Pokrývky hlavy
Kápě
Kápě, kapicě, kapicze pochází stejně jako čepice ze středolatinského slova capa, cappa. Nazývala se také kukla či kuklička, což vzniklo z latinského cucalla a v písemných pramenech je dále označována jako capucium, chuchla, cucala, capye. Kápě mohla být nošena různými způsoby - standardně na ramenou a pak mohla být doplněna ještě kloboukem nebo přilbou, či byla nasazena ohrnutým obličejovým otvorem na hlavě jako čepice. Pro pohusitské Čechy můžeme vysledovat tři hlavní typy typy kápí: S cípem, bez cípu a kápi se střapci, která byla populární také v Německých zemích.
Kápě s cípem
Tyto kápě byly v oblibě především před Husitskými válkami, jak je možné vidět v Gelnhausenově kodexu (1400 - 1408) nebo Bibli olomoucké (1417). Vzhledem k tomu, že delší cíp rozeznáváme především u luxusně oděných jedinců, mohl reprezentovat dobré postavení svého majitele. Tomu by i odpovídala zaznamenaná událost v kronice Vavřince z Březové, kdy táborité stříhali dlouhé cípy kápí pražským řemeslníkům a měšťanům, které tak symbolizovaly nestřídmost a přepych, které odsuzovali. Rovněž v Jenském kodexu (1490 - 1510) je zobrazen kněz v honosné šubě, mnoha prsteny a botách s dlouhými špicemi, který má kápi s dlouhým masivním cípem.
Kněz v kápi s masivním cípem. Výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Kápě s cípem nasazená na hlavu otvorem pro obličej. Výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Kápě s cípem přehozená přes rameno. Výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Kápě bez cípu
Jednoduchá kápě bez cípu byla nejrozšířenějším typem kápě v pohusitských Čechách. Bylo možno ji nosit pod přílbu nebo spolu s kloboukem. Jednu takovou „kuklu modrou, kterou míval do vojny“ po sobě zanechal Zikmund Jirconis z Poříče roku 1455. Vyobrazení těchto kápí máme velmi mnoho ať už z českých či německých pramenů.
Jednoduché kápě můžeme vidět na Janu Žižkovi v čele vojska a praporečníkovi ve vyobrazení z Jenského kodexu. Jan Žižka má kápi doplněnou kloboukem.
Jednoduchá kápě nasazená obličejovým otvorem na hlavu ve výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Jednoduché černé kápě nasazená obličejovým otvorem na hlavu mají jeden z konšelů a písař ve výřezu z Památné knihy Olomoucké (1430-1492).
Dva z ozbrojenců vedoucích Jana Husa na hranici mají pod plechovými klobouky kápě bez cípu. Voják vpředu má kápi zcela maličkou, voják vzadu naopak s ozdobným vykrajováním. Výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Kápě se střapci
Byla oblíbena v německých zemích, včetně tehdejších Čech. Rovněž se mohla nosit pod přílbu, jak ukazují kresby a malby slavného malíře Albrechta Dürera (1471 - 1528). Na krku mohla být spínací na knoflíky aby měla více anatomický tvar. Rovněž její střapce mohly být ozdobně vykrajované, jak je vidět např. na portrétu kutnohorského mincmistra Hanse Harsdorffera z roku 1484. Není bez zajímavosti, že Albrecht Dürer a Hans Harsdorffer byli přátelé.
Kápě se střapci, kterou na sobě má lehkooděný jezdec. Na německých vyobrazeních lehkých jezdců se s těmito kápěmi lze setkat často. Výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Luxusní kápě s knoflíky a ozdobně prořezávanými střapci, nasazena obličejovou částí. Portrét Hanse Harsdorffera, Norimberk, 1484.
Kápě se střapci nasazená obličejovou částí na hlavu na autoportrétu Albrechta Dürera z roku 1498.
Svatý Eustach má kolem krku ozdobnou kápi se střapci. Výřez z Paumgartnerova oltáře, 1500.
Klobouk
Klobúk, klouček, koblúček, kobek, kobek, klouček, koláče. Označoval kromě pokrývky hlavy také přilbu. Nejrozšířenějším tvarem byl ten, kdy dýnko přirozeně kopíruje hlavu a krempa je zahnutá či srolovaná nahoru. Vyobrazení takového klobouku nacházíme jak např. v Krumlovském sborníku (1420) tak i o 70 let později v Jenském kodexu (1490 - 1510), a archeologicky potvrzené nálezem z Irska. Dýnko mohlo být i zploštělé, kónicky tvarované nebo kuželovité. Rovněž krempa mohla být různě tvarovaná: rovná a kulatá, jako u současných klobouků, srolovaná, jak bylo řečeno výše, zahnutá nahoru s jedním nebo více prostřihy, popřípadě úplně chyběla. Na rozdíl od kápí se zdá, že klobouky byly často podšité jinou látkou, či kožešinou.
Samostatný kloboučnický cech byl na Novém městě pražském ustaven 2. dubna 1446. Z jejich řádu lze vyčíst, že vyráběli klobouky bobrové a plstěné. Z potvrzení artikulí kloboučnického cechu na Starém městě z 11. srpna 1489 lze vyčíst, že kromě bobrových klobouků musel mistr umět vyrobit ještě klobouk zaječí s „obú stranú vlasitý“, klobouk kadeřavý a kromě klobouků též ševcovskou plsť a bot, předpokládám že plstěné na způsob válenek.
Klobouk s kulatým dýnkem a srolovanou krempou
Nález klobouku z Irska datovaný do 14. - 15. století.
Klobouk s kulatým dýnkem a srolovanou krempou v Krumlovském sborníku, kolem rolu 1420.
Klobouk s kulatým dýnkem a srolovanou krempou na hlavě Jana Žižky, Jenský kodex(1490-1510).
Klobouk s kulatým dýnkem a srolovanou krempou. Výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Klobouk s kulatým dýnkem a srolovanou krempou, podšitý kožešinou. Výřez z Brněnské právní knihy Václava z Jihlavy (1446).
Zasedání městské rady vyobrazené v inicále z Brněnské právní knihy Václava z Jihlavy (1446). Na hlavách konšelů můžeme vidět klobouky jak s kulatými, tak s rovnými dýnky, podšité kožešinou.
Klobouk s nahoru ohnutou krempou bez průstřihu
Většina těchto klobouků má v ikonografii rovné dýnko, ovšem lze narazit i na výjimky, jako je ta v Jenském kodexu, viz obrázek níže.
Klobouk s rovným dýnkem a nahoru ohnutou krempou bez průstřihu, výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480)
Klobouk s kulatým dýnkem a nahoru ohnutou krempou bez průstřihu, výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Klobouky s rovným dýnkem a nahoru ohnutou krempou bez průstřihu, podšité kožešinou, výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Klobouk s rovným dýnkem a nahoru ohnutou krempou, podšitý kožešinou, výřez z Jenského kodexu (1490-1510).
Klobouk s nahoru ohnutou krempou s průstřihy
Za povšimnutí stojí, že i když má klobouk pouze jeden průstřich, tento průstřih není nikdy uprostřed čela, ale spíše po straně hlavy.
Klobouky podšité kožešinou s nahoru ohnutou krempou s jedním průstřihem na výřezu z Jenského kodexu (1490-1510).
Klobouk s nahoru ohnutou krempou se dvěma průstřihy na výřezu z Jenského kodexu (1490-1510).
Klobouk s nahoru ohnutou krempou se dvěma průstřihy na výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Klobouk s nahoru ohnutou krempou s více průstřihy na výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Další typy klobouků
Klobouk s mírně dolů ohnutou krempou, klenotem a ozdobou z per na výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Klobouk s mírně nahoru ohnutou krempou na výřezu z Jenského kodexu (1490-1510).
Klobouk bez krempy na výřezu z Jenského kodexu (1490-1510).
Klobouk s rovným dýnkem a nahoru ohnutou zadní částí krempy, zdobený stuhou. Výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Klobouk s rovným dýnkem a nahoru ohnutou přední částí krempy, která je ve své pozici udržována stuhou. Takové klobouky se velmi často objevují na vyobrazeních sv. Jakuba, kdy jsou ještě navíc zdobené Hřebenatkou svatojakubskou. Výřez z Richentalovy kroniky (1470-1480).
Klobouk s rovným dýnkem a rovnou krempou na výřezu z Památné knihy Olomoucké (1430).
Klobouk na výřezu Richentalovy kroniky (1470-1480).
Barety
Jednou z nejčastějších pokrývek hlavy je baret, který tvořil přibližně čtvrtinu všech pokrývek hlavy a skrývá se patrně pod dobovým názvem čepice.
Muž s červeným baretem na výřezu z oltáře ze Zátoně (po roce 1440).
Muž s červeným baretem na výřezu z Jenského kodexu (1490-1510).
Obchodník v baretu na výřezu z Jenského kodexu (1490-1510).
Dva muži s barety na výřezu z Richentalovy kroniky (1470-1480)
Použitá literatura:
Pokud se vám tento článek líbil, zvažte prosím drobný finanční příspěvek. Psaní článků je časově značně náročné a děláme je ve svém volném čase.
Číslo účtu: 2302111610/2010