Záští Elsenbergů, Nothaftů, Wallenfelsů a Wildensteinerů proti Viršperkům a Cedvicům (1471)

Záští roku 1471 mezi koalicí horno-falcko-bayreuthské drobné šlechty (Elsenbergové, Nothaftové, Wallenfelsové a Wildensteinerové) na jedné straně a západočesko-vogtlandskou skupinou Viršperků (něm. Wirsberg) a pánů z Cedvic (něm. Zedtwitz) na straně druhé je dalším z klanových konfliktů, kterými se rozpadalo chebsko-bayreuthsko-ašské pomezí v období bezvládí po smrti Jiřího z Poděbrad. Šlo o typické pohraniční záští mezi drobnou rytířskou šlechtou, jejíž jednotlivá panství překrývala říšsko-českou hranici a jejíž rodové sítě sahaly hluboko do Vogtlandu i Frank.

Kontext

Elsenbergové (něm. Elsenberg) a Nothaftové (něm. Nothaft von Wernberg / von Wildstein) patřili k rytířským rodům usazeným v Horní Falci a na chebsko-bayreuthském pomezí. Vlastnili řadu menších tvrzí a hradů a jejich hospodářské a mocenské zájmy se opakovaně střetávaly s chebskou a loketskou obcí. Wallenfelsové a Wildensteinerové působili v hornofranském pomezí mezi bayreuthskou franckou linií Hohenzollernů a Vogtlandem.

Proti nim stála skupina pánů z Viršperka – starého ministeriálního rodu kolem Wirsbergu nedaleko Kulmbachu, jehož příslušníci ve 14. a 15. století získali rozsáhlá léna na chebsko-vogtlandském pomezí –, klanově propojená s Cedvici v Aši a s Plavenskými. Spor měl dlouhodobou povahu a v roce 1471 přerostl v otevřené ozbrojené záští mezi oběma klany.

Průběh

V průběhu roku 1471 probíhaly vzájemné nájezdy a přepady na hranici Horní Falce, bayreuthského markrabství a loketsko-chebského kraje. Šlo o klasické pozdně středověké záští: zajímání kupců, vypalování vsí, výpalné z tvrzí a menší obléhání. Akce se odehrávaly z opěrných bodů v Hartensteinu, Wirsbergu, Aši a okolí Wernbergu; oddíly měly velikost desítek až několika set mužů. Pro celou oblast představovalo souběžné záští významné hospodářské zatížení, neboť paralelně probíhal velký útok kolovratsko-volfštejnského klanu na Chebsko a dotýkal se markraběcích zájmů Albrechta Achilla.

Spor byl utlumen jednáním zprostředkovaným bayreuthskou markraběcí stranou a chebskou obcí; konečné urovnání proběhlo v rámci širších mírových rozhovorů přelomu let 1471/1472. Konkrétní podmínky vyrovnání i přesný průběh jednotlivých výpadů jsou doloženy v chebském a bayreuthském archivu; jejich detailní rekonstrukce vyžaduje primární prameny (Jánský 2003).

Účastníci a důsledky

Záští je pozoruhodným příkladem strukturované rytířské mikro-politiky pozdně středověkého pohraničí: nejde o dvě jednotlivé rodiny, ale o dvě rodové sítě, jejichž členové jednali ve vzájemné koordinaci a jejichž vztahy přesahovaly formální hranice mezi Říší a Českou korunou. Pro česko-bavorské a česko-franské pohraniční dějiny představuje typickou ukázku toho, jak se po skončení velkých konfliktů (bocklerská válka, poděbradské tažení proti Plavnu) přetavovala šlechtická a žoldnéřská energie do desítek paralelních drobných záští, která utvářela každodenní strukturu pohraniční společnosti. Ani jeden z dotčených rodů nevyšel z konfliktu oslaben natolik, aby přestal být v regionu vlivný; v dalších letech se členové obou skupin opakovaně objevovali v chebských záštích a ve službách markraběte Albrechta Achilla i v jagellonských kontingentech.

Použitá literatura: