Spor o korunu sv. Štěpána a Ladislava Pohrobka (1452–1457)

Spor o vydání mladého Ladislava Pohrobka, korunovaného uherského krále, jehož v poručnictví držel jeho strýc Fridrich III. Habsburský, se v letech 1452–1457 stal jedním z hlavních mocenských uzlů středoevropské politiky. Vyústil v ozbrojené povstání rakouských stavů (mailberský svaz) v září 1452, ve vydání Pohrobka, v jeho symbolickou intronizaci v Uhrách v lednu 1453 a v českou korunovaci v říjnu 1453. Definitivním ukončením celého sporu však byla až náhlá smrt Ladislava Pohrobka v Praze dne 23. listopadu 1457, jež otevřela cestu volbám Jiřího z Poděbrad českým a Matyáše Korvína uherským králem.

Předehra a mailberský svaz

Po neúspěchu Hunyadiho tažení 1446 a po sjednání prešpurského příměří dne 22. října 1450 měl Pohrobek zůstat v péči Fridricha III. až do svých osmnácti let. Tato dohoda byla pro uherské, rakouské i české stavy nepřijatelná. Dne 14. října 1451 uzavřelo na zámku Mailberg ve Weinviertelu pod vedením Ulricha z Eyczingu 39 rakouských pánů, rytířů a měst tzv. mailberský svaz (něm. Mailberger Bund) namířený proti Fridrichovi III. K němu se postupně připojili uherští stoupenci Hunyadiho a kališničtí čeští páni v čele s Jiřím z Poděbrad, jejichž společným cílem bylo vydání Pohrobka.

Vydání Pohrobka (září 1452)

V průběhu léta 1452 zorganizoval mailberský svaz polní vojsko, které oblehlo Fridricha III. ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt), kde Habsburkův dvůr s Pohrobkem přebýval. Podle uherských kronikářských údajů obklíčilo Fridrichovo sídlo až 16 000 ozbrojenců. Tlak donutil Fridricha k vydání. Dne 4. září 1452 předal Habsburk dvanáctiletého Ladislava do rukou hraběte Oldřicha II. Cellského (Ulrich von Cilli), jenž se fakticky stal jeho dvorním poručníkem. Slavnostní vjezd Pohrobka do Vídně proběhl 6. září 1452.

Korunovace v Uhrách (1453)

Dne 1. ledna 1453 složil János Hunyadi v rukou dvanáctiletého Ladislava svůj dosavadní úřad zemského správce (regenta) Uher. Stalo se tak symbolicky, neboť reálnou výkonnou moc Hunyadi nadále fakticky vykonával. Dne 11. listopadu 1452 přitom Pohrobek poprvé předsedal stavovskému sněmu ve Vídni, kde se sešly rakouské, uherské a české stavy mimo území uherské koruny — což byl precedent. K uherské korunovaci svatoštěpánskou korunou v této fázi formálně nedošlo (Pohrobek byl korunován již v roce 1440 jako kojenec); v letech 1453–1455 však byly slavnostně potvrzeny jeho regalia v Bratislavě a v Budíně.

Korunovace v Čechách (28. října 1453)

Po složitých jednáních s českými stavy v čele s Jiřím z Poděbrad předal Oldřich Cellský Pohrobka do Prahy. Dne 28. října 1453 byl třináctiletý Ladislav v pražské katedrále sv. Víta korunován českým králem. Reálnou výkonnou moc si v Čechách podržel zemský správce Jiří z Poděbrad. Dvojí instituce krále a správce představovala kompromis přijatelný pro českou kališnickou většinu i pro mezinárodní katolické prostředí, jež Pohrobka uznávalo.

Boj o vliv u dvora a smrt Cellského (1456)

Mezi Hunyadiovskou stranou a Cellskými propukl ostrý mocenský boj o vliv na mladého krále. Dne 9. listopadu 1456 byl v Bělehradě (Nándorfehérvár) zavražděn Oldřich II. Cellský — vrahem byl Ladislav Hunyadi, syn nedávno zesnulého Jánose Hunyadiho. Pohrobek poté nechal v březnu 1457 Ladislava Hunyadiho v Budíně popravit a jeho mladšího bratra Matyáše uvěznit. Politické napětí v Uhrách i v Čechách dosáhlo vrcholu.

Smrt v Praze a konec sporu (23. listopadu 1457)

Pohrobek odjel po popravách z Uher do Prahy, kde se měl ženit s Magdalenou Francouzskou. Dne 23. listopadu 1457 však po tří- až čtyřdenní akutní nemoci zemřel ve věku sedmnácti let a devíti měsíců, krátce před plánovanou svatbou. Dobové prameny pojednávaly o otravě, novodobá medicínská analýza ostatků (publikace M. Hájka a kol. 1985) však uzavírá, že příčinou byla akutní leukémie. Pohrobkova smrt definitivně ukončila třicetiletou krizi habsbursko-uhersko-českých vztahů a otevřela cestu k volbě Jiřího z Poděbrad (2. března 1458) českým králem a Matyáše Korvína (24. ledna 1458) uherským králem.

Primární prameny

Aeneas Silvius v De rebus gestis Friderici III imperatoris commentarii (kniha II, kap. I–XII) podal pohled bezprostředního účastníka. Aeneas, jenž v roce 1452 osobně doprovázel Fridricha III. do Říma na korunovaci, zachytil obležení Wiener Neustadtu mailberským svazem, vydání Pohrobka 4. září 1452, vjezd do Vídně 6. září i následná jednání s českými, uherskými a rakouskými stavy. Latinský text dostupný v digi20 BSB je primárním pramenem dvorské diplomacie.

Antonio Bonfini v Rerum Hungaricarum decades (decas III, libri V–VII) líčí uherský průběh sporu — Hunyadiho rezignaci na regentství 1. ledna 1453, svatoštěpánské stavovské sjezdy v Bratislavě a v Budíně 1453–1455, vraždu Oldřicha II. Cellského v Bělehradě 9. listopadu 1456 i popravu Ladislava Hunyadiho v březnu 1457. Bonfini čerpal z dvorních kronikářů a archivů Korvínova dvora; jeho text je dostupný v digi20 BSB.

Staří letopisové čeští ad annum 1453 zaznamenávají příjezd Pohrobka do Prahy v říjnu, jeho korunovaci 28. října v katedrále sv. Víta a obsah privilegií, jež české stavy obdržely. Záznam ad annum 1457 přináší podrobný popis Pohrobkovy náhlé nemoci a smrti 23. listopadu — letopis se přiklání k podezření z otravy, novodobá medicínská analýza ostatků (Hájek a kol. 1985) však diagnostikovala akutní leukémii. Edice FRB, digitalizace archive.org.

Účast českých žoldnéřů

Spor o Ladislava Pohrobka byl primárně politickou krizí; přímá polní účast českých žoldnéřských kontingentů v jeho ozbrojených fázích (zejména při obklíčení Wiener Neustadtu v září 1452) je pravděpodobná, ale doložená pouze nepřímo — Jiří z Poděbrad uzavřel s mailberským svazem dílčí dohody a v dolnorakouském prostoru operovaly oddíly českých kališnických pánů. V uherské části sporu hrál nepřímou úlohu Jan Jiskra z Brandýsa, jenž formálně hájil Pohrobkovu legitimitu, a v opozici proti Hunyadiho straně tedy stál na straně Habsburků. Po smrti Pohrobka v roce 1457 se mnozí čeští kondotiéři, kteří v období sporu sloužili rakouským i uherským pánům, nacházeli v dynastickém vakuu — část z nich přešla do nově se utvářejících armád Jiřího z Poděbrad, část do služeb Matyáše Korvína. Konflikt jako celek je proto klíčovým rámcovým úsekem časové osy: vysvětluje strukturu středoevropské politiky, na jejímž pozadí se v padesátých a šedesátých letech 15. století odehrávala mobilita českého žoldnéřství.

Použitá literatura: