Záští Racka Kocovského a obležení Veselí a Horažďovic (1477–1478)

Po doznění záští proti pasovskému biskupovi (1475–1476) se Racek Kocovský z Kocova dostal do nového sporu — tentokrát uvnitř českého království, s pány ze Šternberka a s dalšími jihočeskými rody, jejichž panství obléhaly jeho oddíly v letech 1477 a 1478. Spor se soustředil na města a tvrze v povodí Otavy — zejména na Veselí nad Lužnicí a Horažďovice.

Kontext

Racek Kocovský patřil k významným postavám česko-bavorského žoldnéřského prostředí druhé poloviny 15. století. Jeho rod držel tvrz Kocov a menší panství v jihozápadních Čechách a jeho vojenská kariéra zahrnovala zkušenost z bavorské války 1459–1463, z bocklerské války 1467–1469 a ze záští proti pasovskému biskupovi 1475–1476 (společně s Břeňkem z Ronšperka). V polovině 70. let se zaměřil na vlastní mocenské zájmy v jižních Čechách, kde vstoupil do sporu s držiteli některých opevněných měst v povodí Otavy a Lužnice. Důvodem byly nesplacené dluhy, sporné statky a starší rodové nároky; Racek si svůj nárok podpořil vyhlášením formálního záští.

Průběh

V průběhu roku 1477 oblehl Rackův oddíl Veselí nad Lužnicí — opevněné poddanské městečko se starou vodní tvrzí na soutoku Lužnice a Nežárky. Obležení nebylo systematické dobývání, ale spíše dlouhotrvající blokáda doprovázená vypalováním okolních vsí a přepadáním kupců. Současně Rackovi spojenci nahodilými výpady ohrožovali povodí Otavy, kudy procházela cesta z Plzně do jižních Čech. V roce 1478 se hlavní tlak přesunul proti Horažďovicům — opevněnému městu ve správě pánů ze Šternberka —, kde Rackovo vojsko obléhalo městské hradby a přilehlé tvrze. K přímému dobytí Horažďovic však nedošlo: město disponovalo silným kamenným opevněním a dostatečnou posádkou.

Účastníci a důsledky

Záští bylo urovnáno až intervencí krále Vladislava II. Jagellonského a jeho zemských úředníků v průběhu roku 1478. Racek Kocovský musel ustoupit a vrátit část kořisti, podržel si však rodové statky i své postavení žoldnéřského kondotiéra. Spor poukazuje na obtížnost prosazování zemského míru ve vnitrozemí Čech v přechodné fázi Vladislavovy vlády a na trvalou aktivitu Kocovského jako jednoho z nejvýraznějších záštníků tohoto období. Po roce 1478 se Racek vrátil do bavorských služeb a v letech 1503–1505 se v jeho rodě objevují další účastníci landshutské dědické války. Detail obležení vyžaduje primární prameny — Jánský 2003, sv. III pojednává Rackovy akce v samostatné kapitole.

Použitá literatura: