Kabát
Kabát či kabátec se od 14. století používal pro označení kratšího a vypasovaného oděvu a jako synonymum německého wams, jacke, schecke či rock, francouzského pourpoint, rochet, roquette či anglického jacket, rocket a doublet, z italského giubbetta.
Slova kabát, rock (waffenrock), doublet (arming doublet) či pourpoint označovala rovněž typ prošívanice a v i češtině je první užití slova kabát na přelomu 13. a 14. století spojeno právě s označením prošívanice v Alexandreidě a udrželo se minimálně po celé 15. století, když v Kronice velmi pěkné o Janu Žižkovi můžeme číst: „Tiem jest polniem vojskem vládl kněz Prokop Holý. Pak ten jest býval k bitvě na špici v tlustém kabátě.“ Je otázkou, zda české slovo kabát vzniklo ze staroněmeckého gewæte či je rovněž odvozeno z italského giubbetta.
Aby byla situace ještě nepřehlednější, může se pod označením kabát skrývat ještě suknice typu cottehardie, která byla těsně vypracovaná v oblasti hrudníku a pasu a nošena od 2. poloviny 14. století. I když kabát sloužil k přivazování nohavic i dříve, jak je patrné z úvazů nohavic na pourpointu Charlese de Blois, kombinace kabátu a k němu přivázaných nohavic se v Čechách široce rozšířila až kolem poloviny 15. století, čímž se z kabátu stala funkční část oděvu na pomezí mezi spodním a svrchním oděvem, čemuž by odpovídalo také ustavení samostatného kabátnického cechu roku 1441. S tím, jak se z nohavic postupně stávají kalhoty a zvyšuje se jim pas, zkracují se i kabátce a koncem 15. století se z nich opět stává plnohodnotný svrchní oděv. Zběžný nástin vývoje kabátu lze vidět ná následujících obrázcích.
Ranný kabát se širokými rukávy, nošený jako svrchní oděv, na výřezu z Bible Václava IV. (1389-1395).
Pregéř, který je při práci svlečen pouze do nohavic a kabátu. Druhý pregéř na stejné fresce má přes kabát oblečenou sukni typu vestina. Výřez z fresky v Mincířské kapli katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře (1460-1470).
Zápasníci v krátkých kabátech módního střihu a barev na fresce z Červené bašty na hradě Švihov, kolem roku 1500.
Jak již bylo řečeno výše, v poděbradském období byl kabát jakýmsi mezistupněm mezi spodním a svrchnim oděvem a to nejen v Čechách. Tělo kabátu tak mohlo být zhotoveno z levnější, např. nebarvené látky. Tomu by také odpovídal testament kotláře Martina z nynější Spálené ulice v Praze, který roku 1477 zanechává „dva rukávy aksamitové od kabáta“. Vzhledem k tomu, že kabát tvořil s nohavicemi jeden celek, bylo módní mít nohavice i kabát, popřípadě jen jeho viditelné části, ve stejné barvě, nejlépe kontrastní ke svrchní sukni či plášti.
Kabát s nebarveným trupem na illuminaci z fechtbuchu Hanse Talhofera, Německo, 1459.
Kabát a nohavice ve stejné (černé) barvě. Výřez z Brněnské právní knihy Václava z Jihlavy (1446).
Kabát a nohavice ve stejné (červené) barvě. Výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Nedostatek českých obrazových pramenů a fakt, že kabát byl v poděbradské době mezivrstvou mezi košilí a svrchníkem, značně znesnadňují badatelskou činnost. Přesto lze vysledovat některé detaily a odlišnosti oproti jiným oblastem. Rukávy českých kabátů jsou buď úzké nebo široké, stažené krátkou manžetou u zápěstí. Naopak se nevyskytují ramení vycpávky podle burgundské módy, či nabírání horní poloviny rukávu jako u italské módy.
Pregéř v kabátu s úzkými rukávy. Výřez z fresky v Mincířské kapli katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře(1460-1470).
Kněz v kabátu se širokými rukávy, staženými manžetou na zápěstí. Výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Kabát s vycpanými rameny podle burgundské módy. Výřez z obrazu Poprava nevinného hraběte malíře Dieric Boutse, Nizozemí, 1460.
Kabát s nabíranou horní polovinou rukávů, výřez z fresky Paola di Stefana Badaloniho, Florencie, 1460
Při srovnání kabátu z fresky v Mincířské kapli chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře se soudobými německými vzory se zdá, že české kabáty byly poněkud archaičtějšího rázu, tj. s dlouhým šorcem pevně obepínajícím břicho a vazaným na jednu tkanici a velmi klenutým, pravděpodobně vycpaným hrudníkem, který již ale nemusí být tak pevně sepnut jako břišní část a proto je buď zapínán knoflíky či několika tkanicemi procházejícími proti sobě postavenými dvojcemi dírek.
Kabát s dlouhým šorcem pevně utaženým na jednu tkanici. Hrudník již nemusí být tak pevně stažen a je sepnut několika tkanicemi procházejícími proti sobě postavenými dvojcemi dírek. Výřez z Königsegg Treatise, Německo, (1446-1459).
Ačkoli by měl být tento kabát vzhledem ke své dataci podobný německému kabátu na následujícím obrázku, zachovává si archaický tvar s pevně utaženým šorcem na jednu tkanici a volnějším hrudníkem spínaným na knoflíky. Výřez z fresky v Mincířské kapli katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře(1460-1470).
Mladší typ kabátů s krátkým šorcem, nošených tou dobou v Německu. Stránka z fechtbuchu Hanse Talhofera, Německo, (1459).
Do konstrukce kabátů dávají nahlédnout některé artikuly novoměstského kabátnického cechu, které byly potvrzeny 16. srpna 1448:
„Třetie, aby byly dělány barchanové kabáty v prostředku plátnem novým, a bavlna aby byla v prsy, a vespod aby bylo plátno nové nebo cvilink bez přimiešenie vetchého; a v kožené kabáty aby bylo vetché plátno v prostředek, a vespod nové bez přimiešenie vetchého. Také aby vetché plátno nebylo děláno pod barchanové kabáty ani kožené ani cvilinkové, nebo pod rukávy aby žádného vetchého mandlovaného na trh nedělali.“
„Desáté a poslednie, v harasové kabáty aby bylo děláno dvuoje plátno v prsy svrchnie, a v pokošinové též, pod pokutami svrchupsanými.“
Zatímco v západní Evropě byly tkanice, kterými byly nohavice přivázány ke kabátu, vázány viditelně na jednu kličku, ve střední Evropě bylo zvykem nosit tyto tkanice skrytě, jak je patrno z následujících obrázků.
Kabát přivázaný ke kalhotám s viditelnými uzlíky na tkanicích. Výřez z oltáře sv. Jana od Hanse Memlinga, 1479.
Kabát přivázaný ke kalhotám s viditelnými uzlíky na tkanicích. Stětí sv. Jiří, Friedrich Herlin, 1462 - 1465.
Tkanice mezi nohavicemi a kabátem jsou zde pouze naznačeny, protože uzlík je skryt na vnitřní straně. Stránka z fechtbuchu Hanse Talhofera, Německo, (1459).
V českém prostředí jsou tkanice, kterými je spojen kabát s nohavicemi, skryté natolik, že na rozdíl od tkanice na břiše, nejsou ani naznačeny. Výřez z fresky v Mincířské kapli katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře(1460-1470).
Rekonstrukce
Volnou inspirací k této rekonstrukci bylo vyobrazení z Bayerische Fürstengenealogie, avšak snažili jsme se zároveň držet artikulů novoměstského kabátnického cechu. Tělo kabátu je tak zhotovené z černého barchetu („... aby byly dělány barchanové kabáty“) a hrudník je vycpaný surovou bavlnou („... a bavlna aby byla v prsy“). Tvar včetně zapínání je převzatý z vyobrazení kabátu v Mincířské kapli v katedrále sv. Barbory v Kutné Hoře.
Rukávy jsou zhotoveny z výrazně dražší látky, jak je vidět na mnohých dobových vyobrazeních a je zmíněno v testamentu kotláře Martina z roku 1477: „dva rukávy aksamitové od kabáta“. Místo zmíněného hedvábného sametu (aksamitu) jsme použili ručně tkaný, zlatem vytkávaný hedvábný brokát s motivem Pelikána, jehož předlohou byl fragment textilie nalezený v Německu.
Celý kabát je kompletně šitý ručně. Rekonstrukci provedl Pavel Houfek.
Použitá literatura:
Pokud se vám tento článek líbil, zvažte prosím drobný finanční příspěvek. Psaní článků je časově značně náročné a děláme je ve svém volném čase.
Číslo účtu: 2302111610/2010