Erb

Chtěl bych poděkovat Michalu Kaclovi, Janu Škvrňákovi, Janu Boukalovi a Markétě Poskočilové za pomoc při výzkumu.

Popis erbu Týřovských se u jednotlivých autorů značně liší. August Sedláček v Českomoravské heraldice píše, že „z Enzidle Týřovští měli štít křížem rozdělený v 1. a 4. poli napříč děleném nahoře černého orla v bílém, ve zpod v bílém tři pruhy pošikem, v 2. a 3. poli modrém tři duty bílé špičkami k sobě a na tři strany se rozbíhající, nad štítem dvě helmy s přikryvadly modrými a bílými s poprsím muže v modrém oděvu se zlatým lemováním, levou s přikr. červenými a bílými s vysokým červeným kloboukem s bílou ohnutou střechou a (černou) kytou.“

Rudolf Jan Meraviglia-Crivelli zase v Der Böhmische Adel uvádí:

„Wappen: Gespalten und zweimal geteilt; 1. u. 2. in Silber ein schwarzer Doppeladler; 2. u. 5. in Blau drei silberne, in Deichsel gestellte Straussenfedern; 3. u. 6. in Silber zwei rothe Schrägrechtsbalken. - Zwei Helme: I aus der Helmrone, eine schwarzgekleidete Jungfrau mit offenen goldenen Haar, welche sich mit beiden Händen eine goldene Krone auf das Haupt setzt; Decken: blau-silbern - II. hoher, rother Heidenhut mit weissem Stulp und oben mit sieben schwarzen Hahnenfedern besteckt; Decken: Roth-silbern.“

Erb: Půlený a dvakrát dělený; V 1. a 2. stříbrném poli černá dvouhlavá orlice; V 2. a 5. modrém poli tři stříbrná pštrosí pera zasazená do oje; V 3. a 6. stříbrném poli dvě červená šikmá břevna. - Dvě přilby: I. z koruny přilby černě oděná dívka s rozevlátými zlatými vlasy, která si oběma rukama klade na hlavu zlatou korunu; přikrývadla: modro-stříbrná - II. vysoký, červený pohanský klobouk s bílou krempou a nahoře zdobený sedmi černými kohoutími pery; přikrývadla: červeno-stříbrná

Z pečetě Jošta z Einsidle i většiny dochovaných erbů Týřovských je jasné, že zobrazení šikmých břeven v samostatném poli je spíše invencí toho jenž erb zobrazoval. Objevuje se totiž pouze na jediném vyobrazení erbu Týřovských a to na erbu Doroty Polyxeny Kateřiny Kokořovské, roz. Týřovské a dále až na vyobrazeních, která vznikla po vymření rodu. I A. Sedláček ve svím blasonu uvádí, že erb je dělený pouze na 4 pole a zároveň že 1. a 4. je druhotně dělené napříč.

Orlové nikdy nejsou zobrazení celí, ale spíš než o úmysl jde o praktickou věc - celý orel se prostě do pole nevejde. Tak je různě zobrazen buď téměř celý jen bez pařátů (náhrobek Jindřicha, pečeť a náhrobek Jakuba Jindřicha, reliéf Doroty Polyxeny Kateřiny Kokořovské z Kokořova, rozené Týřovské) či pouze jeho poprsí (pečeť Jošta z Einsiedlu, erbovník Lucase Cranacha ml., erb na kartuši v kostele v Milíčově).

Vzhledem k minimu dochovaných barevných zobrazení přímo z doby před vymřením Týřovských je určení erbovních barev poněkud složitější. Začněmě u levé přilby a příslušného klenotu, kterým je tatarský klobouk, v jehož barvě se shodují blason od Sedláčka i Meraviglia-Crivelliho a zároveň vyobrazení od Cranacha ml. i z oltáře v Milíčově. Z vyobrazení od Cranacha, z oltáře z Milíčova a z reliéfu Doroty Polyxeny Kateřiny Kokořovské můžme soudit, že klobouk byl navíc podélně dělený a červená byla jenom jedna polovina, zatímco ta druhá byla stříbrná, což by zároveň korespondovalo s barvou příslušných přikryvadel, jejichž barvy se rovněž shodují v blasonech i na vyobrazeních. Blasony i vyobrazení od Cranacha se rovněž shodují v bílo-stříbrné barvě přikryvadel na pravé přilbě. V čem se však blasony (a moderní vyobrazení erbu) s dobovými vyobrazeními neschodují, jsou barvy figur na štítu. Zdá se, že problém nastal až při spárování barev z přikryvadel s figurami na štítu, kdy bylo nejspíš nesprávně přiřazeno modro-stříbrné provedení perům ve 2. a 3. poli a červeno-stříbrné provedení břevnům (pruhům) v 1. a 4. poli. Záměrně jsem se nezmínil o klenotu v na pravé přílbě, kterým je muž v modrém oděvu podle A. Sedláčka nebo černě oděná panna, která si na hlavu klade korunu podle Meraviglia-Crivelli. Z barevných i nebarevných vyobrazení je jasné, že muže lze rovnou zavrhnout. Cranach ml. správně přiřadil panu k břevnům, čili jeho panna, břevna i příslušná přikryvadla jsou shodné modré barvy. Je možné, že Cranach modrou barvu převzal z břeven erbu Kožlan, pro které jej vyprosil Jošt z Einsiedlu roku 1472, a které svá břevna údajně převzalo právě z erbu své vrchnosti. Správnější však bude varianta z Milíčova, kdy jsou panna, příslušná přikryvadla i břevna černé barvy. Zajímavé je, že to je rovněž jediné soudobé vyobrazení, kde si panna klade na hlavu korunu.

Správný blason tedy nejspíše zní:
Čtvrcený štít kde je 1. a 4. pole dělené a v něm je nahoře vyrůstající nebo vyskakující černý orel na zlatém pozadí a dole dvě černá šikmá břevna na stříbrném pozadí. Ve 2. a 3. červeném poli jsou tři střbrná pštrosí pera špičkami k sobě a od sebe se rozbíhající. Nad štítem jsou dvě helmy s korunkami, levá s červenostříbrnými přikryvadly ze které vystupuje polcený vysoký tatarský klobouk s černou nebo stříbrnou kytou, jehož levá polovina je stříbrná a pravá červená. Pravá helma je opatřena černozlatými přikryvadly a v klenotu má černě oděnou panu, buď korunovanou nebo si kladoucí na hlavu zlatou korunu.

Použitá literatura: