Bitva u Nýrska a dobytí Pajreka (1467 a 1472)

Pajrek (něm. Bayereck, „bavorský roh“) byl český pohraniční hrad nad Nýrskem, založený roku 1356 pány z Janovic — jeho jméno nepřímo odkazuje na to, že stál „na bavorském rohu“ Šumavy. V klíčové fázi pozdní vlády Jiřího z Poděbrad jej držel královský klatovský hejtman Racek Janovský z Janovic, který odtud roku 1467 úspěšně odrazil bavorský křižácký vpád v bitvě u Nýrska a nakonec po jeho smrti hrad roku 1472 padl do rukou bavorských spojenců papežské strany.

Předehra: papežská klatba a bavorské tažení

Dne 23. prosince 1466 prohlásil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad za kacíře, sesadil ho z trůnu a vyhlásil proti husitským Čechám křížovou výpravu. Z říšských knížat byl ochoten výpravu vojensky podpořit pouze vévoda Ludvík IX. Bavorsko-landshutský, neboť doufal, že po případném pádu Jiřího získá český trůn. Ludvíkova výprava směřovala přes Šumavu do oblasti Klatovska, kde se shromaždovala jednotka tzv. křižáků pod velením rytíře označovaného českými prameny jako Kyvolf.

Hrad Pajrek nad Nýrskem kontroloval pohraniční přechod ze Šumavy do bavorského Zwieselu a v té době jej spolu s tvrzí v Horním Nýrsku držel Racek Janovský z Janovic — klatovský královský hejtman a aktivní kondotiér ve službách Jiřího z Poděbrad. Pajrek se tak stal opěrným bodem české obrany proti bavorskému křižáckému vpádu, nikoli loupežnickým hnízdem, jak jej někdy chybně líčí starší literatura.

Bitva u Nýrska 22. září 1467

Dne 22. září 1467 se u Nýrska, několik kilometrů od hradu Pajreka, střetlo královské vojsko vedené Rackem Janovským z Janovic s bavorskými křižáky. Rackovo vojsko tvořila jeho vlastní manská jízda, oddíly měšťanů z Klatov a z Domažlic a oddíl královských žoldnéřů. Křižáci byli na hlavu poraženi: jejich velitel Kyvolf padl v boji a do českého zajetí se dostalo údajně až dva tisíce bavorských rytířů a pěšáků. Bohatá kořist nahradila škody, které křižáci způsobili při svém vpádu — město Nýrsko bylo při ústupu vypáleno.

Vítězství u Nýrska mělo strategický význam: zastavilo postup křížové výpravy v jihozápadních Čechách a upevnilo Jiřího pozici mezi českou katolickou šlechtou. Drobní zemané v okolí, kteří zvažovali přechod ke katolické opozici, se po porážce Bavorů stáhli; část odbojné šlechty byla nucena Jiřího uznat. Nýrská bitva tak patří mezi důležité — byť dnes méně známé — vojenské úspěchy závěrečné fáze poděbradské éry.

Po Rackově smrti: dobytí a vypálení Pajreka 1472

Racek Janovský zastával v roce 1468 ještě úřad klatovského hejtmana, ale brzy poté zemřel. Pozůstalá vdova Barbora z Běšína prodala roku 1470 svou výbavu o hodnotě 250 kop a polovinu hradu Pajreka s příslušenstvím Mikuláši z Běšína. Hrad zůstal v rodinných rukou, ale bez Rackovy přítomnosti ztratil hlavní obranný význam.

V červnu 1472 podnikli Bavoři další vpád do jihozápadních Čech. Na rozdíl od roku 1467 už proti nim nestál Racek Janovský s královskými oddíly. Bavorský velitel Prakendorfer (něm. Prackendorfer) Pajrek dobyl, hrad vypálil a Rackova syna (pravděpodobně Václava) odvezl do bavorského zajetí. Pajrek po tomto dobytí ztratil vojenský význam a postupně chátral.

Výsledek

Pajrek po roce 1472 zůstal částečně zachovalou ruinou bez vojenského významu. Roku 1512 panství koupil Jindřich Kostomlatský z Vřesovic a po jeho popravě roku 1520 hrad postupně pustl; v písemnostech z roku 1556 už je veden jako „pustý zámek“. Bavorské tažení proti hradu z roku 1472 bylo posledním významným zásahem bavorského vévody do jihozápadních Čech v rámci protihusitských křížových výprav — papežský pokus o svržení Jiřího z Poděbrad vojenskou cestou se po Jiřího smrti v březnu 1471 a po nástupu Vladislava Jagellonského beztak vyčerpal.

Účast českých žoldnéřů

Z české strany se obrany Pajreka a bitvy u Nýrska 1467 účastnily především vlastní oddíly Racka Janovského z Janovic, manská jízda jeho domění, městské pěší kontingenty z Klatov a Domažlic a oddíly královských žoldnéřů ve službách Jiřího z Poděbrad. Janovicové patřili mezi nejvýraznější jihočesko-pošumavské kondotiérské rody — Racek se vedle úřadu klatovského hejtmana podílel na vícero taženích za hranice (mj. ve službách wittelsbašských knížat) a jeho příbuzný Racek z Janovic a na Rýzmberku patřil k stálým kondotiérům Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského.

Bitva u Nýrska je pozoruhodná i tím, že proti sobě stáli dva typy vojska, které se v jiných říšských konfliktech vyskytovaly bok po boku: na jedné straně český kondotiérský oddíl s těžkou jízdou, městskou pěchotou a střelci, na druhé bavorská zemská hotovost doplněná o křižácké dobrovolníky pod papežským praporem. Rackův velitelský úspěch demonstroval, že česká taktika husitského dědictví — koordinace pěchoty, jezdectva a střelců v defenzivně vedeném střetu — zůstává po čtyřiceti letech od Lipan stále účinnější než klasický rytířský útok.

Použitá literatura: