Tažení Buriana z Gutštejna a Jindřicha z Plavna proti Chebu a Waldsassen (1469)

Společné tažení dvou předních západočeských pánů – Buriana II. z Gutštejna a Jindřicha II. z Plavna – proti říšskému městu Chebu a přilehlému cisterciáckému klášteru ve Waldsassen patří k nejvýraznějším pohraničním záštím roku 1469. Akce probíhaly v atmosféře probíhající křížové výpravy proti králi Jiřímu z Poděbrad, kdy se chebská strana s markrabětem Albrechtem Achillem otevřeně postavila proti českému králi a ronšperské, gutštejnské i plavenské družiny získaly legitimní záminku k odvetě.

Kontext

Burian II. z Gutštejna patřil ve druhé polovině 60. let 15. století k nejmocnějším pánům západních Čech. Vlastnil rozsáhlé panství kolem Bezdružic, Nečtin a Tachova, jeho zázemí leželo v bezprostředním kontaktu s chebskou a hornofalckou hranicí. Jeho politickým spojencem byl Jindřich II. z Plavna, příslušník staré ministeriální dynastie purkrabí z Plavna (Vögte von Plauen), která ovládala území mezi Vogtlandem, Saskem a Chebskem. Plavenští byli formálně leníky české koruny, avšak v době papežské klatby nad Jiřím z Poděbrad balancovali mezi věrností králi a sympatiemi k saské a braniborské opozici.

Cheb (něm. Eger) jako říšské zástavní město a klášter ve Waldsassen jako jeho hospodářské zázemí stáli v letech 1467–1469 na straně protijiříkovské koalice; chebská rada poskytla peníze a žoldnéře pro tažení Ludvíka IX. Bohatého a markraběte Albrechta Achilla. Pro Gutštejny i Plavenské tak existoval dvojí motiv: panovnická loajalita ke králi Jiřímu na jedné straně, a tradiční pohraniční nepřátelství s chebskou městskou obcí a klášterem na straně druhé.

Průběh

V průběhu jara a léta 1469 vedli Burian z Gutštejna a Jindřich z Plavna sérii koordinovaných výpadů proti chebskému okolí a proti panství kláštera Waldsassen. Akce měly podobu typické pozdně středověké záštní války: zajímání kupců na cestách k Chebu, vypalování vsí a hospodářských dvorů, výpalné z menších tvrzí a přepady transportů soli a vína. Operace probíhaly z opěrných bodů na české straně – z Bezdružic, z Tachova a z plavenských sídel kolem Hartensteinu a Plavna.

Chebská rada odpovídala vlastními výpady do Tachovska a mobilizací žoldnéřů z Horní Falce; waldsassenský opat žádal o ochranu markraběte Albrechta Achilla i císaře. Jiří z Poděbrad však tažení obou pánů toleroval, neboť oslabovalo mocenskou základnu protijiříkovské koalice na chebsko-falckém pomezí. Záští se podařilo částečně utlumit teprve s mírovými jednáními přelomu let 1469/1470, definitivně však nikoli – část akcí pokračovala v rámci dalších záští kolovratsko-volfštejnského klanu ještě v letech 1470–1471.

Účastníci a důsledky

Pro Buriana II. z Gutštejna znamenalo tažení upevnění jeho pozice v západních Čechách; jeho potomci pak v dalších generacích pokračovali v chebských záštích a v říšských službách. Jindřich II. z Plavna využil tažení k upevnění vlastního postavení ve Vogtlandu a k demonstraci loajality k české koruně, byť plavenské vazby na sasko-braniborskou stranu zůstaly trvalou přítěží. V širším kontextu zapadá tažení do série záští, která následovala po skončení bocklerské války a která přesouvala těžiště česko-bavorské žoldnéřské aktivity ze šumavské na chebsko-hornofalckou hranici. Podrobná rekonstrukce jednotlivých výpadů vyžaduje další práci s chebským a waldsassenským archivem, jak je dokumentováno v Jánského Kronice.

Použitá literatura: