodite il Signore nei vostri cuori,
per Lui combattete,
e dinanzi ai nemici non dovete fuggire.

Da tempi remoti i Cechi dicevano
e avevano un proverbio che recita:
se il condottiero è valente,
anche la campagna sarà buona.

Voi mendicanti e malfattori,
pensate alla vostra anima;
per avidità e saccheggio
non perdete la vita,
e non fermatevi per il bottino.

Ricordate tutti la parola d'ordine
che vi fu impartita,
obbedite ai vostri capitani,
soccorretevi l'un l'altro,
vigilate e ciascuno mantenga la propria formazione.

E con questo gridate con gioia,
dicendo: Contro di loro! Addosso!
Afferrate l'arma con le mani e gridate:
Dio è il nostro Signore! gridate.

Z milosti a z daru Otce a Pána Boha všemohoucího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona Božího:

Nejprvé, abychom slovu Božímu svobodu dali v kázaní všudy, žádného místa nevymlouvajíce, a to v svých srdcích míle přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili.

Druhé, abychme tělo a krev Pána našeho Ježíše Krista, Boha všemohoucího, všickni přijímali s bázní, s náboženstvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevyměňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý tejden.

Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna Božího, Pána Jezu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich a zboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí Boží.

Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtelné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na robotěžích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevyměňujíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohoucího.

A kdož by těchto kusuov a artikuluov svrchu psaných držeti a jich skutečně vésti i plniti nechtěl, jich pomáhati hájiti a brániti, toho, žádného nevymíně, aniž chcme trpěti na poli mezi sebou i u vojště s Boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného miesta nevyměňujíce ani vymlouvajíce, ale nevynímajíce, všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomocí Pána Boha našeho.

A protož hnuti jsouce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsou padúcí a minulé, ale pravda Pána Jezu Krista, Boha všemohoucího, zůstává na věky:

My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubě, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Počtajna na Žampachu, Boček z Kunstatu a odjinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart, bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin, bratří z Vysoké; a my, purgmistři a konšelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Ho ryna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Řečice, Jan z Studené; a my, purgmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z Březové, Petřík Královec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my, purgmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my, Chústník z Košová, Ondřej z Studené, Šárka z Slavného, Kříž Setník, Beneš Setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hostačova, Polévka z Hošťky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoši, purgmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných nevyměňujíce ani vymlouvajíce; my všichni svrchu psaní ke všem i všech prosíme, řádně napomínajíce přikazujeme i chceme tomu, aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné vejtržky se veliké škody i jsme brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel Božích a našich trpěli. Již s pomocí Boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji:

Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, neboli kde se hnouti chtěli z miesta, kdež bychom polem leželi, no aby nižádný napřed nejezdil k městu ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázaní města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanuov, kteříž na to a k tomu vydáni a jmenováni budou. A jestliže by se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázaní těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce.

A když by se chtěli hnouti z toho místa, kdež by polem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných aby vytrhli na pole, kdež by místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště.

A žádný aby nezapaloval, buď ani kde jinde pálil, kdybychme táhli nebo leželi, jedno ti, ješto k tomu vydáni a ustaveni budou, a to pod velikou pokutou, aby toho žádní jiní nečinili.

Potom, než by se ihned z města hnuli, prvé než by které věci činili a rozkázali, aby se nejprv Pánu Bohu modlili, kleknouc a padnouc před tělem Božím a před tváří Boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby Pán Buoh všemohoucí ráčil svou pomoc dáti a tu svou při svátou provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci.

Pak potom lidi aby šikovali nebo zřídili, každou rotu pod své korúhve, heslo aby bylo pověděno, a potom aby se hned i hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svejmi korúhvemi; a jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali. Jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve šikovány budou, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhejm se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i na stranách vojska ostříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude.

A jestliže by Buoh neuchoval, že by kterou škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které neb těch hejtmanův u vojště, neboli na vartách nebo na poli neb v strážech, kdež jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí, žádných osob nevyměňujíce, mínieť i chtie nad námi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popraviti, i k statkuom, a pomstiti, buď kníže, pán nebo ktožkolivěk, žádných osob nevyměňujíce, ani vymlouvajíce.

Ale jestliže by kde Pán Buoh dal nepřátely přemoci a porazili, města, tvrze, hradu dobyti, táhnouce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobyti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdež by bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo. A k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, los panských, rytířských, městčích i robotěncuov, aby věrně způsobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jestli pak že by co kto vzal neboli zachoval, a to bylo usvědčeno dobrejm, svědomím, k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i k statku, buď kdož buď, žádných osob nevynímajíce, jakožto k zloději Božímu a obecnému, jakož se jest stalo Achanovi pro čepici dcer královských a pro plášť, neboli jinou smrtí, buďto kníže, pán, rytíř nebo panoše, měštěnín, řemeslník nebo sedlák, i žádného nevymlouvajíce ani k vosobám hledíce a zříce, s pomocí Boží takovým činiti nad nimi pomstu.

Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště ani mezi námi.

Jestliže by kdo koho bil, ranil, ochromil nebo zabil, bud nad ním pomstěno podlé zákona Božího, jako Pán Buoh dopustí, žádného nevyměňujíce ani k vosobám zříce.

Dále vězte, že kdo by se kolivěk kradl nebo šel nebo jel aneb vezl od nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník nebo robotěž nebo kterýžkolivěk člověk, a byl by popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře Boží a věrných bratří z vojsky, kdež vojsko bude nebo leží.

Také nechcem trpěti mezi sebou nevěrných, neposlušných, lhářuov, zlodějův, kostkářův, loupežníkuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic i všech zjevných hříšníkuov a hříšnic; ty všeckny z sebe chcme puditi a honiti, nad nimi popravovati s pomocí Trojice svaté vedlé zákona Božího.

Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotěži svrchu psaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze všech neřáduov trestati i biti, trestáním honiti, mrskati, biti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé zákona Božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví.

A tak budeme-li zachovávali, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitelné. Pán Buoh bude s námi svú svatů milostí a pomocí, neb to přísluší k boji Božímu tak činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni Boží živu bejti, své žádosti, potřeby i naděje v Pánu Bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty.

I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat, pánuov, rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robotěžuov, sedlákuov i lidí všech stavuov a zvláště napřed všech věrných Čechuov, abyste se k tomu dobrému svolili a nám toho radní a pomocní byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti chceme, pro milého Pána Boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravdy zákona Božího, svátých a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i slovanského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným kacířuom a pokrytým i zloškvrníkům, aby to Pán Buoh všemohoucí nám i vám ráčil svou pomoc dáti a zvítěziti nad nepřáteli svými i našimi, a za nás i s vámi bojovali svou mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen.

Budiž Pán Buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí Trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedlé duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobrou volí k tomuto zápisu a listu svolujeme, a svolujeme jej skutečně držeti a zachovati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané Trojice svaté. Amen.

Tak Pán Buoh dej!

Per grazia e dono del Padre e Signore Dio onnipotente, avendo creduto e accolto l'illuminazione della verità certa, costante, proclamata e fondata e della legge di Dio:

In primo luogo, affinché diamo libertà alla parola di Dio nella predicazione ovunque, senza escludere alcun luogo, e accogliendola con amore nei nostri cuori, la adempiamo e la osserviamo realmente, e poi conduciamo e istruiamo anche gli altri a fare altrettanto.

In secondo luogo, affinché tutti riceviamo il corpo e il sangue del Signore nostro Gesù Cristo, Dio onnipotente, con timore, devozione e rispetto, vecchi e giovani, i fanciulli subito dopo il battesimo, e poi sempre i fanciulli, senza escludere alcuna persona, anzi esortandoli e costringendoli a ciò, almeno ogni domenica di ogni settimana.

In terzo luogo, affinché ricondurremo e guideremo il clero alla vita del Figlio di Dio, il Signore Gesù Cristo, e alla vita apostolica, e con l'aiuto di Dio aboliremo e distruggeremo le loro prebende e i beni della simonia.

In quarto luogo, affinché prima di tutto aboliamo e distruggiamo in noi stessi i peccati mortali e veniali, e poi tra i re, i principi, i signori, i borghesi, gli artigiani, i contadini e tutta la gente, di sesso maschile e femminile, giovani e vecchi, sempre con l'aiuto di Dio onnipotente.

E chiunque non volesse osservare, adempiere e attuare questi punti e articoli sopra scritti, né aiutare a difenderli e proteggerli, costui, senza eccezione alcuna, non intendiamo tollerarlo in campo tra noi né nell'esercito, con l'aiuto di Dio, né nei castelli, nelle fortezze, nelle città, nelle cittadine fortificate e aperte, nei villaggi e nelle fattorie, senza escludere né giustificare alcun luogo, ma senza eccezione alcuna, ammonendo, consigliando, incitando e incalzando tutti e ovunque verso il bene, con l'aiuto del Signore Dio nostro.

E pertanto, mossi da spirito buono, sapendo e comprendendo che tutte le cose di questo mondo sono caduche e transitorie, ma la verità del Signore Gesù Cristo, Dio onnipotente, permane in eterno:

Noi, Jan fratello Žižka di Kalich, Jan Roháč di Dubě, Aleš di Rysmburk e di Vřešťov, Jan di Počtajna su Žampach, Boček di Kunstát e altrove di Jevišovice, Bartoš e Bernart, fratelli di Valečov, Bartoš, Jan, Martin, fratelli di Vysoká; e noi, borgomastri e consiglieri e tutte le comunità delle città di Hradec nad Labem e Čáslav; noi, Beneš di Mokrovousy, Jaroslav di Kalich, Václav Horina di Honbice, Křišťan di Žernoseky, Frencl di Litožnice, Jíra di Řečice, Jan di Studená; e noi, borgomastro e consiglieri e tutta la comunità della città di Jaroměř; noi, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák di Paňov, Blažek di Kralupy, Jakub di Březová, Petřík Královec di Příbram, Jan di Domažlice, Jan di Tehov, Martin di Borovnice, Havel Orebský; e noi, borgomastro e consiglieri e tutta la comunità della città di Dvůr; e noi, Chústník di Košov, Ondřej di Studená, Šárka di Slavný, Kříž capitano, Beneš capitano, Mikát Brada Odraný, Aleš di Hostačov, Polévka di Hošťka, Mikuláš Orebský, Veta di Chlumčan, Litobor di Trubče, Linhart di Slez, Beneš di Horošovice, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, capitani, signori, cavalieri, scudieri, borgomastri, consiglieri e tutte le comunità nobiliari, cavalleresche, scudieresche e cittadine, senza escludere né giustificare alcuno; noi tutti, sopra scritti, a tutti e ciascuno chiediamo e ordiniamo, debitamente ammonendo, e vogliamo che vi sia debita obbedienza; poiché a causa della disobbedienza e delle azioni disordinate abbiamo spesso subito gravi danni nei fratelli e nei beni, e abbiamo spesso patito vergogna dai nemici di Dio e nostri. Con l'aiuto di Dio, vostro e di tutti i fedeli, intendiamo premunirci da ciò con queste disposizioni:

In primo luogo, quando volessimo partire da qualsiasi città, ovvero muoverci dal luogo dove siamo accampati, nessuno cavalchi avanti verso la città né vi si rechi, né vi si faccia trasportare per riservarsi un posto o un alloggio, né si accampi in alcun luogo senza il permesso e l'ordine degli anziani capitani designati e nominati a tale scopo. E se qualcuno si accampasse o si spostasse senza l'ordine di tali anziani, intendiamo punirlo e farlo giustiziare, lui e chiunque faccia altrettanto, confiscandogli i beni e la vita, come si conviene ai disobbedienti, chiunque egli sia, di qualsiasi ordine, senza eccezione di persona.

E quando vorranno muoversi dal luogo dove sono accampati, con il permesso e l'ordine dei suddetti anziani, si portino in campo, in un luogo adatto e conveniente, e là si attendano a vicenda, affinché l'intero esercito si muova dalla posizione.

E nessuno appicchi fuoco, né incendi altrove, mentre siamo in marcia o accampati, salvo coloro che a ciò sono designati e preposti, e ciò sotto severa pena, affinché nessun altro lo faccia.

Poi, prima di partire immediatamente dalla città, prima di compiere o ordinare qualsivoglia azione, si preghi anzitutto il Signore Iddio, inginocchiandosi e prostrandosi dinanzi al corpo di Dio e al cospetto di Dio, al momento della partenza dall'esercito o dalla città, affinché il Signore Iddio onnipotente si degni di concedere il suo aiuto e di condurre a compimento la sua santa causa, a sua santa gloria, per l'accrescimento del bene e per la salvezza e l'aiuto dei fedeli.

Si disponga e si ordini quindi la truppa, ogni compagnia sotto le proprie insegne, si comunichi la parola d'ordine, e poi ci si metta subito in marcia, con la compagnia schierata quel giorno in testa sotto le proprie insegne; e gli altri non si mescolino ad essa, né la ostacolino, né si distacchino. Come e dove le compagnie e le insegne saranno schierate, così si marci nella propria formazione e compatti, senza mescolarsi gli uni agli altri, e ciò con prudenza, sorvegliando il fronte, le retrovie e i fianchi dell'esercito e sé stessi, secondo quanto ordinato dagli anziani a ciascuno.

E se Iddio non ce ne preservi, qualora si subisca danno per negligenza o inadempienza dei capitani nell'esercito, ovvero nelle guardie, in campo o nelle sentinelle, dove è stato loro ordinato e affidato dagli anziani e dalle comunità, senza eccezione di persona, i capitani e tutte le comunità intendono e vogliono indagare e far giustiziare coloro che ne sono responsabili, confiscando loro i beni e la vita, e far vendetta, sia esso principe, signore o chiunque altro, senza eccezione né giustificazione di persona.

Ma qualora il Signore Iddio conceda di sopraffare e sconfiggere i nemici, di espugnare città, fortezze e castelli, marciando in campo o restando accampati, e di conquistare bottino di qualsiasi sorta: tale bottino e tali prede siano raccolti, radunati, trasportati e ammassati nel luogo indicato e designato dagli anziani, sia molto o poco. E a tale scopo siano designati ed eletti anziani da tutte le comunità, dalla nobiltà, dalla cavalleria, dai cittadini e dai contadini, affinché distribuiscano con onestà tali beni ai poveri e ai ricchi, e siano equamente ripartiti e divisi secondo quanto spetta a ciascuno, sicché nessuno prenda per sé, né alcuno trattenga alcunché. Se poi qualcuno prendesse o trattenesse qualcosa, e ciò fosse provato con buona coscienza, si intende farlo giustiziare, confiscandogli la vita e i beni, chiunque egli sia, senza eccezione di persona, come ladro di Dio e della comunità, così come accadde ad Acan per il copricapo delle figlie del re e per il mantello, ovvero con altra morte, sia esso principe, signore, cavaliere o scudiero, borghese, artigiano o contadino, senza giustificare né riguardare alcuna persona, eseguendo con l'aiuto di Dio tale vendetta sopra di loro.

Inoltre, non vi siano contese, clamori né risse nell'esercito né fra di noi.

Se qualcuno percuota, ferisca, storpi o uccida un altro, sia punito secondo la legge di Dio, come il Signore dispone, senza eccezione né riguardo di persona.

Sappiate inoltre che chiunque si allontani furtivamente, a piedi, a cavallo o su carro, dal nostro esercito, mentre siamo in marcia o accampati, senza il permesso dei suddetti anziani e senza un segno di riconoscimento certo, sia esso principe, signore, cavaliere, scudiero, borghese, artigiano, contadino o qualsiasi altro uomo, e venga catturato, sarà giustiziato, confiscandogli la vita e i beni, come ladro infedele che si sottrae alla causa di Dio e dei fratelli fedeli dall'esercito, ovunque l'esercito si trovi o sia accampato.

Parimenti, non intendiamo tollerare fra noi gli infedeli, i disobbedienti, i bugiardi, i ladri, i giocatori d'azzardo, i briganti, i saccheggiatori, gli ubriaconi, gli impostori, i fornicatori, gli adulteri, le fornicatrici e le adultere, e tutti i peccatori e le peccatrici manifesti; tutti costoro intendiamo scacciare e allontanare da noi, facendoli giustiziare con l'aiuto della Santa Trinità secondo la legge di Dio.

Il fratello Žižka e gli altri signori, capitani, cavalieri, scudieri, borghesi, artigiani e contadini sopra scritti e nominati, e tutte le comunità con l'aiuto di Dio e della collettività, intendono punire e colpire ogni disordine, incalzando con castighi, frustando, percuotendo e uccidendo, decapitando, impiccando, annegando, bruciando e vendicandosi con tutte le punizioni che spettano ai malvagi secondo la legge di Dio, senza eccezione di persona alcuna, di qualsiasi condizione, di sesso maschile o femminile.

E così, se osserveremo, attueremo e adempiremo gli articoli sopra scritti e salvifici, il Signore Iddio sarà con noi con la sua santa grazia e il suo aiuto, poiché alla battaglia di Dio si addice agire così, rettamente, cristianamente, disposti nella carità, vivendo nel timore di Dio, riponendo saldamente e senza esitazione i nostri desideri, le nostre necessità e le nostre speranze nel Signore Iddio, attendendo da Lui l'eterna ricompensa.

Vi preghiamo altresì, care comunità, di tutte e da tutte le regioni, principi, signori, cavalieri, scudieri, borghesi, artigiani, contadini e genti di ogni condizione, e specialmente anzitutto tutti i fedeli Boemi, affinché acconsentiate a questo bene e ci siate di consiglio e di aiuto. E noi in cambio vogliamo del pari osservare, adempiere e far giustizia, per l'amato Signore Iddio, per la sua santa passione, per la liberazione della verità della legge di Dio, dei santi e della loro glorificazione, in aiuto ai fedeli della santa Chiesa e specialmente della lingua ceca e slava, e di tutta la cristianità, per l'elevazione dei fedeli e per l'umiliazione degli eretici ostinati e manifesti, degli ipocriti e dei corrotti, affinché il Signore Iddio onnipotente si degni di concedere a noi e a voi il suo aiuto e la vittoria sui nemici suoi e nostri, e combatta per noi e con voi con la sua potenza, e non ci separi dalla sua santa grazia. Amen.

Sia il Signore Iddio con noi e con voi, ovunque voi siate, e ovunque piaccia alla Santa Trinità! E per migliore coscienza e conferma e certezza, con maggiore diligenza secondo lo spirito al di sopra della misera ragione di questo mondo, noi sopra scritti, con buona deliberazione, consapevolmente e di buona volontà, acconsentiamo a questo atto e documento, e acconsentiamo a osservarlo, mantenerlo e custodirlo realmente, con l'aiuto dell'increata e in eterno benedetta Santa Trinità. Amen.

Così conceda il Signore Iddio!

Léta Božieho tisícieho čtyrstého třináctého slavné pamětí král Václav Český, když jest pro zprotivenie pana Puoty z Skály proti Jeho Milosti královské kázal obehnati hrad Skálu nadepsaného pána, tyto kusy podepsané a práva vojenská rozkázal s jest slovútnému panoši Hájkovi z Hodětína, podkomořiemu královstvie českého, popsati pro budúcie Čechy bojovné, aby se uměli u vojskách zpravovati; a přikázal jest je u vojště před nadepsaným hradem písařóm vojenským čisti, tak aby je všichni drželi pod pokutami dole psanými. A takto se ve jméno Božie počínají:

Najprvé, aby byly služby Božie všichni, hajtmané i jich poddaní i jim poručení, pilni a neřáduov nižádných aby u vojště nedopúštěli, aby skrze to Pán Buoh nebyl rozhněván.

Item. Všechny hry neslušné a neřádné aby byly stavovány, a zvláště kostky, karty, koule aby nebyly u vojště dopuštěny, neb z toho dopuštěnie mnoho zlého pochodí, jakožto zanetbánie na vartách a na ponuockách i jiné škodné věci vojskám a těm osobám, kteréž hrají. Pakli se kto přesto které hry dopustí, takový bude před vojskem v řetěze čtyři dni veden a úředníku k tomu od nás usazenému deset grošuov musí bez milosti dáti.

Item. Všechna lánie a nestydatá mluvenie aby stála a přestala. Pakli kto bude láti a usvědčen bude, takový čtyři dni před vojskem v řetěze choditi musí.

Item. Kurevstvie aby žádného nebylo dopúštěno u vojště, ani před vojskem, ani okolo vojska, ale aby takové zlé ženy bez milosti pryč hnány a puzeny byly od rychtáře vojenského. A jestliže by toho rychtář zanetbal, tehdy bud k němu hleděno jako k neposlušnému. Pakli by se kto dopustil toho zlého, tomu šilink bude dán bez milosti skrze pračata.

Item. Jestliže by násilé které panně neb panic učinil kdokoli a usvědčen byl, takový bude hrdla zbaven bez milosti.

Item. Kostelové a klášterové aby žádní vybíjeni nebyli ani vypalováni, leč by bylo rozkázáno hajtmany k tomu zřiezenými. A proto vždy aby posvátnými věcmi, jakožto ornáty, kalichy, zvony, kniehami jinými okrasami kostelními a zvláště pak tělem Božím nikakéž nebylo hýbáno ani bráno. Nebo ktož by který kostel vybil, takovému bude ruka uťata. Pakli by kto tělo Božie s pušku aneb kterú jimi svátost vzal a vysypal, takový bude bez milosti upálen.

Item. Jestliže by kto který oltář zbořil nebo obrazy v kosteléch a v klášteřiech zbil nebo na cestách v slúpiech přibité ztrhal a zkazil, ten hodnú pomstú kázán bude vedlé práva vojenského.

Item. Na přátelském bude-li kto bráti jiné věci nežli pokrm sobě skrovný a koňóm obrok, takový bude kázán jako lúpežník.

Item. Koní, krav i jiného dobytka a šatuov na přátelském aby žádný nebral, ani jiných věcí, kteréž k hospodářství příslušejí; neb takový kázán bude jako lúpežník.

Item. Jestliže by kto kterú svádu u vojště počal, takový bude so kázán slušnú pomstú.

Item. Jestliže by kto svú braň na druhého obnažil, takovému bude ruka bez milosti uťata.

Item. Jestliže by kto koho u vojště neb před vojskem skrze svádu zabil, takový bude bez milosti sťat.

Item. Pěší aby všickni v svých houfiech řádem pod korúhvemi a pod praporci šli, jakž a kdež jim přikázáno hajtmany na to vydanými. Pakli by se kteří a čížkoli vytrhli z svých houfuov bez rozkázanie a vuole pánuov hajtmanuov, takoví budú kázáni, jakož na takové slušeli bude.

Item. Jiezdní aby také nikam nejezdili, ale v svých houfiech aby řádně táhli, tak jakž jim hajtmané rozkáží, kterýmž poručeno bude. Pakli by kto přesto, své vuole požívaje, vytrhl se na kterú stranu a v tom jat byl anebo kterú škodu vzal, o takového žádného nechcem státi, ani jim také škod platili. A jiní šlechtici a věrní naši milí též k svým takovým služebníkům se jmieti mají a budú, leč by hajtmané komu kam jeti kázali, takový bez viny bude.

Item. Ktož mají napřed v koněberkách jezdili, aby byli vydáni slušným během, aby z houfuov se nerozjiežděli. Pakli by kteří z houfuov se vytrhli, aby jim koněberky koně brali a nevracovali zase žádnému až u vojště a od každého koně aby deset grošuov vzali, žádnému milosti nečiniece, ani odpúštějíce. Též i pěším aby samostřiely brali, jestliže by z houfuov kam bez odpuštěnie hajtmanuov chodili, aby jim nevracovali až u vojště, když od každého samostřiela dadie po pěti groších.

Item. Kteří houfové mají a dostane se jim který den za vozy jeti neb pěším jiti, aby se žádní nikam nerozjiežděli ani rozcházeli, ale stáli nad vojskem, dokudž se všecko vojsko nepoloží. Pakli by kteří poslušenstvie toho neučinili, ti budú tak trestáni, jakž hajtmanóm vydaným bude rozkázáno a poručeno, nebo skrze takovú neposlušnost mohla by se hanba i škoda státi, ješto bysme se toho neřádi dopustili.

Item. Kterémuž vojsku dostane se napřed taženie, aby se druhé nehýbalo, až by prvnie své vozy zřiedilo. Pakli by se kto s svými vozy vytrhl a vtrhl v jiné šiky vozy z svého šiku, takový bude kázán obyčejem vojenského práva slušnú kázní.

Item. Jestliže by kto, bud jiezdný neb pěší, vytrhna se i chtěl sobě zvláště holdovali přes naše přikázanie nebo tu překáželi, kdež naši hajtmané prvé holdovali, takoví budú kázáni s radů našie rady a šlechticuov, kteréž bychom s sebú měli nebo k tomu vydali.

Item. Pálenic žádného aby žádný nečinil, leč by bylo rozkázáno hajtmany našimi k tomu vydanými. A zvláště byl-li by který zámek dobyt, aby nebyl zapalován bez vuole a rozkázanie týchž hajtmanuov. Pakli by kto přesto zapálil, takový bez milosti upálen bude.

Item. Když bohdá nepřietelé budú na poli v porážce neb na zámku zjímáni, ti všickni aby k našie ruce královské našim hajtmanóm vydáni byli.

Item. Jestliže by kto s vědomím a dopuštěním hajtmanóv, jeda stranú, vězně které zjímaje přivedl, s tiem podlé rady našie učiníme.

Item. Jestliže by kto zbodl nepřietele na harci, tomu má ten kuoň býti dán; a ktož by ten kuoň lapil, tomu jedna kopa grošuov dána býti má od toho, ktož onoho zbodl, ač chce a bude chtieti ten kuoň jmieti.

Item. Bude-li se na koho doptáno, že by jma vězně na koláči pustil nebo holdy vybíral bez povolenie našich hajtmanóv na to vydaných, takoví budú kázáni, jakož na to slušie, právem vojenským.

Item. K osazení ponuocek v noci okolo vozuov a v branách aby od každého vozu kromě komorních a špižierních po jednom bylo vydáváno. Pakli by bylo pilné potřebie, aby bylo viece vydáno vedlé rozkázanie hajtmanuov. A ktož by zanetbal toho učiniti, ten každý aby dva groše dal pokuty tomu hajtmanu, kterýž ponuocky neb varty osazuje.

Item. Také, jakož jest rozkázáno, jakož vína, piva i jiné potřebné věci do vojsky mají voženy a nošeny býti, příkazujem všem, aby těm, ktož by vozili nebo nosili, nebylo na cestách ani u vojskách bráno, ani kterakžkoli překáženo. Pakli by ktokolivěk jim překazil nebo bral, takový bude kázán, jakož na lúpežníka slušie.

Item. Hajtmané, kteříž budú jmenováni nad jiezdnými a pěšími i k zpravování a kladení vozuov, těch aby všickni poslušní byli, nad kýmž budú ustaveni, a nikterakž se jim neprotivili, ani se s nimi potýkali řečí ani skutkem. Pakli by kto, svévolně z poslušenstvie těch hajtmanuav vytrhna se, chtěl své vuole požívati, nad takovým poruštěno bude tak, že se jím jiní kázati budú.

Item. Chcem tomu, aby žádný písařóm vojenským nepřekážel, ani na ně kto kterým právem sahal, leč by v čem nešlechetném shledán byl, to aby před se hajtmané vzeli a v to nahlédli.

Item. Kterýž by koli písař vojenský byl usazen od kteréhokoli pána neb hajtmana nebo od měst času vojenského neb bojovnieho, když by žoldnéřem žold vydáván byl, ten aby měl od kopy jeden groš, buďto že by placeno bylo na poli neb na hradě nebo na městě nebo na kterékoli posádce neb při obležení zámku některého. V tom aby mu nižádný odporen nebyl, dokudž by ta válka stála, kromě když by placeny byly škody, od těch aby nic ho nebral, neb k tomu práva žádného nemá, což by se škod dotýkalo.

Item. Při bitunciech kterýchkoli má písař vojenský seděti a s hajtmany to děliti a vedlé nich v tom má diel jmieti, točíšto od kopy každé po 1 gr. a též i od holduov má jmieti po 1 gr.

Item. Když by který žoldnéř, vezma řádné odpuštěnie z příčin hodných, postavil miesto sebe jiného pacholka hodného, ten, kterýž odjíti má, aby dal písaři zápisného 1 gr. a nový žoldnéř přistupuje aby dal puol groše.

Item. Každý setník neb padesátník nebo rotymajstr, kteréž by kolivěk pod sebú měl, ten aby před písaře všechny přivedl, když by jim měl žold dáván býti; a tu všeliký neb každý desátník aby své dráby osobně před písařem okázal, i když by ponuocky neb varty osazovány měly býti. Pakli by kto písaři toho odporen byl, má býti kázán od hajtmanuov jako neposlušný.

Item. Písař vojenský má zbroj a samostřiely ohledovali vždy jednu v měsieci, aby byli tak nalezeni, jakž sú vyšli. Pakli by kto tomu odpieral, k tomu má hleděno býti jako k neposlušnému.

Item. Na tažení, na picování nebo kdežkolivěk na potkání, kdežto silnější houf neb rota mdlejší rotu postihne nebo potká, aby silnější mdlejším nebrali a nikterakž nepřekáželi, ale u pokoji nechali. Pakli by přes toto rozkázanie kteříkoli silnější mdlejším co pobrali neb překazili, takoví budú kázáni jako lúpežníci.

Item. Kdež se již vojska položie, aby žádný doluov, jimž hebauf řiekají, nekopal ani dělal, neb takový proto kázán bude.

Item. Včelám aby žádný nepřekážel ani vydieral, nebo takovým nebude odpuštěno.

Item. Když vojska lehnú, a že by v noci vzhuoru bylo trúbeno neb voláno, aby každý s svú braní na plac běžel a nikam jinam. Pakli by nepřietelé kde k vozóm přilnuli, tehdy se tam mají obrátiti.

Item. Mezi vozy aby opatrně a s pilností ohně nietili a pálili, tak aby se žádnému škoda nestala a nedála.

Item. Kdežkolivěk, buď to na přátelském neb ne na přátelském, kdež se ženy s uzly a šaty vynesú a na nich i pří nich sedmi, aby jimi žádný nehýbal, ani těm ženám co bral, ani jich přebledoval. Pakli jim přesto kto bráti bude, takový bude kázán jako jiný lúpežník.

Item. Jestliže jsú mezi kterými pány, rytieři, zemany, šlechtici nebo městy neb kýmžkoli která záštie, kyselosti nebo nelibosti, kterakžkolivěk buďto prvé před tiemto polem anebo nynie na poli vzniklé a povstalé, ty všecky aby přestaly a nebyly od

žádného na tom poli zdvíhány a spomínány, aniž které pomsty o to činěny, až domuov z pole vrácenie. Ale bylo-li by kde potřebie, buďto na hard neb u šturmu, aby sobě takoví a všickni jiní vespolek pomáhali, takových kyselostí a záští zlým nikterakž nespomínajíce. Pakli by kto přes toto naše přikázanie usvědčen byl, takový bude kázán právem vojenským.

Item. O mlýniech přikážu jem, aby žádného nepálili, nebořili ani kazili, ani kterých mlýnských želez brali, tak aby tu ku potřebě všech našich vojsk mohlo mleno býti. Pakli by kto proti tomu učinil, budeť jemu bez milosti ruka uťata. Též také jinde ve dvořiech neb v chalupách, zvláště v přátelských, aby žádných zámkuov, řetězuov neb jiných želez kterýchžkolivěk, jakožto šínuov s kol neb hřebíkuov s bran nesbíjeli neb nevybíjeli a nebrali; a také na poli s pluhuov želez neboli s jiných příprav aby nebrali.

Item. Kdež se táhne po přátelském, aby takové nekřesťanské záhuby se chudým lidem nedály, ani překáženo bylo. Chalup aby nevybíjeli, dobytka ani koní aby jim nezajímali, ani ven z vojska nevodili. A žen ovšem aby na pokoji vždy nechali, jim nepřekážejíc. Také kdež se vojsko klade, aby chalup a dvoruov lidem netrhali, ani bořili, a takových nekřesťanských záhub aby nad lidmi nečinili.

Item. Komuž by který kuoň utekl jiezdný, buďto na poli neb kdežkoli, ten kuoň ktož bude moci lapiti, aby lapil, a ktož jej polapí, tomu buď jeden groš dán a od vozníka puol groše.

Item. Rybníkuov malých, ani velikých, ani také haltéřuov žádný aby nekopal, ani také v nich lovil, ani jich spúštěl, leč by komu hajtmané rozkázali.

Item. Pitie před vojskem ať jsú šenkována a osobami od hajtmanuov na to zřiezenými ať jsú sazena A .netoliko pitie, ale i chléb bud sazen, i jiné potřeby, jakožto obrok koňský, tak aby se všem spravedlivé dálo.

Item. Jestliže by se kto toho dopustil, aneb přes to učinil, což se tuto nahoře vypisuje, a na těch chudým lidem překážel, aneb ty věci bral a sobě schoval aneb krčmářům zastavoval, dával, prodával, aneb komu jinému, takový i ti, ktož by od nich co kupovali neb přijímali, pro to budú trestáni jakožto lúpežníci.

Item. U každého vozu aby byli dva vozataje a aby měli lebku a pavézu; a pod vozem aby bylo prkno a řetěz, A při každém vozu aby byla jedna hákovnice se vší přípravú a dvě sekyře, dvě lopatě, dvě kratci, dvě motyce, dva rýče a taras s berlú a jedno kopie s hákem a s praporečkem.

Item. Aby před každým řádem vozuov, když se táhne, šli s motykami, kratcemi, rajči, lopatami a s sekyrami, bylo-li by kde cest potřebie opravováti; a odtud aby neodcházeli pod vsazením do řetězuov za tři dni.

Nell'anno del Signore 1413, l'illustre memoria del re Venceslao di Boemia, allorché, a causa dell'opposizione del signore Puota di Skála contro Sua Maestà Reale, ordinò l'assedio del castello del suddetto signore, comandò che questi articoli sottoscritti e leggi militari fossero messi per iscritto dal rinomato scudiero Hájek di Hodětín, ciambellano del Regno di Boemia, a beneficio dei futuri boemi bellicosi, affinché sapessero come condursi nell'esercito; e ordinò che fossero letti dagli scribi militari nell'accampamento dinanzi al suddetto castello, affinché tutti li osservassero sotto le pene scritte di seguito. E così, nel nome di Dio, hanno inizio:

In primo luogo, tutti i comandanti, i loro subordinati e coloro posti sotto il loro comando siano diligenti nelle funzioni divine, e non sia tollerato alcun disordine nell'accampamento, affinché il Signore Iddio non sia provocato all'ira.

Item. Tutti i giochi indecenti e disordinati, in particolare i dadi, le carte e le bocce, siano proibiti nell'accampamento, poiché la loro tolleranza conduce a molti mali, quali la negligenza nei turni di guardia e nei posti di vedetta, e altre cose dannose per l'esercito e per le persone che vi si dedicano. Se qualcuno si dedichi a questi giochi nonostante il divieto, sarà condotto in catene dinanzi all'esercito per quattro giorni e dovrà pagare dieci grossi all'ufficiale da noi nominato, senza alcuna clemenza.

Item. Ogni bestemmia e linguaggio osceno cesseranno e desisteranno. Se qualcuno bestemmia e ne viene riconosciuto colpevole, dovrà camminare in catene dinanzi all'esercito per quattro giorni.

Item. Nessuna prostituzione sarà tollerata nell'accampamento, né dinanzi all'esercito né nei suoi dintorni; tali donne dissolute saranno scacciate senza clemenza dal prevosto militare. Se il prevosto trascura questo dovere, sarà considerato disobbediente. Se qualcuno si macchia di tale maleficio, riceverà un soldo senza clemenza per mezzo della punizione corporale.

Item. Se qualcuno commette violenza contro una fanciulla o un giovane e ne viene riconosciuto colpevole, sarà messo a morte senza clemenza.

Item. Nessuna chiesa o monastero sarà saccheggiato o incendiato, salvo per ordine dei comandanti designati. Pertanto, gli oggetti sacri quali paramenti, calici, campane, libri e altri ornamenti ecclesiastici, e soprattutto il Corpo di Cristo, non saranno toccati né sottratti. Chiunque saccheggi una chiesa avrà la mano mozzata. Se qualcuno prende il Corpo di Cristo con un'arma o alcuno dei Suoi sacramenti e lo profana, sarà arso senza clemenza.

Item. Se qualcuno abbatte un altare o danneggia le immagini nelle chiese e nei monasteri, o strappa e distrugge le immagini sulle colonne lungo le strade, sarà punito con adeguata severità secondo il diritto militare.

Item. Se qualcuno, in territorio amico, prende beni diversi dal modesto cibo per sé e dal foraggio per i cavalli, sarà punito come un ladrone.

Item. Nessuno prenderà cavalli, vacche o altro bestiame, né indumenti, né altri beni pertinenti all'economia domestica in territorio amico; chi lo farà sarà punito come un ladrone.

Item. Se qualcuno inizia una rissa nell'accampamento, sarà debitamente punito.

Item. Se qualcuno sguaina la propria arma contro un altro, gli sarà mozzata la mano senza clemenza.

Item. Se qualcuno uccide un altro nell'accampamento o dinanzi all'esercito nel corso di una rissa, sarà decapitato senza clemenza.

Item. Tutti i fanti marceranno nei propri ranghi sotto stendardi e bandiere come ordinato dai comandanti designati. Se qualcuno si separa dai propri ranghi senza il comando e la volontà dei signori comandanti, sarà punito come si conviene.

Item. Parimenti, nessun cavaliere si allontanerà in alcun luogo, ma marcerà ordinatamente nei propri ranghi come ordinato dai comandanti designati. Se qualcuno, di propria volontà, si separa in qualsiasi direzione e viene catturato o subisce alcun danno, non ce ne faremo carico né compenseremo alcun danno da lui subito. Gli altri nobili e i nostri leali amici tratteranno i loro servitori nel medesimo modo, salvo che i comandanti ordinino a qualcuno di cavalcare in un luogo determinato, nel qual caso egli sarà esente da colpa.

Item. Coloro che cavalcano in avanguardia con i carri di approvvigionamento siano debitamente organizzati e non si separino dai propri ranghi. Se qualcuno si separa dai propri ranghi, i conducenti dei carri di approvvigionamento prenderanno i loro cavalli e non li restituiranno ad alcuno fino al ritorno all'accampamento, e per ciascun cavallo riscuoteranno dieci grossi, senza mostrare clemenza né perdono alcuno. Parimenti, ai fanti saranno confiscate le balestre qualora si allontanino dai propri ranghi senza il permesso dei comandanti, e non saranno loro restituite fino al ritorno all'accampamento, quando ciascun balestriere pagherà cinque grossi.

Item. Nei giorni in cui ai ranghi spetta cavalcare o marciare dietro ai carri, nessuno si allontanerà né si disperderà, ma rimarrà con l'esercito fino a che tutte le truppe non si saranno sistemate. Se qualcuno disobbedisce a quest'ordine, sarà punito come comandato e ordinato dai comandanti designati, poiché tale disobbedienza potrebbe cagionare disonore e danno, cosa che non tollereremmo.

Item. Quando spetta a una schiera condurre la marcia, la schiera seguente non si muoverà finché la prima non abbia disposto i propri carri. Se qualcuno si separa con i propri carri e si inserisce nella colonna di un'altra schiera, sarà punito secondo le consuetudini del diritto militare.

Item. Se qualcuno, sia cavaliere o fante, si separa e cerca di ottenere vantaggi personali nonostante i nostri ordini, o interferisce laddove i nostri comandanti hanno già provveduto, sarà punito per consiglio del nostro consiglio e dei nobili che sono con noi o designati a tale scopo.

Item. Nessuno appicchi fuoco alcuno, salvo per ordine dei nostri comandanti designati. In particolare, se un castello viene espugnato, non sarà dato alle fiamme senza la volontà e l'ordine dei medesimi comandanti. Se qualcuno appicca il fuoco nonostante ciò, sarà arso senza clemenza.

Item. Quando, per volontà di Dio, i nemici siano catturati in battaglia o in un castello, tutti saranno consegnati ai nostri comandanti regi.

Item. Se qualcuno, con la conoscenza e il permesso dei comandanti, cattura prigionieri cavalcando da solo, agiremo secondo il nostro consiglio.

Item. Se qualcuno abbatte un nemico in combattimento, gli sarà dato il cavallo del nemico; e chiunque catturi il cavallo riceverà una kopa di grossi da colui che ha abbattuto il nemico, qualora voglia e intenda tenere il cavallo.

Item. Se si scopre che qualcuno ha rilasciato un prigioniero dalla gogna o ha riscosso tributi senza il permesso dei nostri comandanti designati, sarà punito secondo il diritto militare come si conviene.

Item. Per la disposizione delle sentinelle notturne intorno ai carri e presso le porte, sarà assegnata una persona per ciascun carro, ad eccezione dei carri della camera e dei carri di approvvigionamento. Se vi sia maggiore necessità, se ne assegneranno di più secondo l'ordine dei comandanti. Chiunque trascuri tale dovere pagherà un'ammenda di due grossi al comandante preposto alle guardie e alle sentinelle.

Item. Poiché è stato ordinato che vino, birra e altri approvvigionamenti necessari siano portati e trasportati all'esercito, comandiamo a tutti di non sottrarre nulla a coloro che trasportano o portano tali approvvigionamenti per le strade o nell'accampamento, né di ostacolarli in alcun modo. Se qualcuno li ostacola o sottrae loro alcunché, sarà punito come un ladrone.

Item. I comandanti designati sopra la cavalleria e la fanteria e preposti alla disposizione dei carri saranno obbediti da tutti coloro posti sotto il loro comando, e nessuno si opporrà ad essi né contenderà con essi a parole o con i fatti. Se qualcuno deliberatamente disobbedisce a questi comandanti e agisce di propria volontà, sarà punito a esempio degli altri.

Item. Decretiamo che nessuno interferisca con gli scribi militari, né alcuno intraprenda azione legale contro di essi, salvo che siano trovati colpevoli di qualche misfatto, nel qual caso i comandanti si assumeranno l'onere di indagare.

Item. Qualsiasi scriba militare nominato da qualsivoglia signore, comandante o città in tempo di guerra o di conflitto, al momento del pagamento del soldo ai mercenari, riceverà un grosso per kopa (sessanta grossi), sia che il pagamento avvenga in campo, in un castello, in una città, o in qualsiasi presidio o durante un assedio. Nessuno si opporrà a ciò fintantoché la guerra perduri, eccetto quando vengano pagati i danni; da questi lo scriba non prenderà nulla, poiché non ha alcun diritto su quanto concerne i danni.

Item. In qualsiasi rassegna, lo scriba militare siederà e ripartirà i compiti con i comandanti, e ne avrà una quota, ossia un grosso per kopa, e parimenti un grosso per ciascun tributo riscosso.

Item. Quando un mercenario, avendo ricevuto regolare congedo per valide ragioni, designa un altro uomo idoneo in suo luogo, il mercenario uscente pagherà allo scriba un grosso per la registrazione, e il nuovo mercenario subentrante pagherà mezzo grosso.

Item. Ciascun capitano, luogotenente o sergente, chiunque abbia sotto di sé, condurrà tutti i propri uomini dinanzi allo scriba al momento del pagamento del soldo; e ciascun sergente presenterà personalmente i propri uomini dinanzi allo scriba quando si debbano assegnare guardie o sentinelle. Se qualcuno si oppone allo scriba in ciò, sarà punito dai comandanti come disobbediente.

Item. Lo scriba militare ispezionerà le armature e le balestre una volta al mese per accertarsi che siano nelle medesime condizioni in cui furono consegnate. Se qualcuno rifiuta tale ispezione, sarà considerato disobbediente.

Item. Durante le marce, le rassegne o qualsiasi incontro, quando una schiera più forte incontra o sorpassa una più debole, la più forte non sottrarrà nulla alla più debole né la ostacolerà, ma la lascerà in pace. Se una schiera più forte sottrae o ostacola la più debole nonostante quest'ordine, sarà punita come ladrone.

Item. Quando gli eserciti sono accampati, nessuno scaverà né creerà trincee, dette «hebauf», poiché tali azioni saranno punite.

Item. Nessuno disturberà né deprederà gli alveari, poiché tali azioni non saranno perdonate.

Item. Quando gli eserciti si accampano per la notte e si ode il suono di una tromba o un grido nella notte, ciascuno correrà al luogo designato con le proprie armi e in nessun altro luogo. Se i nemici attaccano i carri, ci si volgerà in quella direzione.

Item. I fuochi saranno accesi e mantenuti con cautela e diligenza fra i carri, affinché non si arrechi danno alcuno.

Item. Ovunque ci si trovi, sia in territorio amico sia non amico, se donne con fagotti e indumenti si presentano e siedono presso di essi, nessuno le disturberà, né sottrarrà loro alcunché, né le maltratterà. Se qualcuno sottrae loro alcunché nonostante quest'ordine, sarà punito come un ladrone.

Item. Se vi sono rancori, animosità o dissapori fra signori, cavalieri, nobili, città o chiunque altro, sorti prima di questa campagna o nel corso di essa, tutti dovranno cessare e non essere menzionati né perseguiti sul campo fino al ritorno a casa dal campo. Tuttavia, ove ve ne sia necessità, sia in combattimento sia durante un assalto, tali persone e tutti gli altri si aiuteranno reciprocamente senza richiamare tali rancori e animosità. Se qualcuno viene riconosciuto colpevole di aver disobbedito a quest'ordine, sarà punito secondo il diritto militare.

Item. Riguardo ai mulini, comando che nessuno li incendi, li demolisca o li danneggi, né prenda alcun ferro da mulino, affinché possano essere utilizzati per le necessità di tutti i nostri eserciti. Se qualcuno agisce in contrasto con quest'ordine, gli sarà mozzata la mano senza clemenza. Parimenti, in altri luoghi quali fattorie o casali, specialmente quelli amici, non si prenderanno né rimuoveranno lucchetti, catene o altri ferri di qualsivoglia genere, quali cerchioni di ruote o chiodi dalle porte; e non si prenderanno ferri dagli aratri o da altre attrezzature nei campi.

Item. Quando si marcia per territorio amico, tale incristiana devastazione non sarà inflitta alla povera gente, né essa sarà ostacolata. I casali non saranno saccheggiati, né il bestiame o i cavalli saranno presi o condotti via dall'esercito. Le donne saranno sempre lasciate in pace e non disturbate. Inoltre, laddove l'esercito si accampa, i casali e le masserie non saranno abbattuti né demoliti, e tale incristiana devastazione non sarà inflitta alla gente.

Item. Se il cavallo di un cavaliere fugge, sia in campo sia altrove, chiunque possa catturarlo lo farà, e a colui che lo cattura sarà dato un grosso e mezzo grosso dal carrettiere.

Item. Nessuno scaverà né pescherà in alcuno stagno, piccolo o grande, né li prosciugherà, salvo per ordine dei comandanti.

Item. Le bevande saranno servite dinanzi all'esercito da persone designate dai comandanti, e non soltanto le bevande, ma anche il pane e altre necessità, quale il foraggio per i cavalli, saranno distribuiti equamente a tutti.

Item. Se qualcuno agisce in contrasto con questi ordini e ostacola la povera gente, o prende tali beni e li trattiene per sé o li consegna agli osti, li vende o li dà a chiunque altro, tali persone e coloro che acquistano o ricevono da essi saranno puniti come ladroni.

Item. Ciascun carro avrà due conducenti, i quali avranno un elmo e una pavese; e sotto il carro vi saranno un'asse e una catena. Ciascun carro sarà inoltre dotato di un archibugio a gancio con tutto l'equipaggiamento necessario, due asce, due pale, due zappe, due picconi, due rastrelli, una barriera con un palo, e una lancia con un gancio e un piccolo vessillo.

Item. Quando i carri sono in marcia, uomini con zappe, pale, rastrelli e asce marceranno in testa a ciascuna fila di carri per riparare le strade ove necessario; e non abbandoneranno tale incarico sotto pena di tre giorni in catene.

Potom jednoho času táhl jest Žižka do Moravy a podmaňoval sobě lidi; i přitáhl také k Kramicu, a tu jest některý čas ležal. A bratří naň domlúvali, aby někam taženie učinil; a on zpraviv čtyři řady vozuov, a děl což mohl najviece, i táhl jest přes hory do Uher. A tu sú jemu Uhři taženie nebránili, a nikdiež jemu nepřekáželi, chtiec zdaby se ubezpečil i z řádu některak povystúpil, zdaby jej tak kde poraziti mohli. Neb sú se naň velmi silně jezdecky sebrali, a sebravše se naň sú táhli, i množstvie děl měli. A on porozuměv tomu, že dobře nenie, obrátiv sobě k Moravské zemi zase vozy, i takto je zpravil: najprvé sobě lidi u voziech zpravil, jiezdné i pěší, a táhl jest s zavřenými vozy. A takto sobě krajní vozy zpravil: proti každým vozuom se dvěma pavézama, a za ty pavézy po dvú neb po třech střelcích; a to z té příčiny udělal, jest-li žeby mu na tažení chtěli do vozuov skočiti, aby toho ti bránili. Neb ten den těžké mu taženie před nimi přišlo; neb kdež se najméně pozastavil, velmi mu do vojska bili. I nemohl jim nic odolati, ale táhl jest až do noci; a to z té příčiny, aby ho nemohli tak v noci shlednúti, kde se položí, a do vojska mu bíti; a v svém vojště nedal žádných ohňuov dělati. A oni pojezdiec okolo něho, nemajíc kde koňuov vázati, musili do vsí jeti a to podál, aby před ním také bezpečni byli. Tu on poležav, což mu se zdálo, táhl jest nazajtřie k jednomu jezeru, kdežto jezero mezi jedniem vrchem. A takto se u něho položil: jednú stranú k jezeru a druhú stranú pod vršek; a to z té příčiny, chtěli-li by do vojska střieleti, aby jej přestřelovali. A sám takto udělal: pojav pícní vozy, vytočil je na ten vršek, udělal z nich u přední brány baštu i u zadní druhú; i vkopal je, a vkopav je vpravil do nich děla. I nedal jim nikdiež na těch vrších ostati. A tak ten den bezpečně tu ležal i tu noc. Opět potom třetí den od toho jezera táhl jest k jedné vodě, kteráž teče k Narhedu, i položil se u té vody; i tu jest se velmi bál poraženie, aby přepustíc mu něco lidí přes tu vodu, (do zadních vozuov jemu nevskočili. A protož) celú noc vkopával krajní vozy od jednoho břehu až k druhému; a z druhé strany vody přepravil sobě pícní vozy, i též je vkopával tak, aby na ně úprkem jiezdní nemohli. A všecky břehy skopal, aby mohl všemi čtyřmi řady táhnúti přes tu vodu. Kdež oni vpustivše jej do té vody s vozy, i pokusili mu se k zadním vozuom; kdež jest on je od těch zákopuov odbil, kdež sú i pěšky i jezdecky k němu šturmovali. Tu jich je mnoho zranil i pobil; a odbiv je, na onu stranu přepravil se s vozy i s lidem svým. I děkoval pánu Bohu, že mu pán Buoh ráčil pomoci přes tu vodu se přepraviti. I hned táhl jest odtud mezi jedny lesy, kdež jsú bahna a luhové, i položil se takto mezi zákutí; a to z té příčiny, aby k němu z děl biti nemohli. I tu jest přes noc zuostal. Čtvrtý den táhl jest k jezeruom jedněm, a neboli k stavuom, kdež jsú za Trnavú. A tu sobě zpravoval vozy, vybieraje z placních řaduov, a to z té příčiny, kdež mu v krajních vozích v řadích mnoho koní i vozuov polámali i pobili. A tehdáž ho ponechali. A on položiv se u těch stavuov, zpraviv sobě ty všecky věci, v pátý den táhl jest k jedné stráni. Tu sú naň opět přitáhli jezdecky i s děly. A on jest táhl podlé té stráně, že měl jednú stranú obranu, že jemu snáze bylo jedné strany brániti nežli obú. A oni vidúc, že jemu nemohú nic učiniti, i táhli sú pryč od něho; a on položil se na jednom vrchu. Kdež tak pravie lidé, že jest veliká psota a bieda tu na nich byla, tak že za jeden košťál zelený byli by drahně peněz dali; a to z té příčiny, že jim z vozuov nikam nedali, že sú mu jiezdnými silni byli, a naň se dáti pěšky nesměli. Než když kolivěk je k tomu připravili, že sú jiezdní doluov ssedali a pěšky k němu šturmovali, neb se s ním bili, že je vždycky porazil, aneb od něho velmi biti byli. Neb jináč se strojí jezdecky k bitvě a jináč pěšky, že jim to jest neobyčejná věc; neb kdež se mají čemu učiti, zvyknú, žeby musil k tomu nějaký čas býti neb nějaká chvíle.

Šesté taženie Žižkovo, když se hnul od té stráně, kdež se jemu dostalo táhnúti k horám, i kdež mu ten den na jeden řad vozuov přišlo k tažení, že jináč táhnúti nemohl. Tehdá Uhři vidúce to, táhli naň velmi silně, nadějíce se, že již jeho zpráva ani jeho šikové nic jemu neprospějí, že ven z vozuov musejí. A on takto proti tomu strojil, bráně se toho: položil se u samých lesov pod jedním vrškem, a to pro tu příčinu, budú-li k němu z děl bíti, aby jej přestřelovali; a sám s svými děly utekl se k tomu vršku. A potom kázal koně z vozuov vypřahati, a na ně s sekyrami, s lopatami a s rejči vsedati, aby cesty zohledovali, jest-li žeby jemu kde zarubali; a to z té příčiny, aby po stranách na ně na vozy jiní udeřiti nemohli, cesty velmi dobře kázal opraviti. A když měl z lesuov ven vytáhnúti, as za puoldruhých honuov, kázal s jedné strany cesty staré novú cestu dělati, a s druhé strany druhú; a to z té příčiny, aby předtáhnú-li jej nepřátelé, aby tú starú cestú děla a pěší sobě obrátil; a to proto, jest-li žeby mu chtěli toho pole brániti, kudyž jest z lesu měl vyjeti, aby je tudy vystřílel a vybil; jakož se jest pak stalo tak. I takto s oné strany lesuov vozy sobě zpravili: udělal sobě z těch čtyř řaduov, v kterýchž táhl, dva; a pojav sobě pícovní vozy, i protrhl sobě vozy, i udělal sobě z nich řady čtyřmi jakožto zeď, aneb jakožto baštu od jednoho konce lesu až k druhému. A kázal je húžvemi svírati v hromadu, aby mu jich roztrhnúti aneb převraceli tak snadně nemohli. A to udělal proto, jest-li žeby chtěli jemu do vozuov skočiti, aneb děla z zadu pobrati, aby oni tu se bránili za těmi vozy jako za zdí; jakož se pak tak stalo. I takto jest púštěl do lesu, najprvé děla, což mu se zdálo, i pustil něco pěších, a potom padesát vozuov po pravé ruce. A když těch padesát vozuov vyšlo jest, opět dal mezi ně něco pěších, což mu se zdálo; i pustil opět druhých padesát vozuov z levé strany, a opět mezi ně dal něco pěších. A tak vždycky dával, pokudž mu těch vozuov stačilo, po padesáti; a mezi ně pěší dával, pokudž ta potřeba kázala. A to z té příčiny, jest-li žeby mu chtěli na lesích vozataje zbíti, aneb vozy také vybrati, aby ti pěší, kteří jdú mezi vozy, toho bránili. Tehdy kdy poslední vozy púštěl na zad, tehdy obořili se Uhři, chtiec mu děla pobrati. Tehdy oni s toho vršku utáhli za ty pícovní vozy, kdež jest sobě z nich řady zdělal; tu se v těch vozích zavřeli, a pěší se z nich bránili, tak až oni s děly do lesa ujeli, i pěší potom za nimi táhli. A tak se Uhruov nic nebáli; než sú se oni do těch vozuov dobyli, až oni něco i cesty zarubali, aby za nimi jezdecky táhnúti nemohli. To vidúce Uhři, že jemu žádné škody udělati nemohli, i někteří táhli předeň, chtiec mu z lesuov brániti; a někteří táhli domuov, praviec tak, že nenie člověk, než že je čert, že mu ty rozumy dává, neb že se nám ničímž užiti nedá. I takto se jest z lesa vypravoval ven, kdež sú byla nějaká pole mezi nějakými stráněmi: když přitáhl k těm cestám, kdež sobě nové zdělal, najprvé těm padesáti vozuom kázal hnúti tú novú cestu, kterú sobě novú udělal po pravé ruce; i když sú na pole vytáhli, podlé samé stráně, a to z té příčiny, že od pole měli pěší vozy, a za sebú stráně, a tak tudy se jiezdných nebáli. A z druhého řadu po levé straně též kázal hnúti podlé druhé stráně; a tú starú cestú vypustil děla ven z lesa, i byl opanoval sobě to pole. A tak pomalu vždy vozy těmi ven vytahoval; neb sobě byl též také vozy zpravil všecky v jeden řad, že je zprovíjel jako věnec. A to proto udělal, aby oba řady sobě pojednú dělal, aby je sobě z toho pole vytiskl mocnú rukú. Neb tak jemu těch vozuov vždy přibývalo ven, až jimi všemi vytáhl ven. A tak jemu pán Buoh pomohl z Uher vytáhnúti. Ale jakž jest Žižka počal bojovati, najtěžší jemu přišlo.

Quindi Žižka marciò verso la Moravia e sottomise la popolazione. Giunse anche a Kroměříž/Hranice? e vi sostò con il suo esercito per un certo periodo. I confratelli lo persuasero a proseguire. Egli allestì quattro file di carri da guerra e quanti più cannoni poté, e marciò oltre le montagne verso l'Ungheria. Gli ungheresi non ostacolarono la sua avanzata e non opposero resistenza in alcun luogo, volendo che abbassasse la guardia e perdesse l'ordine nell'esercito, così da poterlo sconfiggere in seguito, disponendo di una forte cavalleria e di numerosi cannoni. Compreso il pericolo, egli invertì la marcia verso la Moravia con i suoi carri e li organizzò nel seguente modo: dapprima assegnò uomini ai carri, sia cavalieri che fanti, e marciò con le file di carri chiuse. Organizzò i carri esterni come segue: per ciascun carro furono assegnati due uomini con pavesi, e dietro di essi due o tre tiratori, affinché, qualora gli ungheresi avessero tentato di irrompere nei carri durante la marcia, questi li avrebbero respinti. Quella giornata fu estremamente impegnativa, poiché bastava che si fermasse anche solo un istante perché il nemico attaccasse il suo esercito. Non potendo difendersi altrimenti, marciò fino a notte inoltrata per impedire agli ungheresi di individuare dove avrebbe posto il campo e di attaccarlo. Ordinò al suo esercito di non accendere fuochi, e gli ungheresi, che continuarono a cavalcare intorno a lui per qualche tempo, dovettero infine occupare i villaggi vicini per legare i cavalli e mettersi al sicuro. Egli sostò quanto ritenne opportuno e il giorno seguente marciò verso un lago con una collina nelle vicinanze. Vi si accampò con un fianco rivolto al lago e l'altro sotto la collina, cosicché se gli ungheresi avessero voluto cannoneggiarlo, i colpi sarebbero passati oltre. Predispose i carri di vettovagliamento, li condusse sulla collina e costruì un bastione al portone anteriore e un altro a quello posteriore, interrandoli e collocandovi cannoni, impedendo così agli ungheresi di occupare le alture circostanti. Il terzo giorno dal lago marciò verso un fiume che scorre in direzione di Nyárhíd e vi si accampò. Temeva una disfatta, preoccupato che potessero lasciar passare parte dei suoi uomini oltre il fiume per poi attaccare i carri di retroguardia. Pertanto trascorse l'intera notte a trincerarsi con i carri esterni da una sponda all'altra e trasportò i carri di vettovagliamento sull'altra riva, interrandoli per impedire un attacco di cavalleria. Fortificò inoltre entrambe le rive per consentire a tutte e quattro le file di carri di attraversare il fiume. Quando gli ungheresi gli permisero di entrare nel fiume con i carri, attaccarono i carri di retroguardia, ma egli li respinse dalle trincee, sebbene lo assalissero sia a piedi che a cavallo. Così facendo uccise e ferì molti nemici e, dopo averli respinti, attraversò il fiume con i suoi carri e i suoi uomini. Rese grazie a Dio per averlo aiutato ad attraversare il fiume. Immediatamente marciò attraverso una foresta con paludi e prati acquitrinosi. Si accampò tra le insenature per impedire al nemico di cannoneggiarlo. Vi rimase per la notte. Il quarto giorno marciò verso un lago presso Trnava. Riorganizzò i carri, prelevandoli dalle file principali poiché molti erano stati distrutti e molti cavalli uccisi nelle file esterne. Lo lasciarono in pace, ed egli, dopo essersi accampato presso i laghi, provvide a quanto sopra descritto e il quinto giorno marciò verso un pendio. Il nemico si avvicinò nuovamente con cavalleria e cannoni. Egli marciò lungo il pendio per dover difendere un solo fianco anziché entrambi. Vedendo che non potevano arrecargli danno, si ritirarono, ed egli si accampò su una collina. Si narra che patirono grandi privazioni e sofferenze, al punto che un cavolo fresco sarebbe valso una fortuna. Ciò perché gli ungheresi non permettevano loro di uscire dai carri e disponevano di una considerevole superiorità di cavalleria, pur essendo riluttanti ad attaccare a piedi. Alla fine non ebbero altra scelta che smontare da cavallo e attaccare appiedati, ma egli li sconfisse sempre, infliggendo gravi perdite, poiché la cavalleria e la fanteria combattono in modi diversi ed essi non sapevano combattere adeguatamente a piedi. Per apprendere a combattere a piedi in modo appropriato, avrebbero necessitato di un certo tempo.

La sesta campagna di Žižka fu quando si mosse dal pendio, sapendo di dover marciare verso le montagne, anche se ciò significava spostare tutti i carri in un'unica fila poiché era altrimenti impossibile (a causa della fitta foresta). Quando gli ungheresi videro ciò, avanzarono con grande forza, ritenendo che la sua organizzazione dei carri e le sue formazioni non gli sarebbero state d'aiuto poiché non avrebbero potuto serrare i ranghi tra i carri. Egli si preparò alla difesa: si accampò immediatamente davanti alla foresta sotto una collina, cosicché quando gli avessero sparato con i cannoni, i colpi sarebbero passati oltre. Dispose i propri cannoni sulla collina. Quindi ordinò di staccare i cavalli dai carri e che gli uomini con asce, pale e picconi cercassero i sentieri laterali e li bloccassero con barricate per impedire attacchi laterali ai carri. Ordinò inoltre che la strada principale fosse ben preparata e riparata. A circa un campo e mezzo dal margine della foresta (circa 200 metri), ordinò di aprire nuovi sentieri su entrambi i lati della strada originaria, cosicché se gli ungheresi avessero bloccato il campo dove i sentieri uscivano dalla foresta, egli avrebbe potuto spazzarli via a colpi di cannone, come in effetti avvenne. Organizzò i carri sul primo lato della foresta nel seguente modo: ricavò due file dalle quattro originarie. Quindi prese i carri di vettovagliamento, li spinse tra gli altri e ne dispose quattro fianco a fianco come un muro da un'estremità della foresta all'altra (ossia quattro carri affiancati per la lunghezza, coprendo l'intera larghezza del sentiero forestale). Ordinò di legarli insieme con robuste funi affinché non potessero essere facilmente smembrati o rovesciati. Ciò serviva affinché, qualora avessero voluto irrompere nei carri o catturare i cannoni dalla retroguardia, i cechi potessero difendersi dietro i carri come dietro un muro, il che in effetti avvenne. Inviò per primi i cannoni nella foresta, seguiti da alcuni fanti, poi cinquanta carri dal suo lato destro. Dopo questi cinquanta carri, inserì nuovamente alcuni fanti e inviò altri cinquanta carri dal lato sinistro, interponendo ancora alcuni fanti. Continuò a inviare i carri a gruppi di cinquanta con fanti interposti secondo necessità. Ciò per impedire che i conducenti venissero uccisi o i carri saccheggiati nella foresta. Quando inviò gli ultimi carri, gli ungheresi attaccarono, volendo catturare i suoi cannoni. In quel momento, i cechi dalla collina dove avevano formato file con i carri di vettovagliamento ritirarono quei carri e chiusero con essi l'ingresso della foresta, difendendosi finché non ebbero spostato i cannoni più in profondità nella foresta, dopodiché la fanteria li seguì. Così non temettero gli ungheresi, poiché prima che questi potessero sfondare i carri, essi avevano già barricato la strada alle loro spalle per impedire alla cavalleria di inseguirli. Quando gli ungheresi videro che non potevano arrecare alcun danno, alcuni avanzarono per bloccargli l'uscita dalla foresta, mentre altri tornarono a casa, dicendo che egli non era un uomo bensì un diavolo che gli dava tale saggezza, poiché non si lasciava sopraffare in alcun modo. Egli si preparò quindi a uscire dalla foresta, dove si trovavano campi tra i pendii: quando raggiunse i due nuovi sentieri che aveva fatto aprire in precedenza, ordinò ai primi cinquanta carri di prendere il nuovo sentiero a destra cosicché, giunti al campo, potessero proseguire lungo il pendio destro, avendo fanti e carri predisposti dal lato del campo e il pendio alle spalle, al sicuro dall'attacco della cavalleria. La seconda fila fu parimenti diretta lungo il pendio sinistro, e la strada originaria fu utilizzata per far uscire i cannoni, occupando così l'intero campo. Quindi fece avanzare lentamente i carri, formando un'unica linea come prima, ora creando due file per uscire simultaneamente dalla foresta. Così Dio lo aiutò a lasciare l'Ungheria.

Takto máš šikovati jízdné, pěší i vozy.

Sto koní takto máš šikovati: 20 koní v honcích a 30 v posilcích a 50 v haufci za nimi. Každý haufec má jmíti jedoho staršieho, aby je vedl; a v těch padesáti koní v haufě s každé strany dva střelce v stracencích, dva kopinníky na špici, tři za nimi, po čtyřech ať jedú za nimi.

Dvě stě koní takto máš šikovati: aby v posilcích bylo tomuto prvnímu haufci sto koní, dvoje stracence, v jedněch 25 koní, v druhých 35, a v baufě 140 koní. První stracence dva na špici, tři za nimi a po čtyřech ať jedú; a v druhých stracencích ať jedú tři na špici, čtyři za nimi a po pěti ať jedú v šiku.

Tři sta koní takto máš šikovati: 32 koní v stracencích, a druhé stracence 42, v haufě 226 koní. V jedněch stracencích tři na špici, člyři za nimi, a po pěti ať jedú v šiku. Každý haufec ať jeden vede, a v haufě pět na špici, šest za nimi, po sedmi (ať jedú v šiku.)

Čtyři sta koní takto máš šikovati: 50 koní v jedněch stracencích, 3 na špici, 4 za nimi, po čtyřech ať jedú v šiku. V druhém haufci sto koní, pět na špici, šest za nimi, po šesti ať jedú v šiku za nimi; a v haufě ať je 250 koní, 5 na špici, 6 za nimi, po 7 ať jedú za nimi a po 8 ať jedú v šiku za nimi; a každý haufec ať jeden vede.

Pět set koní takto máš šikovati : 80 koní v jedněch stracencích, a v druhých tolikéž koní, na špici 4, a po 5 za nimi, a po 6 ať jedú v šiku; v haufě 350 koní, 5 na špici, 6 za nimi, po 8 ať jedú v šiku.

Šest set koní taklo máš šikovati: 100 V jedněch stracencích a v druhých také 100; po 5 na špici, po 6 za nimi, po 7 ať jedú v šiku; 400 v haufě, 7 na špici, 9 za nimi a po 11 ať jedú v šiku za nimi.

Sedm set koní takto máš šikovati: po 125 koní ve dvoje stracence, po 5 na špici, po 6 za nimi, po 7 ať jedú v šiku, 450 koní v haufē, 7 na špici, 9 za nimi, po 11 ať jedú v šiku za nimi.

Osm set koní takto máš šikovati: dvoje stracence po 150 koní, 5 na špici, 6 za nimi, po 7 ať v šicích jedú za nimi; 500 v haufě, 9 na špici, 10 za nimi, po 11 ať v šicích jedú za nimi.

Devět set koní takto máš šikovati: dvoje stracence po 150 koní, po 5 na špicích, 6 za nimi, po 7 v šicích ať jedú za nimi. V haufě 600, 9 na špici, 11 za nimi a 14 v šicích ať jedú za nimi. Haufy ať dva vedú, každé stracence ať jeden vede.

Tisíc koní takto máš šikovati: 150 v jedněch stracencích a 200 v druhých stracencích a v haufě 650. Jedny stracence 5 na špici, 6 za nimi, po 7 ať v šicích jedú za nimi. V druhých stracencích, ve dvú set koní, 7 na špici a po 9 ať jedú za nimi. 650 v haufě, 10 na špici, 11 za nimi, po 14 ať jedú v šicích za nimi. Hauf ať vedú dva, každé stracence ať jeden vede.

Tisíc pět set koní takto máš šikovati: dvoje stracence, každých 250 koní, 7 na špici, po 9 za nimi v šicích. V haufě tisíc koní, 11 na špici, 13 za nimi, po 15 ať jedú v šicích za nimi. hauf ať vedú dva, a každé stracence ať jeden vede.

Dva tisíce koní takto máš šikovati : dvoje stracence po 400 koní s každé strany, 7 na špicích, po 8 za nimi, po 9 ať jedú za nimi. V haufe 12 set koní, na špici 14, za nimi po 16 ať jedú v šiku za nimi. Hauf ať dva vedú a každé stracence ať vede jeden.

Tři tisíce koní takto máš šikovati: dvoje stracence po 500 na každú stranu, po 9 na špici, po 10 za nimi, po 12 ať jedú v šicích. V haufě 2000 koní, 18 na špici, 20 za nimi, po 22 ať jedú v šicích.

Čtyry tisíce koní takto máš šikovati: po 700 ve dvojích stracencích s každé strany haufu, po 9 na špicích, po 10 za nimi, po 12 v šicích ať jedú za nimi; v haufě 2600, 20 na špicích, 23 za nimi, po 25 ať jedú v šicích za nimi.

Pět tisíc koní takto máš šikovati: po tisíci ve dvoje stracence podlé haufuov - s každé strany; po 9 na špicích, po 11 za nimi a po 15 ať jedú v šicích za nimi. V haufě 3000 koní, po 25 na špici, 27 za nimi, 28 ať jedú v šicích za nimi.

Šest tisíc koní takto máš šikovati: po 12 stech v stracencích s každé strany, 12 na špici, 14 za nimi, po 16 at jedú v šicích. V haufě 3600 koní, 28 na špici, 31 za nimi, 33 ať jedú v šicích; tři ať vedú hauf, a ty každé stracence ať dva vedú.

Sedm tisíc koní takto máš šikovati: po 1500 v stracencích s každé strany haufu, po 11 na špicích, po 15 za nimi, po 18 v šicích at jedú, 3000 v haufě, 35 na špici, 37 za nimi, 39 ať jedú v šicích; tři ať vedú hauf, a ty dvoje stracence každý ať dva vedeta.

Osm tisíc koní takto máš šikovati: po 1500 ve dvoje stracence s každé strany, 35 na špici, 37 za nimi, po 40 v šicích. Pět tisíc v haufě, 38 na špici, 41 za nimi, po 44 at jedú v šicích. Ten ať tři vedú, a každý hauf v stracencích ať dva vedeta.

V těch všech haufích učiní summa 40.000 koní.

Ty dva haufy poslední nebo i tři aby opeřil pěšími oděnými a pavézníky i těmi sudličníky a cepníky, a mezi ně s ručnicemi. A ti haufové tři ať stojí pohotově u vozích na placu, a z vozuo jich nevypúštěli, leč by toho potřeba kázala. Jeden z těch aby byl napřed vozuov vuokřídlí, a jeden z zadu vuokřídlí, a ten a najvětší u vozich v prostředku na placu. A ostatek pěších v krajních vozích s obú stran vojska, a na každém krajním voze ať jsú dvě hákovnice; a napřed před okřídlím ať jest najméň 10 haufnic, a 10 harcovnic, a nazad vojska rovně též ; a na bociech vojska vně po několiko haufnicích, aby je zvláště vozili, kdeby potřebí bylo, a zvláště proti Turkóm. A tak má napraveno vojsko býti.

Králi milý! Tato šikování jsú proti Turkóm; proto veliké stracence mají býti, aby trojnásob haufové mohli jíti. Pak ti velicí haufové v stracencích mohú sobě jiné stracence opět zdělati; a tak by mohli haufové zpraveni býti pateronásob, proti těm silným Turkóm. A což byste Rácuov měli a Vlachuov, té zběři, ježto by se k šikování nehodili, ty pusťte všecky na harc, a jednomu je poručte rozumnému, aby jimi potiskal nepřátel a zase aby jimi postupovati uměl; a to aby jim návěští dal po trubačích, kdyby měli honili, a po bubních také abyste jim dali znáti, aby dále nehonili. A to jim rozkázati, aby toho pilně poslúchali, kdyby zatrúbili, aby chutně tiskli, a kdyžby bubnovali, aby chutně stáli a dále nehonili. A s vozy vždy za nimi potiskati i s jinými haufy, a bohdá je polomíte, byť jich bylo najviec. Pakli byste se jměli biti bez vozuov, tak na ně trhněte s milým Buohem, šikujíce tak jakož tuto psáno stojí. A k bitvě mievajle heslo: „Pán Buoh s námi a svatý Michal!“ uzřite buohdá, žeť před vámi nic neostojí.

Do valního haufu dajte korúhev Uherskú, kdež osm tisíc koní; před valným haufem do toho haufu, kdež sedm tisíc koní, dajte Českú korúhev; do toho haufa, kdež šest tisíc, dajte Moravskú korúhev; do toho, kde pět tisíc, Slezskú korúhev; do toho haufu, kde čtyři tisíce, dajte hončí korúhev; do toho, kde tři tisíce, dajte Bozenského krále korúhev; do toho haufu, kde dva tisíce, dajte některého knížetstvie korúhev; do toho haufu, kdež 15 set koní, dajte některého pána korúhev, který má počátek bitvy mieti činiti; do toho haufu, který má tisíc koní v honcích, dajte některého hajtmana korúhev, at jest hned za harcovníky; poručeni komu budú, dajte jemu nějakú korúhev, ať se harcovníci znají.

U valním haufě, v kterém král JMť bude, ráčí-li býti v tom šiku před korúhvemi, dajte jeden šik s nahými mečmi a palcáty, a za nimi v ten šik, kdež korúhev bude. Pakli ráčí svuoj haufec jmíti, padesát koní neb sto, aby ho hlédali při haufu, to také muož býti. A tak v jiných dvúch húfích před královským haufem mají býti dva šiky s nahými mečmi a palcáty při korúhvi, a pěší s obúch stran, jakož psáno stojí. A střelci, kteříž před pacholaty pojedau, kdyžby k potkání bylo, mají býti v stracencích z bokuov s obúch stran vedle špice; a mají vystřeliti na nepřátely, než se hauf potká, a najlépe v koně, aby jim koni jsúc raněni šik jich zrušili; a ti střelci mají (býti) vedle špice; a tak u všech haufuov aby jim rozkázáno bylo. A jest-li žeby naši přední haufové potiskáni aneb rozraženi byli, jehož Buože nedaj! má jim povědieno býti, aby dále neběželi než k valniemu haufu, a tu konečně aby se postavili, a vedlé valního haufu aby tak učinili, jako na dobré lidi sluší; a to má povědieno býti každému haufu. A u každého valního haufu má býti nazad v stracencích dva šiky kopinníkuov a tři šiky střeleuov dobrých. Tak budú buohdá haufové opatřeni dobře.

Králi milý! Teď VMti posielám spis k šikování. Daj Buoh, aby VMti i vší České koruně ke cti bylo. Jest-li že mnoho lidí budete míti, tak máte zpraviti; pakli bude tisíc, dva, tři, nebo koní sto, dvě stě, tu všecko najdete, od sta až do tisíce, od tisíce až do 40 tisíc.

Králi mily! Jest-li že kde budete proti sobě lidí míti a vojska proti sobě lehnú, takto je buohdá sklamáte: hleďte vždy zištného místa, položiti se při vrchu nebo při stráni nevysoké, aby se mohl při tom vrchu položiti, aby krajné vozy nahoře na vrchu byly a vojsko při strani doluov. Jest-li žeby proti vám táhli, poživete jich dobře z děl; vy budete moci k nim bíti, ale oni k vám nic; a v rovné dolině rovně též. Pakli by byli vám silní, a chtěli okolo k vám, tehdy muožte hned odtáhnúti okolo toho vrchu a též se opet položiti jako prvé okolo vrchu a krajné vozy na vrch; a vy k nim budete opět moci bíti, ale oni k vám nic. Tak vždy, kolikkrát by vám potřebí bylo.

Králi milý! To druhý kus: jest-li že byšte viděli, žel jsau silně na picování z vojska vytáhli, trhněte svým vojskem mezi ně v prostřed; jedni druhých nebudú moci retovati, některé vždy ztepete, nebo ty z vojska, ježto budú chtíti picovníky retovati, aneb ježto by picovníci chtěli zase do vojska přibyti.

Králi milý! Opět zištný kus tuto třetí: kdež proti vám vytáhnú na pole v několika haufích, chtie vás shledávati aneb harcovati, nebo proti vám na stráži stáli, šikujte se za vrchem anebo u vojště, což najtajněji budete moci, s svými haufy. Bude-li jich tisíc, pošlete k nim koní sto nebo dvě; oniť nepoběhnú před vašimi, neb se jich nebudú báti. A když již blízko budú, ať vaši stojí a zastaví se s tím haufkem jako by chtěli s nimi rokovati. Poženú-liť vaše, přivedúť je vaši na vás; pakliť vaši blízko stanú a nepoženú jich, hned rychle pusťte hauf po haufu svým na pomoc. Tak když nepřátelé uzří, a vy rychle táhnete s svými haufy tomu svému haufci na pomoc, nepřátelé budú chtíti utíkati před vámi, i obrátí se chtíc domuov táhnúti. A ten haufek váš vskočí jim hned ve hřbet, budú je biti, zbádati, a vy zatím a svými přibudete, a tak je buohdá zčesáte a porazíte.

A také každému haufu menšímu račte dáti jednoho, ať vede hauf, a každému valnímu dajte dva, a to ať jsau srdce dobrého, aby vedli a před haufem se potkali mužsky. A nehodili-li by se rotmistři k tomu, ale jiné dajte, vyberúce z haufuov jiných. Také což se tkne vozuov zpravovati, má míti počet vozuov, a kdož klade, ten je má zpraviti; ale hajtman má rozkazovati, kde je má položiti proti nepřátelóm v zištních místech, aby vždy nějaký fortel měli. Když vojsko proti vojsku leží, aby hleděl vrchu a strání, aby mohli k svým nepřátelóm z děl bíti a oni k tobě nic. A jsú-li po rovni doliny jaké, také dobře, aby všeho vojska nemohli viděti, ani k němu mohli biti. Ten hleď toho vždy, aby měl jeden krajní řad nad tú dolinú, buď rovně neb při vrchu; i nebudúť se moci přiložiti k tobě bez škody; neb vy k nim budete moci bíti a oni k vám nic. Pakli by silni byli vám a chtěli se položiti proti vám z duolu, poživete jich z děl a muožete se hned za vrch položiti, že opět nebudú moci k vám bíti a vy k nim budete moci. Než vždy hleďte toho, aby na vrchu byl jeden řad vozuov, a to kolikkrát by toho potřebí bylo, a jiní za vrchem. A pěší ať jsú v krajných vozích všudy vuokol, a jiní pěší u bran, a jiní haufové na placu jízdní i pěší při králi, a odtud posilovati, kdeby bylo potřebí. A prostě když bude deset kop vozuov a u každého vozu šestnácte lidí, to také bude 9600 lidu; a když bude dvakrát více vozuov, tedy bude 19.200 lidu.

Každému řadu dajte rozumného, ať vedú trefně, aby nevedli úzce ani široce; a dva opět každému řadu, aby dorazili a rozkazovali trefně vozy v hromadu strhovati; a zavierku ať dva vedú, každý jeden řad. A napřed výkřídlí aby jeden vedl s pravé strany, a druhý s levé, aby se ohlédaťi jeden na druhého, aby nesužovali ani šířili, než cožby bylo v tref, aby zároveň vojsko táhlo. A korouhvice at jsú při každém předním voze, aby rovně zajedno šli vozové. A kdyžby rovno nebylo, a musely by vozy jíti přes rokle, přes potoky, přes lesy, z každého řadu ať dadí lidi s motykami a rýče s sekyrami, aby hned udělali cesty, aby se vozy nemeškaly, bud po pěti nebo deseti; kdežby bylo horší táhnúti, tu více. A jeden ať těm každý den hotovu býti káže, a pomněti nebo napsati, kdo ten den dadí, aby vždy druhý den jiným rozkázal; a tak aby se jednomu pravda dála jako druhému. A na taženi vojska aby rozdelili všecky jízdné i pěší na tré, kteří nejsú v krajných vozích, jedni jeden den ať jsau napřed, a druzí druhý den a třetí třetí den. A tak ať je vždycky; lečby nepřátelé tu hned byli, tehdy ať táhnú, jak se k bitvě šikují, jakož napřed psáno stojí. A kdyžby bylo ku potřebě, měj děla vně vedle krajních vozuov s obú stran vojska po několiko haufnicech, a k nim koně zvláštní, aby mohli těmi děly sem i tam potrhovati, kdežby toho potřebí bylo, i pozuostaviti. A na krajních vozích ať jsú na každém dvě hakovnice, aby nemohli blízko přiharcovati.

Haufy jizdné ať táhnú na placu, jakož se šikovalo ; a zbytní někteří haufové vnitř vedlé krajných vozuov, aby je mohl bokem ven vypúštěti ku potřebě a zase do řaduov.

Kdyžby bez vozuov k bitvě táhl, máš-li pěších dosti, opeř ten hauf jimi, kteří před valním haufem, a valní hauf též, a jiných nie, než ať táhnú vedlé zřízení před se.

Když vojsko veliké táhne, pust dvě stě koní napřed; a ti ať koněberky z sebe vyšlí a stráže drží a hlédají. Item pusť za nimi puoltřetiho sta koní v honcích. It. pusť za nimi pět set v posilcích. It. za těmi tisíc. It. za těmi dva tisíce; a tak dále jiné haufy zprav jeden po druhém, jakož prvé psáno stojí.

Bude-li vojsko větší, více daj ve všecky ty haufy; a bude-li menší, tehdy méně. A zavrú-liť se Švajcari nebo Němci kteří kolivěk pěšky v své šiky, nechť tak stojí, takéť žádného neztepú, stojíc v jednom mistě. A vy třete jedno vždy před se na jízdné, když jste již nad nimi silní, a uzříte, že je od pěších odtržete a bohdá ztepete i polámete; a potom s pěšími naložíte, jakž sami chcete, svezúce děla na ně. A jest-li žeť vás dočekají v zákopách, nestřelte na ně; uhlédajíc sobě zištné místo, položte se podle nich nevelmi blízko, ať vám z děl neuškodí. A když na picování potáhnú, aneb když se z toho místa hýbati budú, buďte jich pilni, a budete na nich na hýbání; a shledáte buohdá že bude dobře, a vyhráte a je polomite. Amen, tak buohdá se stane.

A když již k bitvě puojdete, poklekněte a proste milého pána Boha, at vám ráčí pomoci svítěziti. A tak se buohdá stane.

Ecco come si devono disporre le formazioni di cavalleria, fanteria e carri.

Cento cavalieri devono essere disposti in questo modo: 20 cavalieri nell'avanguardia, 30 nei rinforzi e 50 nel corpo principale dietro di essi. Ciascun corpo deve avere un anziano che lo conduca, e in quella formazione di 50 cavalieri vi devono essere due tiratori (a cavallo) su ciascun lato, due lancieri (a cavallo) in punta, tre dietro di essi e poi procedano in file di quattro.

Duecento cavalieri devono essere disposti in questo modo: 100 cavalieri devono essere assegnati come rinforzi al primo contingente, due ali laterali, 25 cavalieri su un lato, 35 sull'altro, e 140 cavalieri nel corpo principale. Nella prima ala laterale, due in punta, tre dietro di essi, poi procedano in file di quattro. E nella seconda ala laterale, tre in punta, quattro dietro di essi, poi procedano in file di cinque.

Trecento cavalieri devono essere disposti in questo modo: su un lato un distaccamento di 32 cavalieri, sull'altro un distaccamento di 42 cavalieri, e nel corpo principale 226 cavalieri. Su un lato tre in punta, quattro dietro di essi, e poi cinque in fila. Ciascun corpo sia condotto da uno, e nel corpo principale cinque in testa, sei dietro di essi, e poi procedano in file di sette.

Quattrocento cavalieri devono essere disposti in questo modo: un gruppo di 50 cavalieri su un lato - 3 in punta, 4 dietro di essi, e poi in file di quattro. Nel secondo settore, cento cavalieri - cinque in punta, sei dietro di essi, e sei in fila. Nel corpo principale vi siano 250 cavalieri - 5 in punta, 6 dietro di essi, e poi procedano in file di otto.

Cinquecento cavalieri devono essere disposti in questo modo: su entrambi i lati un distaccamento di 80 cavalieri - 4 in punta, 5 dietro di essi, e poi in file di sei. Vi sono 350 cavalieri nel corpo principale, 5 in punta, 6 dietro di essi, e poi procedano in file di otto.

Seicento cavalieri devono essere disposti in questo modo: 100 cavalieri nei settori su ciascun lato - 5 in punta, 6 dietro di essi, e poi 7 in fila. 400 cavalieri nel corpo principale, 7 in punta, 9 dietro di essi, e poi in file di 11.

Settecento cavalieri devono essere disposti in questo modo: 125 cavalieri nei due settori estremi, 5 in punta, 6 dietro di essi, e poi 7 in fila. 450 cavalieri nel corpo principale, 7 in punta, 9 dietro di essi, e poi procedano in formazione di 11 in fila.

Ottocento cavalieri devono essere disposti in questo modo: due squadre laterali di 150 cavalieri, cinque in punta, sei dietro di essi, e sette in fila. 500 cavalieri nel corpo principale, 9 in punta, 10 dietro di essi, e poi procedano in formazione di 11 in fila.

Novecento cavalieri devono essere disposti in questo modo: due squadre sui lati di 150 cavalieri, 5 in prima fila, 6 dietro di essi, e poi 7 nelle file. Nel corpo principale 600, 9 in punta, 11 dietro di essi e poi procedano in file di 14. Due conducano i corpi, e uno conduca ciascuna squadra laterale.

Mille cavalieri devono essere disposti in questo modo: 150 in un settore estremo e 200 nell'altro settore estremo e 650 nel corpo principale. In uno dei settori laterali 5 in punta, 6 dietro di essi e poi procedano in file di 7. Nel secondo settore laterale - 7 in punta e poi procedano in file di 9. 650 nel corpo principale, 10 in punta, 11 dietro di essi, e poi procedano in file di 14. Due conducano il corpo principale, e uno conduca ciascuna delle squadre laterali.

Millecinquecento cavalieri devono essere disposti in questo modo: due squadre, ciascuna di 250 cavalieri, 7 in punta, poi 9 dietro di essi nelle file. Nel corpo principale mille cavalieri, 11 in punta, 13 dietro di essi, poi procedano in file di 15. Due conducano il corpo principale, e uno conduca ciascuna squadra.

Duemila cavalieri devono essere disposti in questo modo: due squadre di 400 cavalieri su ciascun lato, 7 in punta, 8 dietro di essi, e poi procedano in file di 9. Nel corpo principale 1200 cavalieri, 14 in punta e 16 in fila dietro di essi. Due conducano il corpo principale, e uno conduca ciascuna delle squadre laterali.

Tremila cavalieri devono essere disposti in questo modo: due squadre sui lati di 500 cavalieri, 9 in prima fila, 10 dietro di essi, e poi 12 nelle file. Nel corpo principale 2000 cavalieri, 18 in punta, 20 dietro di essi, e poi in formazione in file di 22.

Quattromila cavalieri devono essere disposti in questo modo: 700 nelle due squadre su ciascun lato del corpo principale, 9 in punta, 10 dietro di essi, e poi procedano in file di 12. Nel corpo principale 2600 cavalieri, 20 in punta, 23 dietro di essi, e poi in formazione in file di 25.

Cinquemila cavalieri devono essere disposti in questo modo: mille in ciascuna delle due squadre - su ciascun lato. 9 in punta, 11 dietro di essi, e poi in file di 15. Nel corpo principale 3000 cavalieri, 25 in punta, 27 dietro di essi, e poi in formazione in file di 28.

Seimila cavalieri devono essere disposti in questo modo: 1200 nelle squadre su ciascun lato, 12 in punta, 14 dietro di essi, e poi 16 nelle file. Nel corpo principale 3600 cavalieri, 28 in punta, 31 dietro di essi, e poi in file di 33. Tre conducano il corpo principale, e due conducano ciascuna delle squadre laterali.

Settemila cavalieri devono essere disposti in questo modo: 1500 in ciascuna delle squadre sui lati, 11 in punta, 15 dietro di essi, e poi procedano in file di 18. 3000 nel corpo principale (nota del trascrittore - probabilmente un errore nella trascrizione - il numero corretto dovrebbe verosimilmente essere 4000), 35 in prima fila, 37 dietro di essi, e poi procedano nelle file di 39. Tre conducano il corpo principale, e due conducano ciascuna delle squadre laterali.

Ottomila cavalieri devono essere disposti in questo modo: 1500 in ciascuna delle squadre sui lati, 35 in prima fila, 37 dietro di essi, e poi in file di 40. Cinquemila nel corpo principale, 38 in prima fila, 41 dietro di essi, e poi procedano nelle file di 44. Tre conducano il corpo principale, e due conducano ciascuna delle squadre laterali.

In tutti questi corpi, la somma dei cavalieri è 40.000.

Gli ultimi due o anche tre corpi — fiancheggiateli con fanteria completamente armata, pavesari e uomini con alabarde e correggiati, e tra di essi collocate gli archibugieri. E questi tre corpi dovranno stare pronti nello spazio aperto presso i carri, e non inviateli lontano dai carri, salvo che la necessità lo imponga. Uno di questi corpi si trovi davanti ai carri sulle ali, un altro dietro sulle ali e il più grande nello spazio aperto tra i carri. Il resto della fanteria si trovi nei carri laterali su entrambi i lati dell'esercito, e su ciascun carro laterale vi siano due archibugi a gancio. E davanti all'ala vi siano almeno 10 obici e 10 cannoni più piccoli, e dietro l'esercito parimenti; e sui fianchi dell'esercito, all'esterno, diversi obici, che dovranno essere trasportati soprattutto dove siano necessari, e in particolar modo contro i Turchi. E così un esercito deve essere schierato.

Caro re! Queste disposizioni di formazione sono da usarsi contro i Turchi. Per questo le squadre laterali devono essere grandi, cosicché i corpi possano procedere in gruppi di tre. Dalle grandi squadre laterali possono essere selezionati ulteriori settori, e così cinque squadre possono essere inviate contro questi forti Turchi. E se aveste nel vostro esercito Serbi e Valacchi, quella feccia inadatta alle formazioni, inviateli tutti a scaramucciare, e abbiate qualcuno ragionevole a comandarli, cosicché possa premere contro il nemico con essi, e sia anche capace di ritirarsi di nuovo, e per far ciò, segnalate con il corno per l'attacco, e con il tamburo per la ritirata. E comandate loro di ascoltare attentamente, e se odono il corno, che attacchino vigorosamente, e se odono i tamburi, che si fermino e non inseguano oltre il nemico. E dietro di essi, avanzate con i carri e anche con gli altri corpi, e Dio conceda che prevarrete anche contro i nemici più numerosi. Se doveste combattere senza i carri, allora attaccateli, e con l'aiuto di Dio, disponete il vostro esercito come qui sta scritto. E per la battaglia usate il motto: ”Dio con noi! E San Michele!” E vedrete, Dio conceda, che nulla resisterà davanti a voi.

Nel corpo principale, dove vi sono ottomila cavalieri, ponete lo stendardo ungherese. Nel corpo davanti al corpo principale, dove vi sono settemila cavalieri, ponete lo stendardo boemo. Nel corpo dove vi sono seimila cavalieri, ponete lo stendardo moravo. In quello dove ve ne sono cinquemila, ponete lo stendardo slesiano, e dove quattromila, ponete lo stendardo degli esploratori. Dove vi sono tremila cavalieri, ponete lo stendardo del re di Bosnia. In quello dove ve ne sono duemila, ponete lo stendardo di qualche principato. E in quello dove vi sono millecinquecento cavalieri, ponete lo stendardo del signore che darà inizio alla battaglia. E nel corpo che ha mille cavalieri, ponete lo stendardo di qualche hauptmann, e che egli proceda subito dopo gli scaramucciatori. Chi sarà al comando, dovrà avere qualche stendardo riconoscibile dagli scaramucciatori.

Se il re desidera trovarsi nel corpo principale, dovrà essere davanti agli stendardi, e ponetegli una fila di cavalieri con spade e mazze sguainate, e un'altra nella fila dove si trova lo stendardo. Se desidera avere il proprio corpo, cinquanta o cento cavalieri dovranno custodirlo. Anche così si può fare. E poi in due ulteriori squadre davanti al corpo reale vi devono essere due file di uomini con spade e mazze sguainate, e presso lo stendardo. E la fanteria da entrambi i lati, come è stato scritto. E se la battaglia è imminente, i tiratori, che cavalcano davanti agli scudieri, dovranno trovarsi su entrambi i lati della punta, e sparare al nemico prima che gli eserciti si scontrino, e preferibilmente mirare ai cavalli, cosicché i cavalli feriti scompaginino le loro file. E se i nostri ranghi avanzati vengono respinti, o si disperdono, cosa che Dio non consenta, dovrà essere loro ordinato di non arretrare oltre il corpo principale, e lì fermarsi infine, e accanto al corpo principale agire come si addice a uomini valorosi. E questo dovrà essere detto a ciascun corpo. E presso ciascun corpo principale vi dovranno essere in retroguardia, nelle squadre laterali, due file di lancieri e tre file di tiratori esperti. Così, Dio conceda, i vostri corpi saranno ben protetti.

Caro re! Ora vi invio questo scritto sulle formazioni dell'esercito. Dio conceda che sia ad onore di Vostra Maestà e dell'intera Corona Boema. Come dovete organizzare i vostri armigeri, anche se ne aveste mille, due, tre, o cavalieri cento, duecento, tutto troverete qui, da cento a mille, da mille a 40 mila.

Caro re! Se i nemici marceranno contro di voi, e gli eserciti si disporranno l'uno contro l'altro, in questo modo, Dio conceda, li ingannerete: cercate sempre una posizione migliore, una collina o almeno un pendio, cosicché possiate disporre il vostro esercito con i carri laterali sulla cima e poi il resto dell'esercito in discesa. Se marciano contro di voi, nutriteli a dovere con i vostri cannoni. Così potrete colpirli, ma essi non potranno colpire voi. E lo stesso in una valle pianeggiante. Se sono più numerosi e vogliono girarvi intorno, potete marciare con il vostro esercito attorno alla collina, come la prima volta, solo sull'altro versante, con i carri laterali nuovamente in cima. Di nuovo, potrete colpirli, ma essi non potranno colpire voi. Fate questo quante volte sia necessario.

Caro re! Questo è il secondo espediente: se vedete che una gran parte dell'esercito è uscita a saccheggiare per vettovaglie, caricate con il vostro esercito nel mezzo tra i saccheggiatori e il corpo principale. In questo modo non potranno aiutarsi a vicenda, ne sconfiggerete alcuni, sia quelli che vorranno soccorrere i saccheggiatori, sia i saccheggiatori che vorranno ritornare al corpo principale.

Caro re! Ancora un espediente vantaggioso, il terzo: se marciano contro di voi in più corpi, per cercarvi, per scaramucciare, o per sorvegliarvi, disponetevi il più segretamente possibile dietro una collina vicino al campo di battaglia. Se sono mille, inviate contro di loro cento o duecento cavalieri. Non fuggiranno davanti a voi, poiché non vi temeranno. Così i vostri cavalieri si fermeranno davanti a loro, piuttosto vicini, come se volessero parlamentare con essi. Se caricano contro i vostri cavalieri, questi li condurranno verso il vostro esercito. Se non caricano, inviate rapidamente un corpo dopo l'altro in aiuto ai vostri. Così quando i nemici vedranno che state rapidamente marciando con i vostri corpi in aiuto della vostra squadra, vorranno fuggire e si volteranno per tornare a casa. E in quel momento, la vostra squadra li attaccherà alle spalle, nel frattempo arriverete con i vostri rinforzi. E, Dio conceda, li disperderete e sconfiggerete.

E così ponete a ciascun corpo piccolo o squadra uno che comandi il corpo, e a ciascun grande corpo ponetene due. E dovranno essere coraggiosi, per stare in prima fila del corpo e scontrarsi valorosamente con il nemico. Se i capi delle schiere non sono adatti a ciò, scegliete qualcun altro dagli altri corpi. Riguardo all'organizzazione dei carri, dovrete averne molti, e colui che li ha costruiti dovrà organizzarli, ma è l'hauptmann che comanda dove posizionarli in postazioni vantaggiose contro i nemici, cosicché abbiano sempre qualche vantaggio. Se un esercito è disposto contro un altro, dovrete prestare attenzione a colline e pendii, cosicché possiate colpire i vostri nemici con i cannoni ed essi non possano colpire voi. Se vi sono valli nelle pianure, è anche un bene, cosicché non possano vedere l'intero esercito, né attaccarlo. Ma curate sempre di avere una fila di carri sul crinale sopra quella valle, sia in piano che in cima; cosicché non possano avvicinarsi a voi in sicurezza, poiché potrete colpirli, ma essi non potranno colpire voi. Se sono più numerosi e vogliono disporsi contro di voi dal basso, nutriteli con i cannoni e potete poi disporvi dietro la cima, cosicché di nuovo non potranno colpirvi, ma voi potrete colpire loro. Ma curate sempre che vi sia una fila di carri in cima, e quante volte sia necessario, e il resto dietro la collina. La fanteria si trovi attorno ai carri laterali, e altri fanti alle porte, e altri corpi, cavalleria e fanteria, nello spazio aperto presso il re, e da quel luogo rinforzino la difesa, ove necessario. E se avete 600 carri, e a ciascun carro 16 uomini, saranno 9.600 uomini. Se avete il doppio dei carri, saranno 19.200 uomini.

A ciascuna fila di carri, date qualcuno di ragionevole, che li guidi accuratamente, non troppo stretti, non troppo larghi, e due altri, che cavalchino lungo la fila e aiutino a mantenerla unita. E l'ultimo, due debbano condurlo, uno per ciascuna fila. E nelle ali anteriori, uno conduca da destra e l'altro da sinistra, cosicché si guardino l'un l'altro e non restringano né allarghino le file, ma che si incontrino al punto giusto. E a ciascun carro di testa vi sia uno stendardo, cosicché i carri procedano allineati. E se i carri devono attraversare dirupi, ruscelli, foreste, da ciascuna fila si prendano da 5 a 10 uomini, e se il terreno è peggiore, anche di più, con pale, asce e zappe, cosicché facciano subito le strade e i carri non subiscano ritardi. E uno dovrà essere pronto a comandarli ogni giorno, e dovrà ricordare, o annotare, chi è stato selezionato per questi lavori ogni giorno, cosicché il giorno dopo possa comandare altri, e così questo lavoro sia diviso equamente. Per la campagna, dividete tutta la fanteria e la cavalleria, che non appartiene ai carri laterali, in tre gruppi. Il primo proceda un giorno avanti, il secondo il secondo giorno e il terzo il terzo giorno. E così sia sempre, salvo che i nemici siano vicini, nel qual caso marchiate come se vi disponeste per la battaglia, come sta scritto sopra. E abbiate i cannoni fuori dai carri laterali, in caso siano necessari. Da entrambi i lati dell'esercito abbiate diversi obici e alcuni cavalli per essi, cosicché i cannoni possano essere spostati e posizionati dove necessario. E sui carri laterali vi siano due archibugi a gancio per ciascun carro, cosicché i nemici non possano avvicinarsi.

I corpi di cavalleria cavalchino nello spazio aperto, come quando messi in formazione, e alcuni dei corpi liberi marchino all'interno accanto ai carri, cosicché possano essere fatti uscire dai lati e rientrare se necessario.

Se avete abbastanza fanteria, e state marciando alla battaglia senza carri, fiancheggiate con essa il corpo principale e il corpo davanti al corpo principale, ma non gli altri corpi, e marchino come comandato in avanti.

Quando un grande esercito è in marcia, lasciate 200 cavalieri in avanti, cosicché facciano ricognizione, sorveglino e cerchino il nemico. Dietro di essi lasciate 250 cavalieri come scaramucciatori, e poi 500 cavalieri come rinforzi, dietro di essi mille, e dopo duemila, e così lasciateli procedere uno dopo l'altro, come scritto sopra.

Se il vostro esercito è più grande, ingrandite i vostri corpi, e se più piccolo, rimpiccoliteli. E se gli Svizzeri o i Tedeschi formano le loro file di fanteria, lasciateli stare - non faranno male a nessuno, restando fermi in un posto. Attaccate sempre prima i cavalieri, se siete più forti, e vedrete, li separerete dalla fanteria, e Dio conceda, li abbatterete. E poi puntate i vostri cannoni sulla fanteria e trattateli come vi aggrada. E se vi attendono nelle trincee, disponete il vostro esercito accanto a loro - non troppo vicino, cosicché i loro cannoni non vi danneggino. E se vanno a saccheggiare, o se si muovono da quel luogo, attaccateli, e Dio conceda, andrà bene e vincerete e li disperderete. Amen, come Dio concederà, così avverrà.

E se andrete in battaglia, inginocchiatevi e pregate il nostro buon Signore, affinché vi aiuti a vincere. E così, se Dio vuole, avverrà.

Co se pak tkne pěších šikování bez vuzuov

Když máš sto pěších zpraviti, dej šest s pavézkami napřed v stracencích s ručnicemi, kdyžby ručnic neměli, ale s kušemi. Dej po nich tři pavezníky napřed a tři sudličníky za nimi; pak sedm pavézníkuov za nimi podál jako přes jizbu. Opět za nimi sudličníky; a za nimi dříví praporečné má býti pochýleno přes pavézníky, aby na ně jízdní nemohli dojíti bez škody. It. týmž obyčejem tři sta nebo čtyři sta. It. pět set týmž během: vezmi 20 pěších v stracence s ručnicemi, nemají-li ručnic, ale s kušemi; deset pavézníkuov před valním haufem, a za nimi deset sudličníkuov ; a za těmi podále přes jizbu 15 pavézníkuov, a za nimi opět tolikéž sudličníkuov, anebo s oštípy, a dřěví praporcčué holé bez praporcuov ať též přes pavézniky pochýleno jest a tuze v temi drží, pro jízdné, kdyby na pěší třeli, aby jim tím dřívím odepřeli. Než ať se nepotýkají jdúce s jízdnými, než ať se zatnú, aby se oni ustrčili a mohli pevně státi. A kdyžby již nemohli rozraziti, teprve předse na ně šikem, ažby pak jízdní prchli. A ostatek pavézníkuov ať se zastrú s boku jakž mohú. A kdyžby jízdní nemohli na ně doraziti a prchli, teprv za nimi aby hnuli. A ti střelci, kteříž budú za pavézníky, aby jim stříleli koně před potkáním i po potkání. A tak více-li bude pěších, více dávaj v stracence, tiem během jakož napřed psáno stojí.

A když máš pěších při jízdných, tehdy je šikuj s každé strany jízdného haufu týmž během; pakli chceš, muožeš je prostřed jízdných jmíti, aby jim s každé strany jízdný houf byl a oni u prostředku. A před nimi dva šiky střelcuov na koních, ty kteříš mají býti v stracencích u jízdných, aby jimi pěší zakryl. A když bude ku potkání, aby ti jízdní před pěšími před se tiskli a na nepřátely vystřelili; a pěší tak budú odkryti; a tak at se zatnů jízdní i pěší, kdyžby bylo ku potkání, ať pěší prvé vystúpí před jízdné, a na nepřátely ať trú a střélejí; a ti jízdní s obú stran at také táhnú předse na nepřátely; neb jim pěší šiky zruší, a jízdní na ně tu chvíli doskočte s obú stran.

A tak když pak nebudete jmíti na ně hajtmanuov rozumných, šikujte sami, aneb rozkažte leckomus rozumnému, když budete jmíti toto sepsání, nahlédnúce toto písmo, každý to bude uměti. A tak jest konec toho šikování, a buohdá vám k dobrému puojde. A když bude tak šikováno, jakož tuto stojí, shledáte to bohdá, žeť proti vám nic neostojí.

Když VMť potáhnete s vojskem velikým, jako na mocného pána sluší, mějte vojsko malé jedno, a v tom vojště mějte děla svá veliká, pušek čtyři anebo pět, srubnic, haufnic, tarasnic, což potřebí k tém věcem, a najméně sto vozuov, a tak bude k těm dělóm, a druhých sto vozov o k jiné potřebě, ať vezú totiž prachy, hakovnice, šípy ohnivé, kule ohnivé, řebříky, sekyry, motyky, rýče, aby mohli koše nasypovati a příkopy dělati a cesty k těm dělóm a tomu vojsku. A přidajte jim čtyři anebo šest řaduov vozuov, a (u) těch vozuov ať jest pět nebo šest tisíc pěších. A tomu malému vojsku dajte hejtmana k těm věcem rozumného, ať zřízeně táhnú; a k dělom druhého, aby kladl, kdežby toho potřebí bylo, a zase bral a klidil, kdyžby čas byl. A to vojsko malé ať napřed táhne, ať hledí toho hajtmané, ať se přiblíží vratami k městu skrze předměstí. A tu hned ať kladau děla a položí v těch miestech, kdežby mohli ke zdem biti, ať hned tepú, ať se práší prvé ještě než vojsko veliké za nimi se položí, ať se strojí k šturmu, ať haufové pohotově stojí, kdyžby se již zeď bořila, aby hned nemohli zase v městě tarasovati, přistúpiti hned s Bohem k šturmu, a tak dobudete buohdá beze vší obrany. Než když byšte z děl bili a nešli hned, oni by v noci hned se zatarasovali zase, a zdělali by snad lépe než jest první zeď byla. A vždy některých haufuov nechte u vojště při vozích, a některých, ať stojí nad šturmem, jest-li žeby nepřátelé jezdecky anebo pěšky s města doluov stekli na ty, kteříž přistúpí k šturmu, anebo na ty, kterých u vozuov necháte, aby ti haufové vaši těm odepřeli, a tito jiní ať před se šturmují. A když tak buohdá šturm zpravíte, uzříte bohdá, že všeho dobudete, a že proti vám nic neostojí. A tak se buohdá stane, Amen.

Per quanto riguarda le formazioni della fanteria, senza carri.

Se dovete schierare cento fanti, ponete innanzitutto sei pavesari sui lati, insieme a tiratori di archibugi o balestre. Poi ponete tre pavesari in punta e tre alabardieri dietro di essi. Dietro di loro vi sono sette pavesari, a una distanza come attraverso una stanza. Dietro di essi, ancora una volta, gli alabardieri, e dietro di essi le lunghe aste su cui solitamente si portano gli stendardi, dovranno essere inclinate sopra i pavesi cosicché i cavalieri non li raggiungano indenni. Con la stessa formula, formate anche trecento o quattrocento fanti. 500 fanti nella stessa maniera: ponete 20 fanti con archibugi o balestre sui loro lati, 10 pavesi davanti al corpo principale e 10 alabardieri dietro di essi, e 15 pavesari dietro di quelli a una distanza di una stanza e lo stesso numero di alabardieri o lancieri dietro di essi, e lasciate che le aste portastendardo senza stendardi siano piegate sopra i pavesi e fermamente piantate nel terreno, cosicché possano respingere gli attacchi della cavalleria. Ma non lasciate che avanzino a combattere con la cavalleria, bensì che stiano fermi cosicché la cavalleria si infranga contro di essi. E quando la cavalleria non potrà più sfondare, solo allora caricate contro di essa in formazione cosicché i cavalieri fuggano. E lasciate che il resto dei pavesari si copra dai fianchi come meglio possono. E quando i cavalieri sono in fuga e non possono più minacciarli, solo allora lasciateli inseguire. E quei tiratori che si troveranno dietro i pavesari, sparino ai cavalli dei cavalieri prima e dopo lo scontro. E quando vi sono più fanti, ponetene di più sui lati nella stessa maniera sopra descritta.

Se avete fanteria con cavalleria, allora disponetela da ciascun lato della cavalleria nella stessa maniera. Se volete, potete averla al centro della cavalleria cosicché abbiano un'unità di cavalleria su ciascun lato e si trovino essi stessi al centro. E davanti a essi due file di tiratori a cavallo, quelli che devono trovarsi sui lati dei cavalieri per essere coperti dalla fanteria. E quando lo scontro è imminente, lasciate che i cavalieri si raccolgano davanti alla fanteria e sparino al nemico. La fanteria sarà così scoperta. E così la cavalleria e la fanteria si fermeranno e quando sembra che vi sarà uno scontro, lasciate che la fanteria avanzi davanti alla cavalleria e colpisca i nemici e spari contro di essi. E quei tiratori montati da entrambi i lati dovranno anch'essi avanzare contro il nemico poiché scompagineranno le loro file di fanteria e in quel momento siano attaccati dalla cavalleria pesante da entrambi i lati.

E se non avete hauptmann ragionevoli per i vostri soldati, potete comandarli voi stessi oppure ordinate a chiunque di ragionevole. E se avete questo scritto, chiunque lo legga sarà in grado di formare tali formazioni. E questo è tutto per queste formazioni, e Dio conceda che vi sarà di utilità. E se le formazioni sono come qui scritte, Dio concederà che nulla resisterà davanti a voi.

Se marciate con un grande esercito, come si addice a un signore potente, abbiate un piccolo esercito, e in esso abbiate i vostri cannoni d'assedio, quattro o cinque pezzi d'artiglieria campale, cannoni srubnice, obici, cannoni tarasnice, e tutto ciò che serve per essi. E non meno di cento carri, e altri cento carretti per altre necessità, che possano trasportare polvere, archibugi, frecce incendiarie e palle di fuoco, e scale, e asce, e zappe, e pale, per riempire cesti e scavare trincee e fare strade per i cannoni e per l'esercito. E aggiungete ad essi quattro o sei file di carri, e con questi carri cinque o seimila fanti. E a questo piccolo esercito assegnate un hauptmann esperto di queste cose, affinché marchino ordinatamente, e ai cannoni un altro, che li piazzi dove necessario e li ritiri e riordini quando sia il momento. E lasciate che questo piccolo esercito proceda in avanti, e che gli hauptmann si curino di avvicinarsi alla città attraverso le porte dei sobborghi. E immediatamente piazzino i cannoni così da poter sparare alle mura, anche prima che il corpo principale dell'esercito arrivi, e che immediatamente aprano il fuoco e i reparti di fanteria siano pronti con Dio ad attaccare non appena il muro crolli, cosicché i difensori non possano barricarsi nella città e così, Dio volendo, li conquisterete prima che organizzino la difesa. Ma se vi limitaste a sparare con i cannoni senza attaccare subito, si sarebbero barricati durante la notte, e avrebbero forse reso quelle barricate ancora più forti del muro originale. E lasciate sempre alcune truppe sul campo di battaglia presso i carri, e altre sopra le unità d'assalto, nel caso i nemici facciano una sortita dalla città, a piedi o a cavallo, sia contro le unità d'assalto che contro i carri, cosicché possano impedirlo. E se, Dio volendo, organizzerete così il vostro assalto, vedrete, Dio conceda, che conquisterete tutto e che nulla resisterà davanti a voi. E così, se Dio vuole, avverrà. Amen.

Jiné šikování vuzuov

Jest-li žeby VMti bylo potřebí k boji s nepřátely vašimi, takto se rač kázati připraviti a boj postaviti, aby k tisíci vozuov dvadceti tisíc branných lidí bylo.

Což bude vozuov v prostředních řadech počtem, aby puoldruhéhokrát v krajných řadech tolikéž bylo na pravé i na levé ruce, aby se zavříti mohl předek i zadek.

Osm korúhví znamenitých neb zřetedlných k tomu má býti; a najlépe jest bílých a černých. Jedna korúhev aby byla na předním voze na pravé ruce, a druhá korúhev též má býti na předním voze na levé ruce. A to proto, ktož povede který ruku pravú nebo levú, aby jeden na druhého korúhev hleděl, aby vozuov nesužovali, aby lidé pro těsnost vozuov ven nebyli vytištění. It. pro zavření vozuov, aby jeden na druhého hleděl, aby rovně vozy zavřeli.

Druhé dvě korúhve máte býti, kdež plac koňóm bude zuostaven prostřed vozuov, na krajních vozích na každém řadu jedna, a to proto, kdyžby již nepřátelé prchli, aby lidé mohli uhoditi k svým vozóm; a to lidem má býti oznámeno před bojem.

Opět jiné dvě korúhvi mají býti na najkrajnějším řadu, jedna na pravé ruce a druhá na najkrajnějším řadu na levé ruce, a to na najzadnějším vozu, a to proto, aby viděl, které vozy nazad k zavření zastavíš, aby viděl, kterým řadem má přitrhnúti, aby pravě zadek zavřel.

Ostatní dvě korúhvi mají býti na krajních vozích, kteříž nazad ostaveni k zavření budú, aby chutně uměl uhoditi k těm vouom, kterými zavříti má.

Z těch tisíce vozuov má býti vybráno na pravú i na levú ruku najlepší vozové s fasunky, a šperlochové všichni mají býti sebráni s nich k boji; a v každém voze jedné čtyři vozníci mají býti a víc nic. A vozataji na ty koně mají vsazeni býti nestrašliví s lebkami a pavézami; a také má býti k každému vozu jiný šikován proto, jest-li žeby který zabit byl, aby miesto něho jiný na ty kone vsedl. A u desíti vozuov u krajních řaduov má býti jeden desátník, aby dorážeti kázal.

Což bude na pravé i na levé ruce, má býti na krajnich řadech taras s berlú a s děrú ; a pod každým vozem má viseti prkno, aby lidí nemohli raniti a koní též. Což bude u vojště píšťal a šípuov, k každému vozu mají dvě píštadle býti šikovány, dvě libře prachu, kopa kulek a dvě kopě šípuov a dvoje cepy železné a dva háky železné.

Do vozuov má býti, z čehož koně krmí, žlab na dél přivázán býti, a kameni do toho naklásti, jest-li žeby k vozóm prilnuli, aby přes vozy bili.

K těm vozóm napřed haufnic deset; pakli víc, a lépe. It. nazad u vozuov haufnice čtyři, pakli víc, a lép.

Na každém boce v krajních řadech vozích na pravé i na levé ruce po čtyřech haufnicích; a to právě dosti.

Před každým řadem vozuov, což koli jich bude, aby bylo dvadceti pěších s motykami, s lopalami a s sekyrami, aby cesty opravovali.

Pak takto mají lidé do těch vozuov šikováni býti: což bude jízdních, aby s koní ssedali, ostrohy vypínali, škorně zúvali, lehce se v své odění ubrali; a koni jejich mají na plac u prostřed vozuov uvedeni býti, k oněm dvěma korúhvem; a ty mají pacholata a lidé nebranní držeti.

Lidé pak do vozuov takto rozděleni býti mají: což jich napřed šikuješ, aby polovice také tolikéž v zadek šikoval, a to proto, jest-li žeby se haufové jezdecky obořili a chtěli v zadek vskočiti.

Pak na pravé ruce i na levé v krajních řadech mají býti haufci zděláni, jako po stu branných, uvedeni za ty řady, aby bránili vozuov jako zdí.

Pak máta dva haufce zuostavena a rozdělena býti, a hauf má každý jmíti svého hajtmana a jeden praporec anebo jednu korúhev a více nic. A ti haufové mají býti uvedeni na ten plac, kdež koně stojí: jest-li žeby bylo těžko předku, aby jeden hauf posílil; pakli by v zadek vskočili, aby druhý hauf zadku posílil,

Kdyžby k boji táhl, tohoto fortele aby hleděl, by se pak neměl den, dva nebo tři nebiti: vítr aby na ně šel; a to proto, že hluk, jek, prach z pušek, všecko na ne puojde, a tak že strach na ně přijde. A hleděti vždy fortele, aby (po) jedné ruce měl rokle nebo bahna nebo příkopy, kteréžby se ruce zdařily. Pakli by se událo, žeby s nimi boje neměl, ale polož se od nich čtvrt míle anebo puol; tak rozkáže svým lidem tajně a šikuje je, rozkažiž ať každý u svého vozu oheň což najvětší muože udělá; tiehniž k nim šiky, a stráž svú silně napřed jezdecky vyprav, aťby nemohli sezříti, by na ně s vozy táhl. A tak jest-li žeby se přihodilo, byť jměli dvadceti na jeden, nebudúť věděti, co mají činiti.

Un altro modo di disporre i carri

Se vi fosse necessario combattere i vostri nemici, date ordine di prepararvi e schierarvi per la battaglia in questo modo: che vi siano 20.000 uomini armati con mille carri.

Cosicché vi siano una volta e mezza più carri sui lati che nelle file centrali, cosicché sia il fronte che il retro possano essere chiusi.

Otto stendardi vistosi e distinti, preferibilmente neri e bianchi, sono destinati a questo scopo. Uno stendardo dovrà essere sul carro di testa alla mano destra e l'altro stendardo dovrà essere parimenti sul carro di testa alla mano sinistra. E questo affinché colui che conduce le file, sia alla mano sinistra che destra, guardi lo stendardo dell'altro cosicché lo spazio tra i carri non si restringa e le persone non vengano spinte fuori dalle file e anche per la chiusura dei carri, cosicché si guardino l'un l'altro e chiudano i carri drittamente.

Gli altri due stendardi devono essere posti al centro dei carri, dove sarà allestita una piazza per i cavalli, uno su ciascuna fila laterale, cosicché le truppe possano ritrovare la via verso i propri carri quando i nemici siano già fuggiti. Questo — dove ciascuno appartiene — è ciò che dovrà essere comunicato alle truppe prima della battaglia.

Di nuovo altri due stendardi devono essere sulla fila più lontana, uno alla mano destra e l'altro sulla fila più lontana alla mano sinistra e sull'ultimo carro in fondo, e questo per vedere quale carro posteriore chiudere e per vedere quale fila muovere per chiudere il retro drittamente.

I rimanenti due stendardi devono essere sui carri laterali, che saranno lasciati indietro per la chiusura, cosicché si raggiunga rapidamente i carri destinati alla chiusura del muro.

Di questi mille carri, per il lato destro e per il sinistro, dovranno essere selezionati i carri migliori con struttura robusta, e prima della battaglia, qualsiasi copertura dovrà essere rimossa da essi. Quattro cavalli dovranno essere aggiogati a ciascun carro e non di più. E su quei cavalli dovranno essere montati cavalieri coraggiosi con elmi e pavesi. Ciascun carro dovrà essere dotato di un secondo cavaliere da montare a cavallo nel caso il primo cada. E per ogni dieci carri nelle file laterali, vi dovrà essere un caporale che comandi di colmare i varchi.

Ciò che sarà alla mano destra lo sarà anche alla sinistra: su ciascuna fila laterale vi dovrà essere una copertura con un sostegno e un foro ("taras s berlú a ďerů"), e sotto ciascun carro dovrà pendere un'asse, cosicché le persone e i cavalli non possano essere feriti. Due archibugi portatili, due libbre di polvere, una sessantina ("kopa"/"schock"=60 pezzi) di proiettili e due sessantine di frecce, due correggiati forgiati e due lance con gancio dovranno essere assegnati a ciascun carro.

A ciascun carro, la mangiatoia dalla quale i cavalli vengono alimentati, dovrà essere legata per il lungo e riempita di pietre, nel caso essi (i nemici) si aggrappino ai carri cosicché possiate gettarle al di là dei carri.

Ai carri di testa, ponete almeno dieci obici, più ve ne sono e meglio è. Ai carri posteriori, almeno quattro obici, più ve ne sono e meglio è.

Su ciascun lato nelle file laterali dei carri, quattro obici. Questo è il numero giusto.

Davanti a ciascuna fila di carri, e non importa quante ve ne siano, vi dovranno essere venti fanti con zappe, pale e asce per sistemare e livellare i sentieri.

Poi gli uomini dovranno essere armati per questi carri come segue: tutti i cavalieri dovranno smontare, togliersi gli speroni, i calzari, e vestirsi (in armatura) leggermente. E i loro cavalli dovranno essere condotti sulla piazza al centro dei carri, presso gli stendardi sopra menzionati, e qui dovranno essere tenuti dai disarmati e dai giovani.

Ecco come gli uomini armati dovranno essere ripartiti nei carri: lo stesso numero che ponete davanti, ponetelo anche dietro, e questo perché se il nemico improvvisamente volesse attaccare con la cavalleria alle vostre spalle.

Poi alla mano destra e sinistra, nelle file laterali, dovranno essere formati reparti di cento combattenti ciascuno, condotti dietro quelle file per difendere i carri come mura.

Poi due reparti dovranno essere costituiti, ciascuno con il proprio hauptmann, e uno stendardo o un vessillo. Questi due reparti dovranno essere condotti sulla piazza dove stanno i cavalli. Se la situazione fosse critica al fronte, un reparto dovrà rinforzarlo, e similmente, se il nemico attaccasse le retrovie, il secondo reparto dovrà rinforzarle.

Se doveste andare in battaglia avendo un giorno, due o tre di anticipo, impiegate questo stratagemma: procedete (verso il nemico) sottovento, e questo perché il rumore, le grida e il fumo degli archibugi e dei cannoni, tutto andrà su di loro, e così il timore verrà su di essi. E curate inoltre di avere dirupi, paludi o fossati artificiali su un lato. Se dovessero evitare lo scontro, disponetevi a un quarto o mezzo miglio da essi, cosicché possiate comandare e manovrare in segreto, e comandate a ciascun uomo di accendere il fuoco più grande possibile presso il proprio carro. Procedete verso di essi con i reparti e inviate per prima una forte guardia a cavallo cosicché non possano vedere se state portando i carri con voi. Così anche se si trovassero a superarvi in numero di venti a uno, non sapranno cosa fare.