Boje u Nýrska s bocklerskými křižáky (1467)

Boje u Nýrska v roce 1467 tvořily úvodní fázi ozbrojeného střetu mezi obhájci pohraničního Klatovska a skupinou bavorsko-falckých pánů, jejichž jádrem byli příslušníci právě ustaveného spolku jednorožce — tzv. bocklerů. Jednalo se o sled drobných potyček a přepadů, který vyvrcholil otevřenou polní bitvou 22. září 1467, kdy královský klatovský hejtman Racek Janovský z Janovic rozhodným úderem rozprášil křižácký kontingent vedený rytířem označovaným českými prameny jako Kyvolf.

Kontext

Po vyhlášení papežské křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad směřovala hlavní vlna říšského tlaku přes Šumavu na Klatovsko. K mnichovskému vévodovi Albrechtovi IV. se neodvážil otevřeně připojit nikdo z významných říšských knížat — pouze landshutský vévoda Ludvík IX. Bohatý vyslal omezený kontingent. Jeho doplněním se stali bocklerští páni a spojenecké družiny z Bavorského lesa, jejichž shromaždištěm bylo okolí Zwieselu a Furthu im Wald. Hrad Pajrek nad Nýrskem, držený Rackem Janovským, kontroloval zásadní průchod ze Šumavy do bavorského Zwieselu a stal se přirozeným ohniskem české obrany.

Průběh

Bavorští křižáci postupovali přes Železnou Rudu a Nýrsko směrem do nitra Klatovska. Racek Janovský z Janovic vedl proti nim drobnou pohraniční válku po několik týdnů: vlastní manská jízda, oddíly měšťanů z Klatov a Domažlic a královští žoldnéři přepadávali předvojové oddíly nepřítele a narušovali jeho zásobování. Hlavní polní střetnutí se odehrálo 22. září 1467 přímo u Nýrska. Křižáci byli na hlavu poraženi: jejich velitel Kyvolf padl v boji, do českého zajetí se podle některých zpráv dostalo až dva tisíce bavorských rytířů a pěšáků a bohatá kořist pomohla nahradit škody, které křižáci způsobili při svém vpádu. Město Nýrsko bylo při ústupu vypáleno.

Účastníci a důsledky

Na české straně bojovali Racek Janovský z Janovic se svou rýzmberskou manskou jízdou, klatovští a domažličtí měšťané, pošumavská zemská hotovost a královští žoldnéři vyslaní Jiřím z Poděbrad. Na bavorské straně stáli rytíř Kyvolf, drobní falcko-bavorští páni z okolí Chamu a Zwieselu a křižáčtí dobrovolníci pod papežským praporem. K bocklerskému jádru patřil mimo jiné Sebastian Pflug, který v následujících letech vystoupil v dalších bavorských akcích proti Jiřímu z Poděbrad i v tažení proti Tachovu.

Vítězství u Nýrska zastavilo postup křížové výpravy v jihozápadních Čechách a upevnilo Jiřího pozici mezi českou katolickou šlechtou. Drobní zemané, kteří v okolí zvažovali přechod ke katolické opozici, se po porážce Bavorů stáhli; část odbojné šlechty byla nucena Jiřího uznat. Z hlediska bocklerské strany šlo o první otevřenou ukázku, že drobné křižácké družiny nestačí na koordinovanou obranu české pohraniční hotovosti — důležitá lekce, kterou bockleři zaplatili ztrátou jádra svého velení v dalších střetnutích na obou stranách hranice.

Použitá literatura: