Záští Mikuláše Kaplíře z Vimperka s pasovským biskupem (1458–1460)

Mikuláš Kaplíř ze Sulevic, pán na Vimperku a jeden z nejvýznamnějších českých kondotiérů 15. století, vedl spolu se svým bratrem Petrem Kaplířem v letech 1458 až 1460 ozbrojené záští proti pasovskému biskupovi Oldřichovi III. z Nußdorfu. Spor je typickou ukázkou pohraniční šlechtické záští mezi českou pošumavskou šlechtou a bavorsko-rakouskými preláty a v dochovaných pasovských pramenech je označován jako „zerstörerischer Einfall der Ritter Nikolaus und Peter Kappler aus dem böhmischen Winterberg“ (zničující vpád rytířů Mikuláše a Petra Kaplíře z českého Vimperka).

Předehra

Mikuláš Kaplíř ze Sulevic, který Vimperk získal koncem 50. let 15. století (král Jiří z Poděbrad mu spolu s bratrem Petrem panství potvrdil), ovládal opěrný bod nad Zlatou stezkou — důležitou obchodní cestou spojující Pasov s Prachaticemi. Již roku 1454 mu Ladislav Pohrobek udělil právo vybírat clo na Zlaté stezce. Kontrola nad provozem stezky a celními poplatky byla tradičně předmětem sporů mezi pánem Vimperka, prachatickými měšťany a pasovským biskupstvím, kterému Prachatice patřily jako léno. Po nástupu Oldřicha III. z Nußdorfu na pasovský stolec roku 1451 se vztahy postupně zhoršovaly a v letech 1458–1459 přerostly do otevřeného nepřátelství.

Průběh

Kaplířové využili své vimperské družiny i najatých žoldnéřů k přepadávání pasovských obchodníků na Zlaté stezce a k loupežným výpadům proti biskupským vesnicím v podhůří Šumavy. Ve dvou hlavních taženích roku 1458 a 1459 zasáhli zejména okolí Waldkirchenu — biskupského trhového městečka na hlavní větvi Zlaté stezky. Zablokovali část solného obchodu směřujícího z Pasova do Prachatic, čímž biskupství způsobili významné finanční ztráty. Vimperský hrad sloužil jako základna a sklad lupu a stal se shromaždištěm pohraničních záškodníků.

Pasovský biskup Oldřich III. z Nußdorfu — který zároveň zastával úřad císařského kancléře u Fridricha III. a důvěrného rádce vévody Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského — odpovídal vlastními výpady proti vimperskému panství a snažil se získat podporu rakouských hejtmanů a bavorského vévody. Bezprostřední odpovědí na Kaplířovy vpády bylo opevnění Waldkirchenu: Oldřich nechal roku 1460 obehnat městečko mohutnou kruhovou hradbou v délce přibližně jednoho kilometru — byl to jediný trh v celém pasovském knížectví, který dostal kompletní hradební opevnění, a vznikl výhradně jako reakce na české vpády ze strany Kaplířových družin.

Spor však nebylo možné lokálně rozhodnout a postupně se vplétal do širších diplomatických jednání mezi králem Jiřím z Poděbrad a sousedními říšskými knížaty. Roku 1460 byl Kaplíř v rámci nájmu vévody Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského zaměstnán proti markraběti Albrechtovi III. Achillovi v bavorské válce, kde sám velel kontingentu asi 900 mužů, čímž se těžiště jeho aktivit přesunulo z pošumavské hranice do středních Frank. Tím se akutní fáze spor s Pasovem částečně utlumila, byť konkrétní mírová smlouva uzavřena nebyla.

Výsledek

Spor nebyl nikdy formálně urovnán. Po Kaplířově smrti pokračoval pod jeho dědici a posléze pod novými majiteli Vimperka — Petr Kaplíř byl podle pozdější tradice biskupem dokonce vojensky poražen. Bavorští spojenci pasovského biskupa pak 18. září 1468 dobyli a vypálili dosud neopevněné město Vimperk. Pasovský biskup zopakoval roku 1468 tažení proti Jiřímu z Poděbrad — Oldřich III. poskytl vojenský kontingent obojím protihusitským křížovým výpravám (1458/59 i 1468). Vimperk přesto zůstal trvalou hrozbou pro Zlatou stezku a pro pasovský solný obchod ještě po několik dalších desetiletí.

Účast českých žoldnéřů

Záští bylo vedeno především osobní družinou bratrů Mikuláše a Petra Kaplířových ze Sulevic a jejich najatými oddíly. Mikuláš Kaplíř patřil mezi nejvýznamnější české kondotiéry své generace, schopné v krátké době postavit oddíl o síle několika set až tisíce mužů — později u vévody Ludvíka IX. doložen kontingent asi 900 bojovníků. Jeho vimperští žoldnéři byli zkušení ve válce v hornatém terénu Šumavy a v boji proti opevněným biskupským vesnicím a městečkům. Vimperský přepadový oddíl tvořil jednu z nejmobilnějších skupin v celém česko-bavorském pohraničí.

Vedle Kaplířů se v menší míře v pohraničních akcích angažovala i další západočeská a jihočeská šlechta, mimo jiné Janovicové z Janovic a Rýzmberka, kteří měli vlastní kondotty schopné rychlé mobilizace. Kaplířova vimperská základna sloužila jako sběrné místo žoldnéřů, kteří mezi tažením do Bavor a Frank přečkávali kratší období na české straně hranice. Právě v letech 1458–1462 dosáhl proces přesunu české žoldnéřské kondotty z místních (pohraničních) operací do velkých říšských konfliktů svého vrcholu — Kaplířovo záští je toho jedním z klasických příkladů.

Použitá literatura: