Řezenská záští Žeberka, Zaunruda, Gutštejna a Švamberků (1475–1479)

Vedle vlastní řezenské války (Regensburger Krieg) se v letech 1475–1479 rozvíjela na pomezí říšského svobodného města Řezna paralelní série soukromých záští, jichž se účastnili západočeští páni — pánové ze Žeberka, ze Zaunrudu, z Gutštejna a ze Švamberka. Tyto drobné konflikty fakticky paralyzovaly bezpečnost obchodních cest mezi Bavorskem a západními Čechami a v Jánského pojetí představují klasický příklad pozdně středověkého fehderechtu využívaného českou pohraniční šlechtou.

Kontext

Říšské svobodné město Řezno (Regensburg) bylo v polovině 70. let 15. století oslabeno jak vnitřní krizí (přechodné svěření města vévodovi Albrechtovi IV. Bavorsko-mnichovskému roku 1486 bylo již delší dobu připravováno spory s okolními pány), tak finančními potížemi v důsledku poklesu dunajského obchodu. Vstřícnost města vůči pohraničním záštím českých pánů byla minimální: řezenská rada opakovaně žalovala u císaře Friedricha III. a u vévody Albrechta IV. Z české strany byly aktéry rody, jejichž panství tvořila západní oblouk Plzeňska a Tachovska — zejména páni z Gutštejna, ze Švamberka, ze Žeberka a ze Zaunrudu (Saunsheim).

Průběh

Záští probíhala v řadě nesouvislých epizod. Páni z Gutštejna přepadali kupecké povozy směřující z Řezna do Chebu a Norimberka, Švamberkové vyhlásili vlastní opověď proti řezenským měšťanům, Žeberkové operovali společně se Zaunrudem v okolí dunajských brodů. Ve spektru akcí převažovaly přepady obchodních karavan, zajímání kupců pro výkupné a drobné nájezdy proti vesnickým statkům, jež patřily řezenským rodinám a klášterům. Řezno odpovídalo nasazením městských oddílů a najímáním vlastních žoldnéřů, ale účinně zasáhnout přes hranici se mu nepodařilo.

Konflikt s Řeznem se splétal s širším českým záštním prostředím — někteří aktéři, zejména Burian z Gutštejna, byli souběžně zapleteni do sporů s Plzní a s chebskými. Řezenští se v letech 1477–1478 obrátili rovněž na český zemský sněm a na krále Vladislava II. Jagellonského s žádostí o diplomatické zastavení nájezdů.

Účastníci a důsledky

Záští byla utlumena postupně mezi 1478 a 1479 kombinací diplomatických jednání, vzájemných kompenzací a narůstající moci vévody Albrechta IV. nad Řeznem. Pro českou stranu šlo o klasický doklad fungování záští jako legitimní formy hospodářského tlaku na sousední říšské město; rody Gutštejnů, Švamberků, Žeberků a Zaunrudů z těchto akcí těžily nejen materiálně, ale i upevněním pozice na česko-bavorském pomezí. Detail jednotlivých epizod vyžaduje primární prameny — Jánský 2003, sv. III věnuje řezenským záštím samostatnou kapitolu.

Použitá literatura: