Trestné tažení bavorských vévodů proti hradům bocklerů (1468)

Mezi listopadem 1468 a lednem 1469 provedl mnichovský vévoda Albrecht IV. ve spolupráci s landshutským vévodou Ludvíkem IX. Bohatým rozhodující trestné tažení proti hradům spolku jednorožce — bocklerů. V průběhu několika týdnů padla klíčová bocklerská sídla v Bavorském lese (Falkenfels, Kollnburg, Saldenburg) i klášter Rinchnach, využívaný spolkem jako opora. Tažení definitivně zlomilo bocklerský odpor a ukončilo tříletou bocklerskou válku.

Kontext

Po císařském reskriptu z 28. října 1467, který formálně rozpustil rytířský spolek, bockleři neuznali jeho legitimitu a přešli do otevřené opozice. Jejich opěrnými body byla rozsáhlá síť hradů a tvrzí v Bavorském lese, jež držel zejména rod Degenbergů. Po dobytí samotného Degenbergu v průběhu roku 1468 — viz samostatný článek — se vévoda Albrecht IV. rozhodl pro koordinovanou ofenzivu, jež měla definitivně rozdrtit bocklerský systém. Klíčovou roli hrálo nasazení moderního dělostřelectva, jež se ukázalo jako rozhodující prostředek proti starým hradním fortifikacím Bavorského lesa.

Průběh

Vévodská armáda zahájila tažení v listopadu 1468. Operace měla povahu systematického postupu od jednoho opevněného sídla ke druhému, doprovázeného kanónovým ostřelováním kamenných hradeb a rychlou kapitulací posádek. Hrad Falkenfels padl jako první, následoval Kollnburg a Saldenburg. Klášter Rinchnach, který bockleři využívali jako úkryt a zásobovací bázi, byl obsazen vévodskou pěchotou a klášterní komunita podrobena vévodské autoritě. Začátkem ledna 1469 byly všechny degenberské državy obsazeny a celá síť bocklerských opevnění v dolním Bavorsku se zhroutila. Hans z Degenbergu, hlavní mluvčí spolku, byl nucen přijmout vévodské podmínky.

Účastníci a důsledky

Vévodské vojsko tvořilo jádro mnichovských zemských oddílů, dvorského žoldnéřského kontingentu a spojeneckých landshutských posil. Albrechtovo dělostřelectvo bylo doplněno o specialisty z říšského prostoru — slévače, dělmistry a střelmistry — což vévodské armádě poskytlo rozhodující taktickou převahu nad tradiční rytířskou obranou hradů. V bocklerských řadách bojovali čeští žoldnéři z rodů usazených na česko-bavorském pomezí — páni z Janovic na Rýzmberku, Ronšperkové, Gutštejnové a další. Jejich účast měla převážně partyzánskou povahu: malé jezdecké oddíly v síle desítek mužů, přepady transportů a pomocné akce v předpolí dobývaných hradů. Skutečnost, že se vévodské dělostřelectvo ukázalo jako rozhodující prostředek, znamenala pro českou účast novou zkušenost: tradiční drobné záští už nestačilo čelit modernizovanému polnímu vojsku knížete.

Spolek jednorožce byl počátkem roku 1469 fakticky rozpuštěn a jeho členové byli nuceni se podrobit vévodské autoritě. Albrecht IV. využil výsledku k dalšímu posílení zemské vlády a k omezení rytířské soudní imunity. Pro českou šlechtu v pohraničí znamenal výsledek konec snadných možností výnosné žoldnéřské služby na bavorské straně. Část velitelů se přesunula do jiných říšských konfliktů — do služeb pasovského biskupa, do záští Břeňka z Ronšperka 1475–1476 a později do landshutské dědické války. Tradice jednorožského hesla se však v Bavorsku nepřerušila: o dvacet let později, v letech 1489–1493, část stejných rodů vystoupila znovu jako Löwlerbund proti Albrechtovi IV.

Použitá literatura: