Bitva u Domažlic — odražení bavorsko-falckých křižáků (1466)

Bitva u Domažlic z roku 1466 patří mezi první ozbrojené střety na česko-bavorské hranici, které vypukly bezprostředně po vyhlášení papežské klatby nad Jiřím z Poděbrad. Šlo o menší pohraniční střetnutí, v němž domažlická hotovost a královské oddíly odrazily nájezd shromážděných bavorsko-falckých křižáckých dobrovolníků. Akce předcházela velkým tažením bocklerské éry a ukázala, že obrana jihozápadních Čech se opírala o trvalou pohotovost manské hotovosti chodských vsí a královských měst.

Kontext

Domažlice byly královským městem strážícím průchod přes Český les ve směru na Furth im Wald a Cham. Chodské vsi v okolí města měly tradiční povinnost zemské stráže (custodia limitis) a tvořily páteř pohraniční obrany. Po vyhlášení papežské klatby v prosinci 1465 a po sesazení Jiřího z trůnu počátkem roku 1466 začaly v sousedním Bavorsku a Horní Falci vznikat drobné křižácké družiny — zčásti tvořené říšskými dobrovolníky, zčásti najatými žoldnéři, kteří hledali kořist v husitských Čechách. Hlavní vlna říšského tlaku ještě nepřišla — vévoda Ludvík IX. Bavorsko-landshutský vystoupil otevřeně až v roce 1467 — a tak se nájezd 1466 odehrál v režii lokálních falcko-bavorských pánů.

Průběh

Křižácký oddíl postupoval přes Český les směrem na Domažlicko s cílem vyplenit pomezní vsi a narušit zásobovací cesty mezi Klatovskem a Plzeňskem. Domažlická městská hotovost ve spolupráci s chodskými vsemi a s královskými oddíly se postavila vetřelcům na okrajových polích u Domažlic. Boj měl povahu typického pohraničního střetu: jezdecká přestřelka, krátký úder do shromážděné rytířské jízdy a rozprášení křižáckých řad mezi pomezní lesy. České oddíly využily znalosti terénu a zachytily prchající nepřátele na lesních cestách směrem k Furthu.

Účastníci a důsledky

Z české strany se bitvy zúčastnili domažličtí měšťané, chodská manská hotovost a královské oddíly z klatovského hejtmanství — tehdy v rukou Racka Janovského z Janovic, který o rok později porazil další křižáckou výpravu v bitvě u Nýrska. Z bavorské strany šlo o volné spojení falcko-bavorských pánů a říšských dobrovolníků pod papežským praporem. Odražení nájezdu mělo psychologický dopad: ukázalo, že drobné křižácké výpady přes pomezí nemohou prolomit kombinovanou obranu městské pěchoty, manské jízdy a královských oddílů. Akce z roku 1466 tak předznamenala rozhodující bitvu u Nýrska v září 1467 a potvrdila, že hlavní tlak proti husitským Čechám bude muset přijít až s nasazením celé bavorské zemské hotovosti pod vévodou Ludvíkem IX.

Z hlediska velkých dějin papežské křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad jde o epizodu, z hlediska česko-bavorského pomezí však o důležitý doklad toho, že obrana jihozápadních Čech v letech 1466–1468 vycházela z dlouho budované sítě královských hejtmanství v Klatovech, Domažlicích a Plzni a ze stálé pohotovosti chodské hotovosti. Účast Čechů v tomto konfliktu měla přirozeně obrannou povahu — na rozdíl od pozdějších záští, kdy čeští páni vystupovali ofenzivně na bavorské straně.

Použitá literatura: