Dobytí hradu Degenberga a konfiskace furthského Winkelu (1468)

Tažení proti rodu z Degenbergu v roce 1468 patří k rozhodujícím epizodám bocklerské války. Hans z Degenbergu — hlavní mluvčí spolku jednorožce — držel rozsáhlé panství v Bavorském lese, na něž se opírala celá síť bocklerského odporu proti vévodovi Albrechtovi IV. Vévodské vojsko v průběhu roku dobylo rodový hrad Degenberg a v návaznosti na to získalo kontrolu nad furthským Winkelem — pomezním pásem mezi Furthem im Wald, Chamem a českou hranicí.

Kontext

Rod z Degenbergu patřil k nejmocnějším šlechtickým rodům Bavorského lesa. Hans z Degenbergu kontroloval rozsáhlou síť panství v okolí Bischofsmaisu, Regenu a Viechtachu a jako dědičný držitel řady manských statků landshutského vévodství měl přirozenou autoritu mezi okolní rytířskou společností. Když na turnaji v Řezně 30. srpna 1466 vznikl rytířský spolek Böcklerbund, stal se Hans jeho mluvčím a degenberské hrady — zejména samotný Degenberg, Falkenfels, Kollnburg a Saldenburg — představovaly opěrnou kostru spolku v dolním Bavorsku. Furthský Winkel — úzký pomezní výběžek mezi Bavorskem a Čechami v okolí Furthu im Wald — fungoval jako přirozený pomezní prostor, kterým proudili čeští žoldnéři do bavorských služeb a naopak.

Průběh

Vévoda Albrecht IV. Mnichovský v průběhu jara a léta 1468 shromáždil polní vojsko se silnou složkou dělostřelectva, posílené o oddíly landshutského vévody Ludvíka IX. Bohatého. Ten se sice formálně ke spolku zachoval rezervovaně, ale po císařském rozpuštění spolku 28. října 1467 přešel do otevřené spolupráce s mnichovskou stranou, neboť bockleři narušovali stabilitu jeho hraniční oblasti. Vévodská armáda postupně dobyla degenberská sídla. Vlastní hrad Degenberg padl po krátkém obležení; jeho zdivo nestačilo modernímu kamennému dělostřelectvu. Hans z Degenbergu byl nucen kapitulovat a přijmout vévodovy podmínky.

Účastníci a důsledky

Z české strany se obrany degenberských sídel zúčastnili čeští žoldnéři — drobné jezdecké družiny z rodů usazených na pomezí (páni z Janovic na Rýzmberku, Ronšperkové, Gutštejnové), které sloužily v menších kontingentech jako pomocné oddíly bocklerských pevností. Furthský Winkel sloužil jako jejich přirozená přechodová zóna. Po pádu Degenbergu vévoda Albrecht IV. formálně konfiskoval řadu manských statků v tomto pomezním prostoru a omezil rytířskou volnost pohybu mezi Čechami a Bavorskem — pro české žoldnéře to znamenalo zúžení tradičního přechodového prostoru.

Pád Degenbergu otevřel cestu k hlavnímu vévodovu tažení mezi listopadem 1468 a lednem 1469, v jehož průběhu padly poslední bocklerské pevnosti — Falkenfels, Kollnburg, Saldenburg a klášter Rinchnach — a celý spolek byl fakticky rozpuštěn. Pro Hanse z Degenbergu znamenala kapitulace ztrátu politické autonomie, byť rod si nakonec udržel většinu svých statků díky přímluvě císaře Friedricha III. Pro česko-bavorské pomezí byl výsledek jednoznačný: tradiční prostor pro snadné žoldnéřské služby byl zúžen a čeští páni byli postupně tlačeni hledat zaměstnání v jiných říšských konfliktech.

Použitá literatura: