Trestné tažení Chebu proti Hynčíkovi Pluhovi (1477)

Trestná výprava říšského města Chebu (něm. Eger) proti Hynčíkovi Pluhovi z Rabštejna v roce 1477 představuje jeden z nejlépe doložených případů kolektivního zákroku městské obce proti záštnému šlechtici česko-bavorského pomezí. Hynčík Pluh, příslušník významného západočeského rodu Pluhů z Rabštejna, byl ve své době proslulou postavou pohraničního žoldnéřství, jíž česká i německá tradice připisuje řadu drobných válečných akcí.

Kontext

Pluhové z Rabštejna patřili k významným západočeským rodům se sídlem na hradě Rabštejně nad Střelou a na řadě menších panství v okolí Plzně, Tachova a Chebska. Hynčík (zdrobnělé jméno z německého Heinrich) působil v 70. letech 15. století jako činný záštník proti chebským měšťanům i dalším říšským městům. Cheb byl tehdy říšskou zástavou v rukou českých králů, ale jako říšský útvar zachovával vlastní městské zřízení a rozsáhlou autonomii. V čele jeho ozbrojených sil stáli městský purkmistr a volený hejtman zemské hotovosti chebského kraje. V polovině 70. let se chebští dostali s Hynčíkem Pluhem do opakovaných sporů o vyrovnání starých dluhů, výpalné z přepadených povozů a o práva na pomezí.

Průběh

V roce 1477, po sérii nájezdů Hynčíkových oddílů na chebské kupce a poddanské vsi, se chebská rada rozhodla pro vlastní ozbrojený zákrok. Vyhlásila zemskou hotovost chebského kraje a pod vedením městského hejtmana shromáždila oddíl pěších měšťanů, jezdců manské služby chebského zboží a najatých žoldnéřů. Cílem výpravy byly Hynčíkovy opěrné body na pomezí — drobné tvrze a hospodářské dvory, z nichž organizoval své záští. Chebské vojsko několik z těchto pevnůstek dobylo a pobořilo, k přímému střetu se silami Hynčíka Pluha však ve velkém rozsahu nedošlo, neboť ten se vyhnul polní bitvě a ustoupil na opevněný rabštejnský hrad.

Účastníci a důsledky

Trestná výprava 1477 oslabila Hynčíkovo postavení v chebské oblasti, ale rod Pluhů z Rabštejna jako celek zůstal mocný a v dalších letech se objevují i další záštní akce jeho příslušníků. Pro Cheb znamenala kampaň upevnění pozice silného městského spolku schopného hájit zájmy obchodníků na úkor okolní šlechty. Tažení zapadá do širšího vzorce protizáštních akcí královských a říšských měst v letech 1473–1478, kdy se vlastní městské hotovosti staly hlavním nástrojem zemského míru v západních Čechách. Detail tažení vyžaduje primární prameny — Jánský 2003, sv. III věnuje chebsko-pluhovským sporům samostatný oddíl.

Použitá literatura: