Tažení Jiřího z Poděbrad proti hradům Jindřicha z Plavna (1469)

Tažení českého krále Jiřího z Poděbrad proti západočeským a vogtlandským sídlům Jindřicha II. z Plavna v roce 1469 bylo trestnou výpravou v rámci širší obrany proti papežské křížové výpravě a proti uherskému králi Matyášovi Korvínovi. Plavenští z Plavna byli formálně leníky české koruny, avšak po roce 1466 se část rodu přiklonila k protijiříkovské koalici, čímž si vysloužila přímý zásah královského vojska.

Kontext

Páni z Plavna (něm. Vögte von Plauen) byli starou ministeriální dynastií, která ve 14. století získala od českých panovníků rozsáhlá léna ve Vogtlandu, Chebsku a západních Čechách. Sídelním hradem byl Plauen v dnešním Sasku a Hartenstein; v Čechách měli podíl na panstvích kolem Bečova, Kynžvartu a Toužimi. Jindřich II. z Plavna vedl ve 40. a 50. letech 15. století aktivní politiku mezi Saskem, Brandenburskem a Čechami; po papežské klatbě nad Jiřím v prosinci 1466 se postupně přiklonil k protihusitské koalici.

Pro Jiřího z Poděbrad bylo neudržitelné tolerovat na západní hranici lenního pána, který otevřeně podporuje Matyáše Korvína i markraběte Albrechta Achilla a jehož čeleď se podílí na nájezdech proti královským manům. Po úspěšném odražení bavorské křižácké výpravy v bitvě u Nýrska (22. září 1467) a po stabilizaci poměrů ve středních Čechách se král rozhodl řešit západočeské pomezí silou. Plavenští představovali vzhledem ke svému dvojakému postavení a k přesahům do Saska i Vogtlandu nejnaléhavější problém.

Průběh

V průběhu roku 1469 královské vojsko podniklo trestnou výpravu proti plavenským državám v západních Čechách. Tažení směřovalo proti opěrným bodům Jindřicha z Plavna na pomezí Karlovarska, Loketska a Bečovska – proti tvrzím a menším hradům, které mu sloužily jako základny pro vlastní záštní výpady. Po starší tradici výzkumu (Tomek, Palacký) i podle nálezů Jiřího Jánského šlo o několik menších, ale rychle vedených operací, při nichž bylo dobyto a poškozeno více plavenských pevnůstek; podrobné rekonstrukce jednotlivých obléhání vyžadují primární prameny (Jánský 2003).

Operace měly omezený územní dosah – do vlastního Vogtlandu král nezasáhl, neboť to by znamenalo otevřený konflikt se saskými Wettiny. Cílem nebylo plavenský rod zničit, ale donutit jej k věrné službě a k omezení vlastních záští. Jindřich II. z Plavna byl nakonec donucen znovu složit slib věrnosti a přijmout královský dohled nad svými českými lény.

Účastníci a důsledky

Tažení ukázalo, že Jiří z Poděbrad i v poslední fázi své vlády držel západočeské pomezí pevně v rukou. Plavenští byli dočasně neutralizováni, jejich vliv na chebsko-falckém pomezí se dlouhodobě zmenšoval ve prospěch Gutštejnů a Šliků. Po Jiřího smrti 22. března 1471 se Jindřich II. z Plavna znovu pokusil o samostatnou politiku a aktivně se zúčastnil dalších pohraničních záští proti Chebu i proti gutštejnsko-kolovratské skupině; Vladislav II. Jagellonský však plavenské lenní vazby na korunu obnovil a rod zůstal v českém šlechtickém systému až do 16. století. Tažení 1469 patří mezi méně známé, ale důležité epizody závěrečné fáze poděbradské éry.

Použitá literatura: