Druhá pražská defenestrace a převrat utrakvistů (24. září 1483)

Druhá pražská defenestrace, k níž došlo 24. září 1483, byla ozbrojeným utrakvistickým pučem ve všech třech pražských městech — na Starém Městě, Novém Městě i na Malé Straně. Útok mířil proti katolickým konšelům dosazeným králem Vladislavem II. Jagellonským a proti hejtmanům Pražského hradu; několik konšelů bylo vyhozeno z oken radnic, jiní pobiti. Akce vrátila správu Prahy do rukou utrakvistické městské reprezentace a zastavila Vladislavův pokus o rekatolizační politiku.

Kontext

Vladislav II. Jagellonský, zvolený na český trůn roku 1471 jako kompromisní kandidát kališnické strany, postupně otevíral politiku katolické šlechtě a snažil se omezit moc utrakvistických pražských obcí. V roce 1483 dosadil do pražských konšelských sborů katolicky orientované radní, a to v době, kdy v Praze rostly obavy z rekatolizace, ze ztráty kompaktátových svobod a z potlačení utrakvistické církevní organizace. Pražská utrakvistická městská elita ve spojení s univerzitou a s radikálními kališnickými kazateli připravila ozbrojený protiúder.

Průběh

Akce vypukla současně ve všech třech pražských městech ráno 24. září 1483. Ozbrojené tlupy obsadily radnice, vyhnaly královsky jmenované konšely a několik z nich přitom zabily. Staroměstský purkmistr Jan od Klobouků byl vyhozen z okna radnice (podle pramenů však pád přežil), z oken novoměstské radnice byla shozena těla sedmi pobitých konšelů, podobně skončili i hejtmani Pražského hradu. Současně byly přepadeny kláštery, zejména dominikánské a františkánské, a mniši pobiti nebo vyhnáni; akce měla otevřeně protikatolický charakter. Vladislav, který v té době pobýval mimo Prahu, neměl prostředky k ozbrojené reakci a postaven před hotovou věc musel vzít převrat na vědomí.

Výsledek

Defenestrace byla z hlediska utrakvistické strany úspěšná — Praha zůstala v rukou kališnických konšelů a Vladislav byl 13. března 1485 donucen na sněmu v Kutné Hoře přijmout Kutnohorský náboženský mír, který znovu potvrdil platnost kompaktát a rovnoprávnost obou konfesí v Čechách na 31 let. Z hlediska zemské politiky šlo o klíčový moment Vladislavovy vlády — potvrdilo se, že královská moc nestačí prosadit politickou změnu proti vůli městské utrakvistické elity, a Vladislav se ve zbytku vlády soustředil spíše na uherský trůn a na sjednocování zemí Koruny.

Primární prameny

Nejvýznamnějším pramenem pro pražskou defenestraci 1483 jsou Staří letopisové čeští, kteří pod záznamem k 24. září 1483 podávají kališnicky stranou viděný popis převratu — vyhození konšelů z oken radnic Starého a Nového Města, útok na klášter dominikánů u sv. Klimenta i pobití katolických mnichů. Jejich text se stal hlavním podkladem všech pozdějších kronikářských zpráv.

Ze 16. století podává souhrnný obraz Václav Hájek z Libočan v Kronice české (Praha 1541), který staroletopisecký záznam rozšiřuje o dramatické detaily a počty obětí. Hájkův výklad je třeba číst s rezervou (autor psal v post-bělohorské atmosféře katolické rekatolizační polemiky), ale dlouho určoval podobu memorie této události.

Pro městskou perspektivu jsou důležité pražské manuálníky a staroměstské městské knihy z let 1483–1485 (sign. AHMP), kde se zachovala usnesení nově dosazené utrakvistické rady i evidence škod a výslechů; část materiálu vydal později J. Teige. Listina o Kutnohorském náboženském míru z 13. března 1485 je v originále uložena v Národním archivu (fond Stará manipulace).

Účast českých žoldnéřů

Defenestrace byla ryze pražskou městskou akcí, kterou provedly cechy, městská hotovost a ozbrojení stoupenci utrakvistických kazatelů; o žoldnéřích v klasickém smyslu nelze mluvit. Pro téma osy má událost význam jako mocenský přelom: Vladislavova politika po roce 1483 byla výrazně defenzivnější, a to mimo jiné usnadnilo českým žoldnéřům pokračovat ve svobodné službě v říšských vojscích — bez tlaku na omezení jejich aktivit ze strany pražského dvora. Z hlediska věkové generace patří mezi těmi, kdo akci provedli nebo jí byli přítomni, řada lidí, kteří později figurují v žoldnéřských kontingentech bavorské a landshutské služby.

Použitá literatura: