Kladská válka — spor o Kladsko (1501–1503)

Kladská válka (něm. Glatzer Krieg) byla ozbrojeným sporem mezi českým a uherským králem Vladislavem II. Jagellonským a rodem münsterberských knížat z české větve Poděbradů o držbu kladského hrabství. Konflikt vyplynul ze složité majetkové situace, kterou v Kladsku zanechal Jiří z Poděbrad: hrabství bylo rozděleno mezi několik dědiců a královskou komoru, přičemž synové Jindřicha staršího z Münsterberka — Albrecht, Jiří a Karel — usilovali o jeho ucelené držení.

Předehra

Po smrti Jiřího z Poděbrad roku 1471 zůstalo Kladsko v rukou jeho synů, kteří je drželi jako říšské hrabství. Část území však byla zastavena nebo prodána a v posledních letech 15. století o jednotlivé části usiloval i král Vladislav II. Jagellonský prostřednictvím své komory. Spor vyhrotily neuspořádané majetkoprávní poměry a osobní ambice mladších münsterberských knížat, zejména Karla I. z Münsterberka, který prosazoval ucelené dědictví bez královských zásahů.

Průběh

Od roku 1501 přerostly spory v otevřené ozbrojené střety. Münsterberkové si na obranu svých nároků najali polní oddíly z řad slezské a české drobné šlechty, část posádek tvořili veteráni předchozích bavorských a švábských válek. Královská strana proti nim stavěla zemskou hotovost a žoldnéřské oddíly placené z české komory. Boje měly převážně podobu obléhání kladských hradů a tvrzí (Kladsko, Homole, Frankenstein) a drobných polních šarvátek; k rozsáhlé polní bitvě v této válce nedošlo.

V průběhu let 1501–1502 probíhalo paralelně intenzivní vyjednávání. Vladislav II. nemohl ohrozit pozici münsterberského rodu přímou konfiskací — Karel I. byl jeho stoupencem a příbuzným královy tchyně Kunhuty z Šternberka — a tak postupoval cestou kompromisu. Zprostředkování se ujali zemští úředníci a páni českého království, mezi nimi i Vilém z Pernštejna a Zdeněk Lev z Rožmitálu.

Výsledek

Spor byl urovnán už v roce 1501: synové Jindřicha staršího (Albrecht, Jiří a Karel) byli v důsledku zděděných dluhů nuceni hrabství Kladsko prodat svému budoucímu švagrovi Oldřichu z Hardeggu. Hardeggové drželi kladské hrabství až do roku 1534, kdy je Janova linie prodala králi Ferdinandovi I. Habsburskému. Münsterberkové si podrželi pouze knížectví münsterberské a oleśnické ve Slezsku. Konflikt let 1501–1503 ukázal slabost jagellonské vlády vůči dědickým sporům slezských knížat a předznamenal pokračující redukci poděbradského rodu na status české panské rodiny.

Účast českých žoldnéřů

Kladská válka byla výhradně vnitročeskou záležitostí — boje probíhaly na území Koruny české a obě strany sporu se opíraly o domácí branné zdroje. Münsterberkové verbovali oddíly ze Slezska a východních Čech, královská strana využívala zemskou hotovost a komorní žoldnéře. V řadách obou táborů sloužila řada profesionálních hejtmanů, kteří prošli landshutskou a švábskou válkou a kteří se po roce 1503 vraceli do říšských služeb. Konflikt potvrdil, že čeští velitelé a posádky byli na přelomu 15. a 16. století stále schopni vést dlouhodobé obléhací operace — i když rozsah Kladské války zdaleka nedosahoval velkých říšských záští předchozí generace.

Použitá literatura: