První markraběcí válka (1449–1453)

První markraběcí válka (něm. Erster Markgrafenkrieg) byla ozbrojeným konfliktem mezi braniborsko-ansbašským markrabětem Albrechtem III. Achillem z hohenzollernské dynastie a říšským městem Norimberkem, k němuž se přidalo téměř třicet dalších švábských a franských měst. Spor je možno chápat jako součást širšího vzepětí říšských měst proti knížecí a šlechtické moci, které se ve stejné době projevilo i rozsáhlejší jihoněmeckou městskou válkou. Boje se odehrávaly ve dvou vlnách v letech 1449–1450 a po dílčím příměří znovu v letech 1452–1453.

Předehra

Albrecht Achilles, mladší bratr braniborského kurfiřta Fridricha II., vládl jako kníže ve franských územích Hohenzollernů (Ansbach a od roku 1457 i Bayreuth). Snažil se obnovit někdejší pravomoci říšského fojtství nad Norimberkem, jež hohenzollernská linie ztratila v 15. století poté, co se město vykoupilo z purkrabské pravomoci. Norimberk v té době patřil k nejbohatším a nejlidnatějším říšským městům a odmítal uznat jakákoli markraběcí práva nad svým územím a celní výsadou.

Bezprostřední záminkou se stal spor o městská cla a o ochranu kupců na markraběcích zemských stezkách. Po vzájemných záštích a několika potyčkách v okolí Norimberka vyhlásil Albrecht Achilles městu v červenci 1449 formální záští. Norimberk se obratem spojil se švábským městským spolkem; do koalice vstoupila města jako Augšpurk, Ulm, Norimberk samotný, Rotenburg, Dinkelsbühl, Nördlingen, Schwäbisch Hall, Memmingen a další. Markrabě naopak získal podporu většiny říšských knížat, mimo jiné kurfiřtů mohučského a falckého, biskupů würzburského a bamberského a vévody Albrechta III. Bavorsko-mnichovského.

Průběh

V první fázi v letech 1449–1450 probíhaly především drobné kořistné výpady, plenění vesnic a obchodních konvojů a ničení mlýnů a tvrzí. Klíčovým polním střetnutím se stala bitva u Pillenreuthu (něm. Schlacht bei Pillenreuth) 11. března 1450, kde norimberské městské vojsko porazilo Albrechtův oddíl. Ztráty markraběcí strany se podle dobových udání pohybovaly v řádu několika set padlých a desítek zajatých rytířů. Norimberk po vítězství kontroloval vlastní zázemí a mohl pokračovat v záštích proti markraběcím statkům.

Pod tlakem císaře Fridricha III. a kurfiřtů uzavřely strany 22. června 1450 v Bambergu příměří. Spory však pokračovaly a v roce 1452 přerostly v druhou fázi otevřených bojů. V této etapě získal Albrecht převahu, vypálil řadu vesnic v okolí Norimberka a zatlačil městský spolek do defenzivy. 27. dubna 1453 byl v Lauf an der Pegnitz uzavřen mírový protokol; konečná norimberská dohoda potvrzená císařem následovala v roce 1453. Mír v podstatě potvrdil status quo: markrabě nezískal pravomoc nad Norimberkem, ale město muselo zaplatit válečné odškodnění a uznat některé Albrechtovy zemské nároky v okolních franských oblastech.

Výsledek

První markraběcí válka neskončila rozhodnutím ve prospěch ani jedné ze stran, Albrecht Achilles si jí však získal v Říši pověst jednoho z nejschopnějších knížecích vojevůdců a aktivně vystupoval i v dalších říšských konfliktech, mimo jiné v bavorské válce roku 1462, kde byl naopak poražen Ludvíkem IX. Bavorsko-landshutským v bitvě u Giengenu. Pro říšská města se válka stala varováním, že bez sevřené spojenecké organizace nedokáží dlouhodobě čelit knížecí koalici. Tato zkušenost živila vznik širšího městského spolku, který v letech 1449–1450 souběžně sváděl tzv. jihoněmeckou městskou válku.

Primární prameny

Klíčovým dobovým pramenem je Sigmund Meisterlin ve své Chronik der Reichsstadt Nürnberg (něm. původní redakce 1488), jež v narativní podobě zachycuje pillenreuthskou bitvu i průběh norimberského tažení; edice vyšla jako součást Chroniken der deutschen Städte, sv. 3 (Lipsko 1864).

Diplomatický rámec dokumentují Reichstagsakten ältere Reihe, sv. 19 (jednání norimberského a frankfurtského sněmu 1450), v edici Mnichovské bavorské akademie a digitalizované v rámci dMGH; obsahují listinné podklady k bamberskému příměří a k císařské intervenci Fridricha III.

Účast českých žoldnéřů

Doložená přítomnost českých žoldnéřských oddílů na žádné ze stran první markraběcí války není v dostupných pramenech jednoznačně potvrzena. Albrecht Achilles využíval především franskou a švábskou šlechtu a její drobné družiny; norimberský spolek najímal posádky z říšského prostoru a v menší míře z italských kondotiérských kruhů. Najímání českých husitských kapitánů a jejich vozových rot do říšských služeb (typu Jana Zelenky či Holického ze Šternberka ve službách saských vévodů) je z pramenů doloženo až v pozdějším období po roce 1454; pro období 1449–1453 systematické české kontingenty na jihoněmeckém bojišti chybí. Drobné individuální zápisy českých šlechticů ve službě jednotlivých franských pánů nelze vyloučit, ale v ucelenější podobě se čeští kondotiéři v tomto regionu objevují až později u dvora Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského a v bavorských válkách 60. let 15. století.

Použitá literatura: