Dlouhé tažení Jánose Hunyadiho na Balkán (1443 – 1444)

Tzv. Dlouhé tažení bylo protiosmanské zimní tažení uherského krále Vladislava I. (Vladislava III. Jagellonského) a sedmihradského vojevůdce Jánose Hunyadiho do nitra Balkánu v letech 1443 až 1444. Křesťanská armáda postoupila přes Srbsko a Bulharsko hluboko za Balkánské hory, dosáhla několika polních vítězství a přiměla osmanského sultána Murada II. uzavřít mírovou smlouvu.

Předehra

Po skončení uherské občanské války (1440 – 1442) a Hunyadiho úspěších proti osmanským nájezdům v jižních Uhrách – zejména v bitvě u Sibině (Hermannstadtu) 22. března 1442, kdy Hunyadi rozdrtil oddíly bega Mezida – vyhlásil papež Evžen IV. v bule z 1. ledna 1443 křížovou výpravu proti Osmanům. Na Květnou neděli roku 1443 bylo na sněmu v Budíně oficiálně vyhlášeno tažení; uvádí se síla okolo 40 000 mužů, většinou Maďarů, k nimž se připojily oddíly polské, srbské, valašské a kontingent německých a českých žoldnéřů. Hlavní silou výpravy byl Hunyadi, formálně v čele zůstal král Vladislav I.

Postup do nitra Balkánu

V polovině října 1443 přešla křesťanská armáda Dunaj u Bělehradu; Hunyadi velel předvoji, k němu se ve Smederevu připojil srbský despota Đurađ Branković. Vojsko postoupilo údolím Moravy a obsadilo Niš. V bitvě u Niše počátkem listopadu 1443 porazil Hunyadi sloučené oddíly rumelského beglerbega Kasima Paši a Turahana Bega; oba turečtí velitelé uprchli do Sofie. Téměř současně rozdrtil Hunyadi v bitvě u Aleksinaca další osmanský sbor – podle dobových údajů utrpěli Osmané ztrátu 2 000 padlých a 4 000 zajatých.

Bitva u Zlatice (12. prosince 1443)

Po obsazení Sofie pokračovalo vojsko přes Balkánské pohoří k průsmyku Zlatica (Zlatitsa). 12. prosince 1443 zde narazilo na hlavní osmanskou armádu vedenou samotným sultánem Muradem II. Průsmyk byl zatarasen velkými balvany a pokácenými kmeny; v tuhé zimě, sněhu a mrazu se křesťanské oddíly nedokázaly probít obrannou linií janičářů a děl. Vladislav a Hunyadi zavelili k ústupu; vojska kryla zpáteční pochod vozovými hradbami.

Bitva u Kunoviče a návrat

Při zpáteční cestě v lednu 1444 odrazila křesťanská armáda osmanský protiútok v bitvě u Kunoviče (Kunovica). V přepadu zde Uhři zajali Mahmuda Bega, sultánova zetě a bratra velkovezíra Çandarlı Halila Paši; tento zajatec se později stal páčidlem mírových jednání. Koncem ledna se vojsko vrátilo do Bělehradu, v únoru 1444 dorazilo do Budína, kde bylo vítáno jako hrdinové. Tažení trvalo zhruba čtyři měsíce a vstoupilo do dějin pod jménem hosszú hadjárat – Dlouhé tažení.

Mírová jednání a smlouva ze Segedínu

Murad II., zaměstnaný současně válkou v Anatolii proti karamanskému beylik, navrhl mír. Diplomatickým prostředníkem se stala sultánova manželka Mara Branković, dcera srbského despoty; 6. března 1444 vyslala otci posla a započala jednání. Vladislav 24. dubna 1444 vypravil do Edirne uherského posla Stojku Gisdaniče. Po souběžných rozhovorech v Edirne a Segedíně byl 15. srpna 1444 v Segedíně ratifikován desetiletý mír; Murad obnovil srbskou despotovinu pod Brankovićem (vrácena Smederevo a další pevnosti) a Mahmud Beg byl propuštěn za výkupné 70 000 dukátů.

Výsledek

Dlouhé tažení vrátilo na čas křesťanským mocnostem iniciativu na Balkáně, obnovilo Srbsko jako nárazníkový stát a posílilo prestiž Hunyadiho i Vladislava v Evropě. Vytvořilo také předpoklady pro novou křížovou výpravu, kterou vzápětí prosadil papežský legát Giuliano Cesarini argumentem, že přísaha daná „nevěřícím“ není závazná. Tato výprava záhy vyústila v neúspěšné tažení a katastrofu u Varny 10. listopadu 1444.

Účast českých žoldnéřů

Hunyadiho armáda zahrnovala vedle uherských a sedmihradských oddílů také kontingent najatých českých a moravských žoldnéřů, vyzbrojených a cvičených v husitské tradici – s ručnicemi, pavézami a bojovými vozy. Tito vojáci tvořili pěchotní jádro vojska a podíleli se na úspěšném vedení polních bitev v Srbsku i na obraně tábora při ústupu přes Balkánské hory v prosinci 1443. Vozová hradba kryla křesťanské jednotky během ústupu od Zlatice a opět při bitvě u Kunoviče.

Použitá literatura: