Dobytí hradu Pušperka klatovským vojskem (1473)

Dobytí hradu Pušperka (něm. Buschberg) v červenci roku 1473 patří k protizáštním akcím královských měst v jihozápadních Čechách v první polovině 70. let 15. století. Klatovští měšťané, jejichž území v předchozích letech opakovaně poškodily nájezdy z bavorské strany i ze zemských záští, přistoupili k důslednému postupu proti loupežným hnízdům na pomezí, mezi něž byl Pušperk počítán.

Kontext

Hrad Pušperk stál nad obcí Pocinovice na západní hranici Klatovska, nedaleko cesty z Klatov do Bavorska přes Brod nad Lesy. Založen ve 13. století pány z Velhartic, prošel v 15. století několika držiteli. Za husitských válek zůstával v rukou katolické šlechty a jeho posádka se za vlády Jiřího z Poděbrad dostala do sporu se zelenohorskou jednotou. V letech po smrti krále Jiřího byl hrad používán jako základna pro drobné nájezdy proti klatovskému okolí — kupeckým povozům, vesnickým statkům i poddanským vsím. Klatovští se opakovaně dovolávali zákroku, neboť Pušperk se v dobových pramenech objevuje jako tzv. raubschloss.

Průběh

V létě roku 1473 svolali klatovští měšťané se souhlasem královského hejtmana zemskou hotovost klatovského kraje a společně s oddíly z Domažlic a Sušice vyrazili proti Pušperku. Vojsko vedl klatovský purkmistr s královskými žoldnéři za podpory dělostřelby. Hrad byl po několikadenním obléhání dobyt — krátké obléhání vypovídá o omezené hradní posádce a nedostatečném opevnění proti palným zbraním poslední generace. Po dobytí byl Pušperk z rozhodnutí klatovských pobořen, aby již nemohl sloužit jako útočiště loupežníků. Trosky hradu zůstaly opuštěny a hrad již nebyl obnoven.

Účastníci a důsledky

Akce z roku 1473 je dokladem rostoucí role královských měst v udržování zemského míru v jihozápadních Čechách v době slabé centrální moci. Pušperk patří do širší skupiny západočeských hradů — vedle Pajreka, Příkopů či Rabštejna — jejichž vojenský význam končí v 70. letech 15. století, kdy starší kamenné fortifikace přestávaly stačit modernímu dělostřelectvu zemských hotovostí a městských oddílů. Pro Klatovy šlo o úspěch, který doplňoval jejich politiku mírnění pohraničních záští. Detailní průběh akce vyžaduje primární prameny — Jánský 2003, sv. III shrnuje protiloupežné výpravy klatovských v samostatném oddíle.

Použitá literatura: