Mohučská kolegiátní záští (1461–1463)

Mohučská kolegiátní záští (něm. Mainzer Stiftsfehde) byl ozbrojený spor o obsazení mohučského arcibiskupského stolce mezi Dietherem z Isenburgu a Adolfem II. z Nassavy v letech 1461–1463. Konflikt byl úzce spjat s bádensko-falckou válkou a s bavorskou válkou markraběte Albrechta III. Achilla a vévody Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského a stal se jednou z klíčových říšských krizí poloviny 15. století. Tradičně bývá zmiňován i jako první konflikt, v němž obě strany systematicky využily knihtisku k propagandě — tiskaři Johannes Fust a Peter Schöffer v Mohuči vydávali plakáty a letáky pro stranu Adolfa z Nassavy.

Předehra

Dne 18. června 1459 byl těsnou většinou hlasů zvolen mohučským arcibiskupem Diether z Isenburgu, správce katedrály, proti svému protikandidátovi Adolfovi z Nassavy. Cenou za zvolení bylo Dietherovo přistoupení k protifalcké alianci, kvůli čemuž byl nucen vytáhnout proti falckraběti Fridrichovi I. Vítěznému, ale 4. července 1460 prohrál rozhodující bitvu u Pfeddersheimu. Po porážce uzavřel s falckrabětem 4. srpna 1460 Hemsbašskou smlouvu (něm. Hemsbacher Vertrag), kterou se z někdejšího nepřítele stal spojenec. V roce 1461 svolal Diether v Norimberku knížecí sněm, kde požadoval císařské a církevní reformy a zrušení papežského annátu prostřednictvím všeobecného koncilu.

Tento postoj vůči papeži Piovi II. a císaři Fridrichovi III. vedl k tomu, že byl Diether 21. srpna 1461 papežem sesazen a exkomunikován. Papež pak 1. října 1461 dosadil na arcibiskupský stolec v Mohuči Adolfa z Nassavy. Diether se však úřadu odmítl vzdát a podporu mu poskytlo město Mohuč, jeho bratr Ludvík z Isenburgu a nově také jeho bývalý nepřítel Fridrich I. Falcký, který za pomoc obdržel městečka Lorsch, Heppenheim a Bensheim. K Dietherovým spojencům patřil i hrabě Filip z Katzenelnbogenu.

Průběh

Adolf z Nassavy se spojil s trevírským arcibiskupem Janem II. Bádenským, biskupem Jiřím z Met (Adolfovým a Karlovým bratrem), biskupem Janem II. z Hohenecku ze Špýru, lankrabětem Ludvíkem II. Dolnohesenským a hrabětem Oldřichem V. Württemberským. Markrabě Karel I. Bádenský se zpočátku pokusil zprostředkovávat, ale poté se postavil po bok svého bratra biskupa Jiřího z Met na Adolfovu stranu. Tím se mohučský spor přelil do souvisejícího ozbrojeného konfliktu — bádensko-falcké války.

Klíčovou bitvou byla porážka spojenců Adolfa z Nassavy falckrabětem Fridrichem I. v bitvě u Seckenheimu 30. června 1462, kde padli do falckého zajetí markrabě Karel Bádenský, hrabě Oldřich Württemberský i biskup Jiří z Met. Vykoupení zajatců trvalo přes rok a stálo astronomické částky — biskup Jiří z Met zaplatil 45 000 zlatých, markrabě Karel I. Bádenský 25 000 zlatých (podle dalších pramenů až 80 000) a hrabě Oldřich Württemberský 40 000 zlatých ve čtyřech splátkách. Boje však pokračovaly. V noci na 28. října 1462 se Adolfovi podařilo zradou několika měšťanů proniknout do města Mohuče s pěti sty muži přes Gautor a po dvanácti hodinách pouličních bojů město dobýt. Asi 400 lidí přišlo o život, město bylo vypleněno a hned 30. října 1462 mu byly zrušeny městské svobody — z někdejšího svobodného říšského města se Mohuč stala součástí přímé arcibiskupské správy. Asi 800 měšťanů bylo vypovězeno, z nichž se později vrátila pouze polovina.

Výsledek

Diether z Isenburgu se nakonec 5. října 1463 Zeilsheimskou smlouvou (něm. Zeilsheimer Vertrag) vzdal nároku výměnou za přiznání světského panství v Höchstu, Steinheimu a Dieburgu a peněžní odškodnění; Adolf z Nassavy zůstal arcibiskupem až do své smrti roku 1475. Mohuč ztratila status svobodného říšského města a dostala se pod přímou správu arcibiskupského vicedoma — důsledek, který ekonomicky a politicky poznamenal město na následující staletí. Po Adolfově smrti se Diether vrátil na arcibiskupský stolec a držel ho až do roku 1482.

Knihtisk a propaganda

Mohučská záští je první říšský konflikt, v němž obě strany systematicky využily nově vynalezeného knihtisku k politické propagandě. Mohučský patriciát a kruh kolem Adolfa z Nassavy si objednával polemické letáky a plakáty u tiskařů Johannese Fusta a Petera Schöffera, žáků Johannese Gutenberga. Rozsáhlá ztráta mohučských privilegií a vyhnání tiskařů po dobytí města paradoxně urychlilo rozšíření knihtisku po celé střední Evropě — z Mohuče uprchlí tovaryši zakládali nové dílny v Bambergu, Štrasburku, Bazileji, Norimberku a později i v Itálii.

Účast českých žoldnéřů

Čeští žoldnéři se konfliktu účastnili nepřímo prostřednictvím wittelsbašského spojeneckého systému. Falckrabě Fridrich I. Vítězný, hlavní mocenský patron Diethera z Isenburgu, byl klíčovým spojencem vévody Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského a profitoval ze stejných žoldnéřských zdrojů. Nepřímo tak proti Adolfovi z Nassavy a říšské straně bojovali kondotiéři jako Dobrohost z Ronšperka, Racek z Janovic a Mikuláš Kaplíř ze Sulevic, jejichž oddíly figurovaly v jihoněmeckém prostoru a vázaly část říšských sil. Právě v tomto období dosáhly české kontingenty u Ludvíka IX. svého početního maxima — odhadem 5 000–7 000 mužů ve všech wittelsbašských službách dohromady.

Použitá literatura: