Vpád Šliků do města Lokte a vypálení podhradí (1471)

Záští mezi pány Šliky z Pasounu a Holíče a královským městem Loket představuje typický příklad pohraniční rozepře v první polovině 70. let 15. století, kdy se po smrti Jiřího z Poděbrad 22. března 1471 a v přechodném mezivládí proměňovaly mocenské poměry v západočeském pomezí. Šlikové, kteří od roku 1434 drželi loketské lenní panství zástavou od císaře Zikmunda, využili oslabené královské autority a pokusili se silou podřídit si loketské měšťany.

Kontext

Loket (něm. Elbogen) byl od raného středověku královským městem s významnou strategickou polohou na Ohři, na trase mezi Chebem a Karlovými Vary. Po smrti Zikmunda Lucemburského získal loketské panství v zástavu Kašpar Šlik z Pasounu, císařský kancléř, a jeho rod si zde drobnými výkupy a sňatky vystavěl rozsáhlou doménu zahrnující kromě hradu Lokte rovněž Bečov, Holíč, Ostrov a Sokolov. Loketští měšťané však tvrdě odmítali uznat šlikovskou vrchnost a trvali na svém přímém postavení vůči českému králi. Po nástupu Vladislava II. Jagellonského v roce 1471 spor eskaloval, neboť Šlikové předpokládali, že nezkušený mladý král jejich nárok potvrdí, zatímco loketští se obrátili na zemské úřady se žádostí o ochranu starých privilegií.

Průběh

Někdy v průběhu roku 1471 zorganizovali bratři Šlikové v čele s Mikulášem II. Šlikem ozbrojený vpád proti Lokti. Šlikovský oddíl složený z manské jízdy panství, žoldnéřů a ozbrojených poddaných z přilehlých vesnic vtrhl do předměstí, vypálil podhradí a přilehlou kupeckou čtvrť a pokusil se donutit měšťany k poddání. Vlastní opevněné město a hrad však dobyt nebyl; loketští se uchýlili za hradby a svolali pomoc z okolních královských měst. K přímému dobytí Lokte tedy nedošlo, ale škody na podhradí byly značné a několik kupeckých rodin bylo nuceno opustit město.

Účastníci a důsledky

Loketští měšťané se obrátili přímo na krále Vladislava a na český zemský sněm; spor se vlekl několik let a Vladislav postupně potvrdil staré loketské výsady. Šlikové však zůstali držiteli většiny okolního panství a jejich vliv v západočeském pomezí se projevoval ještě v dalších desetiletích. Vpád z roku 1471 zapadá do širšího vzorce drobných záští let 1471–1478, jež na česko-bavorském a chebsko-falckém pomezí dokládají oslabení královské moci v přechodném období po smrti Jiřího z Poděbrad. Detailní průběh záští vyžaduje primární prameny — Jánský 2003, sv. III věnuje šlikovsko-loketským sporům samostatnou kapitolu.

Použitá literatura: