Dobytí a vyloupení tepelského kláštera katolickými pány (1467)

Tepelský premonstrátský klášter — jeden z nejstarších a nejbohatších klášterů západních Čech, založený roku 1193 Hroznatou z Ovence — byl v roce 1467 vypleněn katolickými pány Zelenohorské jednoty v rámci širšího tažení proti statkům, jež se hlásily ke králi Jiřímu z Poděbrad. Akce zapadá do sítě drobných záští, které doprovázely vyhlášení druhé křížové výpravy proti Jiřímu a předcházely pádu řady západočeských pevností.

Kontext

Klášter Teplá ležel ve strategickém prostoru mezi Plzeňskem a Loketskem na cestě z Bavorska do severních Čech. Po vyhlášení papežské klatby nad Jiřím z Poděbrad 23. prosince 1466 a po formálním zřízení Zelenohorské jednoty 28. listopadu 1465 se západní Čechy rychle polarizovaly: část katolické šlechty otevřeně vystoupila proti králi a hledala spojení s bavorskými a falckými pány. Klášter Teplá sám sice patřil k institucím, jež byly s katolickou stranou tradičně spjaté, ale jeho opat se v polovině 60. let klonil k umírněnému postoji vůči Jiřímu — dostatečný důvod, aby se stal cílem radikálního křídla zelenohorských pánů a jejich žoldnéřských oddílů.

Průběh

Oddíly katolických pánů zaútočily na klášterní areál, pravděpodobně v průběhu jara nebo léta 1467. Klášter byl dobyt pravděpodobně bez delšího obležení — středověké premonstrátské fortifikace nebyly stavěny pro vážnou vojenskou obranu — a komunita řeholníků utrpěla těžké škody. Útočníci odnesli klášterní pokladnu, liturgické náčiní, část archivu i zásoby. Část konventu byla rozptýlena a klášter na řadu let ztratil schopnost normální správy svých statků.

Účastníci a důsledky

Mezi útočníky byli žoldnéři ve službách katolických pánů z Plzeňska a Loketska — rody Šliků, Plavenských, Gutštejnů a dalších, jejichž oddíly se v letech 1467–1469 opakovaně vyskytují v dokladech bocklerských akcí. Část mužstva tvořili veteráni dřívějších záští, kteří později přešli do bavorských služeb — a naopak někteří z nich přicházeli z bavorské strany jako najatí specialisté na obléhání drobných opevněných sídel.

Z hlediska Jiřího z Poděbrad mělo vyloupení tepelského kláštera dvojí dopad. Materiálně oslabilo jednu z větších západočeských duchovních institucí a ekonomicky destabilizovalo celý prostor v okolí Teplé, Bečova a Toužimi. Politicky poskytlo zelenohorským pánům propagandistický argument, že v západních Čechách je možné beztrestně útočit i na duchovní statky — což krátkodobě posílilo jejich pozici, dlouhodobě však uškodilo katolickému táboru tím, že část zbylé šlechty se z morálních důvodů vrátila k Jiřímu. Klášter Teplá se z dopadů roku 1467 zotavoval ještě v jagellonském období.

Použitá literatura: