Falcká válka Fridricha Vítězného (1471)

Pojem falcká válka Fridricha Vítězného (něm. Pfälzischer Krieg Friedrichs des Siegreichen) označuje sérii dílčích ozbrojených střetů kurfiřta Falckého Fridricha I. Vítězného v jihozápadní Říši kolem roku 1471. Šlo o pokračování dlouhodobé wittelsbašsko-bádenské rivality navazující na bádensko-falckou válku (1462) a mohučskou kolegiátní záští (1461–1463). Hlavními protivníky byli markrabě Karel I. Bádenský a kurmohučský arcibiskup Adolf II. z Nassavy; vrcholem byl tzv. Wormský sněm 1471 a ozbrojené demonstrace síly v Porýní.

Kontext

Fridrich I. Vítězný (1425–1476), regent a později samostatný kurfiřt falcký, byl po celá 60. léta 15. století jedním z nejdynamičtějších říšských knížat. Jeho politický vzestup nastal po vítězství v bitvě u Seckenheimu dne 30. června 1462, v níž porazil spojence kurmohučského arcibiskupa Adolfa II. — markraběte Karla I. Bádenského, hraběte Oldřicha V. Württemberského a biskupa Jiřího z Met. Po této porážce a zaplacení astronomických výkupných se Fridrich stal hegemonem v jihozápadní Říši. Spor s Karlem Bádenským, Adolfem z Nassavy i s císařem Fridrichem III. však dále doutnal a opakovaně přerůstal do drobných válečných akcí.

Politický rámec sporů určovala také snaha císaře Fridricha III. o omezení wittelsbašského vlivu — Fridrich Vítězný byl několikrát předvolán před říšský soud a roku 1463 byl dokonce postižen říšskou klatbou, kterou se však císaři nepodařilo vymoci. V roce 1470–1471 svolal císař do Wormsu velký říšský sněm s cílem urovnat vleklé spory; právě s ním souvisí ozbrojené demonstrace, jež se v dobové i pozdější literatuře někdy označují jako falcká válka 1471.

Průběh

V roce 1470 obnovil Fridrich Vítězný spor s markrabětem Karlem I. Bádenským kvůli sporným dědickým podílům po hraběti z Katzenelnbogenu. Bádenskou stranu podpořili trevírský arcibiskup a štrasburský biskup, falckou pak její tradiční spojenci v Porýní. Boje se vedly v podobě plenivých výprav podél Rýna a v okolí Heidelberku, Mannheimu a Speyeru; zaznamenány jsou dílčí úspěchy falckých velitelů u Mosbachu a v okolí Lampertheimu.

Wormský sněm na jaře 1471 probíhal pod tlakem této ozbrojené situace. Císař Fridrich III. zde sice vyhlásil všeobecný říšský mír (něm. Landfriede) a pokusil se o závazné usmíření stran, avšak prosadit jeho dodržení v praxi bylo obtížné. Fridrich Vítězný se sněmu zúčastnil jen krátce — odjel pod záminkou nemoci a situace využil k upevnění své pozice ve Falci a v dolnobavorském předpolí. Po sněmu pokračovaly v hraničních pásmech drobné válečné akce, jež však již nepřerostly do velké polní bitvy.

Výsledek

Falcká válka roku 1471 nepřinesla žádnou rozhodující polní bitvu, ale konsolidovala falcké panství v Porýní a potvrdila roli Fridricha Vítězného jako klíčového říšského knížete. Spory s Bádenskem a kurmohučským arcibiskupstvím utichaly v podobě dílčích smluv v průběhu 70. let. Fridrich zemřel 12. prosince 1476 a Falc přešla pod regentství jeho synovce Filipa Upřímného. Konflikt je dnes vnímán jako epilog dlouhodobé rivality, jejíž hlavní fáze proběhly v letech 1462–1463.

Primární prameny

Klíčovým narativním pramenem je Matthias von Kemnat, dvorní kaplan Fridricha Vítězného, jenž kolem roku 1475 sepsal Chronik Friedrichs I., Pfalzgrafen bei Rhein; obsahuje detailní popis seckenheimské bitvy 1462, vzájemných záští s Bádenskem a výpravy roku 1471. Edice C. Hofmanna in Quellen zur bayerischen und deutschen Geschichte, sv. 2 (Mnichov 1862).

Diplomatickou stránku konfliktu osvětlují listy Aenease Silvia Piccolominiho (Pia II.) z období 1461–1463, v nichž jako papež komentuje mohučskou kolegiátní záští, a soudní akta wormského sněmu 1471 v Reichstagsakten ältere Reihe, sv. 22.

Účast českých žoldnéřů

Wittelsbašský prostor — falcká, bavorská i landshutská větev rodu — byl v 60. a 70. letech 15. století hlavním zaměstnavatelem českých žoldnéřů v Říši. Fridrich I. Vítězný byl politicky úzce spjat s vévodou Ludvíkem IX. Bavorsko-landshutským, který v té době udržoval rozsáhlé české kontingenty pod veliteli jako Dobrohost z Ronšperka, Racek z Janovic a Mikuláš Kaplíř ze Sulevic. V seckenheimské bitvě 1462 čeští žoldnéři ve falckých službách prokazatelně stáli; pro válku roku 1471 však chybí konkrétní jména a doložené počty. Vzhledem k provázanosti wittelsbašského žoldnéřského trhu lze přítomnost jednotlivých českých kondotiérů na falcké straně předpokládat, přímý pramenný doklad však zatím chybí. Na bádenské straně byla česká přítomnost nepravděpodobná.

Použitá literatura: