Dobytí Vimperka, Vlachova Březí a Budkova pasovskými křižáky (1468)

V září 1468 dobyly a vypálily oddíly pasovského biskupa Oldřicha III. z Nußdorfu tři opěrné body českých Kaplířů ze Sulevic na jižní Šumavě — město Vimperk, městečko Vlachovo Březí a tvrz Budkov. Akce byla pokračováním dlouholetého záští Kaplířů s pasovským biskupstvím a odehrávala se v rámci druhé křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad.

Kontext

Po smrti Mikuláše Kaplíře ze Sulevic v polovině 60. let 15. století převzali správu vimperského panství jeho synové, kteří pokračovali v letité tradici záští s pasovským biskupstvím — sporu o clo a kontrolu nad Zlatou stezkou, jenž započal již roku 1458. Pasovský biskup Oldřich III. z Nußdorfu — zároveň císařský kancléř a důvěrný rádce vévody Ludvíka IX. Bavorsko-landshutského — využil vyhlášení křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad k definitivnímu vojenskému řešení. Vimperk představoval po desítky let trvalou hrozbu pro pasovský solný obchod a jeho vyřazení bylo prioritou biskupské strategie. Okolní opěrné body — Vlachovo Březí na obchodní cestě a tvrz Budkov při ústí do podhůří — fungovaly jako součást kaplířovské pomezní soustavy.

Průběh

Bavorsko-pasovské tažení proběhlo počátkem podzimu 1468. Křižácký kontingent — biskupská zemská hotovost posílená o rakouské oddíly a křižácké dobrovolníky — postupoval ze shromažďovacího prostoru u Pasova přes Šumavu. Hlavním cílem byl Vimperk: dosud neopevněné město bylo dobyto 18. září 1468a vypáleno. Vimperský hrad nad městem zůstal v rukou Kaplířů, ale jako základna pro útoky na Zlaté stezce ztratil zázemí. Na jižněji ležící Vlachovo Březí útočníci postoupili v průběhu několika dnů a městečko vypálili rovněž. Tvrz Budkov — menší opevněný bod v sousedství — byla obsazena a poškozena. Útok se neomezil pouze na vlastní pevnůstky, ale zasáhl i přilehlé vsi a klášterní statky v okolí.

Účastníci a důsledky

Z biskupské strany vedl tažení vrchní biskupský hejtman ve službě Oldřicha z Nußdorfu, jehož jméno se v pasovských pramenech uvádí v několika podobách. Z české strany se obrany zúčastnily kaplířovské družiny pod velením synů Mikuláše Kaplíře, posílené o žoldnéře z jiných pošumavských rodů — zejména Janoviců z Janovic a Rýzmberka. Kaplířovi muži patřili k tradiční česko-bavorské žoldnéřské skupině; po roce 1468 se řada z nich přesunula do bavorských služeb v dalších říšských konfliktech (později do landshutské dědické války).

Vimperk se z tažení 1468 vzpamatoval během několika let: hrad nadále zůstal v rukou Kaplířů a město bylo postupně obnoveno. Pasovsko-vimperské záští sice nebylo formálně urovnáno, ale po smrti Oldřicha z Nußdorfu 2. září 1479 jeho nástupci již konflikt aktivně neoživovali. Z hlediska širších česko-bavorských vztahů byl rok 1468 výjimečný kombinací více tlaků najednou: bocklerského konfliktu v Bavorském lese, druhé křížové výpravy Korvína a samostatného pasovského tažení proti Vimperku — všechny tři proudy mířily proti husitským Čechám z různých úhlů a poprvé od poděbradské éry zatlačily jihozápadní hranici do jasné defenzivy.

Použitá literatura: