Boj o Loket a záští na bayreuthské a ašské hranici (1471)

Po smrti Jiřího z Poděbrad 22. března 1471 se v období bezvládí a volby nového českého krále otevřela na západočesko-hornofalckém pomezí řada lokálních konfliktů. Centrem sporů se stal královský hrad Loket (něm. Ellbogen), o jehož ovládnutí usilovalo více aktérů – Šlikové, Gutštejnové a markrabě Albrecht Achilles z Brandenburska-Ansbachu. Souběžně probíhala drobnější záští na bayreuthsko-ašské hranici spojená se Cedvicem a Plavenskými.

Kontext

Loket byl od 13. století jedním z nejdůležitějších královských hradů v západních Čechách – sídlem loketského kraje a klíčovým opěrným bodem nad řekou Ohří. Od počátku 15. století byl opakovaně dáván v zástavu; Kašpar Šlik (zemřel 1449) získal Loket roku 1434 a jeho potomci hrad drželi jako rodové sídlo. Po Kašparově smrti se mezi jeho dědici – zejména Matyášem Šlikem – a dalšími aktéry rozhořely spory o rozsah šlikovských zástavních práv. Po Jiřího smrti se aktivovala jak gutštejnská, tak markrabská strana, neboť Albrecht Achilles už dříve usiloval o rozšíření vlivu Hohenzollernů přes ašské pomezí do Čech.

V Aši a na bayreuthsko-ašské hranici působila stará rodová dynastie z Cedvic (něm. Zedtwitz), držící Aš jako české léno; její příslušníci byli klanově propojeni s Plavenskými a s Viršperky. Markraběcí ansbašská a bayreuthská strana viděla v zázemí Cedvicu příležitost pronikat do chebsko-loketského pomezí, zatímco česká strana se pokoušela cedvické léno udržet pod kontrolou české koruny.

Průběh

V průběhu roku 1471 Šlikové opevnili Loket a jeho městskou obec proti případnému gutštejnskému i markrabskému tlaku; loketská rada uzavřela ochranné úmluvy s chebskou obcí a s některými západočeskými pány. Současně docházelo k menším výpadům z Bayreuthu a z ansbašského zázemí přes Aš do horního Poohří. Akce měly povahu drobných pohraničních střetů – přepady kupců, výpalné z menších vsí a spory o mýta –, jejichž podrobnou rekonstrukci vyžadují primární prameny (Jánský 2003).

Po volbě Vladislava II. Jagellonského českým králem (27. května 1471) a po jeho korunovaci ve sv. Vítu (22. srpna 1471) se západočeské poměry postupně stabilizovaly. Šlikové si Loket udrželi jako zástavní pány, gutštejnská opozice byla odsunuta na druhý plán a markraběcí pokusy se omezily na lokální tlak v ašsko-bayreuthském regionu.

Účastníci a důsledky

Spor demonstroval, jak křehká byla pozice královské moci v době přechodu mezi panovníky. Pro Šliky znamenal rok 1471 upevnění rodové pozice na Lokti – panství drželi až do Bílé hory. Páni z Cedvic si i v dalších letech udrželi ašské léno a zůstali aktivními protihráči chebských i bayreuthských zájmů. Pro česko-bavorský a česko-franský pohraniční prostor zapadá rok 1471 do série lokálních záští, která navazovala na bocklerskou éru a na něž bezprostředně navázal útok kolovratsko-volfštejnského klanu na Chebsko v témže roce.

Použitá literatura: