Bitva u Nýrska — porážka křižáků a smrt Albrechta Nothafta (1468)

V roce 1468 proběhlo u Nýrska další pohraniční střetnutí, jež navázalo na slavnou bitvu z 22. září 1467. Zatímco první nýrská bitva rozprášila křižácký kontingent vedený rytířem Kyvolfem, druhá poznamenala bavorskou stranu ztrátou významného falckého šlechtice Albrechta Nothafta z Wernbergu. Bitva potvrdila, že česká pohraniční obrana pod klatovským hejtmanstvím dokáže opakovaně zlomit drobné křižácké výpady přes Šumavu.

Kontext

Po vítězství Racka Janovského z Janovic v září 1467 se bavorská strana pokusila opětovně využít Šumavské průsmyky pro vstup do Klatovska. Bocklerský odpor proti vévodovi Albrechtovi IV. v Bavorsku odčerpával značnou část sil mnichovské zemské hotovosti, takže akci proti Čechám organizovaly především drobné falcké rody, jejichž panství ležela na pomezí Horní Falce a Šumavy. Mezi nimi vystoupil rod Nothaftů z Wernbergu, který kontroloval rozsáhlý prostor mezi Wernbergem a Falknovem (dnešním Sokolovem) a v jehož službách stáli mimo jiné čeští žoldnéři z loketského a ašského pomezí.

Průběh

Křižácký kontingent vedený Albrechtem Nothaftem se v roce 1468 pokusil zopakovat tažení svých předchůdců přes Železnou Rudu a Nýrsko směrem na Klatovsko. Klatovský hejtman a královská posádka Pajreka zachytili vetřelce v úzkém terénu šumavského předhůří. Polní střetnutí mělo opět povahu rychlé jezdecké srážky: české oddíly využily zkušenosti z předchozího roku a rozhodným úderem rozprášily nepřítele. V průběhu boje padl sám Albrecht Nothaft — pro falckou stranu šlo o těžkou ztrátu na úrovni rodového vůdce, srovnatelnou se ztrátou Kyvolfa o rok dříve.

Účastníci a důsledky

Z české strany bojovaly kontingenty klatovské a domažlické měšťanské hotovosti, manská jízda Janoviců a královští žoldnéři. Racek Janovský z Janovic, hrdina nýrské bitvy 1467, v tu dobu ještě úřadoval jako klatovský hejtman; jeho přesný osobní podíl na boji 1468 prameny popisují odlišně — některé jej zmiňují jako velitele, jiné uvádějí, že velení převzal jiný královský hejtman. Z bavorsko-falcké strany bojoval Nothaftův rodový kontingent posílený o říšské dobrovolníky a žoldnéře z okolí Wernbergu a Falknova.

Pro česko-bavorské pomezí měla druhá nýrská bitva zásadní symbolický význam: po dvou drtivých porážkách v rozmezí jednoho roku přestala bavorsko-falcká strana organizovat samostatná tažení přes Šumavu na Klatovsko. Hlavní těžiště dalších akcí proti Jiřímu z Poděbrad se přesunulo na sever k Tachovsku a Plzeňsku (tažení Šebestiána Pluha) a k Vimperku (pasovské tažení). Nothaftův rod si musel obnovovat své postavení dlouhá léta a definitivní vyrovnání ztrát z roku 1468 se rodu podařilo až za další generace.

Použitá literatura: