Řezenská válka (1486–1492)

Řezenská válka (něm. Regensburger Reichskrieg) byla říšským ozbrojeným sporem o postavení svobodného říšského města Řezna mezi vévody Bavorska-Mnichova z rodu Wittelsbachů a císařem Fridrichem III. spolu s říšskými stavy. Spor začal v polovině osmdesátých let 15. století pokusem vévody Albrechta IV. Bavorského připojit Řezno přímo k vévodství Bavorsko-Mnichov a vrcholil říšskou válečnou výpravou v letech 1491–1492.

Předehra

Řezno bylo od 13. století svobodným říšským městem, ale procházelo opakovanými hospodářskými a politickými krizemi. Vévoda Albrecht IV. Bavorský využil jedné z nich a po jednáních s městskou radou byl v červnu 1486 uznán za městského pána Řezna; v srpnu téhož roku okázale vjel do města a převzal jeho správu. Tento akt byl v příkrém rozporu s říšskou ústavou, neboť svobodná říšská města podléhala přímo císaři. Fridrich III. uvalil na město i vévodu říšskou klatbu; jeho syn Maximilián I., zvolený roku 1486 římským králem, pak obnovil otázku v plné šíři.

Průběh

V letech 1487–1490 probíhala na říšských sněmech v Norimberku, Frankfurtu a Kolíně nad Rýnem opakovaná jednání. Vévoda Albrecht IV. odmítal Řezno vrátit a v zázemí pokračoval ve vojenských přípravách. Maximilián I. mezitím sjednal proti Albrechtovi velkou říšskou koalici; do ní vstoupili švábský spolek, falcký kurfiřt Filip Upřímný, vévoda Albrecht IV. Saský i braniborský kurfiřt Jan Cicero. Ozbrojený konflikt vypukl naplno na jaře 1491, kdy říšská a švábská vojska začala obkličovat bavorské pozice kolem Řezna a Donau-Wörthu.

Vévoda Albrecht IV. neměl proti říšské koalici dostatečné síly. Pod tlakem švábského spolku a vlastní šlechty, která se obávala ztráty stavovské svobody pod silnou centrální mocí, zahájil jednání. Mírové podmínky byly stvrzeny smlouvou v Augšpurku 30. května 1492. Albrecht IV. se vzdal Řezna i Donau-Wörthu, město bylo navráceno říšské svrchovanosti a Albrechtovi byly uloženy další územní a finanční ústupky. Maximilián I. pak v Řezně osobně potvrdil obnovu městských privilegií.

Výsledek

Augšpurský mír z roku 1492 byl jedním z důležitých kroků předcházejících velké říšské reformě roku 1495 (něm. Reichsreform). Maximilián I. získal díky úspěchu řezenského konfliktu legitimitu pro další zásahy do partikulárních sporů a mohl prosadit institut zemského míru (něm. Ewiger Landfriede) a říšského komorního soudu. Pro Bavorsko-Mnichov znamenala porážka dočasné oslabení; vévoda Albrecht IV. však následně získal výrazné zisky v landshutské dědické válce o necelou dekádu později.

Primární prameny

Hlavním bavorským narativním pramenem je Veit Arnpeck (asi 1440–1495) ve svém Chronicon Bavarorum (kniha VII, ad annum 1486–1492), kde zachycuje řezenskou krizi z perspektivy soudobého řezenského kanovníka — popisuje vstup Albrechta IV. do města i jeho ústup pod říšskou exekucí. Edice G. Leidinger in Quellen zur bayerischen und deutschen Geschichte, sv. 3 (Mnichov 1915), digitalizace BSB.

Pro říšský sněmovní rámec jsou klíčové Reichstagsakten Mittlere Reihe (jednání frankfurtského sněmu 1489 a norimberského 1491), edice Bavorské akademie věd; obsahují texty říšské klatby i augšpurský mírový instrument z 30. května 1492.

Účast českých žoldnéřů

Bavorští Wittelsbachové měli v 80. a 90. letech 15. století dlouhodobou tradici najímání českých a moravských žoldnéřů, která navazovala na vrcholnou éru bocklerských a mohučských let. V řezenském konfliktu lze předpokládat účast českých kontingentů na straně vévody Albrechta IV. — především drobnějších rytířských rot z Plzeňska a Chebska, vázaných tradičními kapitulačními smlouvami k bavorskému dvoru. Konkrétní počty z pramenů nejsou jasné; v rámci říšské koalice naopak působili spíše švábští, franští a hesenští žoldnéři. Konflikt tak představuje pozdní ohlas česko-bavorského žoldnéřského propojení, které dominovalo jihoněmeckému prostoru o dvě desetiletí dříve.

Použitá literatura: