Záští Viléma z Volfštejna na Třebli proti Chebu (1469–1470)

Vilém z Volfštejna na Třebli patřil k tachovsko- chebsko-pomezní šlechtě, která ve druhé polovině 15. století zajišťovala permanentní pohraniční tlak na říšské město Cheb a jeho hospodářské zázemí. Záští z let 1469–1470 bylo paralelní a úzce provázané s tažením Buriana z Gutštejna a Jindřicha z Plavna proti Chebu a klášteru ve Waldsassen, jen vedené z jiného opěrného bodu a jiným, menším oddílem.

Kontext

Volfštejnové (něm. Wolfstein) byli rod původně bavorského ministeriálního původu, jehož česká větev se v první polovině 15. století usadila na Tachovsku a Tepelsku. Sídlem Vilémovým byl hrad Třebel u Černošína, opevněné panské sídlo s přímým výhledem na chebsko-tachovskou cestu. Volfštejnové byli skrze sňatkovou politiku spojeni s rodem Kolovratů a s Gutštejny – dohromady tvořili tzv. kolovratsko-volfštejnský klan, jehož příslušníci se opakovaně objevovali v chebských záštích konce 60. a celých 70. let 15. století.

Bezprostřední záminkou k Vilémově opovědi byly nezaplacené škody z dřívějších pohraničních akcí a chebská podpora křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad v letech 1467–1469. Třebelské panství leželo v těsném sousedství chebského území a jeho geografická poloha umožňovala rychlé výpady proti obchodu na chebsko-tachovské trase i proti vesnicím v okolí Františkových Lázní a Lokte.

Průběh

Vilém z Volfštejna oficiálně vyhlásil opověď chebské obci a zahájil sérii nájezdů přes letní a podzimní měsíce roku 1469 a v průběhu jara 1470. Akce probíhaly v klasické podobě záští: zajímání chebských kupců na cestách, výpalné z menších vsí a přepady transportů. Třebelská družina čítala podle dochovaných zpráv řádově desítky jezdců a pěších, doplňovaná příležitostně oddíly spřízněných pánů z Volfštejnova klanu. Chebská rada odpovídala vlastními výpady, stížnostmi u markraběte Albrechta Achilla a snahou získat proti Volfštejnově straně intervenci českého krále.

Konflikt byl postupně utlumen mírovými jednáními zprostředkovanými chebsko-tachovskou porotou a po ukončení velkého poděbradsko-plavenského sporu v roce 1470. Vilém však zůstal aktivním aktérem dalších záští v rámci kolovratsko-volfštejnské skupiny v roce 1471; podrobné rekonstrukce jednotlivých výpadů vyžadují primární prameny (Jánský 2003).

Účastníci a důsledky

Záští je typickým příkladem fungování pozdně středověké pohraniční šlechty na chebsko-tachovském pomezí: malé jádrové sídlo (hrad Třebel), klanová síť přesahující česko-říšskou hranici (Kolovraté, Gutštejnové, Volfštejnové) a legitimní záminka v podobě starých škod a politických rozporů. Z hlediska velkých říšských dějin epizoda zapadá do přechodového období mezi bocklerskou válkou (1467–1469) a dobou jagellonských záští 70. let; pro chebskou obec představovala další z řady ztrát, které ji v celém poděbradsko-jagellonském období oslabovaly. Vilém z Volfštejna udržel třebelské panství v rodových rukou a jeho potomstvo se v dalších generacích podílelo na chebských sporech až do počátku 16. století.

Použitá literatura: